o neplatnost rozhodnutí shromáždění účastníka ze dne 28. 11. 2019, o odvolání účastníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci č. j. 38 Cm 14/2020-355 ze dne 15. června 2021

1. Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci jako soud I. stupně ve výroku I. prohlásil za nicotná usnesení přijatá shromážděním účastníka konaným dne 28. 11. 2019, a to usnesení pod bodem 3 zápisu, jímž byla schválena změna stanov, usnesení pod bodem 5 zápisu, jímž byla schválena účetní závěrka za rok 2018 včetně zprávy o hospodaření za rok 2018 a zprávy o činnosti správce za tok 2018, usnesení pod bodem 6 zápisu, jímž byla schválena výše příspěvků na správu domu a pozemku ve výši 15 Kč/m2, a usnesení pod bodem 9 zápisu, jímž byl schválen rozpočet včetně výše záloh na úhradu služeb a ve výrocích II. až V. rozhodl o povinnosti neúspěšného účastníka nahradit navrhovatelům náklady řízení.

2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že se navrhovatelé - členové [Jméno advokáta D] (dále též zkráceně SVJ), domáhali vyslovení neplatnosti uvedených usnesení s poukazem na skutečnost, že účastník považuje uvedená usnesení za řádně odhlasovaná, ačkoli ohledně nich v rámci procesu hlasování nebylo zjišťováno, kdo je pro přijetí těchto usnesení, případně kdo se zdržel hlasování.

3. Soud I. stupně po provedeném důkazním řízení učinil závěr o skutkovém stavu věci, podle něhož bylo prokázáno, že při přijímání všech napadených usnesení nebylo zjišťováno, kdo je pro přijetí, usnesení a bylo zjišťováno pouze to, kdo je proti přijetí navržených usnesení. Podle soudu I. stupně tak v projednávaném případě absentovalo právní jednání členů SVJ obsahující vyjádření souhlasu s navrhovaným rozhodnutím. Provedeným dokazováním bylo podle soudu I. stupně dále prokázáno, že účastník ani následně nepřijal napadená usnesení formou rozhodování mimo zasedání, když při rozhodování mimo zasedání dne 26. 10. 2020 pod bodem 7. návrhu bylo sice opakovaně hlasováno o projednávaných usneseních, avšak návrh rozhodnutí mimo zasedání shromáždění SVJ neobsahoval text jednotlivých usnesení, o nichž mělo být hlasováno. Tak podle soudu I. stupně nedošlo ani hlasováním per rollam k přijetí předmětných usnesení pod body 3, 5, 6 a 9 zápisu.

4. Soud I. stupně postupoval podle zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.) a skutkový stav soud I. stupně posuzoval zejména podle § 258 a násl. nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ), jakož i podle § 1194 a násl. NOZ a učinil dílčí právní závěr, podle něhož návrh podali navrhovatelé v zákonné tříměsíční prekluzivní lhůtě, navrhovatelé jsou vlastníky či spoluvlastníky bytových jednotek v domě č.p. [Anonymizováno] na [adresa] a jsou tak členy účastníka vzniklého za účelem správy daného domu. Soud I. stupně uzavřel, že návrh je důvodný, neboť napadená usnesení jsou nicotná, když v případě napadených usnesení nejde o rozhodnutí orgánu právnické osoby. Proto se na ně hledí, jako by nebyla přijata, když podle soudu I. stupně při přijímání napadených usnesení nebylo hlasováno o tom, kdo je pro přijetí takových rozhodnutí a z toho důvodu v případě uvedených hlasování absentovalo právní jednání vlastníků jednotek, jež by vyjadřovalo projev jejich vůle přijmout navržená rozhodnutí.

5. Proti tomuto usnesení se včas odvolal účastník (odvolatel) a navrhl zamítnutí návrhu, když rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť se v posuzované věci nejedná o statusovou věc právnické osoby.

6. Soud I. stupně podle odvolatele rovněž nezjišťoval, zda je dán ve věci důležitý důvod, aby mohlo být o napadených usneseních rozhodnuto a rozhodoval v dané věci formalistickým způsobem a nepřiměřeně tak zasáhl do vnitřních záležitostí účastníka.

7. Konkrétně podle odvolatele soud I. stupně nesprávně postupoval podle z.ř.s., když tento procesní předpis podle jeho názoru nelze na projednávanou věc aplikovat. Dále odvolatel poukázal na skutečnost, že § 1209 odst. 1 NOZ je speciálním ustanovením řešícím ochranu přehlasovaného vlastníka jednotky a tato právní úprava v otázce neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek podle odvolatele vylučuje v této otázce podpůrnou aplikaci ustanovení o spolku ve smyslu § 1221 NOZ, neboť tento postup by připadal v úvahu pouze tehdy, nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného.

