o zaplacení částky 485 000 Kč s příslušenstvím, částky 2 811 183,58 Kč s příslušenstvím a o vydání věci, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. srpna 2020, č. j. 49 Cm 145/2018-263

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud I. stupně“) dne 28. prosince 2018 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 485 000 Kč s příslušenstvím, zaplacení částky 2 737 338,77 Kč s příslušenstvím (změnu žaloby na návrh žalobkyně ze dne 16. srpna 2019 na částku 2 811 183,58 Kč soud I. stupně připustil usnesením v rámci jednání dne 24. října 2019) a vydání peněžního deníku žalobkyně za období do 31. prosince 2015, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 8. června 2020, č. j. 49 Cm 145/2018-190 rozhodl, že

I. žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 485 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 485 000 Kč ode dne 29. dubna 2018 do zaplacení do 30 dnů od právní moci rozsudku,

II. žaloba o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 2 811 183,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 811 183,58 Kč ode dne 29. prosince 2018 do zaplacení se zamítá,

III. žalovaný je povinen vydat žalobkyni její peněžní deník za období do 31. prosince 2015 do 3 dnů od právní moci rozsudku,

IV. žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet soudu I. stupně státem hrazené náklady ve výši 341,20 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku,

V. žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladu řízení částku 204 851,55 Kč k rukám zástupce žalovaného do 3 dnů od právní moci rozsudku.

3. Soud I. stupně doplňujícím rozsudkem ze dne 24. června 2020, č. j. 49 Cm 145/2018-199 rozhodl, že

I. žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet soudu I. stupně státem hrazené náklady ve výši 58,80 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku,

II. žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet soudu I. stupně soudní poplatek ze žaloby dle položky 1/1b Sazebníku poplatků ve výši 140 560 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku,

III. žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet soudu I. stupně soudní poplatek ze žaloby dle položky 1/1b, 4/1c Sazebníku poplatků ve výši 26 250 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

4. Uvedené rozsudky soudu I. stupně napadla žalobkyně včasným odvoláním ze dne 8. července 2020 a žalovaná ze dne 9. července 2020.

5. Podáním odvolání vznikla žalobkyni podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů povinnost zaplatit soudní poplatek. Protože žalobkyně tak neučinila s podaným odvoláním, soud I. stupně ji usnesením ze dne 13. července 2020, č. j. č. j. 49 Cm 145/2018-218 vyzval ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání ve vyměřené výši 140 560 na sdělený bankovní účet soudu I. stupně s poučením o zastavení odvolacího řízení při nesplnění poplatkové povinnosti ve stanovené lhůtě.

6. Podáním ze dne 28. července 2020 žalobkyně požádala o přiznání osvobození od placení soudního poplatku za odvolací řízení ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., neboť vzhledem ke svým majetkovým a příjmovým poměrům není schopna vyměřený soudní poplatek za podané odvolání uhradit z důvodu absence předání pokladny s částkou 2 811 183,58 Kč žalovaným, resp. neexistence pokladny a neoprávněného vyvedení částky 485 000 Kč žalovaným. Činnost žalobkyně je tak fakticky omezena na hrazení závazků vzniklých před 31. prosincem 2015 bez možnosti generace dostatečných příjmů na úhradu předmětného soudního poplatku. Žádost doložila vyplněným a podepsaným Prohlášením o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech pro osvobození od soudních poplatků (dále jen „Prohlášení“) ze dne 28. července 2020 včetně daňových přiznání za roky 2016 až 2019.

7. Soud I. stupně usnesením ze dne 5. srpna 2020, č. j. 49 Cm 145/2018-263 zamítl žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků za odvolací řízení. Dospěl k závěru, že v daném případě nejsou dány zvlášť závažné důvody pro úplné osvobození žalobkyně od soudních poplatků, a neshledal ani důvody pro její částečné osvobození ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., když dle posledního daňového přiznání za rok 2019 žalobkyně skončila v účetním zisku 465 000 Kč a tudíž lze z něj bez problémů zaplatit soudní poplatek za podané odvolání ve vyměřené výši.

8. Po vydání usnesení žalobkyně doložila soudu I. stupně avizované výpisy ze svého bankovního účtu, vedeného u [právnická osoba]., za období leden až říjen 2019, který byl dne 9. října 2019 zrušen, a proto v daňovém přiznání za rok 2019 uvedla hodnotu 0 Kč, korespondující se stavem ke dni podání odvolání.

9. Ve včas podaném odvolání ze dne 4. září 2020 a doplnění ze dne 11. září 2020 žalobkyně (odvolatel) odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. navrhla, aby odvolací soud vydané usnesení soudu I. stupně změnil tak, že jí přizná osvobození od soudních poplatků za odvolací řízení, neboť soud I. stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

