o určení, že žalobkyně b) je vlastnicí družstevního podílu a členkou žalovaného družstva, o odvolání žalobců a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 24 Cm 117/2018-99 ze dne 29. května 2020, jakož i proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 24 Cm 117/2018-128 ze dne 10. května 2021

1. Výše uvedeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem jako jako soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že žalobkyně b) je vlastnicí družstevního podílu v žalovaném družstvu, spojeném s bytem č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] ve [Anonymizováno]. nadzemním podlaží domu č. p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] a členkou žalovaného bytového družstva a současně rozhodl o nákladech řízení. Navazujícím usnesením č. j. 24 Cm 117/2018-128 ze dne 10. května 2021, ve výroku II. Krajský soud Ústí nad Labem rozhodl o nákladech řízení státu.

2. Soud I. stupně posuzoval v řízení důvodnost návrhu žalobců, podle nichž žalobkyně b) má být na základě dohody ze dne 17. 6. 1991, uzavřené s bývalým manželem, jakož i na základě zápisu o předání bytu ze dne 17. 7. 1991, členkou žalovaného družstva (dále též zkráceně „družstvo“) a z titulu členství v družstvu nájemkyní bytu. Žalobce a) se měl do bytu přistěhovat v roce 2001 a dne 21. 4. 2001 měl uzavřít manželství s žalobkyní b) a s ní má doposud v bytě bydlet ve společné domácnosti.

3. Podle žaloby žalovaná 3) má být dcerou žalobkyně b) a žalovaný 2) má být zetěm žalobkyně b).

4. Dne 21. 9. 2015 žalobkyně b) měla uzavřít se žalovanou 3) úplatnou dohodu o převodu družstevního podílu v družstvu (to bez souhlasu a bez vědomí žalobce a), společně s návaznou dohodou o úhradě za převod podílu. Následně mělo družstvo dne 31. 10. 2015 uzavřít se žalovanými 2) a 3) jako nájemci nájemní smlouvu k bytu, v níž mají být jako podnájemci bytu uvedeni žalobci a) a b).

5. Podle žalobců, s ohledem na uzavření dohody o převodu podílu v družstvu ze dne 21. 9. 2015 bez souhlasu žalobce a), je tato dohoda neslučitelná s bydlením žalobců a) a b). Proto žalobce a) měl namítnout neplatnost této dohody o převodu podílu vůči žalovaným 2) a 3) písemně dne 5. 9. 2018 a vůči žalobkyni b) ústně. Tyto námitky neplatnosti měl vznést ihned po té, jakmile se o převodu dozvěděl. Oba žalobci proto pokládali dohodu o převodu družstevního podílu v družstvu ze dne 21. 9. 2015 z důvodu nesouhlasu žalobce a) za neplatnou a též za nicotnou, neboť podle jejich názoru její obsah nelze zjistit a cena za převod nebyla uhrazena.

6. Dalším důvodem neplatnosti dohody o převodu podílu v družstvu má být omyl žalobkyně b), když ji měla žalovaná 3) přemluvit k uzavření této dohody o převodu podílu v družstvu pod záminkou, že potřebuje finanční prostředky, jež bude čerpat od banky na koupi předmětného družstevního podílu, přičemž k čerpání těchto prostředků od banky nedošlo a žalobkyně b) měla později zjistit, že šlo o smyšlenou záminku. Žalovaná 3) měla žalobkyni b) sdělit, že si důvod pro uzavření dohody o převodu družstevního podílu v družstvu ze dne 21. 9. 2015 měla vymyslet, aby dosáhla převodu družstevního podílu na sebe za života žalobkyně b) a tak vyloučila dědické nároky ostatních dědiců, zejména žalobce a). Neměla proto podle žalobkyně b) v úmyslu čerpat na koupi podílu od banky úvěr. Uvedené jednání žalované 3) se proto podle žalobců má rovněž příčit dobrým mravům.