8. Podle odvolatele je tak zřejmé, že v daném případě se jedná o tvrzený nárok přehlasovaných vlastníků, jenž by měl být zkoumán rovněž z hlediska existence důležitého důvodu ve smyslu § 1209 odst. 1 NOZ. Tuto argumentaci podle odvolatele podporuje i skutečnost, že se navrhovatelé nedomáhají vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu postupem podle § 258 NOZ, když nenapadali platnost usnesení pro rozpor se zákonem nebo stanovami. Bylo tak na místě aplikovat speciální ustanovení - § 1209 odst. 1 NOZ s nutností zabývat se otázkou přehlasovaného vlastníka. Tímto vlastníkem je vlastník jednotky, jenž se shromáždění účastnil, hlasoval proti přijatým usnesením, a to bez ohledu na skutečnost, jak se vyjadřoval v rámci rozpravy k přijímaným usnesením.

9. Z hlediska neexistence důležitého důvodu je potom podle odvolatele nutno posuzovat otázku navýšení plateb do fondu oprav a další, jak vyplývá z napadených usnesení.

10. Podle odvolatele dále posouzení skutkových okolností soudem I. stupně trpí formalismem, což podle odvolatele vede k přenášení povinnosti vlastníků, již zaostávají v plnění povinností, na ostatní vlastníky.

11. Dále odvolatel zdůraznil, že se způsobem a postupem hlasování, kdy se hlasovalo pouze proti (aby hlasování bylo jednodušší), byli přítomní vlastníci seznámeni a jestliže by se hlasování chtěli zdržet, uvedli by tuto skutečnost. To by potvrdily i navrhované, avšak neprovedené, svědecké výpovědi. Ostatně, podle odvolatele zákon konkrétně neupravuje způsob, jakým mají vlastníci jednotek na shromáždění hlasovat a lze tak v rámci shromáždění účastníka činit způsobem stanoveným předsedajícím shromáždění.

12. Podle odvolatele by se měl postup soudu I. stupně podle z.ř.s. projevit v rozhodnutí o nákladech řízení ve smyslu § 23 z.ř.s., když navíc soud I. stupně přiznal navrhovatelům h) a i) odměnu za šest úkonů právní služby, včetně úkonu za návrh na zahájení řízení, ačkoli právní zástupce navrhovatelů h) a i) nepodával návrh a zahájení řízení, neboť návrh podávali sami navrhovatelé dne 26. 2. 2020 a právní zástupce navrhovatelů h) a i) učinil pouze jedno podání, a to dne 13. 9. 2020.

13. K odvolání účastníka se vyjádřili navrhovatelé a)-e) v tom smyslu, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil s ohledem na skutečnost, že soud I. stupně správně vyhodnotil nesoulad dokladů majících svědčit o průběhu zasedání shromáždění účastníka dne 28. 11. 2019 s přepisem zvukového záznamu jednání tohoto shromáždění účastníka a správně též věc posoudil po stránce právní, když předmětná usnesení shromáždění účastníka ze dne 28. 11. 2019, považovaná účastníkem za přijatá, ve skutečnosti nejvyšším orgánem SVJ přijata nebyla.

14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu I. stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.) a po zopakování dokazování sdělením obsahu následujících listin odvolací soud dospěl k níže uvedeným zjištěním a závěrům. Učinil tak při ústním jednání, když z důvodu nutnosti dodržování pořadí nařízených jednání nevyhověl zástupci navrhovatelů h) a i) [Anonymizováno] v jeho žádosti o odročení jednání dokládané předvoláním k jinému soudu ze dne 19. 8. 2022. Uvedený advokát přitom poukazoval na kolizi jednání odvolacího soudu (o jehož jednání byl advokát Vrchním soudem v Praze vyrozuměn v době, kdy nebyl zaneprázdněn žádným jiným jednáním, a to dne 12. 8. 2022 - č.l. 376), s advokátem uváděným jednáním Krajského soudu v ústí nad Labem - pobočka Liberec, nařízeného později dne 19. 8. 2022 (č.l. 382).

15. Odvolací soud ze sčítacích archů zjistil, že ve vztahu k projednávaným usnesením shromáždění účastníka ze dne 28. 11. 2019 pod bodem 3, 5, 6 a 9 zápisu navrhovatelé hlasovali proti přijetí uvedených usnesení.

