o odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. července 2020 č. j. 80 Cm 15/2019-51, v řízení o neplatnost usnesení shromáždění delegátů ze dne 10. listopadu 2018,

1. Návrhem došlým soudu 11. února 2019 se navrhovatel jako člen účastníka domáhal vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů účastníka, které se konalo 10. listopadu 2018, kterým byli zvoleni členové představenstva účastníka. Důvody neplatnosti navrhovatel spatřoval v tom, že navrhovatel byl nezákonným způsobem vyřazen z kandidatury do představenstva družstva, tudíž shromáždění delegátů nebylo umožněno hlasovat a volit členy představenstva ze všech řádně přihlášených kandidátů. Tím bylo porušeno základní právo navrhovatele jako člena družstva podílet se na správě a činnosti družstva jako člen statutárního orgánu stejně jako právo delegátů na úplnou a svobodnou volbu kandidátů do orgánů družstva a v konečném důsledku i oprávněný zájem družstva na konání řádných voleb do představenstva. Navrhovatel argumentoval zněním ust. § 711 odst. 2 z.o.k., podle kterého člen družstva předem informuje družstvo o okolnostech zákazu konkurence posle ust. § 710 z.o.k., podle ust. § 711 odst. 2 z.o.k. dále platí, že pokud členská schůze (shromáždění delegátů) v okamžiku zvolení člena představenstva členem představenstva na některou z okolností zakládající zákaz konkurence byla výslovně upozorněna, má se za to, že tento člen představenstva činnost, které se zákaz týká, zakázanou nemá. To neplatí, pokud členská schůze (shromáždění delegátů) vyslovila nesouhlas s takovou činností do jednoho měsíce ode dne, kdy byla na okolnosti podle § 710 z.o.k. upozorněna. V daném případě bylo družstvo na okolnosti zákazu konkurence navrhovatelem upozorněno nejméně dvakrát. Proto měl být navrhovatel připuštěn jako kandidát k volbě do představenstva a teprve poté, pokud by byl členem představenstva zvolen, mohlo shromáždění delegátů rozhodnout, že mu případnou konkurenční činnost nepovoluje. Takto družstvo nepostupovalo, protože toto upozornění navrhovatele o tom, že navrhovatel má platné živnostenské oprávnění na shodný předmět činnosti jako účastník, nebylo předloženo v souladu s ust. § 711 z.o.k. k rozhodnutí shromáždění delegátů, nýbrž navrhovatel byl bez dalšího z kandidátky vyřazen, přičemž není zřejmé, kdo a za jakých okolností o jeho nepřipuštění jako kandidáta do představenstva rozhodl. V daném případě tudíž nastala podle ust. § 711 z.o.k. zákonná domněnka, že mu tato činnost je povolena, jelikož příslušný orgán o nepovolení činnosti navrhovateli nerozhodl. Navrhovatel byl tudíž nezákonným způsobem z kandidátky vyřazen a za této situace nemohla volba členů představenstva proběhnout platně a napadené usnesení, kterým bylo zvoleno představenstvo družstva, je tudíž neplatné. Poukázal rovněž na šikanózní a účelový postup družstva vůči navrhovateli, když v případě dalších tří kandidátů do představenstva ([Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]), kteří byli napadeným usnesením do představenstva zvoleni, je rovněž dán důvod konkurenčního jednání, avšak u těchto osob překážku nikdo neřešil, na rozdíl od navrhovatele. Dále byla provedena v letošním roce účelově změna stanov ve smyslu, že u těchto tří osob uvedená okolnost nadále není na závadu, tyto osoby následně postupně rezignovaly na členství v orgánech konkurenčních subjektů, čímž důvod konkurenčního jednání (až následně) odpadl. Pokud jde o procedurální otázky předmětného shromáždění delegátů, vůči těm navrhovatel neměl žádné námitky, tedy učinil nesporným, že bylo řádně svoláno, usnášeníschopné a předmětné rozhodnutí přijato potřebnou většinou.