7. Po provedeném dokazování soud I. stupně učinil závěr, podle něhož podaná žaloba není důvodná s ohledem na platnost dohody o převodu družstevního podílu v družstvu ze dne 21. 9. 2015, byť ustanovení § 748 nového občanského zákoníku č.89/2012 Sb. ( NOZ), a § 747 odst. 1 NOZ je na uvedený případ nájmu družstevního bytu aplikovatelné. Podle soudu I. stupně není dohoda o převodu družstevního podílu v družstvu ze dne 21. 9. 2015 nicotná, když v tomto případě nejde o zdánlivé jednání ve smyslu§ 551 až § 553 NOZ. Vůle jednajících osob nechybí, vůle byla vážná a jednání není neurčité ani nesrozumitelné. Nejde tedy o jednání jen zdánlivé, k němuž by se nepřihlíželo ve smyslu § 554 NOZ. Uvedená dohoda byla podle soudu I. stupně uzavřena platně, a to za úplatu. Soud I. stupně, jak bylo naznačeno, v obecné rovině posuzoval aplikovatelnost § 748 NOZ a § 747 NOZ na tyto případy nájmů bytů bytových družstev, avšak v projednávaném případě neshledal naplněnými tato ustanovení pro možné závěry o možné relativní neplatnosti uvedeného ujednání o převodu družstevního podílu. Má to vyplývat ze skutečnosti, že domácnost žalobců nebyla ohrožena, když tato domácnost má fungovat v předmětném bytě i nadále za stejných podmínek, jak před převodem podílu. Navíc podle soudu I. stupně převod družstevního podílu byl úplatný a v souvislosti s tím za převodem podílu měla žalobkyně b) pohledávku na zaplacení ceny 770 000 Kč a tyto prostředky podle soudu I. stupně mohla případně investovat do pořízení jiného bydlení.

8. Stejně tak soud I. stupně neshledal namítanou neplatnost dohody o převodu z důvodu omylu žalobkyně b) či z důvodu rozporu s dobrými mravy, když skutková tvrzení o omylu žalobkyně b) uvedená v žalobě podle soudu I. stupně nedávala rozumný smysl. Jestliže měla žalobkyně b) podepsat smluvní ujednání, aniž si je přečetla, není to důvod pro závěry o jejím omylu, jestliže není omezena ve svéprávnosti a její podpis na obou dohodách byl ověřen na úředním legalizačním místě.

9. Proti tomuto rozsudku se v plném rozsahu odvolali oba žalobci (odvolatelé) a odvolali se i proti výroku II. navazujícího usnesení č. j. 24 Cm 117/2018-128 ze dne 10. května 2021 o nákladech řízení státu, vynaložené na opatrovníka ustanoveného žalovanému 1). Domáhali se změny rozhodnutí tak, aby bylo jejich žalobě vyhověno, neboť soud I. stupně nepřihlédl ke všem skutečnostem, čímž podle jejich názoru řízení zatížil vadou, dospěl k nesprávným skutkovým závěrům a věc nesprávně právně posoudil.

10. Zopakovali argumentaci týkající se jejich přesvědčení o nicotnosti dohody o převodu družstevního podílu v družstvu ze dne 21. 9. 2015, případně její neplatnosti. Zdůraznili, že žalobkyně b) uzavírala s dcerou - žalovanou 3) - dohodu za situace, kdy jí žalovaná 3) tvrdila, že nejde o skutečný převod a pouze potřebuje od banky získat peníze na stavbu domu s tím, že smlouva jí pomůže získat od banky úvěr a později se družstevní podíl zase vrátí žalobkyni. Proto žalobkyně b) uzavírala dohodu o převodu družstevního podílu v družstvu ze dne 21. 9. 2015 s vědomím, že ve skutečnosti nejde o převod družstevního podílu, přičemž žádné peníze za převod od žalovaných neobdržela. Pokud by podle odvolatelů skutečně byl převod míněn vážně jako převod a nikoliv pouze jako způsob získání peněz od banky, žalobkyně by úplatu za převod chtěla vyplatit. Odvolatelé dále poukázali na nesprávnost i závěru soudu I. stupně, že si za úplatu 770 000 Kč mohla žalobkyně b) opatřit jiné bydlení. Podle odvolatelů jejich domácnost byla ohrožena, když uvedenou částku žalobkyně b) za družstevní podíl neobdržela. Bydlení odvolatelů je tak podle jejich názoru zcela na libovůli žalovaných, když mezi nimi právo bydlení není smluvně sjednáno ani jinak zakotveno a oni bydlí v bytě tzv. bez právního důvodu.

