o ručení člena orgánu při úpadku, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 74 Cm 27/2019-144 ze dne 8. 7. 2020,

1. Městský soud v Praze jako soud I. stupně v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodl, že žalovaný ručí za splnění povinnosti uvedeného dlužníka (též [Anonymizováno]) uhradit:

žalobci a/ (též [Anonymizováno]) pohledávku Kč 2 261 443,30, zjištěnou a evidovanou jako pohledávku č. 1 v uvedeném insolvenčním řízení dlužníka,

žalobci b/ pohledávku Kč 588 770,55, zjištěnou a evidovou jako pohledávku č. 2 v témže insolvenčním řízení,

a ve výroku II. rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům a/ a b/ na jejich náhradu Kč 29 235,50.

2. Rozhodnutí vychází ze zjištění, že žalobce a /, dlužník a společnost [Anonymizováno] uzavřeli dne 3. 1. 2011 smlouvu o sdružení za účelem vzniku [Anonymizováno] a společného provozování [právnická osoba] (dle smlouvy podíl na zisku/ztrátě 60,20,20 %). Za roky 2013 a 2014 vykázalo [Anonymizováno] ztrátu Kč 4 145 370,60 a Kč 7 961 209, tedy podle dohodnutého podílu 20 % byl dlužník povinen uhradit ztrátu Kč 2 421 315,92 a zákonné úroky. Žalobce a/ a žalobce b/ uzavřeli 20. 7. 2015 smlouvu o postoupení části pohledávky za dlužníkem ve výši Kč 500 000. Žalobce a/ a [Anonymizováno] podali 18. 4. 2016 na dlužníka insolvenční návrh, podle rozhodnutí insolvenčního soudu 1. 9. 2017 byl zjištěn úpadek dlužníka a soud prohlásil konkurs. Dále soud I. stupně vycházel z výpisů z účtů dlužníka a žalovaného o pohybu plateb v rozhodném období 2009-2015 o vložených platbách žalovaného ve prospěch dlužníka a z účetních závěrek 2011-2014. K osobě žalovaného pak soud I. stupně zjistil jeho funkce v uvedeném období, jak ve společnosti žalobce a/ (předseda představenstva), jednatel dlužníka, tak ve [Anonymizováno], z čehož soud I. stupně dovodil, že žalovaný musel vědět o stavu uvedených subjektů, tedy i o hrozícím úpadku dlužníka, navíc jednal účelově tak, aby se vyhnul platbě za ztrátu [Anonymizováno]. Podle soudu I. stupně o hrozícím úpadku dlužníka musel žalovaný vědět z předběžných výsledovek centra [adresa], nejpozději po zaslání výkazů 9. 3. 2014, přičemž ztráta v podstatě převyšovala čistý obchodní majetek dlužníka. Místo přijetí příslušných opatření ale žalovaný vyvedl ze společnosti veškeré likvidní prostředky, a to z účtu celkem Kč 928 292, uvádí dále soud I. stupně v odůvodnění rozhodnutí.

3. K námitce promlčení původního závazku a ručitelského závazku soud I. stupně uvedl, že povinnost podílet se na ztrátě vznikla dlužníkovi již prvním dnem následujícím po účetním období, tedy k úhradě ztráty za rok 2013 již dne 1. 1. 2014, takže podáním insolvenčního návrhu 19. 4. 2016 byla zachována tříletá promlčecí lhůta původního závazku. Plnění z ručitelského závazku mohlo být uplatněno nejdříve den po rozhodnutí o úpadku, tedy 2. 6. 2017, žaloba byla podána 12. 6. 2018, tedy v tříleté promlčecí lhůtě, takže podle soudu I. stupně ani ručitelský závazek není promlčen.

4. Ke vzniku ručitelského závazku žalovaného soud I. stupně uvedl, že žalovaný neučinil vše potřebné a rozumně předpokládatelné pro odvrácení úpadku dlužníka. Namísto toho, aby začal vyjednávat podmínky pro úvěr, který by pomohl pokrýt danou ztrátu, tak vyvedl z dlužníka všechny finanční prostředky a založil novou společnost, skrze změnu názvu a sídla dlužníka a použití domény docílil toho, že v podstatě mohl pokračovat v daném podnikání namísto dlužníka bez povšimnutí průměrným zákazníkem. Navíc žalovaný nebyl oprávněn si vyplatit půjčku, neboť ji fakticky dlužníkovi neposkytl, v rámci hrozícího úpadku by neměly být vypláceny prostředky společníkům, ale primárně věřitelům.

