o určení neplatnosti/platnosti usnesení shromáždění delegátů ze dne 12. 6. 2018 o zřízení pracovní komise, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. srpna 2020 č. j. 24 Cm 91/2018-252,

1. Návrhem doručeným soudu dne 20. 7. 2018 se navrhovatelka a) - členka družstva a předsedkyně kontrolní komise - domáhala určení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů ze dne 12. 6. 2018, kterým byla (pod bodem 9.) zřízena pracovní komise (dále též „napadené usnesení“ a „pracovní komise“). Návrh odůvodnila tím, že zřízení pracovní komise nebylo zařazeno na programu shromáždění, bylo projednáno na základě návrhu předloženého až na shromáždění, přičemž shromáždění se nezúčastnili všichni delegáti, a dále tím, že na pracovní komisi je přenášena působnost kontrolní komise. Pro oba tyto důvody je napadené usnesení v rozporu se zákonem (§ 253 odst. 3 o.z. a § 715 z.o.k.).

2. Krajský soud v Ústí nad Labem coby soud prvního stupně usnesením ze dne 5. srpna 2020 č. j. 24 Cm 91/2018-252 rozhodl tak, že „Na základě návrhu navrhovatelky a) se neplatnost usnesení shromáždění delegátů družstva ze dne 12. 6. 2018, kterým byla pod bodem č. 9 zřízena pracovní komise, nevyslovuje.“ (výrok I.), „Návrh navrhovatele b) na určení, že usnesení shromáždění delegátů družstva ze dne 12. 6. 2018, kterým byla pod bodem č. 9 zřízena pracovní komise, je usnesením shromáždění vyvolávajícím zamýšlené právní účinky, se zamítá.“ (výrok II.), „Družstvo je povinno zaplatit navrhovatelce a) na náhradu nákladů řízení včetně náhrady nákladů řízení o předběžném opatření před soudy obou stupňů částku 21 057,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce navrhovatelky a).“ (výrok III.), „Navrhovatel b) je povinen zaplatit družstvu na náhradu nákladů řízení včetně náhrady nákladů řízení o předběžném opatření před soudy obou stupňů částku 7 100 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.“ (výrok IV.), „Navrhovatel b) je povinen zaplatit [Anonymizováno] (odvolateli proti usnesení o nařízení předběžného opatření) na náhradu nákladů řízení částku 3 700 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho zástupce [Anonymizováno], advokáta, sídlem [adresa].“ (výrok V.).

3. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že dospěl k následujícím závěrům: Navrhovatelka je k návrhu jako členka kontrolní komise legitimována a její právo dovolat se neplatnosti nezaniklo uplynutím zákonné propadné lhůty tří měsíců, neboť napadené usnesení bylo přijato dne 12. 6. 2018 a návrh byl podán u soudu 20. 7. 2018. O návrhu na ustavení pracovní komise hlasovalo 124 ze 189 delegátů a každý delegát měl jeden hlas (shromáždění tedy bylo usnášeníschopné), pro přijetí návrhu hlasovalo 112 hlasů, tudíž usnesení o ustavení pracovní komise bylo přijato potřebnou nadpoloviční většinou hlasů přítomných delegátů. Rozhodnutí o zřízení pomocného orgánu shromáždění delegátů - jímž pracovní komise je - předpokládaného v čl. 79 stanov družstva, spadá do působnosti shromáždění delegátů určené stanovami, neboť podle uvedeného článku stanov si orgány družstva (tedy včetně shromáždění delegátů jako nejvyššího orgánu družstva) mohou zřizovat pomocné orgány bez rozhodovací pravomoci, určovat jim úkoly a personálně je obsazovat. Navrhovatelka potud ostatně ani žádné výhrady neměla. Určení neplatnosti napadeného usnesení se domáhala proto, že zřízení pracovní komise nebylo obsaženo v pozvánce v programu shromáždění a proto, že je na pracovní komisi přenášena působnost kontrolní komise. Soud prvního stupně se ztotožnil s názorem navrhovatelky, že usnesení je v rozporu se zákonem - a proto neplatné - neboť návrh na ustavení pracovní komise nebyl obsažen v pozvánce v programu shromáždění, pročež tuto záležitost nebylo možno projednávat a o ní hlasovat (§ 689 odst. 1 písm. d) a § 690 z.o.k.). Názor navrhovatelky, že na pracovní komisi byla přenesena působnost kontrolní komise, však soud prvního stupně nesdílel. Výkon působnosti kontrolní komise (kontrola veškeré činnosti družstva) je nezávislá na ostatních orgánech, včetně orgánu nejvyššího, tedy v poměrech účastníka shromáždění delegátů (§ 715 odst. 2 z.o.k.). Usnesení o ustavení pracovní komise jako pomocného orgánu pro shromáždění delegátů však nijak do působnosti kontrolní komise nezasahuje - působnost danou kontrolní komisi zákonem a stanovami neodnímá, ani neomezuje. Nejde o přenos působnosti, jak uvažuje navrhovatelka v návrhu, ale o další kontrolu (nad rámec kontroly v působnosti kontrolní komise) vykonávanou (přímo) shromážděním delegátů a vykonávanou též skrz jeho pomocný orgán, pracovní komisi. Jestliže nejvyšší orgán družstva považoval za vhodné sám (případně činností pracovní komise jako svého pomocného orgánu) prověřit příjmy a výdaje střediska ostatního hospodaření, nestaví tím kontrole, k níž je povinna kontrolní komise, žádné překážky. K takové kontrole činnosti družstva je oprávněn (vedle kontrolní komise) i nejvyšší orgán družstva. Přesto však, z navrhovatelkou prvně uvedeného důvodu, je třeba považovat napadené usnesení za neplatné. Dále soud prvního stupně citoval ustanovení § 260 odst. 1 o.z., jež stanoví kumulativně dvě podmínky, při jejichž splnění soud neplatnost nevysloví, první, že došlo k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, druhou, je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit. Napadené usnesení závažný právní následek nemá, neboť zřízení pracovní komise jako pomocného orgánu shromáždění delegátů bez rozhodovací pravomoci kontrolní komisi neomezuje a ničemu neškodí. Soud také shledal zájem družstva hodný právní ochrany na nevyslovení neplatnosti usnesení, neboť jestliže pracovní komise vyvíjí činnost, nebylo by v zájmu nejvyššího orgánu družstva, které jej ustavilo, ale ani v zájmu družstva samého, nevyužít dosavadních i budoucích výsledků činnosti této komise pro další projednávání příjmů a výdajů nebytového střediska nejvyšším orgánem družstva. Soud proto, třebaže dospěl k závěru o neplatnosti napadeného usnesení, tuto neplatnost nevyslovil.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně ohledně výroků I. a III. podala navrhovatelka včasné odvolání. Vznesla tyto stěžejní odvolací námitky:

1) Rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci - napadené rozhodnutí shromáždění delegátů družstva má závažné právní následky, a současně není v zájmu družstva hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit. Soud dospěl k závěru opačnému, a proto k návrhu navrhovatelky nevyslovil neplatnost napadeného rozhodnutí, přestože jej neplatných shledal. V otázce, zda napadené rozhodnutí má závažný právní následek, soud dospěl k závěru, že nikoliv, protože zřízení pracovní komise jako pomocného orgánu shromáždění delegátů bez rozhodovací pravomoci ,.kontrolní komisi neomezuje“ a „ničemu neškodí“. Při této úvaze však soud zcela pominul, že zřízení orgánu družstva a jeho personální obsazení není běžnou záležitostí, ale statusovou záležitostí (jde tedy o okolnost velmi zřídkavou a zásadní). Komise není orgánem, jehož členové jsou vázáni (jako členové statutárního nebo kontrolního orgánu) poměrně přísnými povinnostmi a odpovědností. Současně zřízená komise žádala předkládat doklady, které jsou předmětem obchodního tajemství, obsahující osobní údaje apod. S ohledem na výše uvedený závažný právní následek pak nebylo na místě posuzovat zájem na nevyslovení neplatnosti napadeného rozhodnutí. Nevyslovit neplatnost rozhodnutí může soud při plnění obou předpokladů (tedy jak absence závažných právní následky, tak zájmu družstva hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit) kumulativně.

2) K otázce existence zájmu družstva hodného právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit soud dospěl k závěru, že tento je dán tím, že jestliže pracovní komise vyvíjí činnost, nebylo by v zájmu nejvyššího orgánu družstva, které jej ustavilo, ale ani v zájmu družstva samého, nevyužít dosavadních i budoucích výsledků činnosti této komise pro další projednávání příjmů a výdajů nebytového střediska nejvyšším orgánem družstva. Přitom soud prvního stupně zcela pominul postoj družstva vyjádřený jeho tehdejším statutárním orgánem, který se členy komise odmítl spolupracovat a poskytovat jí jakékoliv doklady. Právě protože zřízení komise nebylo na programu shromáždění delegátů, toto shromáždění jako nejvyšší orgán nebylo s to zvážit důsledky přijatého rozhodnutí, kterým měl být zřízen (byť pomocný) orgán, jehož členové nejsou vázáni jako členové statutárního nebo kontrolního orgánu poměrně přísnými povinnostmi a odpovědností. Současně zřízená komise žádala předkládat doklady, které jsou předmětem obchodního tajemství, obsahující osobní údaje apod.

