o ochranu osobnosti a zaplacení zadostiučinění v částce 5 000 000 Kč, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2020, č. j. 58 Co 402/2017-132 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. dubna 2020, č. j. 3 Co 23/2020-138, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2020, č. j. 58 Co 402/2017-163

1. Žalobou na ochranu osobnosti, doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 19. června 2017, žalobce navrhl vydání rozsudku, kterým soud

- rozhodne, že žalovaná svým jednáním, spočívajícím v neoprávněném zveřejnění nepravdivých informací o žalobci, porušila právo na ochranu osobnosti žalobce,

- uloží žalované povinnost zaplatit žalobci částku 5 000 000 Kč jako materiální satisfakci do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Uvedený soud usnesením ze dne 28. srpna 2017, č. j. 28 C 124/2017-18 nepřiznal žalobci požadované osvobození od soudního poplatku za podanou žalobu. Ke včas podanému odvolání žalobce ze dne 18. září 2017 Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 26. října 2017, č. j. 58 Co 402/2017-31 napadené usnesení potvrdil.

3. Městský soud v Praze (dále jen „soud I. stupně“) usnesením ze dne 23. dubna 2018, č. j. 58 Co 402/2017-74 nepřiznal žalobci požadované osvobození od soudních poplatků ze žaloby pro zmatečnost, podané žalobcem proti usnesení soudu I. stupně jako soudu odvolacího ze dne 26. října 2017, č. j. 58 Co 402/2017-31. Ke včas podanému odvolání žalobce ze dne 25. května 2018 Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 11. června 2018, č. j. 4 Co 135/2018-88 napadené usnesení potvrdil.

4. Soud I. stupně usnesením ze dne 1. srpna 2018, č. j. 58 Co 402/2017-95 vyzval žalobce ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu pro zmatečnost ve vyměřené výši 5 000 Kč s poučením o zastavení řízení v případě nesplnění poplatkové povinnosti ve stanovené lhůtě.

5. Soud I. stupně usnesením ze dne 20. září 2018, č. j. 58 Co 402/2017-98 řízení zastavil (výrok I.) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že výzva k zaplacení soudního poplatku do 3 (?) dnů od doručení usnesení byla žalobci doručena dne 8. srpna 2018 fikcí (uložením na poště), žalobce soudní poplatek ve stanovené lhůtě neuhradil, proto soud I. stupně postupoval v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SoP“).

6. Dne 1. října 2018 žalobce podal

- včasné odvolání proti uvedenému usnesení soudu I. stupně,

- dovolání proti usnesení soudu I. stupně ze dne 23. dubna 2018, č. j. 58 Co 402/2017-74 ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 11. června 2018, č. j. 4 Co 135/2018-88 a se žádostí o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce advokáta [Anonymizováno].,

- žalobu pro zmatečnost proti uvedeným usnesením soudu I. stupně a odvolacího soudu odkazem na ustanovení § 229 odst. 1 písm. e), f), odst. 3 a odst. 4 o. s. ř.

7. Soud I. stupně usnesením ze dne 23. ledna 2019, č. j. 58 Co 402/2017-119 přerušil řízení do pravomocného skončení řízení o dovolání žalobce proti uvedeným usnesením soudu I. stupně a odvolacího soudu s odůvodněním, že žalobce proti uvedeným usnesením podal žalobu pro zmatečnost i dovolání, proto postupoval v souladu s ustanovením § 235b odst. 3 o. s. ř.

8. Soud I. stupně usnesením ze dne 23. května 2019, č. j. 58 Co 402/2017-121 uložil žalobci, aby si ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení zvolil pro dovolací řízení advokáta, který v uvedené lhůtě sepíše dovolání, s poučením o odmítnutí dovolání v případě nesplnění uložené povinnosti ve stanovené lhůtě. Dovolání bylo podáno opožděně, usnesení s výzvou k odstranění povinného zastoupení nebo k prokázání právnického vzdělání žalobce obdržel dne 11. června 2019, uvedený nedostatek však neodstranil.

9. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „dovolací soud“) usnesením ze dne 4. prosince 2019, č. j. 33Cdo 3893/2019-126 dovolání žalobce odmítl (výrok I.) z důvodu jeho pozdního podání a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II.).

10. Soud I. stupně usnesením ze dne 13. ledna 2020, č. j. 58 Co 402/2017-129 rozhodl o pokračování v přerušeném řízení odkazem na uvedené rozhodnutí dovolacího soudu.

11. Soud I. stupně usnesením ze dne 13. ledna 2020, č. j. 58 Co 402/2017-130 nepřiznal žalobci požadované osvobození od soudního poplatku za podanou žalobu pro zmatečnost.