11. V dalším vyjádřili názor, že soud I. stupně nesprávně vyložil ustanovení § 747 NOZ a 748 NOZ, když v daném případě došlo v důsledku převod družstevního podílu k zániku práva společného nájmu vyžadujícím dle § 748 NOZ písemný souhlas druhého manžela bez ohledu na to, zda měli nebo neměli zajištěno obdobné bydlení. Podstatné podle odvolatelů bylo, že v daném případě souhlas druhého manžela dán nebyl. Zdůraznili, že v projednávaném případě odvolatelům není zajištěno obdobné bydlení a bydlí v bytě bez jakéhokoliv právního podkladu. Stejně tak podle odvolatelů jim nebylo správně uloženo hradit náklady řízení státu, když o povinnosti platit náklady řízení státu by měl soud rozhodovat až po právní moci rozhodnutí ve věci samé, přičemž žalobci ani nezavinili, že soud I. stupně žalovanému 1) ustanovil opatrovníka.

12. Žalovaní navrhli napadený rozsudek, včetně návazného usnesení o nákladech řízení státu, jako věcně správné potvrdit.

13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal obě napadená související rozhodnutí, a to včetně řízení, jež jejich vydání předcházelo, a to podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl přitom k omezením uvedeným v § 205a odst. 1 a § 211a o. s. ř. a dospěl k níže uvedeným zjištěním a závěrům.

14. Odvolací soud vycházel zejména z žalobci zdůrazňovaných a soudem I. stupně neopomenutých ustanovení § 747 NOZ a § 748 NOZ, jakož § 610 písm. d) zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích (ZOK).

15. Z § 747 NOZ je zřejmé, že má-li alespoň jeden z manželů právo nakládat domem nebo bytem, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, a tohoto domu nebo bytu je k bydlení manželů nebo rodiny nezbytně třeba, musí se zdržet všeho a předejít všemu, co může bydlení znemožnit nebo ohrozit. Manžel zejména nesmí bez souhlasu druhého manžela takový dům nebo byt zcizit nebo k domu, jeho části nebo k celému bytu zřídit právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny, ledaže zajistí manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním (odst. 1). Jedná-li manžel bez souhlasu druhého manžela v rozporu s odstavcem 1, může se tento manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání (odst. 2).

16. Z § 74 NOZ je zřejmé, že mají-li manželé společné nájemní právo k domu nebo bytu, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, platí § 747 odst. 1 věta první obdobně. Manžel nesmí bez souhlasu druhého manžela nájem ukončit, nebo jej omezit právem, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny (odst. 1). Jedná-li manžel bez souhlasu druhého manžela v rozporu s odstavcem 1, může se tento manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání (odst. 2).

