o zaplacení 588 093 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. července 2021 č. j. 75 Cm 180/2019-116 ve znění opravného usnesení ze dne 22. června 2022 č. j. 75 Cm 180/2019-143,

1. Žalobce se žalobou došlou soudu prvního stupně dne 4. 3. 2019 domáhal zaplacení 627 853 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaná měla zájem stát se členem žalobce, uhradila základní členský vklad a stala se tak řádným členem žalobce. Na základě vzniku členství žalované „ve struktuře“ žalobce, převzetí povinnosti k dalšímu členskému vkladu žalované ve vztahu k žalobci - uzavření smlouvy o vkladu nemovité věci, začal žalobce podnikat kroky k zápisu vlastnického práva v jeho prospěch a zjistil, že žalovaná dluží 588 093 Kč [Anonymizováno]. Žalobce inicioval jednání, které vyústilo k uzavření dohody o narovnání mezi žalovanou v pozici dlužníka a [Anonymizováno] v pozici věřitele, kde se žalovaná zavázala uhradit částku 588 093 Kč, která je předmětem žaloby. Povinnost k úhradě dlužné částky za žalovanou splnil žalobce dne 9. 2. 2018. Žalovaná byla v jednání o úhradě dluhu zastoupena advokátkou [tituly před jménem], která jí poskytla právní služby u jednání o dohodě o narovnání. Úplatu za poskytnuté právní služby hradil rovněž žalobce, a to ve výši 39 760 Kč. Žalobce vyzýval žalovanou k úhradě obou shora uvedených částek, žalovaná na výzvy nijak nereagovala.

2. Žalovaná nárok neuznala.

3. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět v rozsahu 39 760 Kč a v tomto rozsahu soud usnesením ze dne 11. 2. 2021 č. j. 75 Cm 180/2019-93 řízení zastavil (výrok I.) a připustil změnu žaloby tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 588 093 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 588 093 Kč od 24. 5. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

4. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem tak, že „Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 588 093 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 588 093 Kč ve splátkách po 5 000 Kč, splatných ke každému 15. dni v měsíci, za který je splátka hrazena, počínaje prvním měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabyde právní moci, s tím, že při nezaplacení splátky řádně a včas se stává splatným celý zbývající dluh.“ (výrok I.), „Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 122 217,18 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.“ (výrok II.).

5. V záhlaví též označeným opravným usnesením soud prvního stupně (dále též jen „soud“) opravil výrok I. předmětného rozsudku tak, že „Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 588 093 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 588 093 Kč od 24. 5. 2018 do zaplacení, a to ve splátkách po 5 000 Kč, splatných ke každému 15. dni v měsíci, za který je splátka hrazena, počínaje prvním měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabyde právní moci, s tím, že při nezaplacení splátky řádně a včas se stává splatným celý zbývající dluh.“

6. Z provedeného dokazování zjistil soud následující stěžejní skutečnosti:

1) Žalovaná uzavřela dne 11. 11. 2015 s [právnická osoba]. (dále též jen [Anonymizováno]) smlouvu Smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno], na základě které se [Anonymizováno] zavázal poskytnout žalované 165 526 Kč s účelem: „pro účely bydlení - splacení předchozích půjček poskytnutých k financování změny stavby“. Výslovně je uvedeno, že na smlouvu se nevztahuje zákon č. 145/2010 Sb., ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) předmětného zákona. Část úvěru (125 526 Kč) bude čerpána poskytnutím na účet soudního exekutora, jak je uvedeno v čl. 3.1., a zbytek 40 000 Kč započte [Anonymizováno] na svou pohledávku dle článku 5.13., tedy poplatek za sjednání závazku, notářský zápis, vedení úvěrového účtu (důkaz smlouvou o úvěru ze dne 11. 11. 2015). Úvěr byl sjednán do 11. 11. 2030 s úrokem 19% ročně, v čl. 5.4. je obsaženo ujednání o okamžitém zesplatnění při nesplnění kterékoliv ze splátek v plné výši řádně včas; splátky jsou sjednány v čl. 5.3.

2) Žalovaná se stala členkou družstva na základě přihlášky do bytového družstva [Anonymizováno] ze dne 13. 7. 2017, kde se zavázala k úhradě základního členského vkladu ve výši 20 000 Kč a zápisného ve výši 25 000 Kč; žalobkyně vložila do družstva nepeněžitý vklad - bytovou jednotku specifikovanou v Prohlášení vkladatele o vložení dalšího členského vkladu ze dne 13. 7. 2017. Tato bytová jednotka se stala vlastnictvím žalobce, který uzavřel s žalovanou Smlouvu o užívání družstevní nemovitosti ze dne 23. 7. 2017.

