o nahrazení rozhodnutí žalovaného, k odvolání navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 8. července 2020 č. j. 38 Cm 150/2019 – 119,

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně „žalobu“ zamítl (výrok I.) a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 12.809,- Kč (výrok II.).

2. V odůvodnění soud uvedl, že „žalobou ze dne 8. 2. 2019, datovanou dnem 7. 2. 2019“, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by rozhodl, že se neschvaluje pronájem sklepů [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v budově č. p. [Anonymizováno] v obci a katastrálním území [adresa], vyklizení těchto místností, zadání inzerce a pověření sestavením smlouvy firmu [Anonymizováno] a zřízení samostatného elektroměru pro tyto místnosti. Soud prvního stupně uvedl, že žalobní návrh žalobkyně odůvodnila tím, že je vlastníkem bytové jednotky č. [Anonymizováno] a bytové jednotky č. [Anonymizováno] v domě č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v obci [adresa], v katastrálním území [adresa], na adrese [adresa] (dále jen „dům“), že žalovaný je právnickou osobou vzniklou za účelem správy uvedeného domu, že ve druhém podzemním podlaží domu se nachází bytová jednotka č. [Anonymizováno] a dále společné prostory označené jako [Anonymizováno] a [Anonymizováno], že se jedná o sklepy, že žalobkyně stejně jako její právní předchůdci užívala spolu s bytem č. [Anonymizováno] i oba sklepní prostory ve druhém podzemním podlaží domu označené jako [Anonymizováno] a [Anonymizováno], že až do podzimu roku 2018 nikdo z ostatních vlastníků jednotek v domě ničeho nenamítal proti tomu, že žalobkyně spolu s bytem č. [Anonymizováno]/8 užívá i oba sklepní společné prostory označené jako [Anonymizováno] a [Anonymizováno], že až poté, kdy byl předsedou žalovaného zvolen [Anonymizováno], tento na podzim roku 2018 předložil vlastníkům jednotek v domě ke korespondenčnímu hlasování návrh rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o pronájmu sklepů [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a dvou parkovacích stání, o vyklizení obou sklepů [Anonymizováno] a [Anonymizováno], o zadání inzerce a pověření sestavením smlouvy firmou [Anonymizováno] a o zřízení samostatného elektroměru pro tyto místnosti, že dne 8. 11. 2018 žalobkyně obdržela přijaté usnesení, že usnesení bylo schváleno nejnižší možnou většinou, že přijaté rozhodnutí je nezákonné a věcně nesprávné. Soud prvního stupně výslovně citoval ust. § 1209 odst. 1, jakož i § 1210 odst. 1, § 1211 – 1214 o. z. Právně věc posuzoval podle § 1209 o. z., a to navzdory výše citovanému petitu navrhovatelky.

3. Podle soudu prvního stupně z provedeného dokazování nevyplynul žádný jiný legitimní důvod, na základě kterého by žalobkyně měla právo výlučně užívat společné prostory ve [Anonymizováno]. PP domu č. p. [Anonymizováno] označené jako [Anonymizováno] sklep a [Anonymizováno] sklep s tím, že provedené dokazování zejména neprokázalo existenci důležitého důvodu, pro který by měl soud záležitost, která byla předmětem napadeného rozhodnutí mimo zasedání, rozhodnout. Dále soud prvního stupně uvedl, že ohledně věci samé soud na základě uvedených zákonných ustanovení a zjištěného skutkového stavu posoudil věc po právní stránce tak, že žaloba není důvodná, že žalobkyni nesvědčí žádný právní důvod k výlučnému užívání společných prostor ve [Anonymizováno]. PP domu č. p. [Anonymizováno] označené jako [Anonymizováno] sklep a [Anonymizováno] sklep, a že žalobkyni nesvědčí ani žádný jiný důvod hodný právní ochrany, že tak napadenými usneseními nebylo nijak zasaženo do práv žalobkyně a její práva napadenými rozhodnutími nejsou ani nijak ohrožena, že tak neexistuje žádný důležitý důvod, pro který by měl soud předmětné záležitosti, o nichž bylo rozhodnuto napadenými rozhodnutími, rozhodnout jinak, proto žalobu zcela zamítl.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka včasné odvolání. V odvolání vznesla tyto stěžejní odvolací námitky:

1) Soud prvního stupně nezjistil správně a úplně skutkový stav, když zamítl navrhovatelkou učiněné důkazní návrhy na výslech jejích právních předchůdců ve vlastnictví bytových jednotek a v užívání dotčených sklepů. Již v „žalobě“ činila právní závěr, že jsou tu okolnosti nasvědčující konkludentní dohodě spoluvlastníků o užívání sklepů [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Soud ovšem učinil závěr, že šlo o užívání bez právního důvodu.