2. K argumentaci účastníka v průběhu řízení uvedl, že skutečně obdržel tzv. informační dopis od [Anonymizováno] z 26. 10. 2018 (formou emailu), poukazoval však na to, že jmenovaná pracuje v sekretariátu předsedy družstva a je zároveň členkou dalších orgánů družstva, představenstvo ovšem nebylo z důvodů shora uvedených oprávněno navrhovatele vyřadit z kandidatury, jelikož rozhodnutí o tom příslušelo pouze shromáždění delegátů. V závěrečném návrhu pak navrhovatel shrnul, že bylo provedeným dokazováním prokázáno, že navrhovatel byl nezákonným způsobem nepřipuštěn k volbě do představenstva, přestože podal řádnou přihlášku jako kandidát, v níž upozornil na existenci konkurenčního jednání, mělo být proto postupováno podle ust. § 710 a 711 z.o.k., přičemž bylo pouze v kompetenci shromáždění delegátů mu předmětnou činnost zakázat. K tomu nedošlo, shromáždění delegátů o této otázce nerozhodlo, nastala proto zákonná domněnka, že mu předmětná činnost je povolena a měl být tudíž zařazen na kandidátku do představenstva. Došlo tak k porušení základního práva navrhovatele jako člena být volen do orgánů družstva a vzhledem k tomu, že usnesení o volbě členů představenstva bylo přijato jako celek, je z tohoto důvodu neplatné celé toto usnesení, jelikož volba z uvedeného důvodu neproběhla v souladu se zákonem a stanovami.

3. Účastník se k věci vyjádřil, že napadené usnesení je platné, a navrhl proto zamítnutí návrhu. Úvodem uvedl, že bez ohledu na to, zda bude nebo nebude vyslovena neplatnost napadeného usnesení, navrhovatel přesto nebude a nebyl by zvolen do této funkce, protože na jeho zvolení není společná vůle hlasujících a jeho zvolení by nebylo povoleno pro střet zájmů. Označil návrh za účelovou obranu navrhovatele, když ten dodatečně zjistil, že by nemohl být zvolen členem statutárního orgánu pro svůj střet zájmů, snaží se využít podání tohoto návrhu k získání času pro zhojení tohoto již nastalého stavu. Účastník v tom spatřuje zneužívání práva navrhovatelem, které nemůže požívat právní ochrany. Dále uvedl, že návrh byl podán opožděně, jelikož subjektivní lhůta podle ust. § 258 o.z. začíná běžet od okamžiku, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět skutečnost zakládající neplatnost rozhodnutí, přičemž v tomto případě dle vlastního vyjádření navrhovatele tento okamžik nastal podle účastníka již 26. 10. 2018, kdy byl navrhovatel prokazatelně uvědoměn o tom, že nebude pro střet zájmů zařazen do seznamu kandidátů. Dále argumentoval ustanovením čl. 63 Stanov účastníka potažmo volebním řádem účastníka s tím, že navrhovatel nesplnil kvalifikované podání samotné přihlášky kandidáta, když sice v přihlášce za kandidáta pravdivě uvedl svůj střet zájmů, tím ale svoji přihlášku sám zneplatnil, protože náležitostí platné přihlášky podle volebního řádu je opačná skutečnost, jelikož kandidát musí výslovně prohlásit, že ve střetu zájmu není. Tedy navrhovatel svoje oznámení konkurenčního jednání neformuloval správně ve smyslu čl. 1 odst. 4 volebního řádu, na které odkazují stanovy družstva v čl. 54–63, když nejdříve uvedl výčet překážek a teprve následně uvedl, že žádné další nemá. Neformuloval tedy správně přihlášku za kandidáta, která z toho důvodu nebyla platná. O tom, že v důsledku konkurenčního jednání nemůže být zařazen na kandidátku, musel mít navrhovatel povědomost již před konáním napadeného shromáždění, jednak z toho důvodu, že na shromáždění [adresa], jehož je navrhovatel členem, se řešila tatáž situace, takže navrhovateli muselo být zřejmé, že stejný problém bude mít i ve vztahu k účastníkovi, kromě toho představenstvo účastníka navrhovateli zaslalo před konáním shromáždění delegátů informační dopis, ve kterém mu bylo oznámeno, že nebude zařazen na kandidátku. Tento dopis, jak již shora uvedeno, obdržel 26. 10. 2018. Účastník odmítl argumentaci navrhovatele o tom, že nastala zákonná domněnka, že mu je povolena konkurenční činnost, jelikož shromáždění delegátů by podle účastníka mohlo posuzovat jeho vyloučení z kandidatury pouze za předpokladu, že by podal přihlášku za kandidáta správně (s prohlášením, že není ve střetu zájmu a není mu známa žádná překážka plnit kandidovanou funkci). Návrh označil za účelový i s ohledem na probíhající další řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 73 Cm 21/2019, na které je předmětný návrh neopodstatněnou obrannou reakcí navrhovatele.

