o neplatnost rozhodnutí shromáždění účastníka ze dne 17. 6. 2019, o odvolání navrhovatelů a) a b) proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 75 Cm 182/201954 ze dne 20. července 2020

1. Shora uvedeným usnesením ve věci samé Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. zamítl návrh navrhovatelů, aby byla vyslovena neplatnost rozhodnutí shromáždění účastníka [právnická osoba] (dále též SVJ) ze dne 17. 6. 2019, kterým SVJ nepřijalo navrhovateli navržené rozhodnutí:

1. Shromáždění vlastníků souhlasí se stavbou zimní zahrady na terase náležející k bytu č. 11 v domě č. p. 797,

2. Shromáždění vlastníků souhlasí se stavbou dělící zdi mezi střešními terasami náležejícími k bytům č. 10 a 11 v domě č.p. 797,

3. Shromáždění vlastníků souhlasí s výlučným užíváním společného prostoru nacházejícího se na střeše domu č.p. [Anonymizováno] mezi střešními terasami náležejícími k bytům č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], a to vlastníky uvedených bytů,

4. Shromáždění vlastníků souhlasí s narovnáním nároků mezi Společenstvím vlastníků a vlastníky bytů č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v domě č.p. [Anonymizováno], vlastníky bytů č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a stavebníky zimní zahrady a dělící zdi, které vznikly v souvislosti s opravou hydroizolace střešního pláště budovy, zabráním společného prostoru mezi střešními terasami a výstavbou zimní zahrady a dělící zdi, a to tak, že tyto nároky jsou navzájem vypořádány a zanikají.

2. Ve výroku II. soud I. stupně navrhovatelům uložil povinnost zaplatit rovným dílem účastníku na nákladech řízení částku 10 200 Kč.

3. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že podle návrhu na zahájení řízení se navrhovatelé domáhali vyslovení neplatnosti uvedeného usnesení účastníka, a to především z důvodu, že nepřijetím předmětného usnesení navrhovatelům mělo zaniknout právo na to, aby byl zachován pokojný stav užívání zimní zahrady a terasy v podobě po její nutné rekonstrukci, když navrhovatelům statutární orgán účastníka odmítá udělit souhlas se stavbou ytongové zdi a zimní terasy podpisem stavební dokumentace. Zda je předmětné rozhodnutí i rozhodnutím nicotným pro rozpor s dobrými mravy navrhovatelé a) a b) ponechali na posouzení soudu I. stupně.

4. Soud I. stupně posuzoval též obranu účastníka navrhujícího zamítnutí návrhu, když podle něho soud může vyslovit pouze neplatnost předmětného rozhodnutí a nikoli nahradit rozhodnutí účastníka, jak bylo původně navrhováno před tím, než navrhovatelé a) a b) změnili návrh a pro další část řízení se domáhali vyslovení neplatnosti uvedeného rozhodnutí shromáždění účastníka. Účastník měl rovněž poukazovat na skutečnost, že předmětné rozhodnutí nemá za následek vznik, změnu či zánik podstatných práv a povinností, neboť jeho nepřijetím navrhovatelům a ani nikomu jinému nebyla založena práva a nikomu z něho nevznikly ani povinnosti a nedošlo k změně nebo zániku práv a povinností a neexistuje tak důležitý důvod pro vyhovění posuzovanému návrhu.

5. Soud I. stupně věc posoudil zejména podle § § 556 a § 1209 odst. 1 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ) a konstatoval, že z napadeného rozhodnutí shromáždění účastníka je zřejmé, že předmětné rozhodnutí žádná práva nebo povinnosti nezakládá navrhovatelům a ani účastníku, neboť rozhodnutí, které by taková práva a povinnosti založilo, přijato nebylo. Tvrzení navrhovatelů o tom, že v důsledku předmětného rozhodnutí v podstatě navrhovateli zaniklo právo na to, aby zachoval pokojný stav užívání zimní zahrady a terasy v podobě po její nutné rekonstrukci z obsahu předmětného rozhodnutí zjevně nevyplývá a takový následek v důsledku nepřijetí předmětného rozhodnutí podle soudu I. stupně nenastal. Podle soudu I. stupně nepřijetí rozhodnutí má stejný následek, jako by o něm vůbec hlasováno nebylo, když uvedený následek by mohl nastat pouze tehdy, pokud by shromáždění předmětné usnesení přijalo.

6. Podle soudu I. stupně je za daného stavu nesmyslné, aby soud prohlašoval za neplatné rozhodnutí (tzn. deklaroval, že nemá právní následky), když takové rozhodnutí ze své povahy žádné takové následky mít nemůže, neboť rozhodnutí, jak bylo uvedeno, žádná práva a povinnosti nezakládá, nemění či neruší. Poukázal na rozhodovací praxi a zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3439/2017.