5. Podle názoru soudu I. stupně oba žalobci splňují podmínku aktivní legitimace k podání návrhu dle § 68 zák. o obchodních korporacích, a to jako věřitelé dlužníka. Uvedl, že z výsledovek za střediska žalobce a/ za roky 2013 a 2014 a ze smlouvy o sdružení považuje za jisté, že žalobce a/ má za dlužníkem pohledávku z důvodu ztráty [Anonymizováno], kterou měl z 20 % uhradit dlužník, jehož statutárním orgánem byl právě žalovaný, tj. ve výši Kč 2,421.315,92. Část pohledávky přešla na žalobce b/ ve výši Kč 500 000 na základě smlouvy o postoupení. Soud I. stupně uzavřel, že tato ztráta [Anonymizováno] byla prokázána, stejně tak povinnost dlužníka ji uhradit a povinnost žalovaného za tuto ztrátu ručit, jak vyplývá ze smlouvy o sdružení, podle níž za ztráty [Anonymizováno] odpovídají členové [Anonymizováno] v poměru, jenž odpovídá jejich podílu na zisku. Soud I. stupně tak založil ručení žalovaného za splnění povinností dlužníka, ve výroku uvedených pohledávek žalobců, o nákladech řízení pak rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení úspěšným žalobcům přiznal právo na jejich náhradu za soudní poplatek a za právní zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. podle uvedené specifikace.

6. Žalovaný podal proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soudu I. stupně žalovaný vytýká, že zcela nesprávně vyložil právní úpravu § 68 zák. o obchodních korporacích a družstev (ZOK), totiž že zřejmě přehlédl, že zákonné ručení tohoto charakteru soud konstitutivně zakládá, nikoli jej pouze deklaruje. Před okamžikem konstitutivního rozhodnutí ručení neexistuje; k tomu žalovaný odkazuje na judikaturu a též na zrušení tohoto ustanovení zákona od 2021. Podle cit. rozsudku Nejvyššího soudu jedním z předpokladů vzniku ručitelského závazku podle § 65 ZOK je proporcionalita této sankce k významu a závažnosti pochybení člena, nebo bývalého člena, statutárního orgánu; zákon tak ponechává na rozhodndutí soudu, zda (popřípadě v jakém rozsahu) soud při splnění všech zákonných předpokladů vyhoví návrhu žalobce a založí ručení člena statutárního orgánu. Žalovaný trvá na tom, že soud tak musí zvážit, zda je založení takového ručení spravedlivé, přiměřené, proporcionální, což v daném případě soud I. stupně neučinil, přestože ho k tomu žalovaný vyzýval. V doplnění odvolání žalovaný dále poukázal na účelové jednání žalobce a/, jako např. vyloučení dlužníka ze sdružení, vyúčtování dluhů nikoli majetku sdružení, postoupení části pohledávky s úmyslem vytvořit uměle dalšího věřitele, žádná reakce na oznámení členům sdružení o změně obchodní firmy dlužníka a záměru o prodeji firmy listinou ze dne 28. 4. 2014, kterou navrhuje k důkazu, neboť soud I. stupně tento důkaz neprovedl.

7. K odvolání žalovaného se vyjádřil žalobce a/, který navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí, v němž se soud I. stupně, podle jeho názoru, vyjádřil ke spravedlnosti, přiměřenosti a proporcionalitě založení ručení dostatečně rozsáhle. Napadené rozhodnutí soudu I. stupně tak žalobce a/ považuje za věcně správné.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Ještě před samotným projednáním věci odvolací soud poučil účastníky o předběžném náhledu jak z procesního hlediska, tak hmotného s odkazem na ustálenou judikaturu týkající se aplikace § 68 ZOK, a vedl účastníky ke smírnému vyřízení věci už vzhledem k okolnostem sporu a s ohledem na protahování řízení a růst nákladů, jakož i překonání překážek k jednání a nepřátelských pozic mezi účastníky, avšak marně. Nabídky z jedné strany vždy druhá odmítla, jak uvedeno v protokole z jednání, účastníci tak setrvali na svých pozicích a trvali na projednání odvolání.