16. Odvolací soud ze zápisu ze shromáždění SVJ 28. 11. 2019 zjistil, že se dne 28. 11. 2019 konalo zasedání shromáždění účastníka, v rámci něhož pod bodem 3. pořadu jednání byla projednána změna stanov, pod bodem 5. pořadu jednání byla projednána účetní závěrka za rok 2018, zpráva o hospodaření za rok 2018, zpráva o činnosti správce za rok 2018, pod bodem 6 pořadu jednání byla projednávána výše příspěvků na správu domu a pozemku, kdy bylo navrženo, aby výše příspěvků na správu domu a pozemku činila pro roky 2019 a 2020 částku 15 Kč/m2 a pod bodem 9. pořadu jednání byl projednáván rozpočet včetně výše záloh na úhradu služeb na rok 2019 a záloh na rok 2020.

17. Odvolací soud z přepisu audiozáznamu ze zasedání shromáždění účastníka ze dne 28. 11. 2019 zjistil, že písemně vyhotovený zápis neodpovídá skutečnému průběhu tohoto zasedání, a to v popisu hlasování o projednávaných bodech 3, 5, 6 a 9 zápisu z uvedeného shromáždění účastníka, když předsedající zasedání nechával o uvedených bodech, představujících dílčí usnesení, hlasovat toliko o tom, kdo je proti jejich schválení, neboť podle předsedajícího tento způsob hlasování měl urychlit průběh zasedání. Ohledně zjišťování toho, zda byla přijata uvedená rozhodnutí bylo vycházeno pouze ze zjištění, kdo hlasoval proti schválení návrhu uvedených dílčích usnesení a nezjišťovalo se, kdo je pro přijetí rozhodnutí ani kdo se zdržel hlasování.

18. Odvolací soud z výzvy k hlasování per rollam zjistil, že předseda účastníka dne 26. 10. 2020 vyzval členy SVJ k hlasování per rollam, mimo jiné též pod bodem 7 o „schválení znění usnesení ze shromáždění vlastníků ze dne 28.11.2019“.

19. Odvolací soud z výsledků hlasování per rollam zjistil, že v rámci tohoto hlasování uskutečněného mimo zasedání shromáždění SVJ rozhodlo SVJ pod bodem 7, že „schvaluje usnesení ze shromáždění vlastníků ze dne 28.11.2019“.

20. Shora uvedená zjištění odvolacího soudu tak nevybočovala z tvrzení obsažených v návrhu navrhovatelů na zahájení řízení, a to zejména v části, v níž navrhovatelé tvrdili, že při hlasování o přijetí či nepřijetí usnesení pod body 3, 5, 6 a 9 zápisu byla zjišťována vůle členů SVJ pouze v tom směru, kdo je proti přijetí uvedených usnesení, aniž bylo zjišťováno, kdo se zdržel hlasování a především, kdo je pro přijetí uvedených usnesení (to se pouze dovozovalo z rozdílu mezi počtem hlasujících členů SVJ a počtem členů SVJ hlasujících proti přijetí uvedených usnesení bez zohlednění členů, již se zdrželi hlasování). Výlučně toto pochybení přitom mělo podle navrhovatelů odůvodňovat požadované prohlášení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka ze dne 28. 11. 2019 pod body 3, 5, 6 a 9 zápisu.

21. Jak je zřejmé z výsledků shora uvedeného dokazování, účastník, v návaznosti na soudem I. stupně předestřený právní názor, se pokusil napravit shora uvedené nedostatky hlasování tím, že o návrhu usnesení, o němž bylo hlasováno na shromáždění účastníka dne 28. 11. 2019, nechal opakovaně hlasovat při dalším hlasování uskutečněném formou per rollam po téměř roce. Stalo se tak na základě výzvy předsedy SVJ ze dne 26. 10. 2020.

22. Z hlediska postupu v řízení o projednávané věci odvolací soud vychází ze zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.) a zejména z jeho § 2 a násl. z.ř.s.

23. Podle § 2 písm. e) z.ř.s. upravuje tento zákon řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob a svěřenského fondu.

24. Jak je zřejmé z § 85 písm. a) z.ř.s. řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob jsou mimo jiné řízení ve statusových věcech právnických osob, a to včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora a přeměn.

25. V rámci uvedeného předpisu odvolací soud posuzoval projednávanou věc rovněž podle § 90 odst. 1, odst. 2 z.ř.s. Podle tohoto ustanovení v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby rozhodne soud o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde, hledí-li se na něj, jako by nebylo přijato, i bez návrhu. V řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby rozhodne soud až po uplynutí lhůty 3 měsíců od podání návrhu.