12. Odvolání žalobce ze dne 3. února 2020 proti uvedenému usnesení soud I. stupně usnesením ze dne 17. února 2020, č. j. 58 Co 402/2017-132 odmítl z důvodu jeho opožděného podání podle ustanovení § 208 odst. 1 o. s. ř., když napadené usnesení bylo žalobci doručeno dne 16. ledna 2020, lhůta 15 dnů pro podání odvolání uplynula dne 31. ledna 2020 (pátek) a žalobce doručil odvolání soudu I. stupně osobně až 3. února 2020 (pondělí).

13. Ke včas podanému odvolání žalobce ze dne 2. března 2020 proti uvedenému usnesení soudu I. stupně odvolací soud usnesením ze dne 30. dubna 2020, č. j. 3 Co 23/2020-138 napadené usnesení potvrdil.

14. Soud I. stupně usnesením ze dne 14. května 2020, č. j. 58 Co 402/2017-141 opětovně vyzval žalobce ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu pro zmatečnost ve vyměřené výši 5 000 Kč s poučením o zastavení řízení v případě nesplnění poplatkové povinnosti ve stanovené lhůtě.

15. Soud I. stupně usnesením ze dne 15. června 2020, č. j. 58 Co 402/2017-142 řízení o žalobě pro zmatečnost zastavil (výrok I.) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona o SoP žalobci vznikla poplatková povinnost podáním žaloby, žalobce vyměřený soudní poplatek dle výzvy doručené dne 21. května 2020 ve stanovené lhůtě neuhradil, proto soud I. stupně postupoval v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona o SoP.

16. Podáním ze dne 30. června 2020 žalobce

- požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků pro celé řízení se zpětnou účinností,

- navrhl přikázání věci jinému soudu I. stupně a odvolacímu soudu z důvodu vhodnosti odkazem na ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.,

- podal odvolání proti uvedenému usnesení soudu I. stupně.

17. Ke včas podanému odvolání žalobce proti uvedenému usnesení soudu I. stupně odvolací soud usnesením ze dne 31. července 2020, č. j. 3 Co 55/2020-156 napadené usnesení potvrdil (výrok I.) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

18. Žalobce podal dne 31. srpna 2020 žalobu pro zmatečnost proti usnesení soudu I. stupně ze dne 17. února 2020, č. j. 58 Co 402/2017-132 ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 30. dubna 2020, č. j. 3 Co 23/2020-138 s návrhem na jejich zrušení v celém rozsahu se současnou žádostí o přiznání osvobození od soudních poplatků za podanou žalobu.

19. Soud I. stupně usnesením ze dne 12. října 2020, č. j. 58 Co 402/2017-163 zamítl žalobu pro zmatečnost proti uvedeným usnesením soudu I. stupně a odvolacího soudu (výrok I.) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

20. V odůvodnění uvedl, že žalobce podal žalobu proti uvedeným usnesením soudu I. stupně a odvolacího soudu, kterými bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení § 230 odst. 3 o. s. ř. žaloba pro zmatečnost není přípustná proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, přičemž nezáleží na tom, zda napadenými rozhodnutími bylo rozhodnuto ve věci samé či nikoli, což se týká i rozhodnutí o zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu pro zmatečnost jako nepřípustnou bez dalšího zamítl bez potřeby nařizovat ústní jednání ve smyslu ustanovení § 235f o. s. ř. a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když vzal v úvahu, že žalované žádné náklady nevznikly.

21. Žalobce podal dne 29. října 2020 dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 31. července 2020, č. j. 3 Co 55/2020-156 ve spojení s usnesením soudu I. stupně ze dne 15. června 2020, č. j. 58 Co 402/2017-142 se současnou opětovnou žádostí o přiznání osvobození od soudních poplatků, doplněnou podáním ze dne 15. února 2021, a ustanovení advokáta [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno] zástupcem k ochraně zájmů žalobce v předmětném dovolacím řízení. Soud I. stupně výroky I. a II. usnesení ze dne 18. února 2021, č. j. 58 Co 402/2017-175 oběma žádostem vyhověl. Soud I. stupně usnesením ze dne 29. března 2021, č. j. 58 Co 402/2017-178 vyzval žalobce prostřednictvím ustanoveného advokáta stanoveným způsobem o nahrazení či doplnění podaného dovolání, což žalobce učinil podáním ze dne 29. dubna 2021.

22. Dovolací soud usnesením ze dne 15. září 2021, č. j. 26 Cdo 1617/2021-189 dovolání žalobce odmítl (výrok I.) jako nepřípustné odkazem na ustanovení § 237 ve spojení s ustanovením § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II.).

23. Ve včas podaném odvolání ze dne 9. listopadu 2020 proti usnesení soudu I. stupně ze dne 12. října 2020, č. j. 58 Co 402/2017-163 žalobce (odvolatel) odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) až g) o. s. ř. navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil v celém rozsahu a věc přikázal k projednání a rozhodnutí jinému soudu „odlišnému od kolaborantů žalované“.