3) Dále byl uzavřen Dodatek č. 1 k dohodě o dalším členském vkladu ze dne 13. 7. 2017. Zde se žalovaná zavázala k dalšímu členskému vkladu do družstva, a to bytové jednotky zde specifikované. Jsou vyjmenována zástavní práva váznoucí na vkládané nemovité věci, zajištěné zástavním právem (pohledávka [právnická osoba]. ve výši 1 425 500 Kč s příslušenstvím, pohledávka [Anonymizováno] ve výši 165 526 Kč s příslušenstvím, budoucí pohledávky do výše 501 407,53 Kč vzniklé do 11. 11. 2030, dále zahájení exekuce exekutorem [tituly před jménem] č. [Anonymizováno] ze dne 23. 6. 2017 a exekuční příkaz k prodeji nemovitých věcí [č. účtu] ze dne 26. 6. 2017). V článku XI. je sjednán závazek družstva uhradit (a) 161 907 Kč zahrnující dlužnou jistinu, část příslušenství (úroky z prodlení do 11. 7. 2017), náklady řízení, náklady oprávněného, odměna a náklady exekuce - uhradit [Anonymizováno]; bude-li zjištěno, že úroky z prodlení stanovené smlouvou č. [Anonymizováno] nebyly k dnešnímu datu zcela prominuty jak tvrdí družstevnice bez náležitých podkladů, zavázalo se družstvo doplatit neprodleně oprávněnému závazek člena družstva po stanovení jeho výše rozhodnutím příslušného orgánu nebo dohodou, čímž doje k zániku pověření k provedení exekuce a dražby a k zániku zástavního práva smluvního zapsaného ve prospěch [Anonymizováno].

4) Žalovaná potvrdila, že byla předem seznámena s listinami, které podepisovala, a byly jí vysvětleny povinnosti plynoucí z členství a závazek k dalšímu členskému vkladu, a dále, že převzala listiny: přihláška do bytového družstva, závazek k dalšímu členskému vkladu, dohoda o dalším členském vkladu, dodatek č. 1 k dalšímu členskému vkladu, smlouvu o užívání nemovitostí podpisem listiny označené Prohlášení o seznámení a převzetí listin ze dne 13. 7. 2017. Žalovaná je dosud členskou družstva, její členství v družstvu nezaniklo. Z listiny označené Plná moc ze dne 13. 7. 2017 vyplývá, že žalovaná udělila [tituly před jménem], advokátce, generální plnou moc obsahující (mimo jiné) zastupování ve všech právních záležitostech a uzavírání smírů a narovnání.

5) Dne 7. 2. 2018 byla uzavřena Dohoda o narovnání mezi žalovanou jako dlužníkem, zastoupenou [tituly před jménem] a [Anonymizováno] jako věřitelem. Obsahuje konstatování o uzavření smlouvy o úvěru dne 11. 11. 2015 mezi žalovanou a [Anonymizováno], kdy 12. 9. 2016 došlo k zesplatnění celého úvěru v částce 476 337,13 Kč; dne 7. 7. 2017 byla pohledávka postoupena na věřitele smlouvou o postoupení pohledávky; dluh je částečně vymáhán v exekučním řízení. Narovnání je sjednáno v čl. 2.1. tak, že byl sjednán závazek dlužníka uhradit věřiteli 750 000 Kč tak, že 161 907 Kč již byla uhrazena na účet věřitele původního, a druhá část ve výši 588 093 Kč bude uhrazena do 10 dnů od podpisu dohody na účet zde specifikovaný (čl. 2.1. písm. a). V článku 2.2. je obsaženo výslovné ujednání stran, že touto dohodou nahrazují veškeré mezi nimi dosud sporná nebo pochybná práva a povinnosti vyplývající z notářského zápisu. V článku 3. je obsaženo prohlášení žalované o uznání dluhu, specifikovaného v článku 1.2. co do výše a důvodu a závazek uhradit ve lhůtě dle čl. 2.1. písm. a).

6) Žalobce uhradil pohledávku, jak vyplývá z důkazu potvrzením o platbě 588 093 Kč z účtu [právnická osoba] ze dne 9. 2. 2018.

7) Žalobce vyzval žalovanou k navrácení plnění, a to bezodkladně výzvou k navrácení finančního plnění ze dne 2. 5. 2018, odeslanou téhož dne; výzva byla doručena žalované 23. 5. 2018.

8) Dohoda o narovnání byla doručena žalované mailem [tituly před jménem] na předchozí žádost žalované ze dne 27. 2. 2018.

