o určení neplatnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků ze dne 12. června 2019, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 2. září 2020, č. j. 38 Cm 138/2019-215

1. Návrhem na zahájení řízení, doručeným Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „soud I. stupně“) dne 21. listopadu 2019, se navrhovatelka kromě jiného domáhala vydání rozhodnutí, kterým soud zruší platnost shromáždění účastníka konaného dne 12. června 2019.

2. Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, u poplatku za řízení vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení.

3. Jelikož navrhovatelka tak neučinila současně s podaným návrhem, soud I. stupně ji usnesením ze dne 26. června 2020, č. j. 38 Cm 138/2019-195 vyzval ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení k zaplacení soudního poplatku za podaný návrh ve vyměřené výši 2 000 Kč na sdělený účet s poučením o zastavení řízení v případě nesplnění poplatkové povinnosti ve stanovené lhůtě.

4. Podáním doručeným soudu I. stupně dne 23. července 2020 navrhovatelka požádala o přiznání osvobození od soudních poplatků.

5. K výzvě soudu I. stupně ze dne 10. srpna 2020 předložit podklady pro rozhodnutí o její žádosti ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. navrhovatelka předložila vyplněné Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků ke dni 27. srpna 2020 (dále jen „Prohlášení“) včetně výpisů z osobného účtu a dalších dokladů.

6. Soud I. stupně usnesením ze dne 2. září 2020, č. j. 38 Cm 138/2019-215 přiznal navrhovatelce osvobození od soudních poplatků ve výši 50 %.

7. V odůvodnění odkazem na ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. uvedl, že v dosavadním průběhu řízení neshledal, že by se ze strany navrhovatelky v dané věci jednalo o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva s tím, že doložené poměry navrhovatelky zčásti odůvodňují osvobození od soudních poplatků. Z Prohlášení vyplynulo, že

- navrhovatelka je důchodkyně, rozvedená, žije sama v domácnosti,

- jejím příjmem je starobní důchod ve výši 10 271 Kč měsíčně,

- výdaje na bydlení činí cca 5 296 Kč, z toho na stravu potřebuje 4 000 Kč a na léky a hygienu jí tak mnoho nezbyde, platila servis plynového kotle, pojistné na byt, nájemné za hrobové místo svých rodičů, daň z nemovitosti a další výdaje,

- navrhovatelka vlastní živnostenské oprávnění pro obor činnosti „Mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti“, za kterou si v roce 2019 vydělala 1 900 Kč hrubého,

- navrhovatelka vlastní na území České republiky nemovitosti a to

- spoluvlastnický podíl ve výši jedné poloviny na bytové jednotce č. [Anonymizováno] v budově č. p. [Anonymizováno] (bytový dům) v katastrálním území [adresa], zapsaný na listu vlastnictví [Anonymizováno], podléhající nařízené exekuci,

- spoluvlastnický podíl ve výši [Anonymizováno] na parcele č. [Anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří) v katastrálním území [adresa], zapsaný na listu vlastnictví [Anonymizováno],

- spoluvlastnický podíl ve výši [Anonymizováno] na parcele č. [Anonymizováno] (zahrada) v katastrálním území [adresa], zapsaný na listu vlastnictví [Anonymizováno], podléhající nařízené exekuci.

8. Z předložených výpisů z bankovního účtu navrhovatelky za období 1. březen až 17. srpen 2020 (nedoložen duben 2020) vyplynulo, že navrhovatelka na svém bankovním účtu nedisponuje zvlášť velkými finančními prostředky, když konečný zůstatek ke dni 17. srpna 2020 činil 11 054 Kč a emailová korespondence s exekutorským úřadem prokazuje, že navrhovatelce bránil ve výplatě částek blokací účtu.

9. Soud I. stupně dále uvedl, že při posuzování poměrů účastníka řízení musí přihlížet k jeho celkovým majetkovým a osobním poměrům, stavu a struktuře jeho majetku, jeho platební schopnosti i výši soudního poplatku; účastník řízení je povinen soudu své poměry věrohodným způsobem prokázat a uvést veškeré skutečnosti, jež jsou pro posouzení jeho žádosti rozhodné. Navrhovatelka není nemajetná, disponování s jejím majetkem je však omezeno nařízenými exekucemi, neboť na základě exekučních příkazů ve smyslu ustanovení § 44 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, nesmí se svým majetkem disponovat; jejím jediným příjmem je starobní důchod a sporadický příjem z podnikání v bezvýznamné výši. Nemovitosti ve vlastnictví navrhovatelky tudíž nemůžou sloužit ke krytí soudního poplatku, ale nelze přehlížet, že se jedná o majetek vysoké hodnoty a nelze tudíž na navrhovatelku pohlížet jako na osobu zcela nemajetnou.

