o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů účastníka ze dne 29. 5. 2008, o odvolání navrhovatelů proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci č.j. 38 Cm 156/2008 - 577 ze dne 28. června 2021

1. Shora uvedeným usnesením Krajsky soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci jako soud I. stupně ve výroku I. zamítl návrh navrhovatelů na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů účastníka (dále též družstva) ze dne 29. 5. 2008, jímž bylo zamítnuto odvolání navrhovatelů proti rozhodnutí představenstva ze dne 20. 11. 2007 o výpovědi nájmu garáže č. [Anonymizováno] ve středisku [Anonymizováno], [adresa] a ve výroku II. uložil navrhovatelům povinnost zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 700 Kč.

2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že se navrhovatelé domáhali návrhem na zahájení řízení ze dne 29. 6. 2008 vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů účastníka ze dne 29. 5. 2008, jímž bylo zamítnuto odvolání navrhovatelů proti rozhodnutí představenstva ze dne 20. 11. 2007 o výpovědi nájmu [Anonymizováno] ve středisku [Anonymizováno], [adresa], když na ně byla dohodou o převodu členských práv a povinností ze dne 4. 2. 2002 převedena členská práva a povinnosti v družstvu s právem nájmu řadové [Anonymizováno] v [adresa] (dále též zkráceně „[Anonymizováno]“), že s nimi účastník dne 4. 2. 2002 uzavřel nájemní smlouvu o užívání uvedené garáže, že představenstvo účastníka dne 20. 11. 2007 přijalo rozhodnutí o výpovědi z nájmu [Anonymizováno] dané navrhovatelům, že tato výpověď byla navrhovatelům doručena dne 17. 12. 2007, že se navrhovatelé proti uvedenému rozhodnutí představenstva odvolali odvoláním ze dne 13. 2. 2008, jež bylo účastníkovi doručeno dne 6. 3. 2008, že odvolání navrhovatelů proti rozhodnutí představenstva o výpovědi z nájmu garáže projednalo shromáždění delegátů dne 29. 5. 2008, že napadeným usnesením shromáždění delegátů účastníka zamítlo odvolání navrhovatelů, o čemž následně účastník vyrozuměl navrhovatele dopisem ze dne 9. 6. 2008 a zároveň je vyzval, aby předmětnou garáž vyklidili, když výpovědní doba uplynula dne 31. 3. 2008, že tento dopis účastníka ze dne 9. 6. 2008 byl navrhovatelům doručen dne 17. 6. 2008 a z toho důvodu navrhovatelé podali dne 29. 6. 2008 soudu návrh na zahájení řízení na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů účastníka ze dne 29. 5. 2008.

3. Po provedeném dokazování soud I. stupně učinil závěr o skutkovém stavu věci, podle něhož účastník byl vlastníkem [Anonymizováno] řadových družstevních garáží zkolaudovaných v roce 1980 v k.ú. [adresa] u [adresa], že tyto garáže byly vedeny v evidenci účastníka jako středisko [Anonymizováno], a že jednou z těchto řadových garáží je i [Anonymizováno] na pozemku parc.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] u [adresa], v obci [adresa], že účastník dosud je vlastníkem řadové družstevní [Anonymizováno] na pozemku parc.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] u [adresa], v obci [adresa]. Podle skutkových závěrů učiněných soudem I. stupně, do 4. 2. 2002 byli nájemci uvedené řadové družstevní [Anonymizováno], manželé [Anonymizováno] a [Anonymizováno], kterým svědčilo právo užívat předmětnou garáž jako členské právo členů družstva. Dohodou o převodu členských práva a povinností ze dne 4. 2. 2002 byla převedena členská práva a povinnosti manželů [Anonymizováno] a [Anonymizováno], zahrnující i právo nájmu družstevní řadové [Anonymizováno] na navrhovatele jako členy družstva, přičemž tento převod byl vůči účastníkovi účinný dnem 4. 2. 2002. Dne 4. 2. 2002 uzavřel účastník jako pronajímatel s navrhovateli jako nájemci nájemní smlouvu, kterou účastník pronajal navrhovatelům předmětnou řadovou družstevní [Anonymizováno] na dobu neurčitou.