17. Z § 610 písm. d) ZOK vyplývá, že Členství v družstvu zaniká převodem družstevního podílu.

18. Z hlediska skutkového odvolací soud vychází ze skutečností správně zjištěných soudem I. stupně, podle nichž se dne 21. 9. 2015 žalobkyně b) jako převodkyně a žalovaná 3) jako nabyvatelka dohodly na převodu družstevního podílu v žalovaném družstvu, spojeném s právem užívání bytu č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] v domě č. p. [Anonymizováno] za cenu 770 000 Kč, sjednanou v návazné dohodě o úhradě. Cena měla být zaplacena ve výši 170 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a zbývající část 600 000 Kč byla splatná ve třech splátkách po 200 000 Kč splatných do 20. 10. 2015, do 20. 11. 2015 a do 20. 12. 2015. Družstvo (žalovaný 1) jako pronajímatel a žalovaní 2) a 3) jako nájemci se následně dne 21. 10. 2015 dohodli na k nájemní smlouvě, na základě níž žalované družstvo žalovaným 2) a 3) pronajalo od 1. 10. 2015 na dobu neurčitou byt č. [Anonymizováno] v domě č. p. [Anonymizováno] s tím, že předmětný byt mohou užívat nadále jako podnájemci žalobci a) a b), přičemž bylo deklarováno společné členství žalovaných 2) a 3) v žalovaném družstvu. Následně dopisy ze dne 5. 9. 2018 adresovanými žalovaným 2) a 3) žalobce a) namítl neplatnost dohody o převodu družstevního podílu v družstvu ze dne 21. 9. 2015 s odkazem na § 747 NOZ a § 748 NOZ s tím, že družstevní podíl, jenž byl předmětem převodu, byl spojen s nájmem družstevního bytu, kde se nachází rodinná domácnost žalobců a) a b) a žalobci nemají jinou nemovitost, jež by mohla sloužit k jejich bydlení, přičemž k uzavření uvedené dohody k převodu družstevního podílu nedal žalobce a) souhlas. Žalobce a) vyzval žalované 2) a 3) ke zpětnému převodu družstevního podílu na žalobkyni b).

19. Odvolací soud vychází rovněž ze skutečnosti i po převodu podílu v žalovaném bytovém družstvu žalobci zůstali bydlet v předmětném bytě č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] v domě č. p. [Anonymizováno] spojeným s převedeným podílem. V průběhu řízení nevyšlo najevo, že by nájemci bytu č. [Anonymizováno] - žalovaní 2) a 3) – kladli jakékoli překážky žalobcům v užívání předmětného bytu v rámci podnájemního vztahu, jenž byl odsouhlasen též družstvem. Odvolací soud vychází též ze skutečnosti, že nebylo předmětem sporu tvrzení žalovaných 2) a 3), že umožňují žalobcům realizovat bydlení v předmětném bytě, aniž by jim žalobci a) a b) něčeho hradili, když žalobci platí pouze družstvu částky družstvem požadované a související s nájmem bytu.

20. Odvolací soud dále, ve shodě s výsledky dokazování učiněnými před soudem I. stupně, vycházel ze skutečnosti, že nebylo prokázáno tvrzení žalobců, že by žalovaná 3) měla přemlouvat žalobkyni b) k uzavření dohody o převodu podílu v družstvu pod záminkou, že potřebuje finanční prostředky, jež by měla čerpat od banky na koupi předmětného družstevního podílu nebo na pořízení nemovitosti s tím, že se následně žalovaná 3) měla žalobkyni b) přiznat, že si důvod pro uzavření dohody o převodu družstevního podílu v družstvu měla vymyslet, aby dosáhla převodu družstevního podílu na sebe za života žalobkyně b) v úmyslu vyloučit dědické nároky ostatních dědiců, zejména žalobce a). Odvolací soud ohledně tohoto tvrzení žalobců vycházel ze skutečnosti, že nebylo prokázáno uvedené žalobci tvrzené jednání žalované 3), spočívající v manipulaci s žalobkyní b). Toto jednání, o němž žalobce 1) podle žaloby nevěděl, mělo proběhnout pouze za přítomnosti matky - žalobkyně b) a dcery - žalované 3), přičemž verze obou účastníků řízení se vzájemně liší, přičemž pravdivost tvrzení žalobkyně b) nelze dovodit ani z nepřímých důkazů. Naopak, jak je uvedeno níže, podstatná tvrzení žalobkyně b) byla z její strany v průběhu řízení shledána účelovými a nevěrohodnými.