3) Soud prvního stupně pominul, že pozdější součinnost družstva s komisí byla dána pouze tím, že 4 členové komise, sice [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], byli následně (sice neplatně) zvoleni členy představenstva družstva, a prvně jmenovaný, předseda komise, byl dokonce zvolen předsedou představenstva družstva.

4) Dále navíc platí, že podle § 677 odst. 3 z.o.k. delegát informuje členy o svolání shromáždění delegátů, navrženém programu shromáždění delegátů, vyžádá si jejich pokyny a jedná v souladu s většinovým názorem členů. V případě, že projednávaný bod nebyl na programu, (žádný) delegát neměl (žádný) mandát od členů svého volebního obvodu k hlasování. V takovém případě je zcela popřen princip nepřímé družstevní demokracie, protože delegát při hlasování o bodu, který nebyl na programu, vyjadřuje jen svůj osobní názor (ať už šlo o samotné zřízení komise či její personální obsazení). Při rozhodování obdobné otázky na členské schůzi družstva by se dalo uvažovat o tom, že i přesto jde o většinově vyjádřenou vůli členů družstva (byť ve vadném procesu), protože v takovém případě jde o bezprostředně projevenou vůli samotných členů družstva na schůzi přítomných. V případě družstva, u něhož působnost členské schůze vykonává shromáždění delegátů, ale o ničem takovém uvažovat nelze. To jsou vše okolnosti svědčící naopak pro absenci zájmu družstva hodného právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit.

5. S ohledem na uvedené navrhla, aby odvolací soud výrok I. změnil tak, že usnesení shromáždění delegátů družstva ze dne 12. 6. 2018, kterým byla pod bodem č. 9 zřízena pracovní komise, je neplatné a že družstvo je povinno nahradit navrhovatelce náklady řízení před soudy obou stupňů.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů zjistil všechny relevantní skutečnosti, pročež tak zjistil úplný skutkový stav věci. Se soudem prvního stupně je odvolací soud zajedno v jeho závěru, že předmětné usnesení shromáždění delegátů je v rozporu se zákonem, a proto neplatné, neboť návrh na ustavení pracovní komise nebyl obsažen v pozvánce v programu shromáždění. Proto tuto záležitost nebylo možno na shromáždění delegátů ani projednávat, ani o ní hlasovat (viz. § 689 odst.1 písm. d) a § 690 z.o.k.). Řečené platí tím více v prostředí „velkého družstva“ – družstva majícího nejméně 200 členů (viz. § 670 odst. 1 z.o.k.), jehož nejvyšším orgánem je shromáždění delegátů (viz. § 669 z.o.k.), pročež primárně jsou body programu projednávány mezi „běžnými“ členy družstva a pro ně příslušným delegátem (viz. § 672 a násl. z.o.k.). Nejenom totiž delegáté, ale naopak právě a především všichni členové družstva musí být v rámci pozvánky na hromáždění delegátů zasílané delegátům (viz .§ 688 z.o.k.), a oheldně nichž mujsí být informováni i jednotliví členové družstva viz. § 689 odst. 3 z.o.k., též i prostřednictvím příslušného delegáta informováni o programu shromáždění delegátů – jeho jednotlivých bodech (viz. § 689 z.o.k.). Příslušnému delegátovi také členové dávají dispozici, jak o jednotlivých bodech programu shromáždění hlasovat resp. jaký postoj k nim zaujmout. Nebyl-li předmětný bod jednání shromáždění vůbec zařazen do programu shromáždění delegátů coby obligatorní náležitosti pozvánky na shromáždění, došlo tím k flagrantnímu, zásadnímu porušení členských práv všech členů družstva (cca 8000 členů). Takové porušení musí nutně vést k prohlášení příslušného usnesení shromáždění za neplatné (§ 663 z.o.k. ve spojení s § 258 – 261 o.z.) .

8. Se soudem prvního stupně nelze ovšem tak zcela souhlasit v názoru o nepřenesení působnosti kontrolní komise na „pracovní komisi“ proto, že pracovní komise měla provádět další kontrolu, nad rámec působnosti kontrolní komise. O kontrolu vykonávanou přímo shromážděním delegátů „a vykonávanou též skrz jeho pomocný orgán, pracovní komisi“. V tomto směru je nutné důsledně lišit výlučnou působnost obligatorního orgánu bytového družstva od jeho nevýlučné působnosti, jíž lze v rámci dispozice ve stanovách bytového družstva „přesunout“ do působnosti – nevýlučné, jiného orgánu družstva, a to i orgánu fakultativního. Výlučná působnost shromáždění delegátů je uvedena v ust. § 656 písm. a) – s) ve spojení s § 704 z.o.k. Ust. § 629 písm. d) z.o.k. umožňuje konstituování fakultativního orgánu družstva v rámci stanov družstva a svěření mu příslušných pravomocí – konstituování jeho působnosti v rámci stanov. Do působnosti fakultativního orgánu družstva nelze tak ve vztahu ke kontrolní komisi svěřit otázky, které má tato komise ve své výlučné působnosti viz. § 715 a násl. z.o.k. Na straně druhé není však samotné konstituování pracovní komise v rámci stanov nikterak zakázáno, jak výše rozvedeno, posuzovat je nutné vždy soulad úpravy působnosti ve stanovách takovéhoto orgánu se zákonem.