10. Soud I. stupně zohlednil uváděné skutečnosti a napadeným usnesením přiznal navrhovatelce osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 %, když dospěl k názoru, že s ohledem na výši vypláceného starobního důchodu je v možnostech navrhovatelky uhradit soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve zbývající částce 1 000 Kč.

11. Včas podaným odvoláním ze dne 18. září 2020 navrhovatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu I. stupně zrušil a přiznal jí osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu tj. 100 %, aby vzhledem ke svým finančním možnostem mohla dostát svých práv.

12. V odůvodnění namítla, že v řízení o osvobození od soudních poplatků nerozhodoval předseda senátu určený pro dané řízení, nýbrž vyšší soudní úřednice, čímž bylo porušeno ustanovení § 138 o. s. ř. Výdělek 1 900 Kč hrubého za rok 2019 nemá pro rozhodování váhu, neboť dle výsledku řízení o jejím příjmu u Okresní správy sociálního zabezpečení i Všeobecné zdravotní pojišťovny nemohly být a nebyly vypočteny žádné odvody. Pokud navrhovatelka uvedla, že polovinu bytu, který vlastní, užívá k bydlení, nelze tuto nemovitost uvádět jako majetek, když navíc ji nezískala bezplatným převodem a dluhy z dědického řízení splácela po dobu 10 let. Z předložených výpisů z účtu navrhovatelky vyplývá, že účet byl od listopadu 2018 zastaven, nejsou na něm vedeny žádné částky, nemá tudíž z čeho uhradit dluhy a v případě neodložení plateb bude nucena opětovně se zadlužit jako v roce 2018. Soud I. stupně při hodnocení celkových majetkových a osobních poměrů a platební schopnosti navrhovatelky pochybil, když navrhovatelka prokázala platební neschopnost uvedením příjmů a výdajů ve formě dluhů, když dluží Magistrátu města [adresa] částku 360 Kč jako polovinu poplatku za komunální odpady s posledním stanoveným termínem k zaplacení do konce měsíce září 2020, a částku 1 840 Kč za hrobové místo svých rodičů, a pojišťovně [Anonymizováno] již urgovaný nedoplatek v částce 1 402 Kč za pojištění domácnosti, při jehož nezaplacení hrozí zrušení pojistné smlouvy a navrhovatelka se bude muset opět zadlužit. Navrhovatelka od prosince 2018 neobdržela od exekutora důchod postižený srážkou a musela se před Vánocemi opětovně zadlužit. Vyšší soudní úřednice při vydání rozhodnutí nevycházela z údajů doložených v Prohlášení, když nevzala v úvahu příjmy, výdaje a dluhy navrhovatelky, která požádala, aby odvolací soud z těchto údajů striktně vycházel a vyhověl tak jejímu požadavku.

13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací bez nařízení jednání přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelky není důvodné.

14. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

15. K námitce navrhovatelky, že napadené usnesení bylo vydáno vyšší soudní úřednicí a nikoliv předsedou senátu, odvolací soud odkazuje na zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), podle kterého vyšší soudní úředník (dále jen „VSÚ“) vykonává úkony rozhodovací i mimorozhodovací povahy soudu v rámci soudního oddělení, do něhož byl zařazen, na základě rozvrhu práce, který určuje, ve kterých věcech, typech řízení a při jaké činnosti soudu VSÚ provádí jednotlivé úkony na základě pověření nebo bez pověření předsedou senátu, a který předseda senátu je oprávněn pověření udělit. Předseda senátu je oprávněn dát VSÚ písemný pokyn ke způsobu provedení úkonu; pověření k provedení jednotlivého úkonu a pokyn předsedy senátu jsou pro VSÚ závazné. Nezávislé postavení VSÚ při rozhodování je podpořeno možností podat odvolání proti rozhodnutí vydanému VSÚ v občanském soudním řízení za stejných podmínek jako proti rozhodnutí předsedy senátu. Podle ustanovení § 11 zákona VSÚ může v občanském soudním řízení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu I. stupně s výjimkou úkonů vyjmenovaných pod písm. a) až n) a rovněž je oprávněn provádět úkony vyjmenované v ustanovení § 14 písm. a) až d) zákona. Z uvedeného nevyplývá, že by VSÚ nebyl oprávněn vydat napadené rozhodnutí ohledně přiznání částečného osvobození navrhovatelky od soudních poplatků.