26. Z hlediska právního odvolací soud vychází z § 1209 odst. 1 NOZ účinného do 30. 6. 2020, podle něhož je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

27. Dále odvolací soud vychází z § 245 NOZ, podle něhož na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.

28. Z uvedené právní úpravy je podle právního názoru odvolacího soudu zřejmé, že ustanovení § 1209 NOZ představuje speciální komplexní úpravu nároku na soudní přezkum rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků. Upravuje možnost soudního přezkumu, zda shromáždění přijalo usnesení platně, tj. v souladu s právními předpisy a stanovami společenství. Řízení ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků podle § 1209 NOZ, ať se jedná o přezkum jeho přijatých rozhodnutí či nahrazení jeho rozhodnutí, nebylo-li přijato, je svou povahou řízením o statusové věci, jež se týká samotné podstaty právního života této právnické osoby (§ 85 písm. a/ z.ř.s.). Řízení se proto řídí speciální úpravou z.ř.s. (§ 2 písm. e/). Již z těchto důvodů se odvolací soud neztotožnil s odvolací argumentací odvolatele, podle něhož nelze v projednávaném případě postupovat podle z.ř.s., když sice jde o návrhové řízení, avšak s ohledem na uvedené při projednávání této a obdobných věcí je nutno postupovat podle z.ř.s.

29. Podle právního názoru odvolacího soudu § 90 z.ř.s. z hmotněprávního hlediska navazuje na § 245 NOZ, přičemž podle § 90 z.ř.s. soud musí postupovat v případě, že v řízení o neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby vyjde najevo, že napadené rozhodnutí vykazuje tak závažné nedostatky, že se vůbec nejedná o rozhodnutí daného orgánu. V takovém případě soud musí vyslovit, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde. Vady, jež způsobují, že se na rozhodnutí orgánu hledí, jako by nebylo přijato, vypočítává ustanovení § 245 NOZ, jež se použije i na společenství vlastníků ve smyslu § 1221 NOZ.

30. Jak je zřejmé z § 245 NOZ, na usnesení členské schůze (v daném případě na usnesení shromáždění SVJ), jež se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, nebo bylo přijato v záležitosti, o níž tento orgán nemá působnost rozhodnout se hledí, jako by nebylo přijato.

31. O shora uvedené v § 245 NOZ nejzávažnější překážky přijetí usnesení v projednávaném případě usnesení shromážděním účastníka ze dne 28. 11. 2019 bodech 3, 5, 6 a 9 zápisu, podle odvolacího soudu nešlo. Je tomu tak zejména z toho důvodu, že v daném případě o uvedených bodech programu hlasování proběhlo, avšak výsledky hlasování nebyly důsledně zjištěny, neboť se sčítací orgán spokojil pouze se zjištěním počtu hlasů, jež byly proti navrhovanému znění usnesení.

32. S ohledem na uvedené tak podle právního názoru odvolacího soudu nešlo o případ, na nějž by bylo možno aplikovat up § 90 z.ř.s. z důvodů daných 245 NOZ a odvolací soud se tak neztotožnil se shora uvedeným právním názorem soudu I. stupně, byť soud I. stupně v souladu se svými povinnostmi správně neopomenul posuzovat možnost případné aplikace § 90 z.ř.s. Ostatně ani účastníci řízení o projednávané věci nespatřovali v procesu schvalování uvedených dílčích usnesení vady mající za následek nicotnost těchto usnesení a na postup SVJ nahlíželi z pohledu § 1209 NOZ, byť právní posouzení věci účastníky není pro soud směrodatné, když podle navrhovatelů byla všechna uvedená usnesení shromáždění účastníka ze dne 28. 11. 2019 pod body 3, 5, 6 a 9 zápisu neplatná a naopak podle účastníka nedošlo k naplnění podmínek pro vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka v rámci aplikace § 1209 NOZ.

33. Ve shodě s uvedenými úvahami odvolací soud posuzoval namítané pochybení účastníka při zjišťování počtů členů SVJ hlasujících v průběhu shromáždění účastníka dne 28. 11. 2019 pro přijetí usnesení shromáždění účastníka pod body 3, 5, 6 a 9 zápisu podle § 1209 odst. 1 NOZ účinného do 30. 6. 2020.

34. V souladu se shora citovaným ustanovením § 1209 odst. 1 NOZ v uvedeném znění se mohl přehlasovaný vlastník jednotky (omezení osobní) u soudu domáhat pouze určení (vyslovení) neplatnosti usnesení přijatého shromážděním a to do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové) a pouze tehdy, existoval-li pro to důležitý důvod (omezení věcné).