4. K argumentaci účastníka v průběhu řízení navrhovatel dále uvedl, že tato argumentace je čistě účelová a postavená na domněnkách a hrubě zkreslených popřípadě nepravdivých informacích. Zdůraznil, že návrh byl rozhodně podán včas, konstrukci účastníka o tom, že subjektivní tříměsíční lhůtu k podání návrhu je nutno odvíjet již od 26. 10. 2018, kdy obdržel tzv. informační dopis, je zcela nesprávná, neboť je naprosto nemyslitelné, aby subjektivní tříměsíční lhůta k dovolání se neplatnosti usnesení shromáždění delegátů u soudu začala běžet ještě před tím, než předmětné rozhodnutí bylo přijato. V daném případě subjektivní tříměsíční lhůta mohla začít běžet nejdříve od 10. listopadu 2018, kdy se předmětné shromáždění konalo. V daném případě se s konkrétním obsahem napadeného usnesení navrhovatel mohl seznámit nejdříve 8. ledna 2019, kdy byl zápis ze schůze shromáždění zveřejněn ve sbírce listin rejstříkového soudu. Dále zdůraznil, že přihláška navrhovatele ke kandidatuře do představenstva byla zcela správná a řádná, jelikož ten zde jednoznačně uvedl skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovozovat zákaz konkurence podle ust. § 710 z.o.k., jak mu ukládá ust. § 711 odst. 1 z.o.k. Dále zde jednoznačně uvedl, že mu nejsou známy žádné jiné skutečnosti, které by mu bránily působit ve volených orgánech družstva. S ohledem na dikci ust. § 711 odst. 2 z.o.k., podle kterého jednoznačně, pokud kandidát předem informuje družstvo o okolnostech zákazu konkurence, platí zákonná domněnka, že předmětnou činnost kandidát zakázanou nemá, a ta přestává platit pouze v případě, že členská schůze respektive shromáždění delegátů do jednoho měsíce rozhodne o tom, že členovi orgánu tuto konkurenční činnost nepovoluje. Teprve tehdy může nastat překážka výkonu funkce spočívající v zákazu konkurence. Jestliže tedy navrhovatel účastníka předem upozornil na svoji konkurenční činnost a shromáždění delegátů nerozhodlo o tom, že mu ji zakazuje, nastala zákonná domněnka povolení výkonu zakázané činnosti. V této souvislosti je bezpředmětné ustanovení volebního řádu účastníka, jelikož jednak se jedná o vnitřní předpis, jednak je volební řád v tomto směru v rozporu se zákonem, jelikož ust. § 710 a 711 z.o.k. jsou kogentními ustanoveními, od nichž se ve stanovách nelze odchýlit. Dále zdůraznil, že volební a přípravné volební komisi, jelikož se jedná o pomocné orgány volené teprve na shromáždění delegátů, nepřísluší v žádném případě pravomoc vyřazovat kandidáty na funkci ve statutárním orgánu družstva, a je pojmově vyloučeno, aby tyto orgány ještě před konáním shromáždění delegátů činily jakákoli rozhodnutí. Jelikož z tohoto důvodu volební komise přede dnem konání shromáždění delegátů 10. 11. 2018 neexistovala, již proto nemohla činit žádná rozhodnutí. Stejně tak přípravná volební komise, která je rovněž pomocným orgánem bez rozhodovací pravomoci, pouze dává nezávazné stanovisko shromáždění delegátů. Bylo výhradně v kompetenci shromáždění delegátů rozhodnout, koho zvolí členem orgánu či nikoli. Dále navrhovatel rázně odmítl tvrzení účastníka o údajném účelovém charakteru tohoto návrhu, přičemž zdůraznil, že dřívější návrh podaný navrhovatelem může jen těžko být reakcí na později podaný návrh ze strany účastníka.