7. Soud I. stupně proto uzavřel, že návrh na neplatnost tohoto rozhodnutí důvodný být nemůže, neboť nesplňuje podmínku důležitého důvodu pro takový postup stanovenou v § 1209 odst. 1 NOZ.

8. Vedle toho soud I. stupně zdůraznil, že navrhovateli navržená změna návrhu na určení neplatnosti napadeného rozhodnutí z původního požadavku na jeho nahrazení rozhodnutím soudu byla učiněna až ve dnech 14. 7. a 15. 7. 2020, a to až po uplynutí zákonem stanovené tříměsíční lhůty k podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění účastníka. O nákladech řízení bylo soudem I. stupně rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z.ř.s.

9. Proti tomuto usnesení se včas odvolali oba navrhovatelé (odvolatelé) a z důvodů uvedených v § 205 odst. 2, písm. c), d) a g) o. s. ř. se domáhali změny napadeného rozhodnutí soudu I. stupně a vyhovění návrhu, když podle jejich názoru rozhodnutí soudu I. stupně především spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

10. Podle odvolatelů soud I. stupně nevysvětlil podklady pro svůj závěr, že ve zde posuzovaném případě nelze použít výklad projevu vůle podle § 556 odst. 1 NOZ a odkazuje na rozhodnutí č. [Anonymizováno] řešící jinou problematiku společnosti s ručením omezeným a podle odvolatelů bylo by nutno vnímat rozdílnost v institutu společenské smlouvy a rozhodnutí orgánu společnosti. Poukázal na skutečnost, že rozhodnutí č. [Anonymizováno] nabádá k přihlédnout ke specifickým poměrům konkrétní věci a případně věci vyložit dle vůle jednajícího.

11. Podle odvolatelů nebylo postaveno na jisto, že by osoba v postavení adresáta předmětného rozhodnutí shromáždění došla k závěru, že jím nejsou založena práva ani povinnosti, resp. že se jimi tato práva a povinnost nemění ani neruší. Zdůraznili, že předchozího rozhodnutí shromáždění SVJ per rollam ze dne 20. 12. 2017 (dále též rozhodnutí SVJ per rollam) řešilo shodnou problematiku úpravy teras, stavbu zimní zahrady a opravu střechy u domu č. [Anonymizováno] a v důsledku nepřijetí návrhu v projednávaném případě dle bodu č. 1 pozvánky by vedle sebe existovala dvě rozhodnutí účastníka, která jsou fakticky ve vzájemném rozporu, jelikož v rámci původního rozhodnutí SVJ per rollam byla stavba zimní zahrady a oprava střechy schválena a je na místě úvaha, zda budou navrhovatelé donuceni odstranit zimní zahradu i ytongovou zeď a zda jim účastník dobrovolně nahradí náklady vynaložené na opravu střechy domu a tedy ve prospěch účastníka řízení. Navíc poukázali na skutečnost, že nemohou téměř 2 roky plně nakládat se svými jednotkami č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], prodat je či jinak převést, což podle odvolatelů zasahuje do samotného právního postavení navrhovatelů a do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití a účastník jim tak svým postojem působí škodu.

12. Odvolatelé připomněli, že podle soudu I. stupně důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu a jeho využití, což podle odvolatelů je projednávaný případ, a to již s ohledem na aktuální tržní hodnoty obou bytových jednotek ve výlučném vlastnictví navrhovatelů.

13. Podle odvolatelů nedošlo k prekluzi jejich nároku, což lze demonstrovat na problematice vztahu mezi změnou žaloby a promlčením v režimu obchodního zákoníku, jak má vyplývat z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4505/2008 přičemž hmotněprávní i procesněprávní účinky nesprávné nebo neúplné žaloby, jejíž vady byly dodatečně odstraněny, působí již od jejího podání, jak je zřejmé z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. září 2002, sp. zn. 21 Cdo 1440/2001.

14. Podle odvolatelů je podstatné to, že i po změně návrhu byla zachována kontinuita skutkových tvrzení a hmotněprávní i procesní účinky původního návrhu trvají. Odvolatelé soudu I. stupně dále vytkli, že se nezabýval věcnou argumentací navrhovatelů stran skutkových okolností případu a s tím související otázkou dobrých mravů, a dále možnou nicotností rozhodnutí shromáždění i s ohledem na existenci dříve přijatého rozhodnutí SVJ per rollam v téže věci a v této souvislosti se nezabýval ani navrženými důkazy, přičemž sdělení soudu I. stupně, že se výslechy svědků a důkaz spisem stavebního řízení Městské části [adresa] zamítají bez bližšího odůvodnění, je podle odvolatelů procesním pochybením majícím vliv na správnost samotného rozhodnutí a porušuje práva navrhovatelů a) a b), stejně jak toto jejich práva porušuje i nepředestření soudem I. stupně jeho odlišného právního názoru. Na základě uvedeného navrhovatelé neměli možnost vyjádřit se a právně argumentovat.

15. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

16. Odvolací soud vychází z § 1209 odst. 1 NOZ ve znění do 30. 6. 2020, z něhož je zřejmé, že je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí.

17. Z hlediska skutkového bylo pro odvolací soud významné to, že se navrhovatelé v původním návrhu domáhali nahrazení usnesení SVJ rozhodnutím soudu a po uplynutí tříměsíční prekluzivní lhůty k podání návrhu změnili návrh a nově se domáhali vyslovení neplatnosti usnesení SVJ. Tento nový návrh přitom nepředstavoval pouhou opravu původního návrhu, ale zcela odlišný návrh.

18. Dále odvolací soud pokládal za významnou pro své rozhodnutí skutečnost, že před přijetím napadeného usnesení shromáždění, SVJ v rámci své působnosti hlasováním per rollam mělo umožnit navrhovatelům vybudovat ve střešních společných prostorách zimní zahradu a další dělící stavební prvek z ytongového materiálu.

19. Odvolací soud zastává právní názor shodný se soudem I. stupně, podle něhož se soudní praxe ustálila v názoru aktuálním i v roce 2019, že cestou návrhu podaného podle § 1209 odst. 1 NOZ nebylo možno brojit proti usnesení SVJ jinak, než prostřednictvím návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení přijatého shromážděním SVJ. Je tomu tak proto, že se soudní praxe ustálila na názoru, podle něhož soud nemůže účastníku v režimu § 1209 odst. 1 NOZ ukládat, aby o příslušné záležitosti jakkoliv pozitivně rozhodl. V této otázce neexistuje zásadní odlišnost oproti dříve platné úpravě zákona o vlastnictví bytů (č. 72/1994 Sb.), dle které postupem podle § 11 odst. 3 věty třetí zákona o vlastnictví bytů se přehlasovaný vlastník jednotky mohl u soudu domáhat pouze určení (vyslovení) neplatnosti usnesení přijatého shromážděním. Uvedené souvisí se skutečností, že podle právního názoru odvolacího soudu neexistuje žádný rozumný důvod pro odklon od těchto závěrů ani v poměrech obsahově shodné právní úpravy obsažené nyní v ustanovení § 1209 odst. 1 NOZ.

20. V návaznosti na shora uvedené odvolací soud konstatuje, že ačkoli uvedené usnesení per rollam mělo rozhodnout pozitivně o možnosti provádět stavební práce a napadené usnesení se k původnímu usnesení nepřipojilo, přesto napadené usnesení podle odvolacího soudu nepředstavuje zákaz pokračování v pracích a nepředstavuje ani změnu původního rozhodnutí per rollam. Navrhovateli namítané neodsouhlasení aktivit, k nimž měl být podle nich dán souhlas hlasováním per rollam, tak podle odvolacího soudu lze v budoucnu nahradit pozdějším souhlasem shromáždění SVJ, předjednají-li si navrhovatelé potřebnou podporu členů SVJ.

21. V dalším odvolací soud zastává názor, že posuzovaný návrh navrhovatelů na nahrazení rozhodnutí shromáždění SVJ rozhodnutím soudu nebyl neurčitý, ale nebylo mu možno vyhovět z uvedených důvodů, majících základ ve shora uvedeném ustanovení zákona a v zavedené praxi. Navrhovatelé proto, po té, co jim soud I. stupně zpřístupnil svůj právní názor, správně změnili návrh tak, že se nadále domáhali, nikoliv již nahrazení rozhodnutí SVJ rozhodnutím soudu, ale vyslovení neplatnosti napadeného usnesení SVJ.

22. Jak je zřejmé z uvedeného, návrh na nahrazení rozhodnutí SVJ rozhodnutím soudu a návrh domáhající se vyslovení neplatnosti napadeného usnesení SVJ představují dva rozdílné návrhy mající z pohledu navrhovatelů za cíl postupem podle § 1209 odst. 1 NOZ odklizení rozhodnutí shromáždění SVJ, jež podle navrhovatelů v projednávaném případě zasahuje do jejich práv vyplývajících z v členství v SVJ. Proto, jestliže zákon klade ve vztahu k podání návrhu podle § 1209 odst. 1 NOZ požadavek, aby tak bylo učiněno v prekluzivní lhůtě tří měsíců, bylo nutno tuto lhůtu dodržet i v případě změněného návrhu na vyslovení neplatnosti, což se s ohledem na vývoj věci před soudem I. stupně nezdařilo. Nezbytnost dodržení uvedené lhůty i ve vztahu ke změněnému návrhu nepochybně souvisí i s požadavkem právní jistoty SVJ, kdy možnost napadání rozhodnutí tohoto nejvyššího orgánu SVJ je takto zákonem limitována, aby zejména nedocházelo k ochromení činnosti SVJ časově neomezeným napadáním jeho rozhodnutí.