7. Dále soud prvního stupně dospěl k tomu, že

1) Smlouva o úvěru mezi [Anonymizováno] a žalovanou je absolutně neplatná.

2) Předmětem smlouvy o postoupení pohledávky mezi [Anonymizováno] a panem [Anonymizováno] byla neexistující pohledávka (tj. pohledávka z neplatné smlouvy o úvěru, viz specifikace postoupené pohledávky v Dohodě o narovnání), a pan [Anonymizováno] (postupník) se nemohl stát místo původního věřitele [Anonymizováno] (postupitele) věřitelem (neexistující) pohledávky ze smlouvy o úvěru. Na tom nemůže nic změnit ani úvaha o možnosti přiznat žalovanou částku z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Nejvyšší soud vyslovil, že nelze po právu uplatnit nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jestliže se jedná o jiný nárok, než který byl předmětem smlouvy o postoupení pohledávky (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 9. 2002, sp. zn. 33 Odo 399/2002).

3) Neexistence postupované pohledávky nemůže založit neplatnost postupní smlouvy, nýbrž zakládá odpovědnost postupitele vůči postupníkovi (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4155/2011 ze dne 28. 2. 2013); závěry zde uvedené dopadají i na současnou právní úpravu, kde je nahrazeno původní ustanovení § 527 písm. a) obč.zák. ustanovením § 1760 o.z., dle kterého nevyvolává neplatnost smlouvy skutečnost, že strana nebyla při uzavření smlouvy oprávněna nakládat s plněním, k němuž se zavázala, ale že postupitel za existenci pohledávky v době postoupení odpovídá podle § 527 odst. 1 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 32 Odo 453/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 29 Odo 1366/2005, uveřejněné pod č. 95/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 05. 2008, sp. zn. 29 Odo 324/2006). Pokud by se tedy pan Čapek jako postupník například bránil zaplacení úplaty za postoupení této pohledávky u soudu, mohl by se účinně bránit právě námitkou, že postoupená pohledávka neexistovala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 29 Odo 1366/2005, uveřejněné pod č. 95/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Smlouva o postoupení pohledávky mezi [právnická osoba]. s panem [Anonymizováno] platná je.

4) Dohodou o narovnání dosavadní sporný nebo pochybný právní poměr zanikne a naopak důsledkem uzavřené dohody o narovnání vznikne závazek nový. A z ust. § 1904 o.z. plyne, že narovnání nezneplatňuje ani zjištění, že postupovaná pohledávka neexistovala. Tedy v souzené věci došlo platně k nahrazení závazku žalované zaplatit držiteli pohledávky společnosti [právnická osoba]. pohledávku z (neplatné) smlouvy o úvěru, tedy tento závazek zanikl a byl nahrazen závazkem žalované zaplatit panu [Anonymizováno] částku uvedenou v Dohodě o narovnání. Dohoda o narovnání obsahuje náležitosti, tvrzenou absenci sporných práv soud neshledal a pochybnosti žalované o platnosti Dohody o narovnání soud nesdílí. Výslovně je zde uvedena pohledávka za žalovanou, která je předmětem postoupení; výslovně je uvedeno, že výše pohledávky je mezi stranami sporná a pochybná; je uveden způsob narovnání sporných skutečností, a také výslovné prohlášení o uznání dluhu ve výši sjednané jako narovnání co do výše a důvodu. Spornost pohledávky plyne i z důkazů osvědčujících obranu žalované v exekučním řízení, kde zpochybňovala nejen samotnou existenci nároku na jistinu (vycházela z toho, že již jistinu uhradila, a navrhla zastavení exekuce), ale též úrokovou sazbu 19% a denní sazbu sankčního smluvního úroku ve výši 0,2%. Předpokladem možnosti uzavřít dohodu o narovnání je nejen možnost disponovat s předmětnými právy, ale právě i jejich spornost či pochybnost. Tato subjektivní kategorie je i pojmovým znakem institutu narovnání (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. listopadu 2012, sp. zn. 30 Cdo 21/2011). Jak vyplývá z Dohody o narovnání, výše pohledávky byla sporná, a totéž soud zjistil z důkazu podáními zástupkyně žalované v exekučním řízení, vedeném již panem [Anonymizováno]. Na věci nic nemění ani omyl jednoho z účastníků či obou účastníků závazkového právního vztahu o tom, co je mezi nimi sporné nebo pochybné, pokud nejde samozřejmě o omyl, jenž byl vyvolán lstí (§ 1904 o.z.). Jak uvádí i Nejvyšší soud: „...institut dohody o narovnání přímo předpokládá možnost omylu stran o jejich vzájemných právech a povinnostech…“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. března 2015, sp. zn. 28 Cdo 1210/2013). V souzené věci to znamená, že je nerozhodné, že obě strany byly v omylu, že závazek ze smlouvy o úvěru existuje.