16. Právním východiskem pro rozhodnutí o možném přiznání osvobození od soudních poplatků účastníku řízení je citované ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud u fyzických osob přihlíží zejména k celkovým majetkovým poměrům žadatele, výši soudního poplatku, stavu a struktuře majetku a platební schopnosti, aby účastníkovi řízení nebylo jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu. Je však nutno rovněž respektovat zákonnou povinnost účastníka řízení platit soudní poplatky a chránit zájmy státu při výběru poplatků. Celkové zhodnocení poměrů účastníka je nutno promítnout do závěru, zda je účastník vzhledem ke svým poměrům schopen zaplatit soudní poplatky.

17. Při osvobození od soudních poplatků se u žadatele vyžaduje současné splnění dvou podmínek, a to jeho odůvodněné poměry pro osvobození a také skutečnost, že se nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (strana žalující) nebo bránění práva (strana žalovaná) z pohledu hmotněprávních předpisů. Pokud žadatel neprokáže své majetkové poměry, nemůže být jeho žádosti vyhověno; posouzení zřejmě bezúspěšného uplatňování nebo bránění práva je věcí soudu.

18. Nedostatek peněžních prostředků na účtu žadatele či v hotovosti zdaleka neznamená přiznání nároku na osvobození od soudních poplatků. Výběr soudního poplatku je fiskální (veřejnoprávní) záležitostí, při němž soud vystupuje v roli správce daně ve smyslu zákona č. 208/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů. Účastník řízení je povinen zajistit si prostředky k dosažení uspokojení svých nároků případně i soudní cestou u dosud neprokázaných nároků; poplatkové povinnosti účastníka řízení nelze přenášet na stát formou úlev z této povinnosti. Ve vztahu k poplatkové povinnosti má soud nejen povinnost zabránit vzniku majetkových překážek k přístupu účastníka řízení k soudu, ale rovněž i povinnost chránit zájem státu na získání stanovených soudních poplatků od účastníků řízení, kteří mají ze zákona povinnost k jejich placení. Je zcela nesprávný názor, že povinnost hradit daňový nebo poplatkový závazek je jakkoliv závislá na majetkové situaci poplatníka. Pokud má někdo podle zákona daňovou nebo poplatkovou povinnost, tato zůstává zachována, i když prokazatelně nemá vůbec žádné peněžní prostředky, i formou případné půjčky na úhradu soudních poplatků, neboť poplatník má objektivní povinnost zaplatit soudní poplatek.

19. Smyslem ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., jež není ustanovením poplatkově právní povahy, není řešení sociální a jiné situace účastníků řízení, nýbrž aby účastníci řízení nebyli pouze pro své majetkové nebo jiné významné osobní poměry vyloučeni z práva na přístup k soudu, zajištěného Listinou práv a svobod, a aby možnost uplatnit nebo hájit vlastní práva nepodléhala tzv. majetkovému cenzu. Jde tudíž o zcela výjimečný nástroj, který soud použije pouze za předpokladu dostatečného osvědčení, že účastník civilního soudního řízení nemá žádnou rozumnou možnost splnit svou poplatkovou povinnost. Skutečnost, že žadatel má neuhrazené pohledávky vůči dlužníkovi, nemusí automaticky znamenat jeho nepříznivé poměry.

20. Odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že navrhovatelka je značně aktivní v podávání žalob nebo návrhů na zahájení řízení a jiných obstrukčních návrhů či nedůvodných námitek a stížností, jak je i obsahem tohoto procesního spisu. Navrhovatelka si musí být vědoma, že podání žaloby nebo návrhu na zahájení řízení je spojeno ze zákona s povinností platit soudní poplatky při zajištění odpovídajících peněžních prostředků a nespoléhat na částečné nebo úplné přiznání osvobození od placení soudních poplatků rozhodnutími soudů.

21. Na základě uvedených skutečností se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu I. stupně o částečném přiznání osvobození od soudního poplatku za podaný návrh na zahájení řízení po zhodnocení majetkových poměrů navrhovatelky na podkladě doložených vyžádaných dokladů i vzhledem k výši zbývajícího soudního poplatku a napadené usnesení soudu I. stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

22. Při rozhodování o nákladech odvolacího řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. přihlédl odvolací soud ke skutečnosti, že navrhovatelka nebyla v tomto odvolacím řízení úspěšná a úspěšnému účastníkovi v souvislosti s tímto odvolacím řízením žádné náklady nevznikly.