5. Městský soud v Praze usnesení ze dne 16. července 2020 č. j. 80 Cm 15/2019-51 takto: „Soud vyslovuje neplatnost usnesení shromáždění delegátů [Anonymizováno] se sídlem [adresa], IČO [IČO] ze dne 10. 11. 2018, kterým byli zvoleni následující členové představenstva žalovaného takto: 1) [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] 63,57%, 2) [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] 61,43%, 3) [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] 59,29%, 4) [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] 72,86%, 5) [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] 62,86%, 6) [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] 63,57%, 7) [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] 79,29% a jako náhradníci byli zvoleni takto: 8) [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] 53,57%, 9) [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] 52,14% se zahájením činnosti od 24.11.2018 na dobu 5ti let.“, a dále, že „Účastník je povinen zaplatit navrhovateli na účet jeho právního zástupce na náhradu nákladů řízení částku 22 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení“.

6. Soud prvního stupně v odůvodnění svého usnesení uvedl, že „vycházel ze shodných tvrzení účastníků o skutečnostech, které se týkaly aktivní legitimace navrhovatele jakožto člena družstva, data konání napadeného shromáždění delegátů a jeho formálních náležitostí, jejichž splnění navrhovatel učinil nesporným. Důvodem neplatnosti napadeného usnesení má být jeho rozpor se zákonem, konkrétně s ust. §§ 710 a 711 z.o.k., kdy byl navrhovatel v rozporu s těmito ustanoveními nezákonně vyřazen z kandidátky do představenstva družstva, volba představenstva tedy z tohoto důvodu nemohla proběhnout platně a k tomu přijaté usnesení je proto neplatné. Účastník potvrdil, že o zákazu konkurenčního jednání navrhovatele nerozhodovalo předmětné shromáždění delegátů podle ust. § 711 odst. 2 z.o.k., protože ten na kandidátku, o které předmětné shromáždění rozhodovalo, vůbec nebyl zařazen. V této souvislosti byly provedeny některé listinné důkazy a k této otázce se vztahoval i výslech svědka [Anonymizováno], když ve skutečnosti ale nebylo podstatné, který orgán před konáním napadeného shromáždění o nezařazení navrhovatele na kandidátku do představenstva rozhodl, jelikož bylo podstatné, že ve smyslu citovaného ustanovení § 711 z.o.k. o zákazu činnosti navrhovatele nerozhodovalo předmětné shromáždění delegátů, což bylo mezi účastníky nesporné. V této souvislosti soud vzal v potaz zejména výslech svědka [Anonymizováno], člena kontrolní komise, respektive v předmětném období předsedy kontrolní komise, který uvedl, že představenstvo družstva nezařadilo navrhovatele do kandidátní listiny pro volbu představenstva pro střet zájmů. Jelikož otázka střetu zájmů není ve stanovách družstva detailně upravena, kontrolní komise upozornila představenstvo na zákonnou úpravu v ust. §§ 710 a 711 z.o.k., že pokud shromáždění delegátů nerozhodne o zákazu činnosti, pak platí domněnka, že kandidátovi konkurenční činnost povoluje. Tento názor svědek jako předseda kontrolní komise prezentoval na předmětném shromáždění delegátů, nato proběhla o této zprávě diskuse, na jejímž konci vystoupila předsedkyně volební komise a uvedla, že navrhovatel svůj střet zájmů oznámil v přihlášce, nicméně neuvedl, že v případě, že by byl zvolen, tuto konkurenční činnost ukončí. O předmětné zprávě kontrolní komise následně nebylo nijak hlasováno a nebylo k ní přijato žádné rozhodnutí. Proto se následně hlasovalo o volbě do představenstva na základě původní kandidátky, v níž navrhovatel nebyl uveden. Dále svědek vypověděl, že pokud by byl navrhovatel na kandidátku zařazen a do představenstva zvolen, následovalo by hlasování o jeho střetu zájmů a ten by povolen nebyl, takže by fakticky do představenstva neprošel. Následně byly upraveny stanovy družstva v tom smyslu, že není akceptován žádný střet zájmů. Pokud jde o několik členů představenstva, u kterých byla dána překážka střetu zájmů a přitom byli do představenstva zvoleni, uvedl svědek, že tyto osoby existenci překážky zatajily, kontrolní komise se tímto problémem následně zabývala. Tento výslech tedy potvrdil již účastníky shodně uvedenou skutečnost, že navrhovatel nebyl na kandidátku vůbec zařazen a předmětné shromáždění delegátů hlasovalo o kandidátce bez navrhovatele a otázku střetu zájmů u navrhovatele neřešilo, zároveň svědek potvrdil, že navrhovatel přihlášku za kandidáta do představenstva podal a že v ní družstvo na svůj střet zájmů upozornil. Totéž bylo zjištěno i z této přihlášky z 10. října 2018, v níž navrhovatel jednoznačně uvedl, že v současné době podniká v oboru realit na základě živnostenského oprávnění, že ve smyslu ust. § 711 z.o.k. informuje delegáty družstva, že je fyzickou osobou samostatně výdělečně činnou s obdobným předmětem činnosti, jako je předmět činnost družstva a dále zde prohlásil, že mu nejsou známy další překážky kromě této již uvedené.“