5) [tituly před jménem] byla vybavena generální plnou mocí ze dne 13. 7. 2017, v zastoupení žalované výslovně uznala závazek uvedený v dohodě o narovnání a zavázala se jej splatit ve sjednanou dobu.

6) Dohodu o narovnání (jenž byla uzavřena dne 7. 2. 2018) obdržela žalovaná mailem od [tituly před jménem] dne 27. 2. 2018. Měla dostatek času, aby namítla exces zastoupení. [právnická osoba] smluvního zastoupení platí, že pokud zmocnitel při překročení jednatelského oprávnění zmocněncem neoznámí bez zbytečného odkladu osobě, se kterou zmocněnec právně jednal, že s tímto jednáním nesouhlasí, platí totiž, že souhlas k takovému právnímu jednání dal. Na jeho ochranu se fikce schválení právního jednání zmocněnce neuplatní tam, kde osoba, se kterou zmocněnec právně jednal, měla a mohla z okolností bez pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje. To ovšem v souzené věci nepřichází v úvahu s ohledem na znění plné moci [tituly před jménem], která byla oprávněna (také) k uzavírání dohod o narovnání a uznávání nároků. Na straně pana [Anonymizováno] pak nemohla vzniknout pochybnost o tom, že by snad advokátka překračovala rozsah svého zmocnění. Navrhovatelka sice tvrdila, že nedala [tituly před jménem] pokyn k uzavření Dohody o narovnání, ale netvrdila, že překročení jejího oprávnění oznámila druhé straně. Tuto obranu uplatnila až v tomto řízení, což s ohledem na odstup času nelze považovat za oznámení bez zbytečného odkladu.

7) Žalobce se zavázal k úhradě pohledávky v Dodatku č. 1 k Dohodě o dalším členském vkladu, konkrétně v článku XI. Závazky družstva, a to ve skladbě zde uvedené na účet [právnická osoba]., a to ve výši stanovené rozhodnutím příslušného orgánu nebo dohodou. Dodatek 1 byl uzavřen dne 13. 7. 2017. V té době však již byla pohledávka postoupena na pana [Anonymizováno]; z Dohody o narovnání vyplývá, že k postoupení pohledávky došlo 7. 7. 2017 (bod 1.2.). „Samotná Dohoda o narovnání byla uzavřena dne 5.2.2018, a lhůta k zaplacení uznaného dluhu byla v článku 2.1. stanovena do 10 dnů od podpisu, tedy nejpozději do 16.2.2018.“ Žalobkyně zaplatila částku 588 093 Kč dne 9. 2. 2018, tedy ve lhůtě dle této dohody. Plnila tak v souladu s ujednáním obsaženým v Dodatku č. 1 k Dohodě o dalším členském vkladu, a plnila správně vlastníku postoupené pohledávky. Koneckonců žalobkyně mohla plnit i [Anonymizováno], pokud by jí nebylo postoupení pohledávky oznámeno (jak dříve učinila).

8) Žalovaná nemůže nyní úspěšně tvrdit, že veškeré dokumenty související se vstupem do družstva, tedy i Dodatek 1 podepsala, protože byla v tísni, a listiny si neprostudovala, dokonce že je ani neobdržela. Žalovaná sama tvrdí, že žalobce vyhledala proto, aby jí pomohl ve svízelné situaci, kdy měla exekuci na byt, obestavěný účet a nemohla ze svých prostředků zaplatit pohledávky. Žalobce se v Dodatku č 1. zavázal tyto uhradit, což také učinil. Žalovaná veškeré žalobcem předložené dokumenty, tedy i Dodatek 1) a listinu obsahující informace o družstvu a dále listinu obsahující seznam jí předaných dokumentů podepsala svobodně, měla možnost si ji přečíst, resp. prostudovat a případně odmítnout podepsat nebo alespoň jednat o jejích změnách. Proti všemu se začala ohrazovat až v průběhu tohoto řízení, kdy se takový argument stal součástí její obrany. A to vše za situace, kdy vědomě sjednala s žalobcem, že uhradí její závazky, a věděla, že žalobce tak učiní. Takovému jednání žalované, které je v rozporu s ust. § 6 o.z. nelze přiznat právní ochranu. Žalovaná je osobou svéprávnou, je písma znalá (alespoň v tomto řízení nebyl tvrzen opak), a je tedy povinna jednat v intencích ust. § 4 o.z., což mohl žalobce právem očekávat. Pokud (snad, dle jejího tvrzení) nejednala s běžnou péčí a opatrností, a bez relevantního důvodu si neosvojila vědomost o obsahu jí podepisovaných listin, nemůže to být kladeno k tíži žalobci.

