o určení neplatnosti vyloučení člena ze spolku, o odvolání účastníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 68 Cm 14/2020-225 ze dne 21. 7. 2020,

1. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud I. stupně výše uvedeným usnesením ve výroku I. určil, že je neplatné vyloučení navrhovatele ze spolku rozhodnutím mimořádné členské schůze konané dne 26. 3. 2017, potvrzeným rozhodnutím mimořádné členské schůze konané dne 8. 10. 2017; ve výroku II. rozhodl o nákladech řízení tak, že účastníkovi uložil povinnost zaplatit navrhovateli na jejich náhradu Kč 44 224,50,-.

2. Rozhodnutí vychází ze zjištění, že navrhovatel byl v období od 12. 12. 2015 do 26. 3. 2017 členem kontrolní komise, spolu s dalšími dvěma členy, a že dopisem z 25. 1. 2017 komise informovala členy spolku o svých zjištěních při kontrole hospodaření. Mimořádná členská schůze (dále jen MČS) konaná dne 28. 1. 2017 projednala hospodaření spolku, následná MČS konaná dne 26. 3. 2017 odvolala kontrolní komisi a na návrh Rady spolku navrhovatele vyloučila poměrem hlasů 25x16, 1 se zdržel (v odůvodnění rozhodnutí je zřejmě omylem uvedeno „odvolání navrhovatele“). O vyloučení informoval spolek navrhovatele písemně oznámením ze dne 27. 3. 2017 s odůvodněním, že se dopustil jednání, které je neslučitelné s členstvím ve spolku a že opakovaně i přes písemné napomenutí ze strany orgánů spolku porušoval stanovy.

3. Dále soud I. stupně zjistil, že proti rozhodnutí o vyloučení se navrhovatel odvolal dopisem ze dne 20. 4. 2017 a navrhl členské schůzi, aby rozhodnutí o jeho vyloučení přezkoumala a zrušila, podle navrhovatele důvod vyloučení je uveden natolik obecně, že se nelze proti vyloučení bránit a nelze seznat, jaké konkrétní jednání navrhovatele je důvodem pro vyloučení ze spolku. Ze zápisu z další MČS konané dne 8. 10. 2017 soud I. stupně zjistil, že hlasováním členů bylo poměrem hlasů 27x2, jeden se zdržel, potvrzeno vyloučení navrhovatele ze spolku a že jako důvody vyloučení bylo uvedeno porušení povinností, které již nelze odčinit a které způsobily spolku zvlášť závažnou újmu. Konkrétně jako důvod pro vyloučení navrhovatele bylo v zápise uvedeno: 1/ nerespektování příkazů Rady spolku ohledně vrácení účetní evidence za rok 2015, 2/ poškození dobrého jména spolku zveřejněním nepodložených obvinění na internetových stránkách s negativními dopady na hospodaření spolku u obchodních partnerů a poskytovatelů dotací, 3/ jednání navrhovatele týkající se odkoupení pozemků jiných vlastníků v areálu letiště a tím zvyšování ceny a zhoršení vyjednávací pozice účastníka. Výsledek přezkoumání rozhodnutí a závěr MČS o odvolání sdělil účastník navrhovateli dopisem z 12. 10. 2017.

4. Na základě provedeného dokazování soud I. stupně posoudil návrh navrhovatele na určení neplatnosti jeho vyloučení ze spolku, jako nejzávažnějšího způsobu potrestání člena spolku, za důvodný a návrhu vyhověl. Podle soudu I. stupně důvodem pro vyloučení navrhovatele ze spolku je výhradně účast navrhovatele v kontrolní komisi a závěry této komise zjištěné v průběhu kontroly hospodaření spolku, o nichž kontrolní komise informovala členy spolku. Zprávu projednala MČS a následná MČS rozhodla o odvolání členů komise a vyloučení navrhovatele a dalšího člena ze spolku, aniž by však spolek vyzval navrhovatele ke zjednání nápravy konkrétního závažného jednání, které by mělo vést k jeho vyloučení, a k tomu poskytl navrhovateli lhůtu. Soud I. stupně uvedl, že při absenci písemného napomenutí nebylo zjištěno, jakého konkrétního jednání neslučitelného s členstvím ve spolku se měl navrhovatel dopustit před konáním MČS 26. 3. 2017, v den jejího konání či později. Tvrzené konkrétní důvody pro vyloučení navrhovatele jsou spolkem prokazatelně prezentovány až na MČS konané dne 8. 10. 2017, uvádí soud I. stupně v závěru odůvodnění rozhodnutí. Uvedenými důvody pro vyloučení navrhovatele ze spolku se proto již soud I. stupně nezabýval s odůvodněním, že tyto byly prezentovány až při projednání odvolání navrhovatele v době, kdy mu již nebyla dána možnost se s tvrzenými důvody pro vyloučení seznámit ani možnost přednést svou případnou obranu. Navíc ze strany spolku ani nebylo tvrzeno, jaká konkrétní závažná újma byla spolku jednáním navrhovatele způsobena. Podle soudu I. stupně navrhovatel jako dlouholetý člen spolku plnil v rámci výkonu funkce člena kontrolní komise úkoly, které mu z titulu této funkce plynuly, tedy výsledky provedené kontroly hospodaření oznámil členům spolku a Policii, podal trestní oznámení, což nemůže být důvodem pro vyloučení ze spolku; naopak z toho soud I. stupně dovodil, že navrhovatel vykonával funkci člena kontrolní komise s péčí řádného hospodáře.

5. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle jeho výsledku dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému navrhovateli přiznal náhradu za vynaložený soudní poplatek a za právní zastoupení v rozsahu dle vyhl. č. 177/1996 Sb. podle uvedené specifikace včetně DPH.

6. Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně podal účastník odvolání, navrhl jeho změnu a zamítnutí návrhu, dále požadoval náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Soudu I. stupně vytýká, že neúplně zjistil skutkový stav, neprovedl navržené důkazy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci, a poukazuje na to, že v řízení nebylo provedeno dokazování v tom rozsahu, v jakém bylo provedeno v předcházejícím řízení věcně nepříslušným soudem. Trvá na tom, že navrhovatel byl ze spolku vyloučen důvodně, v souladu se stanovami spolku, jakož i zákonem, jednání MČS byl přítomen, důvody pro vyloučení byly při jednání této MČS konstatovány včetně důsledků, které jednání navrhovatele pro spolek vyvolalo. Dále účastník poukazuje na právní úpravu spolkového práva, pro kterou je charakteristická spolková autonomie. Podle účastníka navrhovatel své funkce člena kontrolní komise zneužil proti členům spolku a vytvářel mezi členy nedůvěru, v očích veřejnosti dehonestoval celý spolek. V závěru odvolání účastník zdůrazňuje, že navrhovatel nebyl ze spolku vyloučen výhradně pro jeho účast v kontrolní komisi, ale pro jeho konkrétní chování, které je zcela neslučitelné s členství ve spolku.

7. Navrhovatel ve vyjádření k odvolání spolku navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí, které považuje za věcně správné, dále požaduje náhradu nákladů odvolacího řízení. Trvá na tom, že s návrhem na vyloučení ze spolku byl seznámen z pozvánky na MČS svolané na 26. 3. 2017, aniž by však v programu na pozvánce bylo uvedeno, pro jaké jednání má být vyloučen, aniž by byl před tím upozorněn, že mu hrozí vyloučení. Podle názoru navrhovatele důsledné provádění kontroly účetnictví tak vedlo k návrhu Rady spolku na odvolání všech členů kontrolní komise z funkce a k jejich vyloučení ze spolku, namítá, že na možnost vyloučení v souvislosti s nevydáním účetních dokladů nebyl nikdy upozorněn. V zápise z MČS zcela absentuje popis konkrétního jednání, které by mělo být porušením stanov spolku, důvod vyloučení je uveden natolik obecně, že se proti vyloučení nemůže ani bránit. Odvoláním proti vyloučení se pak zabývala další schůze konaná 8. 10. 2017, které se navrhovatel jako vyloučený člen již nemohl zúčastnit.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, aniž by muselo být ve věci jednáno (§ 89 zák.č. 292/2013 Sb.), a dospěl k závěru, že odvolání spolku není důvodné.

9. Nejprve odvolací soud poukazuje na předchozí řízení ve věci návrhu na neplatnost vyloučení navrhovatele ze spolku u Okresního soudu v [Anonymizováno], který po provedení rozsáhlého dokazování předloženými listinami a výslechy navrhovatele, účastníka a uvedených svědků návrhu vyhověl a určil, že vyloučení navrhovatele ze spolku je neplatné. Toto rozhodnutí příslušný odvolací soud zrušil z důvodu nedostatku věcné příslušnost a věc postoupil s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu krajskému soudu jako soudu I. stupně.

