o návrhu na zápis změn do rejstříku společenství vlastníků jednotek, o odvolání Libuše Karbanové, narozené 26. 3. 1950, bytem Chrastavská 313/1, 460 01 Liberec, doručovací adresa: Masarykova 451/10, 460 01 Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 14. července 2020 č. j. S 2470/RD65/KSUL, Fj 30537/2020/KSUL-222,

1. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci coby rejstříkový soud usnesením ze dne 14. července 2020 č. j. S 2470/RD65/KSUL, Fj 30537/2020/KSUL-222, tj. v záhlaví označeným (dále též jen „usnesení RD65“) rozhodl tak, že „Odvolání [Jméno navrhovatele B] ve věci zápisu do veřejného rejstříku a zápisu členů výboru se odmítá.“ Své rozhodnutí odůvodnil tím, že odvolání bylo podáno jednak osobou neoprávněnou a ještě opožděně.

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podala [Jméno navrhovatele B], označující se za „žalobkyni“ včasné odvolání. Součástí podání byla i námitka podjatosti [Anonymizováno], jež spatřuje ohledně „kumulovaných nezákonných, tj. ovlivněných zápisů do veřejného rejstříku S 2470 [Anonymizováno], na základě listin, které svědčí o nesplněných podmínkách pro zápisy do veřejného rejstříku S 2470“ S odkazem na konkrétní zápisy z jednání shromáždění [Jméno navrhovatele A], dovozuje pochybení a brojí proti „dlouhodobým a kumulovaným a nezákonným zápisům do veřejného rejstříku…za úřadování předsedy senátu veřejného rejstříku [Anonymizováno]“. Navrhla zrušit odvoláním napadené usnesení.

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

4. Odvolací soud považuje za nutné pro přehlednost rekapitulovat dosavadní průběh výlučně rejstříkového řízení, jež je právně relevantní pro projednání předmětného odvolání. Z obsahu předloženého rejstříkového spisu vyplývá, že dne 25. 7. 2019 došel rejstříkovému soudu návrh na zápis změn do rejstříku společenství vlastníků jednotek, vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem, oddíl S, vložka 2470, přičemž navrhovatelem bylo [Jméno navrhovatele A], zastoupené advokátem [Anonymizováno]. Navrhovalo zápis změn ve složení statutárního orgánu (tj. výboru) - konkrétně výmazu jeho členů ve složení [Anonymizováno], [Anonymizováno], [fyzická osoba] a zápisu nových členů [Anonymizováno] (předseda výboru), [fyzická osoba] (místopředseda výboru), [fyzická osoba]. K návrhu byl doložen mj. zápis ze shromáždění [Jméno navrhovatele A], konaného dne 12. června 2019 a zápis ze schůze výboru [Jméno navrhovatele A], konaného dne 12. června 2019.

5. Soud prvního stupně coby rejstříkový soud (rozhoduje vyšším soudním úředníkem [adresa]) následně navrhovatele vyzval usnesením ze dne 30. června 2019 č. j. S2470/RD49/KSUL, Fj 39990/2019/KSUL-188 (dále též jen usnesení RD49“ či „výzva k doplnění návrhu“ či jen „výzva“) k doplnění podání došlého dne 25. července 2019 blíže specifikovaného v této výzvě. Navrhovatel reagoval na výzvu podáním došlým rejstříkovému soudu dne 31. 7. 2019 opraveným návrhem a následující den, tj. 1. srpna 2019 rejstříkový soud rozhodl usnesením č. j. S 2470/RD53/KSUL, Fj [č. účtu]/KSUL-198 (dále též jen „usnesení RD53“) tak, že návrhu vyhověl. Usnesení bylo navrhovateli doručeno 1. 8. 2019 a ten se ještě téhož dne prostřednictvím svého zástupce - advokáta, vzdal práva odvolání. Na usnesení RD53 je tudíž vyznačena doložka právní moci ke dni 1. srpna 2019.

6. Dne 21. listopadu 2019 došlo soudu prvního stupně podání datované 19. 11. 2019 podatelky [Jméno navrhovatele B] o označené jako „Napadnutí zápisů do veřejného rejstříku S 2470 dle listiny Návrh na zápis změny…ze dne 23. července 2019……Žaloba na zneplatnění konání veřejného shromáždění SVJ [adresa] ze dne 12. června 2019…“ Na osmé straně tohoto podání je uvedeno: „Současně napadám Usnesení S2470/RD53/KSUL, Fj 39990/2019/KSUL ze dne 1. srpna a Usnesení S2470/RD49/KSUL, Fj 39990/2019/KSUL ze dne 30. července 2019, vydaná v rozporu a za plného vědomí, že nebyly splněny podmínky pro registraci zápisů výboru SVJ…a nebyly splněny podmínky pro konání veřejného shromáždění dne 12. června 2019 a tím nebyly splněny podmínky pro vydání shora uvedených usnesení rejstříkovým soudem“. Tuto poslední část, resp. krátký odstavec posoudil odvolací soud ve smyslu § 41 odst. 2 o. s. ř. dle obsahu tohoto podání jako odvolání proti usnesení RD49 a usnesení RD53, neboť dle § 41 odst. 2 o. s. ř. „Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.“