9) Žalovaná je v prodlení od 24. 5. 2018, když 23. 5. 2018 jí byla doručena výzva k plnění s lhůtou „bezodkladně“. Tedy 23. 5. 2018 byla vyzvána k plnění a ode dne následujícího, tedy ode dne 24. 5. 2018 je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Soud tedy přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení (§ 1968, 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

10) Žalobkyně navrhla, aby soud pro případ, že žalobě vyhoví, umožnil plnit ve splátkách ve výši 5 000 Kč. Soud zjistil v průběhu řízení, že žalovaná opakovaně čelí exekucím, a není schopna pohledávky uhradit najednou ze svých prostředků. Závěr soudu, že je vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků vhodné stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, vychází především z tohoto zjištění, když bylo dále zjištěno, že nedostatek finančních prostředků u žalované vedl k jejím jednáním spočívajícím ve sjednávání úvěru k pokrytí první exekuce a následně k dohodě s žalobcem, který uhradil její následující exekučně vymáhané pohledávky (mimo jiné i z prvního úvěru) oproti tomu, že žalovaná vloží do družstva nepeněžitý vklad - byt. Tímto pozbyla žalovaná vlastnického práva k bytu, které přešlo na žalobce, a žalobce jí umožnil jako člence družstva byt užívat. Žalobce je bytovým družstvem, jeho jediným smyslem existence je uspokojování bytových potřeb členů. Tedy žalobce by mohl uspokojit svou pohledávku vůči žalované (především) z výtěžku exekučně realizovaného družstevního podílu žalované. Stanovení zaplacení dlužné částky v měsíčních splátkách nepředstavuje s ohledem majetkové poměry žalované a na smysl existence žalobce neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkon věřitele Soud tuto výhodu přiznal žalované pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že při prodlení s úhradou byť jediné splátky nebo nebyla-li by splátka uhrazena ve stanovené výši, celý dluh je ihned splatný a žalobce je oprávněn tento exekučně vymáhat.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalobce (v rozsahu výroku I. /dle jeho obsahu/) i žalovaná (v celém rozsahu) odvolání.

9. V odvolání žalobce vznesl tyto stěžejní odvolací námitky:

1) Z výroku I. rozsudku není patrné, od kdy má žalovaná platit žalobci vedle jistiny úroky z prodlení a v jaké výši, když není jasné, od kterého okamžiku má být úrok hrazen; právě okamžik prodlení je pro posouzení výše zákonného úroku z prodlení rozhodující s ohledem na konstrukci v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

2) Rozložení splnění dluhu do splátek dle § 160 odst. 1 o. s. ř. představuje extrémní vybočení ze smyslu a účelu § 160 odst. 1 o. s. ř., když celkový počet splátek po 5 000 Kč činí celkem 117 splátek, což činí celkem 10 let, a to jen pokud jde o samotnou jistinu; to povede též ke kontinuálnímu vzniku dalších úroků z prodlení, které bude muset žalovaná rovněž zaplatit. Soud návrhu na rozložení splnění dluhu do splátek, učiněném až v rámci závěrečného návrhu, vyhověl, aniž by měl žalobce možnost se k návrhu vyjádřit a aniž by soud zjišťoval, zda je odůvodněn konkrétními okolnostmi případu. Soud se odmítl zabývat tím, zda zaplacení dluhu ve splátkách nepředstavuje s hledem na dané okolnosti neúměrné zvýhodnění dlužníka (žalované) na úkor věřitele (žalobce).

10. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud rozhodl takto: „Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 588 093 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 588 093 Kč od 24. 5. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu k rukám právního zástupce žalobce.“(výrok I.), „Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 122 217,18 Kč a dále náklady odvolacího řízení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu k rukám zástupce žalobce.“ (výrok II.).

11. Žalovaná v odvolání vznesla tyto stěžejní odvolací námitky:

1) Jednání žalobce nemůže požívat právní ochrany, neboť je předem promyšlenou součástí jednání „tzv. finančních šmejdů“, kteří vydělávají na finanční negramotnosti obětí nacházejících se finanční tísni (zde způsobené exekučními řízeními). Jednání žalobce je článkem řetězu úmyslného jednání v součinnosti jednajících subjektů ([právnická osoba]., žalobce).