9. Předmětem projednávaného sporu je žalobci a/ a b/ uplatněný nárok na určení, že žalovaný jako bývalý statutární orgán ručí za splnění povinností dlužníka BBC zaplatit uvedené pohledávky zjištěné a evidované v insolvenční řízení dlužníka; jedná se o podíl dlužníka na ztrátě [Anonymizováno] za roky 2013 a 2014. Žalovaný v řízení namítal, že nebyly splněny zákonné podmínky pro ručení dle § 68 ZOK, v rozhodné době neexistoval stav hrozícího úpadku, o němž neměl vědomost, dále poukazoval na spornou povahu tvrzených dluhů, promlčení, jakož i na samotný motiv žaloby.

10. Soud I. stupně v řízení provedl rozsáhlé dokazování, jednak uvedenými listinami, zejména smlouvou o [Anonymizováno] z 3. 1. 2011, účetními a bankovními dokumenty, výsledovkami, výpisy z účtů, účetními závěrkami, zápisy z jednání společníků sdružení, korespondencí, smlouvou o postoupení, listinami z ins. řízení, jednak výkladem smlouvy o sdružení pořízeným [Anonymizováno]. Navrhované důkazy svědeckou a účastnickou výpovědí soud I. stupně neprovedl s odůvodněním, že má dostatek důkazů k prokázání skutkového stavu pro rozhodnutí ve věci. Dále soud I. stupně v odůvodnění rozhodnutí citoval příslušná ustanovení obč. zák. a ZOK a uzavřel, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný porušil povinnost dle § 68 ZOK, přičemž výše ztráty byla dostatečně prokázána, jakož i povinnost dlužníka ji uhradit a tedy i povinnost žalovaného za ni ručit, uvádí se v závěru odůvodnění rozhodnutí.

11. Skutkový stav ve věci zjištěný soudem I. stupně je podrobně popsán v odůvodnění rozhodnutí, byť poněkud nepřehledně, stejně tak hodnocení důkazů, odkazy na zákonná ustanovení, tak i učiněné právní závěry, proto odvolací soud pro stručnost dále plně odkazuje na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí. Závěr soudu I. stupně o splnění zákonných podmínek dle § 68 ZOK nezbytných k založení ručení člena statutárního orgánu obchodní korporace za splnění jejích povinností však, dle odvolacího soudu, není správný a rozhodnutí soudu I. stupně za popsaného stavu věci tak (alespoň zatím) neobstojí. V odůvodnění rozhodnutí je na několika místech uvedena rozdílná výše tvrzené ztráty sdružení za rozhodné období a tedy i výše podílu dlužníka jako jednoho ze společníků sdružení na ztrátě sdružení. Závěr soudu I. stupně k aktivní legitimaci žalobců, podle názoru odvolacího soudu, neodpovídá provedenému dokazování, tedy že žalobci mají pohledávku za dlužníkem z titulu ztráty sdružení, že jsou věřiteli dlužníka. Každý z členů sdružení nesl ztrátu ve výši svého podílu dle smlouvy, a to [Anonymizováno], nikoli jednomu členu sdružení, tedy nikoli [Anonymizováno], který za sdružení vystupoval dle čl. 2. 2 smlouvy vůči třetím osobám. Věřitelem dlužníka [Anonymizováno] žalobce a/ nebyl a nemohl se jím stát ani uzavřením dohody o podílu na ztrátě ze dne 31. 5. 2015 mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno], podle níž měl podíl na ztrátě vymáhat [Anonymizováno], nikoli že je věřitelem této pohledávky. K tomu je třeba poukázat na vytvoření druhého žalobce a okolnosti uzavření smlouvy o postoupení části tvrzené pohledávky ze dne 20. 7. 2015, když smlouvu za CBIC uzavřel jako jednatel samotný žalobce b/ sám se sebou.

12. V dané věci totiž nebylo dosud napevno postaveno, zda vůbec (jednoduše a srozumitelně řečeno, kdo, komu a kolik dlužil) a za co by měl žalovaný jako člen statutárního orgánu dlužníka ručit, a to toliko v případě, že věděl, měl či mohl vědět o hrozícím úpadku a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinil za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokládatelné, jak vyžaduje zákon. Zároveň je třeba zabývat se otázkou zachování proporcionality této sankce k významu a závažnosti pochybení žalovaného, což je jedním z předpokladů vzniku ručitelského závazku, tedy zda popř. v jakém rozsahu při splnění všech zákonnýcch předpokladů založí soud ručení člena statutárního orgánu. Z tohoto pohledu se soud I. stupně věcí nezabýval vůbec.

13. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle §219a o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, v němž bude třeba se nadále zabývat otázkami důležitými pro rozhodnutí, jak výše uvedeno. V novém rozhodnutí soud I. stupně též rozhodne o nákladech odvolacího řízení.