35. Podle právního názoru odvolacího soudu důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. Takovým usnesením podle odvolacího soudu zásadně není rozhodnutí o platbách (o zvýšení plateb) na správu domu a pozemku a dále rozhodnutí o platbách na úhradu služeb, jestliže nejde o zvýšení extrémní, což není projednávaný případ, kdy ani nedošlo k zvýšení příspěvku na správu domu a pozemku.

36. Obdobně podle odvolacího soudu není dán důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním SVJ v otázce rozhodnutí o plánovaném rozpočtu SVJ nevykazuje-li navrhovaný rozpočet zásadní rozdíly mezi plánovanými příjmy a výdaji, když obecně rozpočet SVJ sám o sobě jednak nezasahuje do právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití a jednak představuje pouze nástin financování předpokládaných aktivit SVJ a mnohdy je upravován v potřebě reagovat na aktuální neočekávané události na straně příjmů i výdajů.

37. Důležitým důvodem v případě přezkumu usnesení přijatého shromážděním SVJ není podle právního názoru odvolacího soudu ani nespokojenost člena SVJ s nejrůznějšími zprávami, jako např. v projednávaném případě se zprávou o hospodaření za rok 2018 a se zprávou o činnosti správce za tok 2018, když takovéto informativní doklady, o nichž před rozhodováním o jejich schválení či neschválení může proběhnout rozsáhlá diskuse, nezasahují do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití.

38. Konečně podle právního názoru odvolacího soudu zásah do právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití neshledává odvolací soud ani v případě rozhodování shromážděním SVJ o schválení účetní závěrky. Podle odvolacího soudu jako důvod pro prohlášení rozhodnutí o schválení účetní závěrky za neplatné by bylo možné akceptovat toliko takový nedostatek, v jehož důsledku by účetní závěrka v poměrech společenství vlastníků neposkytovala nejdůležitější informace o jeho hospodaření. Je tomu tak podle odvolacího soudu proto, že smyslem schvalování účetní závěrky není posuzování toho, zda jednotlivé transakce či plnění byly výhodné nebo nevýhodné, ale zda jsou zobrazeny v účetnictví. Proto důvodem pro prohlášení rozhodnutí o schválení účetní závěrky za neplatné může být zásadně jen takový nedostatek, v jehož důsledku neposkytuje účetní závěrka v poměrech společenství vlastníků takové informace o jeho hospodaření, jaké má právo každý člen tohoto společenství očekávat, tj. takové ekonomické informace, aby se mohl rozhodnout, zda účetní závěrku schválí.

39. Ve vztahu k přijetí rozhodnutí shromážděním účastníka pod bodem 3 zápisu ze shromáždění účastníka ze dne 28. 11. 2019, týkajícího se změny stanov účastníka odvolací soud zastává právní názor, podle něhož změna stanov společenství je (zpravidla) důležitou záležitostí ve smyslu ustanovení § 1209 NOZ, když stanovy společenství jakožto smlouva sui generis představují základní dokument, jímž se řídí vnitřní poměry společenství a jejich změna má obvykle významný dopad do vnitřních poměrů společenství, a tím i jeho členů (vlastníků jednotek). Proto odvolací soud po uvedeném doplnění dokazování postupem podle § 220 o. s. ř., s ohledem na shora uvedené nedostatky zjišťování počtu členů hlasujících pro přijetí usnesení shromáždění účastníka pod bodem 3 zápisu ze shromáždění účastníka ze dne 28. 11. 2019, prohlásil usnesení shromáždění účastníka pod bodem 3 zápisu ve výroku I. odst. 1 tohoto usnesení za neplatné.

40. Ve vztahu k ostatním usnesením shromáždění účastníka pod body 5, 6 a 9 zápisu požadovaným navrhovateli prohlásit rovněž neplatnými odvolací soud návrhu nevyhověl vzhledem k existenci shora uvedeného věcného omezení pro rozhodování podle § 1209 odst. 1 NOZ, kdy pro vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka pod body 5, 6 a 9 zápisu nebyl dán důležitý důvod. Proto v této části odvolací soud návrh navrhovatelů ve výroku I. odst. 2 tohoto usnesení zamítl.

41. S ohledem na skutečnost, že navrhovatelé byli ve svém návrhovém řízení z části úspěšní a z části neúspěšní, stejně jako účastník, odvolací soud, též s přihlédnutí k závažnosti usnesení, ohledně něhož účastník nebyl úspěšný, rozhodl ve výroku II. tohoto usnesení o nákladech řízení před soudy obou stupňů podle § 224 odst. 1, odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.