2) Dodatek č. 1 o dalším členském vkladu na základě které žalobce plnil dne 9. 2. 2018 panu [Anonymizováno] částku 588 093 Kč, byl uzavřen dne 13. 7. 2017. V této době na straně žalované žádný závazek k úhradě původnímu věřiteli [právnická osoba]. platně sjednán nebyl (úvěrová smlouva č. [Anonymizováno] ze dne 11. 11. 2015 je absolutně neplatná). Jedná se tedy o dohodu o úhradě neexistujícího závazku. Následnou dohodou o narovnání ze dne 7. 2. 2018 byl založen závazek nový k úhradě 750 000 Kč. K tomuto závazku se však Dodatek č. 1 a jeho čl. XI. nevztahoval. Plnění žalobce na základě uzavřené Dohody o narovnání ze dne 7. 2. 2018 ve výši 588 083 Kč, které poskytl dne 9. 2. 2018 panu [Anonymizováno], tedy bylo plněním bez právního důvodu a žalobce toto mohl vymáhat po příjemci takového plnění, nikoliv však po žalované. Podle ust. § 1903 o.z. dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Dohodou o narovnání dosavadní sporný nebo pochybný právní poměr zanikne, a naopak důsledkem uzavřené dohody o narovnání vznikne závazek nový. Dosavadní závazek, ke kterému se vztahovala povinnost plnit za žalovanou dne 7. 2. 2018 zanikl. Zanikla tedy i povinnost žalobce k úhradě. Ohledně nového závazku pak žádná dohoda mezi žalobcem a žalovanou neexistuje.

3) Finanční situace žalované plně platí i pro případnou povinnost žalované nahradit náklady řízení.

12. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítne, ev. zrušil rozsudek soudu prvního stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

13. Žalobce se podáním ze dne 26. 9. 2021 vyjádřil k odvolání žalované a namítl, že žalovaná, resp. její právní zástupce zjevně nechápe základní právní podstatu institutu narovnání, neboť se snaží neustále poukazovat na skutečnosti, které se udály před uzavřením dohody o narovnání, tj. přede dnem 7. 2. 2018. Žalobce opírá svůj nárok právě o dohodu o narovnání, nikoli o jakékoli jiné právní skutečnosti, které se udály před uzavřením této dohody. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na jeho usnesení ze dne 28. 11. 2018 sp. zn. 33 Cdo 5793/2017.

14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadený rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

15. Odvolací soud z níže uvedených dvou důkazů zjistil jmenované skutečnosti a vyvodil skutkové i právní závěry, lišící se od závěrů soudu prvního stupně. Nicméně, v ostatním platí, že soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, z ostatních důkazů zjistil všechny relevantní skutečnosti, učinil odpovídající skutkové i právní závěry.