23. Z uvedených důvodů odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně učinil dílčí závěr, že požadavek navrhovatelů na vyslovení neplatnosti předmětného usnesení přijatého shromážděním SVJ dne 17. 6. 2019 byl učiněn po zákonem stanovené lhůtě a z toho důvodu mu nebylo možno tomuto návrhu vyhovět.

24. Zcela nad rámec tohoto rozhodnutí odvolací soud shodně se soudem konstatuje, že překážkou pro vydání rozhodnutí vyhovujícího navrhovatelům by i v případě včasnosti podaného návrhu byla skutečnost, že i odvolací soud v případě předmětné záležitosti, ohledně níž by měl soud zasahovat do poměrů SVJ, nenalézá důležitý důvod umožňující uvedeným přehlasovaným vlastníkům jednotky obrátit se na soud s požadavkem na rozhodnutí o neplatnosti předmětného usnesení přijatého shromážděním účastníka. To vyplývá zejména ze skutečnosti, že předmětné usnesení ani podle odvolacího soudu nezakládá práva ani povinnosti navrhovatelům, byť v důsledku jimi uváděného rozhodnutí mohli ustrnout jejich snahy o administrativní ukončení jejich stavebních prací. To však podle právního názoru odvolacího soudu nepředstavuje důležitý důvod umožňující uvedeným přehlasovaným vlastníkům jednotky obrátit se na soud s požadavkem na navrhovaný zásah soudu do činnosti nejvyššího orgánu SVJ formou rozhodnutí o neplatnosti předmětného usnesení přijatého shromážděním účastníka.

25. Podle právního názoru odvolacího soudu předmětné rozhodnutí bylo vydáno v rámci působnosti uvedeného orgánu SVJ a ani jiný důvod nicotnosti napadeného rozhodnutí odvolací soud neshledal. Vyjádření kolektivní vůle členů SVJ podle momentálního rozložení názorů pro přijetí napadeného rozhodnutí, jakož i proti jeho přijetí přitom nemůže být nemravným, a to zvlášť za situace, že předmětné hlasování iniciovali navrhovatelé a museli počítat i s tím, že jejich návrh nemusí být přijat. Ostatně uvedené podle právního názoru odvolacího soudu v žádném případě neznamená popření zásady, že ujednání mají být plněna, v daném případě navrhovateli tvrzená ujednání s SVJ povolující stavební zásahy ve střešní části společných částí uvedeného domu spravovaného SVJ. Jestliže navrhovatelé měli v dobré víře s vědomím orgánů SVJ provést práce na společných částech domu za účelem zlepšení parametrů domu (např. prodloužení životnosti střešních izolací) nebo za účelem zlepšení kvality užívání společných prostor, je nutno tyto náklady vypořádat. Ve vypořádání by se nepochybně odrazilo např. ve formě úhrad (případně následně započítávaných) i to, zda určité části společných prostor budou užívat pouze někteří členové SVJ. To vše je však věcí narovnání případných tvrzených závazků, což však není předmětem tohoto řízení.

26. Napadené usnesení soudu I. stupně je proto věcně správné o z toho důvodu jej odvolací soud postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

27. V odvolacím řízení měl účastník úspěch. Proto mu odvolací soud v rámci rozhodování o nákladech řízení přiznal plnou náhradu nákladů řízení podle § 224 odst. 1 o. s. ř. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z.ř.s. a § 23 z.ř.s. Navrhovatelé jsou proto povinni nahradit účastníkovi náklady řízení spočívající v nákladech právního zastoupení za 2 úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“), a to 1 x za vyjádření se k odvolání navrhovatelů a 1 x za účast na jednání před odvolacím soudem, a to 3 100 Kč za každý uvedený úkon advokáta účastníka. Ke každému z úkonů náleží paušální náhrada ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Účastníku tak náleží náklady celkem v částce 6 800 Kč a účastníci tuto povinnost k úhradě nákladů řízení splní rovným dílem (§ 140 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z.ř.s.).

28. Proto bylo rozhodnuto ve výroku II. tohoto usnesení tak, že navrhovatelé jsou povinni nahradit účastníkovi náklady odvolacího řízení ve výši 6 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce účastníka.