2) Navrhovatelka je spoluvlastnicí společných částí budovy a tedy i obou sklepů. Je tedy třeba zkoumat, jak se navrhovaní svědci [Anonymizováno] a [Anonymizováno] užívání ujali a proč spoluvlastníci tento stav trpí již od r. 2004. Tento stav současně vylučuje i možnost hodnotit tuto situaci podle § 6 občanského zákoníku, neboť užívání věci spoluvlastníkem pojmově nemůže být protiprávní a není zjištěno nic, co by nasvědčovalo jakékoli nepoctivosti.

3) Spoluvlastníci nepochybně mohou jakoukoli formou rozhodnout příslušnou většinou i o užívání části společné věci jedním z nich aniž by se zabývali vypořádáním, což je ostatně i předmětem početné judikatury Nejvyššího soudu. V budově jsou i další vlastníci jednotek, kteří užívají společné části za stejných podmínek jako navrhovatelka.

4) Zásadní skutečností je, že vlastníci jednotek byli seznámeni s jiným zněním usnesení, než o jakém bylo hlasováno. Předmětem hlasování byl pronájem „slučitelný s účelem určení užívání místností", avšak sdělené usnesení tento omezující „pasus“ neobsahuje.

5) Zcela mylná je argumentace prvého soudu spočívající v poukazu na to, že vl. nař. č. 366/2013 umožňuje společenství vlastníků jednotek pronajímat společné prostory budovy. Pronajmout společné prostory mohou pouze vlastníci jednotek. Příčí se podstatě vlastnického práva, aby společenství mohlo vlastníkům jednotek a spoluvlastníkům společných prostorů diktovat smluvní podmínky.

5. Z výše uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě aby napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, bytˇ z jiných, než odvolatelkou uvedených důvodů.

7. Podle § 42 odst. 4 o. s. ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.

8. Podle § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat … vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

9. Podle § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle odst. 2 není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.

10. Dle obsahu předloženého soudního spisu je [Anonymizováno] označena jako žalobkyně a [Anonymizováno] jako žalovaný a dále je uvedeno „Žaloba o nahrazení rozhodnutí žalovaného“. V podání specifikuje, že je vlastnicí dvou bytových jednotek v budově s tím, že tam jsou i společné prostory označené jako [Anonymizováno] a [Anonymizováno], což jsou sklepy, jež byly užívány i jejími právními předchůdci, aniž by to vzbuzovalo jakékoliv námitky. Argumentuje více let trvajícím pokojným stavem, z něhož vyvozuje konkludentní dohodu mezi navrhovatelkou i jejími právními předchůdci na jedné straně a společenstvím či vlastníky na druhé straně o způsobu užívání sklepů. Brojí proti pronájmu sklepů v bytovém domě, pravděpodobně ke skladovacím účelům. Dále zmiňuje korespondenční hlasování – bez diskuze s tím, že proběhlo hlasování a usnesení vlastníků bylo doručeno navrhovatelce dne 8. 11. 2018 s tím, že upozorňuje na jeho schválení „nejmenší možnou většinou“, přičemž usnesení pokládá za nezákonné a věcně nesprávné. Hlasováno mělo být o otázkách pronájmu dotčených sklepů se dvěma parkovacími stáními současně s otázkou vyklizení těchto místností, zadání inzerce, pověřením sestavení smlouvy firmu [Anonymizováno]…a zřízení samostatného elektroměru pro tyto místnosti. Navrhla vydání tohoto rozsudku: „Neschvaluje se pronájem sklepů [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v budově č. p. [Anonymizováno] v obci a katastrálním území [adresa], vyklizení těchto místností, zadání inzerce a pověření sestavením smlouvy firmu [Anonymizováno] a zřízení samostatného elektroměru pro tyto místnosti.“