16. Pro danou věc je zásadní právní titul, na základě nějž by žalovaná měla platit v žalobě uvedenou žalovanou částku. Z žaloby vyplývá, a žalobce to nijak v průběhu řízení před soudy obou stupňů nezpochybnil, že žalovaná částka měla být žalovanou zaplacena jako kompenzace toho, že ji za žalovanou zaplatilo družstvo. To, že ji družstvo skutečně zaplatilo, bylo v řízení před soudy obou stupňů prokázáno, nicméně, dle odvolacího soudu nebyl prokázán právní titul svědčící o tom, že žalovaná by měla povinnost cokoli družstvu na jím zaplacenou částku platit. Odvolací soud provedl znovu (jako důkaz byl proveden již před soudem prvního stupně) listinný důkaz dodatkem č. 1 k dohodě o dalším členském vkladu uzavřeným mezi [Anonymizováno] coby členkou družstva /žalovanou/ a [Anonymizováno] jako družstvem /žalobcem/ dne 13. 7. 2017. Z této smlouvy (jejího čl. XI.) zjistil, že „člen družstva tímto výslovně žádá družstvo o úhradu závazků člena družstva uvedených v čl. II této dohody a družstvo zavazuje k úhradě závazků člena družstva následujícím způsobem:“…, přičemž uvedeny jsou jen částky 161 907 Kč zahrnující dlužnou jistinu, část příslušenství, náklady řízení, náklady oprávněného, odměna, náklady exekuce a dražby, což za člena zaplatí družstvo společnosti [právnická osoba]. na č.ú. [č. účtu] pod v.s. [var. symbol], případně mu ještě doplatí úroky z prodlení, jež nebyly prominuty. Dále že zaplatí částku celkem 32 430 Kč a dále že se družstvo zavazuje přistoupit k závazku člena družstva uvedeného v čl. X písm. c). Podle čl. III. jmenované dodatku č. 1 se člen družstva zavazuje k dalšímu členskému vkladu do družstva, tento závazek je konkretizován v čl. IV. dodatku č. 1 tak, že člen družstva vložil nemovité věci specifikované (nepeněžitý vklad) shora v čl. I. s právy a povinnostmi…., přitom však čl. I. obsahuje jen preambuli, žádné nemovitosti. Ty obsahuje čl. II. dodatku č. 1 potud, že specifikuje nemovitosti, ohledně nichž se účastníci smlouvy dohodli, že je považují za vlastnictví [Anonymizováno]. Z výše jmenované smlouvy - dodatku č. 1 k dohodě o dalším členském vkladu, tím spíše pak z žádného jiného soudu doloženého dokladu - listiny - důkazu nevyplývá povinnost žalované zaplatit žalobci žalovanou částku. Nevyplývá, že by platba družstva - žalobce, za žalovanou - členku družstva, měla být kompenzována ještě i jinak, než převodem v čl. II smlouvy uvedených nemovitostí coby nepeněžitého dalšího vkladu do družstva - žalobce. Ostatně absence nutnosti kompenzace žalované částky zaplacené družstvem za žalovanou, když přitom k tomu nemělo žádnou zákonnou povinnost a smluvní povinnost mělo jen vůči částkám uvedeným v čl. XI. výše jmenovaného dodatku, je logický i z obecného pohledu spravedlnosti a principu proporcionality smluvních vztahů, práv a povinností jednotlivých členů smlouvy. Na straně jedné z dodatku č. 1 vyplynula povinnost převodu bytové jednotky resp. tam uvedených nemovitostí na družstvo, na straně druhé družstvo za toto „zaplatilo“ tím, že za převodkyni - svojí členku - žalovanou, zaplatilo její dluhy (řádově v částce maximálně několika set tisíc korun). Kromě toho, že to nestanoví předmětná smlouva - dodatek č. 1, jenž však zároveň stanoví povinnost družstva za svoji členku její dluhy zaplatit, není kompenzace platby družstvem provedené věřiteli či věřitelům své členky logická ani z výše uvedených hledisek, když členka - dlužnice- žalovaná družstva za tyto platby, v souladu s dodatkem č. 1, převedla předmětné nemovitosti resp. se k tomu zavázala. Potud lze tak s odvolatelkou souhlasit, že neexistuje právní důvod k tomu, aby platila družstvu jím žalovanou částku, tímto důvodem rozhodně není dodatek č. 1, a to ani ve spojení se smlouvou o narovnání (k té viz níže).

17. Odvolací soud přečetl při jednání odvolacího soudu k důkazu dále i smlouvu o narovnání ze dne 7. 2. 2018, uzavřenou mezi [Anonymizováno] coby věřitelem a [Anonymizováno] coby dlužnicí. Z této smlouvy především zjistil, že byla uzavřena mezi osobami jmenovanými v předchozí větě, přičemž z ničeho nevyplývá, že by [Anonymizováno] byl právním nástupcem žalobce - [Anonymizováno]. Potud tedy tato smlouva nemůže regulovat a ani nereguluje narovnání vztahů mezi družstvem a žalovanou ([Anonymizováno] - dlužnicí). Tato smlouva reguluje dřívější vztah mezi dlužnicí a společností [právnická osoba]. , a bylo-li tedy výše jmenovaným družstvem placeno za [Anonymizováno] namísto [Anonymizováno], nenarovnává tato smlouva právní vztahy mezi družstvem a jeho členkou - [Anonymizováno], což platí i pro plnění družstvem původnímu věřiteli - [Anonymizováno]. Uvedená smlouva o narovnání neupravuje nijak vztahy mezi družstvem a jeho členkou, ale „jen“ vztahy mezi [Anonymizováno] coby dlužnicí a jejími věřiteli z tam uvedených pohledávek - [Anonymizováno] resp. [Anonymizováno]. Nemůže z ní tedy vyplývat žalovaná povinnost, tedy povinnost zaplatit družstvu žalovanou částku, částku, kterou i kdyby se družstvo zavázalo za svou členku zaplatit /to se však zavázalo zaplatit jen částku 161 907 Kč s příslušenstvím a náklady/, pakliže jí zaplatilo, učinilo tak coby svojí smluvní povinnost z dodatku č. 1 bez práva na kompenzaci resp. další - finanční kompenzaci ze strany své členky. Smluvním protiplněním členky družstva byl převod jejích, v dodatku č. 1 uvedených nemovitostí. Podle čl. 2.2 dohody o narovnání „smluvní strany touto dohodou nahrazují veškerá mezi nimi dosud sporná nebo pochybná práva a povinnosti ohledně výše uvedené smlouvy vyplývající z uvedené smlouvy o úvěru“, tedy nikoli práva třetích osob - družstva /kteréžto ostatně účastníkem této smlouvy není/. Z obecného pohledu spravedlnosti a principu proporcionality smluvních vztahů, práv a povinností jednotlivých členů smlouvy by absolutně nebylo logické ani spravedlivé, aby žalovaná převedla na družstvo své nemovitosti v Praze (v několikamilionové hodnotě), dohodou o narovnání zaplatila za svůj dluh v původní výši 165 526 Kč s příslušenstvím částku 750 000 Kč, jak se dohodla s R. Čapkem v dohodě o narovnání, a ještě k tomu navíc měla družstvu platit žalovanou částku 588 093 Kč, jež za ní v souvislosti s týmž dluhem zaplatilo. Za jeden svůj dluh by tak zaplatila nejenom násobně více, ale splatila by jej vícekrát, což je rozhodně v rozporu se zásadou dobrým mravů.