10. Soud I. stupně provedl dokazování uvedenými listinami, zejména výpisem ze spolkového rejstříku účastníka, stanovami, zápisy ze schůzí, informací kontrolní komise o zjištěních učiněných v rámci kontroly hospodaření, oznámením spolku o vyloučení navrhovatele, jeho odvoláním, oznámením o potvrzení vyloučení, dále listinami pořízenými v procesu trestního stíhání, a po citaci příslušných ustanovení obč. zák. uzavřel, že návrh na určení neplatnosti vyloučení navrhovatele ze spolku je důvodný. Návrhu účastníka na výslech konkrétních osob, které se měly vyjádřit k tomu, zda a jakým způsobem byl navrhovatel upozorněn na možnost vyloučení ze spolku, soud I. stupně již nevyhověl a návrh zamítl.

11. Soud I. stupně vycházel z toho, že důvodem pro vyloučení navrhovatele ze spolku je výhradně jeho účast v kontrolní komisi a její závěry zjištěné při kontrole hospodaření spolku, který žádné konkrétní závady v jednání navrhovateli, jež by vedly k vyloučení, nevytkl, a nevyzval navrhovatele ke zjednání nápravy v poskytnuté lhůtě. S vytýkanými důvody pro vyloučení spolek navrhovatele neseznámil a ten tak ani neměl možnost přednést svou případnou obranu, konkrétní důvody pro vyloučení spolek uvedl až na MČS konané dne 8. 10. 2017. Podle soudu I. stupně navrhovatel plnil v rámci výkonu funkce člena kontrolní komise úkoly, které mu z titulu této funkce plynuly.

12. Se zjištěními soudu I. stupně, provedeným dokazováním, hodnocením důkazů, právním hodnocením a přijatými závěry, tedy i napadeným rozhodnutím se odvolací soud zcela ztotožnil. Odvolací soud v souladu se soudem I. stupně je toho názoru, že nebyly v daném případě dány zákonné důvody pro vyloučení navrhovatele ze spolku, který by jednal v rozporu se stanovami spolku či zákonem. Navíc ze strany účastníka nebyl dodržen zákonný postup dle § 239 odst. 1 obč. zák., tedy výtka závadového jednání a poskytnutí lhůty ke zjednání nápravy. Navrhovatel byl v rozhodné době členem kontrolní komise spolku, která při kontrole hospodaření za rok 2015 zjistila nedostatky, o nichž informovala členy spolku a k příslušnému orgánu státního zastupitelství podala trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu. Tomu předcházelo svolání MČS, která rozhodla o odvolání kontrolní komise a na návrh Rady spolku o vyloučení navrhovatele a dalšího člena ze spolku. Podle odvolacího soudu tím vedení spolku řešilo rozpory s kontrolní komisí, což zjevně bylo důvodem pro odvolání kontrolní komise a vyloučení jejích členů ze spolku, jak ostatně správně posoudil i soud I. stupně.

13. V průběhu vylučovacího procesu spolek žádné relevantní důvody pro vyloučení navrhovatele ze spolku nespecifikoval, toliko obecně odkazoval na porušení stanov a zákona, na jednání neslučitelné s členstvím ve spolku, jak uvedeno v oznámení o vyloučení ze dne 27. 3. 2017. Navrhovateli tak účastník zjevně upřel možnost obhájit své jednání a čelit konkrétním výtkám a nařčení závadového jednání, potažmo i následně vyloučení ze spolku. Jako důvod pro vyloučení navrhovatele tak odvolací soud spatřuje nikoli jakési jeho později vytýkané závadového jednání, ale, shodně se soudem I. stupně, jeho kritické hodnocení hospodaření spolku, k němuž byla kontrolní komise při takovém zjištění zajisté oprávněna, ostatně k tomu ve spolku zřízena.

14. Jestliže tedy soud I. stupně na návrh navrhovatele určil, že jeho vyloučení ze spolku je neplatné, nelze takovému rozhodnutí vytknout pochybení. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, v rozhodnutí se vypořádal se vznesenými námitkami, rozhodnutí řádně odůvodnil, odvolací soud tak pro stručnost odkazuje na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí. Na závěr ještě dodává, že ostatně nelze ani přehlédnout, že v předchozím řízení soud, byť věcně nepříslušný, rozhodl po rozsáhlém dokazování shodně a určil, že vyloučení navrhovatele je neplatné.

15. Vrchní soud v Praze z uvedených důvodů rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, toliko rozhodnutí o nákladech řízení částečně změnil tak, že od přiznané výše náhrady odečetl DPH, neboť právní zástupkyně navrhovatele není poplatníkem této daně, jak sama uvedla ve svém vyjádření k odvolání spolku. O nákladech odvolacího řízení pak rozhodl podle jeho výsledku dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 cit. zákona a navrhovateli přiznal právo na jejich náhradu za právní zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za jeden právní úkon včetně režijního paušálu, tj. za vyjádření k odvolání účastníka.