7. Odvoláním napadeným usnesením (tj. usnesením RD65), jež je předmětem tohoto odvolacího řízení, soud prvního stupně odmítl odvolání [Jméno navrhovatele B], a odůvodnil to tím, že odvolání bylo podáno jednak osobou neoprávněnou a jednak opožděně. Odvolací soud se přednostně zabýval tím, zda byl soud prvního stupně vůbec oprávněn rozhodnout o odvolání proti usnesení RD53 a dospěl k závěru, že nikoliv, a to z níže vyložených důvodů.

8. Dle § 201 o. s. ř. (aplikovaného ve spojení s § 120 z.v.r.) „Účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.“ Odvolání je řádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout rozhodnutí vydané soudem prvního stupně. V § 201 o. s. ř. je upravena objektivní přípustnost odvolání (tj. proti kterým rozhodnutím soudu prvního stupně je lze podat) a jeho subjektivní přípustnost (tedy kdo je k jeho podání oprávněn). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že k podání odvolání je oprávněna výlučně osoba, která je účastníkem řízení. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda [Jméno navrhovatele B] je účastníkem předmětného rejstříkového řízení.

9. Dle § 84 z.v.r. „Účastníkem řízení je osoba, která podala návrh na zápis, k němuž je oprávněna podle tohoto nebo jiného zákona, a zapsaná osoba.“

10. Kdo je účastníkem rejstříkového řízení se odvíjí od toho, jakým způsobem bylo rejstříkové řízení zahájeno (§ 78 odst. 1 z. v. r.). V řízení zahájeném na návrh je účastníkem řízení vždy zapsaná osoba, je-li navrhovatelem někdo jiný, pak i on. Zapsanou osobou je třeba ve smyslu § 2 odst. 1 z.v.r. rozumět osobu, o které se vede rejstříkový spis. Ke shodným závěrům dochází i odborná právní teorie - srov. komentář k § 2 z.v.r. in Havel, B., Štenglová, I., Dědič, J., Jindřich, M. a kol. Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Komentář. 1.vydání. Praha: C.H.Beck, 2015, 394 s. Je-li tedy řízení zahájeno na návrh zapsané osoby, což je i posuzovaný případ, účastníkem řízení je pouze tato zapsaná osoba. Účastníky rejstříkového řízení tudíž nejsou ani osoby zapisované do veřejného rejstříku v rámci zápisu právnické osoby např. členové statutárního orgánu apod. V daném případě bylo rejstříkové řízení zahájeno návrhem zapsané osoby - tj. [právnická osoba] dne 25. 7. 2019. Rejstříkový soud rozhodl ve věci usnesením RD53. Odvolací soud uzavírá, že účastníkem předmětného rejstříkového řízení o návrhu na zápis změn do rejstříku společenství vlastníků jednotek v rámci údajů zapisovaných u navrhovatele coby „zapsané osoby“ byl pouze navrhovatel coby zapsaná osoba a nikdo jiný (tedy ani [Jméno navrhovatele B]). [Jméno navrhovatele B] proto nebyla subjektivně legitimována k podání odvolání, neboť toto právo zákon přiznává jen účastníku řízení (pokud to zákon nevylučuje) - viz § 201 o. s. ř. ve spojení s § 120 z.v.r., případně jiným subjektům, o nichž to zákon výslovně stanoví.

11. Z uvedených důvodů mělo být předmětné odvolání [Jméno navrhovatele B] odmítnuto jako podané neoprávněnou osobou (aniž by byl soud vůbec oprávněn se věcně zabývat důvodností odvolacích námitek, a to i kdyby byly důvodné) - viz § 218 písm. b) o. s. ř. „Odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.“ Nikoliv však soudem prvního stupně. Ten k tomu nebyl vůbec oprávněn a měl předložit věc s předkládací zprávou odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání, což neučinil.