24. Žalobce v odůvodnění namítl, že usnesením soudu I. stupně ze dne 17. února 2020, č. j. 58 Co 402/2017-132 a usnesením odvolacího soudu ze dne 30. dubna 2020, č. j. 3 Co 23/2020-138 nebylo meritorně rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, kterou podal dne 1. října 2018 proti usnesení soudu I. stupně ze dne 23. dubna 2018, č. j. 58 Co 402/2017-74 a usnesení odvolacího soudu ze dne 11. června 2018, č. j. 4 Co 135/2018-88. Podle soudní judikatury nelze zamítnout následnou žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutím o žalobě pro zmatečnost, kterými nebylo meritorně rozhodnuto o předchozí žalobě pro zmatečnost, ustanovení § 230 odst. 3 o. s. ř. nelze použít a ustanovení § 235f o. s. ř. soud I. stupně nesprávně aplikoval. Žalobce navrhl, aby odvolací soud doplnil dokazování o důkazy uváděné v žalobě pro zmatečnost i v odvolání, neboť skutkový stav zjištěný věcně a místně nepříslušným podjatým soudem I. stupně je nesprávný a neúplný.

25. Odvolací soud bez nařízení jednání (ustanovení § 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (ustanovení § 205 odst. 2 a § 212a o. s. ř.) a s přihlédnutím k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ustanovení § 212a odst. 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

26. V ustanovení § 229 odst. 1 až 4 o. s. ř. jsou uvedena pravomocná rozhodnutí (rozsudky a usnesení) soudu prvního stupně a odvolacího soudu, proti kterým může účastník řízení podat žalobu pro zmatečnost.

27. V ustanovení § 230 odst. 1 až 3 o. s. ř. jsou uvedena rozsudky a usnesení, proti kterým žaloba pro zmatečnost není přípustná; podle odst. 3 žaloba pro zmatečnost není přípustná také proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, což však nevylučuje podání jiných opraných prostředků (odvolání, dovolání). Pokud soud zjistí, že důvody zmatečnosti nejsou dány, bez nařízení jednání žalobu zamítne podle ustanovení § 235f o. s. ř.

28. Osvobození účastníka řízení od placení soudních poplatků je výjimečným institutem, který přichází v úvahu pouze tehdy, pokud to poměry účastníka řízení odůvodňují a zároveň se z jeho strany nesmí jednat o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Oba tyto předpoklady musí být splněny kumulativně, tudíž pokud není-li jeden z nich dán, nelze osvobození od povinnosti platit soudní poplatek přiznat. Soud je povinen zkoumat existenci skutečností týkajících se obou uvedených podmínek a nemůže se tak vyhnout hodnocení možného úspěchu žaloby (jiného návrhu na zahájení řízení) podléhající poplatkové povinnosti, jíž chce být účastník řízení zproštěn, i když tak do jisté míry dá najevo svůj názor na jejich úspěšnost, případně přípustnost.

29. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. jde zpravidla tehdy, pokud již ze samotných údajů resp. tvrzení účastníka řízení nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jeho jiné úřední činnosti, nebo co je obecně známo, je bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka řízení nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku (řádného či mimořádného) jde zejména tehdy, pokud byl podán opožděně, nebo osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že uplatnění opravného prostředku nemůže být úspěšné.

30. Odkazem na uvedené skutečnosti odvolací soud v projednávané věci dospěl k závěru, že pokud žalobu pro zmatečnost podal žalobce proti usnesení odvolacího soudu ze dne 30. dubna 2020, č. j. 3 Co 23/2020-138, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně ze dne 17. února 2020, č. j. 58 Co 402/2017-132 o odmítnutí opožděně podaného odvolání žalobce proti usnesení soudu I. stupně ze dne 13. ledna 2020, č. j. 58 Co 402/2017-130, jde ze strany žalobce o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Bez ohledu na tvrzení žalobce v žalobě pro zmatečnost není podle ustanovení § 230 odst. 3 o. s. ř. žaloba pro zmatečnost přípustná, neboť za rozhodnutí o žalobě je nutno považovat jakékoliv rozhodnutí, kterým je řízení o žalobě pro zmatečnost skončeno a žalobci tudíž nelze přiznat požadované osvobození od soudního poplatku.

31. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

32. K návrhu žalobce na přikázání věci k projednání a rozhodnutí jinému soudu ve smyslu ustanovení § 12 o. s. ř. (delegace) odvolací soud uvádí, že toto přichází v úvahu, nemůže-li příslušný soud o věci jednat z důvodu vyloučení jeho soudců, což však není tento případ nebo z důvodu vhodnosti.

33. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud I. stupně v rozhodnutí, kterým řízení ve věci samé skončí.