21. Stejně tak se podle odvolacího soudu nepodařila prokázat důvodnost argumentace žalobkyně b), že doposud nedošlo k finančnímu vypořádání sjednané ceny za převod podílu v žalovaném bytovém družstvu.

22. Naopak podle právního názoru odvolacího soudu obranu žalovaných poukazujících na snahu žalobkyně 2) ochránit podíl v družstvu před možnými nároky věřitelů jejího manžela a naopak účelovost tvrzení žalobců v tomto řízení podporuje časová souslednost podání žaloby, k níž došlo až po té, co Krajský soud v Ústí nad Labem svým usnesením č. j. KSUL 74 INS 14659/2013-B-26 ze dne 23. srpna 2017 osvobodil žalobce a) (v tehdejším postavení dlužníka) od placení pohledávek věřitelů a žaloba v projednávané věci byla podána až po skončení insolvenčního řízení na majetek tohoto žalobce.

23. Pochybnosti o verzi skutkových okolností tak, jak je podávají žalobci, nepodporuje ani skutečnost, že žalobkyně b) záměrně neuváděla před soudem skutečnosti významné pro rozhodnutí, a to, že uzavřela s žalovanými 2) a 3) rovněž dohodu o úhradě ceny za převáděný podíl.

24. Uvedené skutečnosti podle odvolacího soudu podporovaly závěry též odvolacího soudu, podle nichž v případě protichůdných tvrzení žalobců a žalovaných lze věřit žalovaným a odvolací soud proto v případě sporných tvrzení stran sporu považoval za pravdivé vylíčení skutkových okolností žalovanými, poukazujícími na vztah převodu sporné majetkové hodnoty (předmětného podílu v bytovém družstvu) s insolvenčním řízením na majetek žalobce a), kdy podle žalovaných 2) a 3) převod podílu žalobkyní b) souvisel s obavami, aby tato majetková hodnota nemusela být použita k uspokojení závazků žalobce a). Ani odvolací soud z uvedených důvodů neuvěřil verzi žalobkyně b) o tom že ji její dcera žalovaná 3) uvedla v omyl a nekalým způsobem pomocí nepravdivých tvrzení ji vmanipulovala do stavu, kdy uzavřela předmětnou dohody o převodu družstevního podílu v družstvu ze dne 21. 9. 2015 společně s dohodou o úhradě ceny za převedený podíl.

25. Za uvedené situace ani odvolací soud neshledal důvodnou argumentaci žalobkyně b), na základě níž by bylo možno usuzovat na omyl ve smyslu § 583 a násl. NOZ na straně žalobkyně b) a rovněž tak odvolací soud neshledává důvody pro případnou úvahu nabízenou žalobkyní b) v tom směru, že se žalovaná 3) měla podílet na vyprovokování tohoto omylu, případně, že nějakou formou úkladného jednání měla žalovaná 3) žalobkyni b) přesvědčit o nutnosti uzavření uvedené smlouvy o převodu podílu v žalovaném bytovém družstvu a tak ji úkladně připravit o předmětnou majetkovou hodnotu (o podíl v žalovaném bytovém družstvu).

26. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně učinil závěr o platném uzavření dohody o převodu družstevního podílu v družstvu ze dne 21. 9. 2015 žalobkyní b) na straně prodávající a žalovanými 2)a 3) na straně kupující, když ani podle odvolacího soudu z důvodů nyní uváděných a z důvodů uváděných soudem I. stupně tato smlouva není stižena neplatností, či nicotností. Ve vztahu k poukazované nicotnosti odvolací soud konstatuje, že ani podle jeho názoru v projednávaném případě dohody o převodu družstevního podílu v družstvu ze dne 21. 9. 2015 nejde o zdánlivé jednání ve smyslu§ 551 až § 553 NOZ s ohledem na určitě a srozumitelně vyjádřenou vůli jednajících osob, jakož i s ohledem na vážnost jejich projevů vůle.