9. Zásadně odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně ohledně použití ust. § 260 o.z. ve spojení s § 663 odst.1 z.o.k. na danou věc. Podle jmenovaného zákonného ustanovení „ soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu družstva hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit. Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví ani tehdy, bylo-li by tím podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře.“ V daném případě není dána ani jedna z hypotéz obsažených v ust. § 260 o.z. Závažným následkem bylo v daném případě to, že žádný z cca 8 000 členů družstva neměl možnost jak přímo, tak nepřímo – prostřednictvím svého delegáta, ovlivnit rozhodování shromáždění delegátů ohledně usnesení pod bodem č. 9 o zřízení pracovní komise, protože takovýto bod programu vůbec nebyl uveden v pozvánce na hromáždění. Závažně tak bylo zasaženo do základního práva člena družstva – účastnit se v souladu sez ákonem a stanovami na řízení a rozhodování družstva viz. § 575 odst.1 písm.b) z.o.k. Porušení zákona tak mělo závažné následky. Bylo by proto nadbytečné řešit samostatně naplnění kumulativní podmínky nevyslovení neplatnosti usnesení shromáždění družstva, a to zájem družstva hodný právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit. Nicméně ani tento zájem v daném případě dán není, neboť je patrné jak z písemných podání družstva, tak i z jeho vyjádření u jednání odvolacího soudu, že pracovní komise měla být jen „pomocným orgánem bez rozhodovacích pravomocí“ a že „komise jen sbírala informace“. Pracovní komise tedy neměla mít žádný výkonné pravomoci, prakticky nezačala pracovat, pročež vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění o jejím zřízení – příslušné změně stanov, nemůže být v kolizi se zájmem družstva hodným právní ochrany. Jinak řečeno, v daném případě neexistuje zájem družstva hodný právní ochrany na nevyslovení neplatnosti shora řečené usnesení hsromáždění delegátů. Z uvedených důvodů nejde ani o případ, kdy by vyslovením neplatnosti usnesení shromáždění delegátů bylo zasaženo do práv třetích osob nabytých v dobré víře, neboť jak již řečeno, komise měla být jen pomocným orgánem bez rozhodovacích pravomocí, třetí osoba tak nemohla v důsledku jejího rozhodnutí býti ve svých právech jakkoli zasažena.

10. Z e všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

11. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 211 o.s.ř. a § 1 odst. 3 z.ř.s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšné navrhovatelce. Ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. je soud oprávněn přiznat účastníku jen tu náhradu nákladů řízení, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který úspěch ve věci neměl. Rozsah náhrady je tedy omezen účelností vynaložených nákladů. To v posuzovaném případě znamená, že nelze přiznat náhradu nákladů řízení spočívající v odměně advokáta za ty úkony právní služby, které požadované kritérium nesplňovaly (např. návrh na nařízení předběžného opatření, který byl zamítnut a toto rozhodnutí bylo potvrzeno i odvolacím soudem…) a byly vyúčtovány zástupcem navrhovatelky na č. l. 246. V tomto vyúčtování zástupce navrhovatelky též vyšel z nesprávného ustanovení vyhl. č. 177/1996 Sb., jež na danou věc nedopadá. Družstvo je povinno nahradit navrhovatelce náklady řízení k účelnému uplatňování práva. Ty sestávají z odměny advokáta za 6 úkonů právní služby v celkové výši 17 050 Kč (převzetí a příprava zastoupení z 19. 7. 2018, návrh ve věci samé z 20. 7. 2018, vyjádření k odvolání ze dne 18. 2. 2019, a účast na jednání před soudem prvního stupně dne 5. 8. 2020, dále odvolání z 31. 8. 2020, a účast na jednání před soudem odvolacím dne 1. 10. 2021, přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4, písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 3 100 Kč, u vyjádření z 18. 2. 2019 snížená o polovinu dle § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky) a náhrady hotových výdajů v celkové výši 1 800 Kč (přičemž náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč). K tomu je třeba přičíst náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 3 958,50 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a dále soudní poplatek v celkové výši 4 000 Kč (2 000 Kč za návrh ve věci samé a 2 000 Kč za odvolání do rozhodnutí ve věci samé), celkem se jedná o částku ve výši 26 808,50 Kč, jež je účastník povinen zaplatit navrhovatelce k rukám jejího advokáta coby zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).