7. Dále soud prvního stupně uvedl, že „z důkazu provedeného stanovami družstva, konkrétně čl. 49, 79 soud zjistil, že tyto články upravují volební a přípravnou volební komisi, jakožto pomocné orgány družstva bez rozhodovací pravomoci“. Dospěl následně k závěru, že „navrhovatel podal předmětný návrh jako osoba aktivně legitimovaná, jelikož je členem účastníka, což bylo mezi účastníky nesporné. Návrh byl podán včas ve smyslu ust. § 258 o.z., přičemž v daném případě se navrhovatel dozvěděl o konkrétním obsahu napadeného usnesení dne 8. ledna 2019, kdy byl zápis z předmětného shromáždění zveřejněn ve sbírce listin rejstříkového soudu, jak je soudu známo z jeho činnosti. Je zcela nesprávný výklad účastníka, že by tato subjektivní lhůta mohla počít běžet ještě před přijetím napadeného usnesení.“

8. Podle soudu prvního stupně „předmětem věcného posouzení bylo, zda přípravné orgány družstva (přípravná volební komise, volební komise) případně představenstvo byly oprávněny nezařadit navrhovatele, který podal přihlášku za kandidáta do představenstva, na kandidátku, o které následně rozhodovalo shromáždění delegátů. Provedeným dokazováním nebylo zcela jednoznačně zjištěno, který orgán o tom rozhodl, byť podle přesvědčivě působícího výslechu svědka [Anonymizováno] toto rozhodnutí učinilo představenstvo před konáním napadeného shromáždění. Není však ve skutečnosti podstatné, který orgán o tomto nezařazení na kandidátku navrhovatele před konáním shromáždění rozhodl, jelikož dle názoru soudu je podstatné pouze to, což bylo prokázáno dokazováním a je zároveň mezi účastníky nesporné, že shromáždění delegátů 10. 11. 2018 o navrhovateli jako kandidátovi do představenstva nerozhodovalo, potažmo nerozhodovalo o tom, zda mu povoluje nebo nepovoluje konkurenční činnost. Dokazováním bylo zjištěno, konkrétně z přihlášky navrhovatele za kandidáta, že ten podal přihlášku řádně, je formulována zcela srozumitelně, navrhovatel v ní oznamuje svoji konkurenční činnost a dokládá ji listinami. Podle názoru soudu takto formulovaná přihláška zcela splňuje požadavky stanovené v ust. § 710 a 711 z.o.k.. Takto formulovaná přihláška zároveň splňuje i předpoklady stanovené ve stanovách, soud konstatuje, že provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by stanovy družstva obsahovaly nějaké ustanovení v tom smyslu, jak tvrdil účastník, že by přihláška měla být formulována nějakým konkrétním způsobem.