27. Uvedené vedlo odvolací soud k závěru shodnému se závěrem soudu I. stupně, podle něhož žalobkyně není vlastnicí uvedeného podílu a žaloba podaná jí a jejím manželem na určení členství žalobkyně b) v žalovaném bytovém družstvu nemůže obstát.

28. Podle právního názoru odvolacího soudu uvedené nevylučuje ambici žalobkyně b) opět vlastnit předmětný podíl v žalovaném bytovém družstvu po té, co pominuly účinky insolvenčního řízení na majetek žalobce a). Tuto ambici však podle odvolacího soudu nelze realizovat cestou zpochybňování platně uzavřené dohody o převodu družstevního podílu v družstvu ze dne 21. 9. 2015. V případě existence ujednání smluvních stran o zpětném převodu podílu, případně při existenci jiné smlouvy sledující totéž, by nepochybně bylo možno ze strany žalobkyně b) požadovat naplnění těchto případných smluvních ujednání, byť nic takového ze smluv předložených v tomto řízení doposud nevyplynulo.

29. S poukazem na shora uvedené se odvolací soud neztotožnil s odvolací argumentací odvolatelů poukazujících na jimi uváděnou neplatnost dohody o převodu družstevního podílu v družstvu ze dne 21. 9. 2015 vzhledem k nedostatku souhlasu žalobce a) s uvedenou dohodou ve smyslu § 747 a § 748 NOZ. Je tomu tak proto, že podle právního názoru odvolacího soudu je z § 747 NOZ a 748 NOZ zřejmé, že ustanovení § 747 NOZ se podle odvolacího soudu týká pouze takových případů, kdy je bytu k bydlení manžela nebo rodiny nezbytně třeba a manželé, resp. rodina, nemají jinou možnost, kam přemístit své rodinné obydlí. Výjimkou z potřeby souhlasu druhého manžela je skutečnost, že samostatně disponující manžel, který zbavil manžela nebo rodinu možnosti rodinného bydlení nebo ohrozil možnost rodinného bydlení, zajistil manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním.

30. Ve vztahu k § 748 NOZ podle odvolacího soudu manžel ve smyslu tohoto ustanovení NOZ jedná bez souhlasu druhého manžela protiprávně, nastane-li následek v podobě získání třetí osobou takového práva k bytu, jež znemožní bydlení manželům resp. rodině, vzhledem k tomu, že právo bydlet, jakož i i třetí osobou získané právo jsou spolu neslučitelná, což podle odvolacího soudu není projednávaný případ, jak je uvedeno níže.

31. Uvedená ustanovení zákona podle odvolacího soudu představují jeden ze způsobů zákonné ochrany uspokojování základní potřeby bydlení a hospodaření ve společné domácnosti cestou ochrany užívacích práv k bytu, jakož i cestou ochrany samotné domácnosti osob žijících ve společné domácnosti, nedisponujících vlastnickým právem k bytu.

32. Podle odvolacího soudu uvedená ustanovení, jež by v nyní projednávané věci umožňovala za splnění dalších předpokladů závěr o relativní neplatnosti dohody o převodu družstevního podílu v družstvu ze dne 21. 9. 2015, nejsou z hlediska okolností projednávané věci aktuální. Je tomu tak proto, že nájemní právo žalovaných 2) a 3) k předmětnému bytu nemá za následek znemožnění bydlení žalujícím manželům, když nájemní právo žalovaných a podnájemní právo žalobců jsou spolu slučitelná. Stejně tak žalující manžele nic nenutí, zejména chování nájemců (žalovaných), přemísťovat své rodinné obydlí, byť v případě nutnosti by si to vzhledem k poměrům na trhu bytů v [Anonymizováno] a vzhledem ke svým majetkovým poměrům mohli dovolit.