12. Druhým důvodem pro odmítnutí odvolání soudem prvního stupně byla jím shledaná jeho opožděnost. Dle obsahu předloženého soudního spisu odvoláním napadené usnesení RD53 bylo doručeno navrhovateli dne 1. 8. 2019 a téhož dne nabylo i právní moci (neboť navrhovatel se vzdal práva odvolání). K tomu odvolací soud dále poukazuje na následující. Dle § 204 odst. 1 o. s. ř. se odvolání podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Dle § 57 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Dle § 208 o. s. ř. opožděně podané odvolání předseda senátu soudu prvního stupně usnesením odmítne. Podle § 218a o. s. ř. nerozhodl-li předseda senátu soudu prvního stupně podle § 208 odst. 1 o. s. ř., ačkoliv odvolání bylo podáno opožděně, rozhodne o odmítnutí odvolání pro opožděnost odvolací soud.

13. Z citovaných ustanovení vyplývá, že soud prvního stupně je výlučně oprávněn odmítnout odvolání jen pro jeho opožděnost (nikoliv bylo-li podáno neoprávněnou osobou). Z citovaných ustanovení a i dalších ustanovení o. s. ř. (např. §18, 20, 44, 50b o. s. ř. a i dalších jeho ustanovení) však nutno dovodit, že právo na doručování rozhodnutí a tomu odpovídající povinnost doručit rozhodnutí soudu ve věci samé má soud jen vůči účastníku řízení. Odvolací lhůta běží též jen účastníku řízení, jemuž je soud povinen příslušné rozhodnutí doručit. Z toho vyplývá, že ten, kdo účastníkem řízení není, se rozhodnutí nedoručuje, tudíž pro něj neplatí ani ustanovení týkající se běhu (počátku běhu a uplynutí) odvolací lhůty. Proto je v případě podání odvolání podaného neúčastníkem řízení pojmově vyloučeno, aby podal odvolání opožděně ve smyslu příslušných ustanovení občanského soudního řádu. Z toho dále vyplývá, že soud prvního stupně nebyl vůbec oprávněn rozhodovat v daném případě ani o odmítnutí odvolání pro opožděnost u osoby, jež nebyla účastníkem rejstříkového řízení a jíž ani žádná odvolací lhůta nikdy nemohla počít běžet, tudíž ani uplynout. Jinak řečeno bylo vyloučeno, aby [Jméno navrhovatele B] coby neúčastník rejstříkového řízení podala odvolání opožděně ve smyslu zákonných ustanovení o. s. ř.

14. Výše uvedené - promítnuto do posuzované věci znamená, že soud prvního stupně nebyl vůbec oprávněn odmítat odvolání [Jméno navrhovatele B] proti usnesení RD53 ani pro opožděnost ani jako podané neoprávněnou osobou. Popsaným pochybením rejstříkového soudu bylo řízení zatíženo vadou, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí, jež nemělo být vůbec vydáno. To je samo o sobě důvodem pro zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí.

15. Popsané procesní pochybení soudu prvního stupně v řízení - rozhodujícího soudce [Anonymizováno] však nezakládá důvodnost námitky jeho podjatosti ve smyslu § 14 o. s. ř. Vznesená námitka podjatosti není tudíž důvodná, jak vyloženo níže.

16. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

17. Odvolací soud uvádí, že rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zjevně brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě a je-li taková pochybnost (objektivně posuzováno) dána. K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak tomu je v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení. Poměrem k věci se rozumí také situace, kdy soudce získal o věci poznatky jinak, než z dokazování prováděného při jednání, např. kdyby jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování, což by mohlo deformovat jeho pohled na věc. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout. Žádné takové okolnosti odvolatelka však netvrdila, tím spíše nedokládala. Jak již uvedeno ve výše citovaném ustanovení zákona „důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ Odvolací soud tedy shrnuje, že v daném případě neexistuje žádná právně relevantní skutečnost, která by nasvědčovala, byť i jen potencionálně o podjatosti rozhodujícího soudce. V daném případě se zjevně jedná o zneužívání námitky podjatosti coby procesní obstrukce, přičemž soudy takovému zneužívání procesních práv neposkytují ochranu (viz § 2 o. s. ř.). Tento závěr odvolacího soudu je ostatně zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu v této otázce - srov. např. závěry v podobné věci v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2018 č. j. KSBR 30INS 27580/2014, 29 NSČR 104/2017-A-116, v němž Nejvyšší soud výslovně uvedl následující: „Je-li námitka podjatosti zneužívána jako obstrukční postup (jako procesní obstrukce), pak s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany; soud v takovém případě nemá povinnost postupovat podle § 15b o. s. ř., respektive podle § 16 odst. 1 o. s. ř. Srov. v daných souvislostech obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. …“

18. Z výše vyložených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu bez dalšího.