18. Odvolací soud ze všech výše uvedených důvodů napadený rozsudek soudu prvního ve znění opravného usnesení, ve výroku I. (věcný výrok), podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobu zamítl, ve výroku II. ohledně náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně podle § 224 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že je žalobce povinen hradit náklady řízení před soudem prvního stupně žalované ve výši 107 060,80 Kč, viz níže.

19. Jelikož odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, což znamená neúspěch žalobce v rámci celého řízení, byl odvolací soud povinen rozhodnout i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). V souladu se zásadou úspěchu ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů platí, že jejich náhrada náleží úspěšné žalované. Žalobce je tudíž povinen nahradit žalované její účelně vynaložené náklady řízení před soudy obou stupňů.

20. Ty „prvostupňové“ sestávají z odměny advokáta za 8 úkonů právní služby v celkové výši 86 080 Kč (5 úkonů právní služby po 10 820 Kč - za jeden úkon právní služby činěný do právní moci (27. 2. 2021) usnesení ze dne 11. 2. 2021 č. j. 75 Cm 180/20219-93 o zastavení řízení ohledně 39 760 Kč dle § 7 ve spojení s § 8 vyhl.č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 10 820 Kč /počítáno z tarifní hodnoty 627 853 Kč/: příprava a převzetí zastoupení ze dne 24. 4. 2019, odpor z 24. 4. 2019, vyjádření k žalobě z 9. 5. 2019, vyjádření z 3. 2. 2020, účast na jednání soudu prvního stupně dne 13. 5. 2020, 3 úkony právní služby po 10 660 Kč - za jeden úkon právní služby činěný po právní moci usnesení ze dne 11. 2. 2021 o zastavení řízení ohledně 39 760 Kč dle § 7 ve spojení s § 8 vyhlášky náleží odměna 10 660 Kč /počítáno z tarifní hodnoty 588 093 Kč/: účast na jednání soudu prvního stupně dne 9. 6. 2021, vyjádření z 16. 6. 2021, účast na jednání soudu prvního stupně dne 9. 7. 2021, náleží odměna 10 660 Kč /počítáno z 588 093 Kč/) a náhrady hotových výdajů ve výši 2 400 Kč (přičemž náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč). K tomu je třeba přičíst náhradu za daň z přidané hodnoty 21% ve výši 18 580,80 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem se jedná o částku ve výši 107 060,80 Kč.

21. Odvolací sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby v celkové výši 21 320 Kč (2 úkony právní služby po 10 660 Kč za jeden úkon právní služby: odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 13. 10. 2022) a náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč. K tomu je třeba přičíst náhradu za daň z přidané hodnoty 21% ve výši 4 603,20 Kč a náhradu zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 29 405 Kč, celkem se jedná o částku ve výši 55 928,20 Kč, jež je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta [Jméno advokáta B] coby zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

22. Odvolací soud tedy rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s jejich vyčíslením zaslaným odvolacímu soudu zástupcem žalované dne 19. 10. 2022, když nárokované úkony právní služby mají oporu v předloženém soudním spisu, vyjma jím nárokované odměny a hotového výdaje (včetně náhrady za DPH) za úkon právní služby - účast na jednání soudu prvního stupně dne 4. 9. 2020. Ve spisu se totiž nenachází protokol o konání jednání v tento den, naopak se ve spisu nachází na č. l. 80 pokyn soudce ze dne 30. 6. 2020 „jednání nařízené na 4. 9. 2020 vymaž z kalendáře jednání“.