33. Uvedené závěry odvolacího soudu souvisí se skutečností, že odvolací soud v projednávaném případě nemá pochyb o správnosti zjištění soudu I. stupně, že žalované družstvo písemně souhlasilo s existencí podnájemního vztahu mezi žalovanými 2) a 3) na straně jedné a manželi [Anonymizováno] na straně druhé (č. l. 13 spisu), když vzniku tohoto vztahu nebrání neformálnost tohoto právního jednání zavazujícího nájemce i podnájemce.

34. Jak již bylo naznačeno, podle právního názoru odvolacího soudu v projednávaném případě právo žalobců bydlet v předmětném bytě na základě právního vztahu podnájmu a žalovanými 2) a 3) získané nájemní právo k předmětnému bytu jsou spolu slučitelné, což je ostatně zřejmé z dosavadního průběhu uspokojování potřeb bydlení a hospodaření ve společné domácnosti žalobci. Ustanovení § 748 NOZ i z tohoto důvodu nelze vztahovat na projednávaný případ.

35. S ohledem na konkrétní projednávaný případ, kdy v rámci rodiny dcera (žalovaná 3) a její manžel (žalovaný 2) bez jakéhokoli omezení poskytuje své matce (žalobkyni b) a jejímu novému manželovi - žalobci a) možnost bydlení formou podnájemního vztahu, a to dokonce bezúplatně, v bytě družstva (navázaném na předmětný převedený podíl v družstvu), neshledal ani odvolací soud podmínky pro závěr o naplnění shora uvedených ochranných ustanovení zákona vedoucích k možnosti namítat relativní neplatnost smlouvy o převodu družstevního podílu.

36. Zcela nad rámec uvedeného odvolací soud konstatuje, z jeho pohledu předmětná žaloba podávaná v rámci rodiny sice mohla narušit rodinné vztahy, avšak shora uvedený postup žalovaných 2) a 3), nabízející žalobcům i nadále možnost dlouhodobého důstojného bydlení v uvedeném bytě svědčí o tom, že jsou tzv. "být nad věcí" a v rámci toho se přes uvedené snaží udržet rodinné vztahy bez ohledu na vlastnické vztahy členů rodiny.

37. Stejně tak z důvodů uváděných již soudem I. stupně odvolací soud nespatřuje podmínky pro závěr o zdánlivosti dohody o převodu družstevního podílu v družstvu ze dne 21. 9. 2015, když předmětné právní jednání nenaplňuje z důvodu správně uváděných soudem I. stupně podmínky pro závěr o své zdánlivosti, jak jsou uvedeny v § 551 a násl. NOZ

38. Z těchto důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí ve věci samé ve výroku I. tohoto rozsudku podle § 219 o. s. ř. jako správné potvrdil.

39. Stejně tak soud I. stupně rozhodl správně o nákladech řízení státu, když odvolací soud zastává názor, že o povinnosti hradit náklady řízení, včetně nákladů státu by měl soud rozhodovat v rozhodnutí, jímž řízení končí, byť vlastní výši nákladů lze vyčlenit až do následného rozhodnutí, jež lze vydat před právní mocí rozhodnutí ve věci samé.

40. Před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatelů, že byli zavázáni k náhradě nákladů řízení státu, ačkoli nezavinili, že soud I. stupně žalovanému 1) ustanovil opatrovníka, neboť vynakládání nákladů státem na probíhající řízení není závislé na zaviněném jednání účastníků řízení, Skutečnosti na straně účastníků se promítnou až v otázce náhrady nákladů řízení státu, kdy stíhá povinnost k jejich náhradě neúspěšného účastníka (podle výsledku řízení) jak je zřejmé z § 148 odst. 1 o. s. ř. Těmito neúspěšnými účastníky byli žalobci a soud I. stupně je proto správně zavázal k náhradě nákladů řízení státu.