“ Podle soudu „navrhovatelem podaná přihláška za kandidáta do představenstva splňuje veškeré předpoklady jak podle stanov družstva, tak podle citovaných ustanovení zákona o obchodních korporacích. Jak již bylo zmíněno výše, jak vyplývá i ze stanov družstva, volební a přípravná volební komise jsou pouze přípravnými orgány, které nedisponují žádnou rozhodovací pravomocí, tudíž žádný z těchto orgánů nemohl rozhodnout o tom, že navrhovatel nebude na kandidátku zařazen, nehledě k tomu, že volební komise přede dnem konání napadeného shromáždění ani neexistovala, jelikož je volena až na vlastním shromáždění. Volební komisi a přípravnou volební komisi jako pomocné orgány družstva bez rozhodovací pravomoci upravuje čl. 79 v kombinaci s čl. 49 stanov účastníka. Pokud účastník co do formulace přihlášky za kandidáta do představenstva argumentoval obsahem článku 54 a 63 stanov, pak soud konstatuje po provedeném dokazování stanovami, že tyto články nic takového neupravují, respektive týkají se jiné problematiky, tato argumentace účastníka je tedy zcela nepřípadná. Soud se ztotožňuje s argumentací navrhovatele, že s ohledem na kogentní povahu ust. § 710 a 711 odst. 2 z.o.k., nehledě na to, že stanovy účastníka v tomto směru nic konkrétního nestanoví, je nutno postupovat v případě, že je u kandidáta za člena představenstva dáno konkurenční jednání, v souladu s ust. § 710 a 711 z.o.k. Jestliže tedy navrhovatel družstvo upozornil na okolnosti zákazu konkurence ve smyslu ust. § 711 odst. 1 z.o.k., což učinil, jak má soud za prokázané jeho řádnou přihláškou za kandidáta do představenstva, nastala zákonná domněnka, že má povolenu tuto činnost, ledaže by shromáždění delegátů rozhodlo, že mu ji zakazuje. Mělo být tedy postupováno tak, že na základě navrhovatelem platně podané přihlášky měl být zařazen na kandidátku do představenstva a v rámci jednání shromáždění delegátů dne 10. 11. 2018 mělo být rozhodováno i o něm jako o kandidátovi do představenstva a případně v rámci tohoto rozhodnutí mu konkurenční činnost zakázat. Teprve tím by nastala překážka výkonu funkce člena představenstva. Jestliže bylo postupováno tak, že byl rovnou z kandidátky vyřazen a o jeho osobě jako kandidátovi nebylo na napadeném shromáždění delegátů rozhodováno (přestože s ohledem na shora uvedené okolnosti zákonné domněnky, že se mu konkurenční činnost povoluje, u něj dosud překážka výkonu funkce nenastala), pak se jednalo o postup v rozporu s citovanými ustanoveními § 710 a 711 z.o.k. a z tohoto důvodu volba členů představenstva na napadeném shromáždění delegátů proběhla v rozporu s těmito ustanoveními. Přijaté usnesení je tedy neplatné pro rozpor se zákonem. Pakliže účastník argumentoval potřebou v případě zjištění neplatnosti napadeného usnesení aplikovat ustanovení § 260 o.z., soud konstatuje, že v tomto případě neshledává důvody pro nevyslovení zjištěné neplatnosti, jelikož má za to, že neplatná volba členů představenstva je zásadním problémem s dopadem do práv všech členů družstva. Soud proto ze shora uvedených důvodů shledal, že návrh je oprávněný a jako takovému mu vyhověl.“

