o zaplacení částky 64 173 371 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. února 2022, č. j. 79 Cm 13/2021-77

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze (dále jen „soud I. stupně“) dne 8. března 2021 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 64 173 371 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kterou měl žalovaný jako člen představenstva a výrobní ředitel žalobkyně způsobit svým jednáním v rozporu s péčí řádného hospodáře tím, že ačkoliv věděl, že žalobkyně nebude moci dostát svých závazků, uzavřel smlouvy o půjčkách s předchůdcem společnosti [právnická osoba], IČO [IČO] a následně podal na žalobkyni dne 6. ledna 2014 účelový insolvenční návrh, který neprojednal se žádným akcionářem ani dozorčí radou a porušil tak zákon i stanovy; uvedená společnost svou pohledávku následně přihlásila do insolvenčního řízení vedeného proti žalobkyni.

2. Žalobkyně současně požádala o osvobození od soudních poplatků, neboť v důsledku konkurzu vedeného proti ní soudem I. stupně pod sp. zn. KSPH 66 INS 1293/2014 není oprávněna nakládat se svým majetkem, a o ustanovení právního zástupce z řad advokátů podle ustanovení § 30 odst. 1 o. s. ř., neboť není sama schopna zajistit si právní zastoupení.

3. Soud I. stupně usnesením ze dne 1. dubna 2021, č. j. 79 Cm 13/2021-18 odmítl návrh žalobkyně na osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a zamítl žádost žalobkyně o ustanovení zástupce (výrok II.).

4. Soud I. stupně dospěl k závěru, že v dané věci se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 o. s. ř., neboť je zřejmé, že podaná žaloba je zjevně bezúspěšná, když žalobkyně, jež je v konkursu ode dne 27. května 2014, není k jejímu podání aktivně věcně legitimována, tato legitimace svědčí pouze věřiteli nebo insolvenčnímu správci. Výrok II. usnesení soud I. stupně odůvodnil tak, že pro vyhovění žádosti na ustanovení zástupce žalobkyni nejsou splněny podmínky ustanovení § 30 o. s. ř.

5. Ve včas podaném odvolání ze dne 2. dubna 2021 proti výroku II. uvedeného usnesení soudu I. stupně žalobkyně (odvolatel) navrhla, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že jí ustanoví právního zástupce a bude pokračovat v projednávání žaloby.

6. Odvolací soud usnesením ze dne 27. července 2021, č. j. 6 Cmo 107/2021-29 výrok II. napadeného usnesení soudu I. stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení z důvodu neúplného posouzení skutkového a právního stavu věci.

7. Soud I. stupně, dbaje pokynů odvolacího soudu, usnesením ze dne 2. února 2022, č. j. 79 Cm 13/2021-77 žalobkyni neustanovil právního zástupce z řad advokátů.

8. Soud I. stupně v odůvodnění odkázal na

- ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., podle kterého předseda senátu může na návrh přiznat účastníkovi řízení zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka řízení a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi řízení osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a toto rozhodnutí musí být odůvodněno,

- ustanovení § 30 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníkovi řízení, u něhož jsou předpoklady pro osvobození soudem od soudních poplatků, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytné k ochraně jeho zájmů; podle odst. 2 vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu odkazem na odst. 1 zástupce z řad advokátů.

9. Pro ustanovení zástupce účastníkovi musí být naplněny zákonem stanovené podmínky. Základním předpokladem je žádost o ustanovení, neboť obecný soud není oprávněn v civilním soudním řízení procesně způsobilému účastníkovi řízení ustanovit zástupce proti jeho vůli, ustanovení musí být nezbytné k ochraně zájmu žadatele, musí být naplněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků z důvodu nepříznivých osobních poměrů žadatele a nesmí se jednat o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

10. Soud I. stupně z insolvenčního rejstříku ověřil, že na základě insolvenčního návrhu podaného žalobkyní - dlužnicí bylo dne 21. ledna 2014 zahájeno insolvenční řízení na majetek žalobkyně, zjištěn úpadek žalobkyně a na její majetek prohlášen dosud trvající konkurs. Ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 2. prosince 2021 zjistil, že v majetkové podstatě žalobkyně není sepsána žádná pohledávka za žádným (bývalým) členem statutárního orgánu žalobkyně z titulu náhrady škody kromě pohledávky za [Anonymizováno], který neposkytuje žádnou součinnost, insolvenční správkyni nepředal řádně vedené účetnictví, zápisy z jednání představenstva ani jiné listiny odůvodňující existenci nároků z titulu náhrady škody, což bylo podnětem na podání trestního oznámení na jmenovaného za absenci součinnosti. Podmínka aktivní žádosti byla tudíž splněna, a otázkou, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, se soud I. stupně již nezabýval odkazem na právní názor odvolacího soudu v usnesení ze dne 27. července 2021, č. j. 6 Cmo 107/2021-29 o přinejmenším předčasném závěru a s ohledem na dosud probíhající konkurs nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci.

11. Ohledně splnění podmínek pro přiznání osvobození žalobkyně od soudních poplatků soud I. stupně odkázal na své usnesení ze dne 1. dubna 2021, č. j. 79 Cm 13/2021-18, když vycházel z tvrzení žalobkyně a poznatků ze své úřední činnosti ohledně probíhajícího insolvenčního řízení. Soud I. stupně dospěl k závěru, že poměry žalobkyně odůvodňují její osvobození od soudních poplatků, když v důsledku prohlášení konkursu na její majetek žalobkyně nemá dispoziční oprávnění k majetku náležejícímu do majetkové podstaty ve smyslu ustanovení § 2 a § 229 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“) a není ani oprávněna opatřit si prostředky k úhradě soudního poplatku jiným způsobem, neboť odkazem na ustanovení § 205 odst. 1 IZ do majetkové podstaty náleží veškerý majetek, který dlužník získá v průběhu insolvenčního řízení a jiné využití nabytého majetku než na uspokojení věřitelů může být trestním činem ve smyslu ustanovení § 222 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.