41. V projednávané věci odvolací soud dne 1. října 2021 současně rozhodl bez jednání o odvolání žalobců proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 24 Cm 117/2018-128 ze dne 10. května 2021 týkající se povinnosti neúspěšných žalobců hradit státu náklady vynaložené státem na ustanovenou opatrovnici v řízení v prvním stupni (výrok II. tohoto rozhodnutí). Současně bez jednání odvolací soud rozhodl ve výroku VI. též o odměně za výkon funkce opatrovníka a o náhradě hotových výdajů ustanovené opatrovnice v průběhu odvolacího řízení s tím že podle shodných ustanovení zákona (§ 148 o. s. ř.) tyto náklady vynaložené státem uhradí státu neúspěšní žalobci (výrok V. tohoto rozhodnutí).

42. Z uvedených důvodů odvolací soud výrok II. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 24 Cm 117/2018-128 ze dne 10. května 2021 o odměně a nákladech ustanovené opatrovnice za řízení v I. stupni z důvodu věcné správnosti potvrdil, když soudem ustanovená opatrovníce [Anonymizováno] v souvislosti s jí provedenými úkony opatrovnice má právo na odměnu z tarifní hodnoty 35 000 Kč, jež činí 2 500 Kč za úkon, sníženo dle § 12a odst. 1 cit. AT o 20 %, tj. 2 000 Kč za úkon, a to za převzetí věci a přípravu advokáta vykonávajícího funkci opatrovníka, vyjádření k věci ze dne 14. 2. 2020, jednání před soudem dne 20. 5. 2020, vyjádření k odvolání žalobců ze dne 20. 10. 2020 a opatrovnice má právo na 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkově ve výši 9 200 Kč. Náklady v této částce, jež náleží opatrovnici a jež vynakládá stát, soud I. stupně správně v souladu s § 148 o. s. ř. uložil nahradit ve prospěch státu podle výsledku řízení neúspěšným žalobcům. Z tohoto důvodu odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil ve výroku tohoto rozhodnutí z důvodu věcné správnosti rovněž usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 24 Cm 117/2018-128 ze dne 10. května 2021 v jeho výroku II.

43. Ze stejných důvodů odvolací soud přiznal ve výroku VI. tohoto rozhodnutí za odvolací řízení ustanovené procesní opatrovnici [Jméno opatrovnice A] právo na odměnu za výkon funkce opatrovníka a přiznal jí i náhradu hotových výdajů. Celkově jí přiznal nárok vůči státu ve výši 2 300 Kč (za 1 úkon právní služby a 1 režijní paušál) a tato částka jí bude proplacena Krajským soudem v Ústí nad Labem, jenž rozhodl o jejím ustanovení do funkce opatrovníka, a to na opatrovnicí sdělené číslo účtu. Na účet tohoto soudu bylo také stanoveno ve výroku V. tohoto rozhodnutí, aby byly uhrazeny neúspěšnými žalobci náklady státu vynaložené na uspokojení shora uvedených odůvodněných nároků uvedené opatrovnice.

44. S ohledem na úspěch žalovaných odvolací soud přiznal žalovaným 2) a 3) podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. ve výroku III. tohoto rozsudku vůči neúspěšným žalobcům právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady žalovaných 2) a 3) byly představovány náklady na právní zastoupení, kdy [Jméno advokáta] provedl ve prospěch obou uvedených žalovaných 2 společné úkony právní služby ( vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu), za což mu náleží na odměně, na režijních paušálech, na náhradě jízdného, náhradě za ztrátu času a na odvedené DPH celkem 9 123Kč.

45. Ježto žalovanému 1) v odvolacím řízení náklady nevznikly (byl zastoupen opatrovníkem, jehož náklady platil stát) odvolací soud tomuto žalovanému náklady odvolacího řízení nepřiznal (výrok IV. tohoto rozsudku).

46. Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto způsobem uvedeným ve výrokové části tohoto rozsudku.