9. Proti usnesení soudu prvního stupně podalo družstvo v zákonné lhůtě odvolání, v němž uvedlo několik důvodů. Předně odvolatel uvedl, že soud prvního stupně nedostatečně své rozhodnutí odůvodnil, když porušil zásadu hodnocení důkazů ve vzájemné souvislosti. Primárně poukázal odvolatel na lhůtu dle § 259 o.z., jež je lhůtou zcela subjektivní, pročež vědomost napadeného rozhodnutí dle vlastního vyjádření navrhovatele nastala již dne 26. 10. 2018, kdy byl navrhovatel uvědoměn o tom, že nebude zařazen do seznamu oprávněných kandidátů.

10. Dále odvolatel citoval závěr soudu prvního stupně o tom, že není podstatné, který orgán o nezařazení navrhovatele na kandidátku rozhodl, s čímž zásadně nesouhlasí. Soud přitom primárně nezhodnotil stanovy ohledně toho, který orgán byl oprávněn, případně povinen, rozhodovat o nezařazení navrhovatele na příslušnou kandidátku. Konflikt zájmů musel být dle odvolatele navrhovateli znám již v době, kdy probíhala volba delegáta za objekt č. [Anonymizováno], leč neučinil žádné kroky k tomu situaci řešit. Navrhovatel měl v té době konkurenční - kolizní činnost zakázánu dle § 711 odst. 1 z.o.k. Odvolatel poukázal na absenci loajality navrhovatele vůči družstvu a tím na porušení ust. § 212 odst. 1 o.z. Odvolatel poukázal na porušení čl. 20 stanov družstva navrhovatelem, kdy i pro něj jsou stanovy závazné. Podle odvolatele navrhovatel nesplnil podmínky přihlášky kandidáta. Soud na to nijak nedbal při svém posuzování platného volebního řádu. Podle odvolatele navrhovatel nepodal správně přihlášku kandidáta, pročež jen kdyby tak učinil, bylo by na příslušném orgánu družstva posuzovat jeho kandidaturu. Odvolatel zopakoval postup přihlašování se kandidáta ve smyslu stanov družstva a jeho volebního řádu. Odvolatel poukázal na usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 27 Cdo 158/2018 a na dodržení principu proporcionality, tedy že nikoli každé porušení právních předpisů vede k neplatnosti usnesení shromáždění delegátů. Podle odvolatele pokud by bylo vyřazení navrhovatele z kandidatury neplatné, mohl se navrhovatel bránit přímo na schůzi delegátů prostřednictvím svého delegátu za objekt č. [Anonymizováno], jímž byl svědek [Anonymizováno]. Dodatečné zařazení navrhovatele na kandidátku nenavrhla ani žádná jiná osoba a neučinil to ani žádný jiný člen jiného orgánu a ani žádný jiný delegát z počtu 143 delegátů. Podle odvolatele soud prvního stupně nezjistil skutečný stav věci, neprovedl všechny družstvem navržené důkazy a ani se s nimi nijak nevypořádal. Odvolatel navrhl změnu usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh bude zamítnut.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, po provedeném jednání, dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

12. S odvolatelem odvolací soud nesouhlasí ohledně jeho absurdního závěru o tom, že by navrhovateli tříměsíční lhůta dle § 259 o.z. počala běžet ještě předtím, než shromáždění delegátů vůbec rozhodlo, tedy přece dnem 10. 11. 2018. Takový závěr je zcela absurdní, neboť i když je skutečností, že navrhovatel věděl již od 26. 10. 218, že nebude připuštěn coby oprávněný kandidát do orgánu účastníka, nemohl do doby rozhodnutí shromáždění vědět, jak shromáždění rozhodne - rozhodnutí shromáždění neexistovalo. Nemohl tak ani žádné rozhodnutí napadnout. Lhůta dle § 259 o.z. i jen z logiky věci tak nemůže počít běžet dříve, než bylo přijato usnesení orgánu, jež je následně oprávněnou osobou v tříměsíční lhůtě napadeno.

13. Ohledně ostatních odvolacích námitek lze konstatovat jejich důvodnost v několika směrech. Soud prvního stupně si ne zcela ujasnil pravidla kandidatury navrhovatele do představenstva předmětného družstva, a to nejenom z pohledu stanov družstva, leč i jeho dalších předpisů viz. volební řád. Z rozhodnutí není zřejmé, jak přesně může být v případě konkurenčního jednání kandidáta za člena představenstva postupováno a jak nikoli, tedy zda má být, jak tvrdí odvolatel, podána řádná přihláška a následně být řešena otázka konkurence, nebo zda má být primárně oznámeno konkurenční jednání a následně podána řádná přihláška. I kdyby tomu tak bylo, viz. druhá možnost, pak se soud prvního stupně nezabýval tím, zda navrhovatel skutečně, po svém oznámení konkurence řádnou a včasnou přihlášku (přihlášku obsahující všechny obligatorní náležitosti dle vnitřních předpisů družstva) podal, když předtím oznámil konkurenční jednání a marně uběhla lhůta k reakci družstva na toto oznámení. To vše měl soud posoudit z hlediska zákona, stanov a další vnitřních předpisů družstva. Soud prvního stupně se detailně nezabýval ani užitím ust. § 260 o.z., když se omezil na konstatování o tom, že „neplatná volba členů představenstva je zásadním problémem s dopadem do práv všech členů družstva“, což by implikovalo naopak právně použití ust. § 260 o.z. Nijak se nezabýval tím, zda by vyslovením neplatnosti bylo zasaženo do práv třetích osob jsoucích v dobré víře, což se u členů představenstva zapisovaných a zapsaných do obchodního rejstříku „nabízí“. Neřešil ani, zda porušení zákona či stanov mělo závažné právní následky, když za totéž rozhodně nelze považovat konstatování „zásadního problému“.

14. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení. V něm primárně zjistí, zda za změněné situace v předmětném družstvu, jíž reflektoval i odvolací soud při svém jednání širokým poučením účastníků řízení o možnosti mimosoudní dohody a smírného řešení věci, nedošlo k zásadním změnám s možnost jmenovaných řešení.