12. Dle názoru soudu I. stupně žalobkyně nesplňuje zákonnou podmínku nezbytnosti ustanovení zástupce k ochraně svých zájmů. Pojem nezbytnosti by neměl být rozšiřován a zaměňován s pojmem pouhé vhodnosti, neboť by to znamenalo značný významový posun nad rámec platného znění zákona. Mimořádnost tohoto institutu spočívá v ustanovení zástupce soudcem, pouze bude-li to nezbytně třeba k ochraně zájmů účastníka řízení. Kromě formální procesní způsobilosti by měl být účastník řízení schopen bez vážnější újmy absolvovat občanské soudní řízení i bez zastoupení, čemu odpovídá poměrně rozsáhlá poučovací povinnost soudu, nahrazující zastoupení v procesních otázkách s cílem zajistit, aby v důsledku neznalosti neutrpěl újmu. Pod pojmem nezbytnost je nutno rozumět situaci, v nichž je konkrétními okolnostmi odůvodněn závěr, že bez zastoupení by účastník řízení takovou újmu v řízení utrpěl.

13. Soud I. stupně vzal v úvahu skutkovou a právní složitost sporu, argumentační schopnosti žalobkyně v osobě současného předsedy její správní rady pana [Anonymizováno] a jeho osobní předpoklady, obsah a kvalitu žaloby i skutečnost, že žalobkyně netvrdila, že by nebyla schopna sama uplatňovat a hájit svá práva, ale pouze odkázala na nedostatek prostředků na zaplacení právního zástupce z řad advokátů. V současné době dostatek informací o stavu věci poskytuje žalobkyni již poměrně obsáhlý spisový materiál, o orientaci žalobkyně ohledně skutkového a právního stavu vedeného řízení vypovídá celá řada procesních úkonů, které samostatně a velmi aktivně činila v insolvenčním řízení i v obdobných sporných řízeních proti dalším bývalým členům svého představenstva, což jsou skutečnosti obecně známé nebo odvolacímu soudu z jeho úřední činnosti.

14. Na základě uvedených skutečností dospěl soud I. stupně k závěru, že v daném případě nejsou splněny nezbytně nutné důvody pro ustanovení zástupce z řad advokátů žalobkyni ve smyslu ustanovení § 30 o. s. ř. a návrhu nevyhověl, čímž však není dotčena možnost žalobkyně požádat Českou advokátní komoru o určení advokáta bezplatně nebo za sníženou odměnu ve smyslu ustanovení § 18 zákona č. 85/1966 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.

15. Ve včas podaném odvolání ze dne 13. února 2022 žalobkyně (odvolatel) navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu I. stupně zrušil a ustanovil jí právního zástupce z řad advokátů ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1 o. s. ř.

16. Žalobkyně vyslovila nesouhlas s názorem soudu I. stupně o nesplnění zákonné podmínky nezbytnosti ustanovení právního zástupce k ochraně jejích zájmů odkazem na značnou složitost řešené problematiky po právní stránce. Pojem nezbytnost je odůvodněn konkrétními okolnostmi se závěrem, že bez zastoupení by účastník řízení mohl utrpět újmu, o což jde i v projednávané věci. Žalobkyně se nachází v úpadku a není schopna si právní zastoupení sama zajistit a zejména zaplatit.

17. S prohlášením konkursu na majetek žalobkyně úzce souvisí nedostatek finančních prostředků na úhradu právních služeb, žalobkyně nedisponuje žádnými finančními prostředky, právní zastoupení z řad advokátů k ochraně svých práv nezbytně potřebuje a má pocit, že je jí bráněno domoci se spravedlnosti. Nekalým jednáním žalovaného jí vznikla značná škoda, soud I. stupně se nechce předloženou žalobou zabývat a snaží se tak odradit žalobkyni od tohoto řízení.

18. Odvolání nebylo doručováno žalovanému, tudíž se k němu nevyjádřil.

19. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací bez nařízení jednání přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

20. Případnou nezbytnost zástupce k ochraně zájmů účastníka řízení je nutno vždy posuzovat podle individuálních okolností každého případu. Tento institut naplňuje zásadu rovnosti účastníků řízení, vyjádřenou v čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Aplikací ustanovení § 30 o. s. ř. se vyrovnává zúžená možnost žalobkyně obstarat si, či z majetkových nebo příjmových důvodů, profesního zástupce pro vedení řízení na smluvním základě. Vyhovění podané žádosti soudem nesmí být v žádném případě odrazem zákonem reprobovaného zneužití procesních práv ve smyslu ustanovení § 2 o. s. ř. Při posouzení důvodnosti žádosti soud přihlédne např. ke stupni samostatné orientace žalobkyně v problematice uplatněné podanou žalobou, předpokládané náročností vedeného dokazování apod.

21. Odvolací soud neshledal pochybnosti na uváděných skutečnostech, které dle názoru soudu I. stupně odůvodňují neustanovit žalobkyni požadovaného zástupce z řad advokátů pro ochranu jejích zájmů (samostatná orientace žalobkyně v dosud probíhajícím insolvenčním řízení a provedení celé řady procesních úkonů v jeho rámci i v obdobných soudních řízeních s požadavkem náhrady škody vůči dalším bývalým členům představenstva žalobkyně) a plně se s nimi ztotožnil.

22. Odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

23. Při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. vzal odvolací soud v úvahu, že žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná a žalovanému v souvislosti s odvolacím řízením žádné náklady nevznikly.