10. V odůvodnění vyslovila nesouhlas se závěrem soudu I. stupně o možnosti úhrady vyměřeného soudního poplatku za podané odvolání z účetního zisku ve výši 465 000 Kč jako výsledku hospodaření žalobkyně dle daňového přiznání za rok 2019 bez podrobného vypořádání se skutečnostmi uvedenými v žádosti žalobkyně a jejím Prohlášení ze dne 28. července 2020. Soud I. stupně pro tvrzenou a prokázanou skutečnost o nedostatku finančních prostředků nesprávně vyhodnotil uvedené daňové přiznání, podle něhož žalobkyně disponovala peněžními prostředky ve výši 49 000 Kč, a vycházel pouze z účetního zisku a nikoliv reálných dispozičních prostředků. V průběhu řízení i v žádosti a Prohlášení žalobkyně prokazovala, že v důsledku jednání žalovaného, jenž vyvedl z její společnosti neoprávněně předmětné nárokované částky, nevložil je do pokladny a ani nevyužil ve prospěch žalobkyně, není schopna uhradit vyměřený soudní poplatek. Soud I. stupně tuto skutečnost nezohlednil, i když žalobkyně předložila výpisy z účtů za rok 2015. Evidované vysoké zůstatky na položkách „krátkodobé pohledávky“ a „pohledávky za společníkem“ byly způsobeny přeúčtováním vysokého zisku z pokladny, jež nebyla žalovaným předána a jednalo se tak pouze o účetní operaci závislou na výsledku tohoto sporu. Zmíněné pohledávky, o které se žalobkyně soudí, jsou nejvýznamnějšími aktivy a nemohou být zpeněženy bez pravomocného soudního rozhodnutí, k čemuž však soud I. stupně přes vysvětlení stavu aktiv a pasiv žalobkyně žádná skutková zjištění neučinil. Zisky použila žalobkyně na úhradu svých závazků. Soud I. stupně nerozlišil mezi termíny „příjmy“ a „výnosy“ a při rozhodování měl vycházet z aktuálních majetkových poměrů žalobkyně, tj. ze struktury aktiv a pasiv a nikoliv pouze z pasiva, jímž je účetní zisk. Žalobkyně shrnula, že dle jejího názoru soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním o schopnosti žalobkyně uhradit vyměřený soudní poplatek, ačkoliv z daňového přiznání za rok 2019 vyplývá, že žalobkyně disponovala ke dni 31. prosince 2019 pouze částkou 49 000 Kč, dle Prohlášení ani ke dni podání žádosti nedisponovala dostatečnou částkou, nebyla objektivně schopna vyměřený soudní poplatek uhradit a vzhledem ke struktuře aktiv není schopna zpeněžit pohledávky, jež jsou předmětem sporu, vzniklé pouze přeúčtováním vysokého zůstatku na pokladně nepředané žalovaným.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací bez nařízení jednání přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

12. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

13. Právním východiskem pro rozhodnutí o možném přiznání osvobození od soudních poplatků účastníku řízení je citované ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud u právnických osob přihlíží zejména k celkovým majetkovým poměrům žadatele, výši soudního poplatku, stavu a struktuře majetku, platební schopnosti a podnikatelské činnosti, aby účastníkovi nebylo jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu. Je však nutno rovněž respektovat zákonnou povinnost účastníka platit soudní poplatky a chránit zájmy státu při výběru poplatků. Celkové zhodnocení poměrů účastníka je nutno promítnout do závěru, zda je účastník vzhledem ke svým poměrům schopen zaplatit soudní poplatky.

14. Při osvobození od soudních poplatků se u žadatele vyžaduje současné splnění dvou podmínek, a to jeho odůvodněné poměry pro osvobození a také skutečnost, že se nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (strana žalující) nebo bránění práva (strana žalovaná) z pohledu hmotněprávních předpisů. Pokud žadatel neprokáže své majetkové poměry, nemůže být jeho žádosti vyhověno; posouzení zřejmě bezúspěšného uplatňování nebo bránění práva je věcí soudu.

15. Nedostatek peněžních prostředků na účtu žadatele či v hotovosti zdaleka neznamená přiznání nároku na osvobození od soudních poplatků. Výběr soudního poplatku je fiskální (veřejnoprávní) záležitostí, při němž soud vystupuje v roli správce daně ve smyslu zákona č. 208/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů. Účastník řízení je povinen zajistit si prostředky k dosažení uspokojení svých nároků případně i soudní cestou u dosud neprokázaných nároků; poplatkové povinnosti účastníka řízení nelze přenášet na stát formou úlev z této povinnosti. Ve vztahu k poplatkové povinnosti má soud nejen povinnost zabránit vzniku majetkových překážek k přístupu účastníka řízení k soudu, ale rovněž i povinnost chránit zájem státu na získání stanovených soudních poplatků od účastníků řízení, kteří mají ze zákona povinnost k jejich placení. Je zcela nesprávný názor, že povinnost hradit daňový nebo poplatkový závazek je jakkoliv závislá na majetkové situaci poplatníka. Pokud má někdo podle zákona daňovou nebo poplatkovou povinnost, tato zůstává zachována, i když prokazatelně nemá vůbec žádné peněžní prostředky, i formou případné půjčky na úhradu soudních poplatků, neboť poplatník má objektivní povinnost zaplatit soudní poplatek.

16. Smyslem ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., jež není ustanovením poplatkově právní povahy, není řešení sociální a jiné situace účastníků řízení, nýbrž aby účastníci řízení nebyli pouze pro své majetkové nebo jiné významné osobní poměry vyloučeni z práva na přístup k soudu, zajištěného Listinou práv a svobod, a aby možnost uplatnit nebo hájit vlastní práva nepodléhala tzv. majetkovému cenzu. Jde tudíž o zcela výjimečný nástroj, který soud použije pouze za předpokladu dostatečného osvědčení, že účastník civilního soudního řízení nemá žádnou rozumnou možnost splnit svou poplatkovou povinnost. Skutečnost, že žadatel má neuhrazené pohledávky vůči dlužníkovi, nemusí automaticky znamenat jeho nepříznivé poměry.

17. Na základě uvedených skutečností se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu I. stupně o nepřiznání práva a zamítnutí žádosti na osvobození od soudního poplatku za podané odvolání po zhodnocení majetkových poměrů žalobkyně na podkladě doložených vyžádaných dokladů a napadené usnesení soudu I. stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

18. Při rozhodování o nákladech odvolacího řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. přihlédl odvolací soud ke skutečnosti, že žalobkyně nebyla v tomto odvolacím řízení úspěšná a úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto odvolacím řízením žádné náklady nevznikly.