11. Z předmětného podání není vůbec zřejmé, a to ve spojení označení podání, jeho obsahu a petitu návrhu, čeho se vlastně podatelka domáhá. Ze samotného označení podání, v němž je uvedeno „Žaloba o nahrazení rozhodnutí žalovaného“, jeho obsahu a případně i petitu by bylo možné dovodit, že navrhuje, aby soud nahradil předmětné rozhodnutí shromáždění vlastníků přijaté mimo zasedání rozhodnutím, jež je uvedeno v petitu návrhu. Z obsahu podání a i z petitu návrhu by bylo možné však dovodit i zcela opačný závěr, že se podatelka domáhá vyslovení neplatnosti předmětného rozhodnutí. Jinak řečeno, podání je nejednoznačné, a tím i neurčité, neboť z něj není vůbec zřejmé, o čem přesně má soud rozhodnout. Zřejmé je jen to, že brojí proti tomu, že by mělo dojít ke změně ohledně více let trvajícího pokojného stavu ve vztahu k užívání předmětných sklepů navrhovatelkou, a to je vše. Takový závěr však není dostačující pro to, aby byl předmětný návrh projednatelný. Soud prvního stupně tedy pochybil, projednal – li předmětný návrh, aniž bylo ujasněno, čeho se vlastně navrhovatelka domáhá. Jeho posouzení věci nemůže být již z tohoto důvodu správné. Tím zatížil řízení vadou, jež je sama o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.

12. Navíc, a to je též samo o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí, je skutečnost, že jakýkoliv nárok vycházející z ustanovení § 1209 o. z., rozhodného znění je nárokem, jenž má být projednáván v režimu nesporného řízení. Podřadil – li soud prvního stupně projednávanou věc do režimu sporného řízení (viz označení účastníků v záhlaví rozhodnutí: žalobkyně, žalovaný, výrok: žaloba se zamítá…, forma přijatého rozhodnutí – rozsudek, referát na č. l. 104, kde je zaškrtnut „spor“ vedle škrtnutého „nespor“), zatížil tím též řízení vadou, jež má za následek nesprávné rozhodnutí. Na základě samotného odvoláním napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně lze totiž dospět k závěru, že si tento vůbec nepoložil, a tím pádem ani nezodpověděl pro řízení podstatnou otázku, jakým procesním režimem se má předmětné řízení řídit a zřejmě vyšel z označení účastníků řízení použitého navrhovatelkou, jež se sama označila za žalobkyni a další účastníky za žalované a návrh na zahájení řízení označila jako žalobu, a věc projednal a rozhodl v tzv. sporném procesním režimu. Dělení na tzv. sporná a nesporná řízení však nemá jen teoretický význam. Uvedené dělení má význam pro správný, tedy zákonný postup soudu při zjišťování skutkového stavu, na základě něhož meritorně rozhoduje. V nesporném řízení obecně platí, že soud není vázán tvrzeními a důkazními návrhy účastníků řízení, může vyšetřovat skutkový stav podle svého uvážení. Jedná se o zásadu vyšetřovací legislativně vyjádřenou v § 20 z. ř. s. Odpovědnost soudu za zjištění skutkového stavu nicméně nelze vykládat tak, že by účastníci mohli být zcela pasivní. Naproti tomu ve sporných řízeních se uplatňují jiná pravidla a zásady, např. zásada tzv. zákonné koncentrace (§ 118b o. s. ř.), což má podstatný vliv na celý průběh, a potažmo i výsledek řízení. Projednal-li a rozhodl-li posuzovanou věc soud prvního stupně v rozporu se zákonem v režimu tzv. sporného řízení, ovládaného zcela jinými zásadami a procesními pravidly, ač se v daném případě jedná o řízení nesporné ve statusových věcech právnických osob (ať již jde o jakýkoliv nárok navrhovatelkou dovozovaný z ustanovení § 1209 o. z., rozhodného znění), zatížil tím řízení vadou, jež je sama o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí bez dalšího.

13. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 221 písm. a/ o. s. ř.).