4. Podle skutkových závěrů učiněných soudem I. stupně se účastník rozhodl prodat mimo stojící řadové družstevní garáže členům družstva, kteří je měli v nájmu, o čemž rozhodlo shromáždění delegátů účastníka jako nejvyšší orgán účastníka dne 27. 5. 1999. Prodej se měl uskutečnit za podmínky, že s tím budou souhlasit všichni nájemci. Všichni nájemci družstevních garáží střediska [Anonymizováno] - [adresa], souhlasili s koupí těchto garáží do jejich vlastnictví. Takto souhlasili právní předchůdci navrhovatelů jako nájemci předmětné [Anonymizováno]. Navrhovatelé ještě před tím, než na ně dne 4. 2. 2002 přešla členská práva a povinnosti manželů [Anonymizováno] a [Anonymizováno], zahrnující i právo nájmu družstevní řadové garáže č. [Anonymizováno] ve vlastnictví účastníka, věděli, že se družstevní garáže v dané lokalitě, včetně předmětné [Anonymizováno], budou prodávat členům, kteří je měli v nájmu, a věděli též za jakých podmínek tak bude postupováno. Podle skutkových závěrů učiněných soudem I. stupně účastník nabídl k odprodeji mimo stojící řadové družstevní garáže střediska [Anonymizováno] -[adresa], členům družstva, kteří byli jejich nájemci, za cenu ve výši 2 600 Kč, odpovídající nákladům spojeným s převodem. Po převodu členských práv na navrhovatele účastník nabídl i navrhovatelům odprodej [Anonymizováno] za uvedenou cenu představující cenu nákladů převodu ve výši 2 600 Kč, kdy požadoval v této souvislosti doplacení dluhu a členského podílu, a to ve shodně s rozhodnutím shromáždění delegátů ze dne 27. 5. 1999 jako nejvyššího orgánu družstva stanovícího podmínky prodeje. Účastník v souvislosti nabídkou odprodeje garáže č. [Anonymizováno] zaslal dne 12. 10. 2007 navrhovatelům návrh smlouvy o budoucí kupní smlouvě, podle něhož měli navrhovatelé budoucí kupní smlouvou za převod vlastnictví garáže č. [Anonymizováno] vedle zaplacení ceny ve výši 2 600 Kč doplatit i dluh ve výši 234 Kč a uhradit členský podíl ve výši 11 374 Kč. Podle skutkových závěrů učiněných soudem I. stupně však navrhovatelé, vzdor souhlasu jejich právních předchůdců, opakovaně odmítli návrhy účastníka na odprodej [Anonymizováno] za cenu 2 600 Kč odpovídající nákladům spojeným s převodem a opakovaně se domáhali bezúplatného převodu této [Anonymizováno] do jejich vlastnictví. Navrhovatelé byli účastníkem vyrozuměni, že pokud jako nájemci [Anonymizováno] nebudou mít zájem o její odkup za cenu ve výši 2 600 Kč, tak bude nájem garáže ze strany účastníka jako pronajímatele vypovězen, aby nebyl blokován prodej daných garáží ostatním nájemcům, a aby mohla být předmětná garáž prodána jinému zájemci o koupi. Navrhovatelé i nadále setrvali na svém odmítavém stanovisku k návrhu na odprodej [Anonymizováno] za cenu 2 600 Kč a požadovali bezúplatný převod vlastnictví k této garáži.

5. Podle skutkových závěrů učiněných soudem I. stupně navrhovatelé byli jediní nájemci řadových družstevních garáží účastníka střediska [Anonymizováno] -[adresa], kteří odmítli odkup garáže za cenu 2 600 Kč odpovídající nákladům spojeným s převodem a jejich negativní postoj k návrhu na odprodej garáže za cenu 2 600 Kč bránil tomu, aby ostatní řadové družstevní garáže střediska [Anonymizováno] - [adresa] byly za odsouhlasených podmínek prodány ostatním nájemcům těchto garáží. Účastník se tak rozhodl vypovědět nájem navrhovatelů ohledně [Anonymizováno], aby mohl dokončit převod řadových družstevních garáží střediska [Anonymizováno] - [adresa] za cenu 2 600 Kč do vlastnictví členů družstva, kteří byli jejich nájemci. Učil tak, aby mohl prodat [Anonymizováno] jinému zájemci. Dne 20. 11. 2007 přijalo představenstvo účastníka usnesení, jímž schválilo výpověď z nájmu [Anonymizováno] na středisku [Anonymizováno] - [adresa] navrhovatelům. Z devítičlenného představenstva účastníka pro přijetí tohoto usnesení hlasovalo 8 členů představenstva. Představenstvo bylo usnášeníschopné a rozhodnutí bylo přijato nadpoloviční většinou přítomných členů. Výpověď z nájmu byla zaslána každému z navrhovatelů a byla oběma navrhovatelům doručena dne 17. 12. 2007 a navrhovatelé podali dne 13. 2. 2008 odvolání proti rozhodnutí představenstva družstva ze dne 20. 11. 2007, kterým schválilo výpověď z nájmu [Anonymizováno] na středisku [Anonymizováno] - [adresa] navrhovatelům.

6. Dále podle skutkových závěrů učiněných soudem I. stupně představenstvo účastníka pozvánkou ze dne 12. 5. 2008 svolalo shromáždění delegátů na den 29. 5. 2008 na 15.30 hod. do sálu [právnická osoba] v [adresa], že tato pozvánka obsahovala i program jednání, ve kterém bylo pod bodem 9. uvedeno projednání odvolání proti rozhodnutí představenstva. Podle soudu I. stupně pozvánka obsahovala všechny zákonem i stanovami stanovené náležitosti, tato pozvánka byla rozeslaná delegátům při zachování 15-ti denní lhůty před zasedáním shromáždění delegátů a zároveň bylo konání zasedání tohoto shromáždění delegátů oznámeno ve Zpravodaji družstva v čísle 2 z dubna 2008. Za těchto podmínek se dne 29. 5. 2008 konalo shromáždění delegátů a na tomto shromáždění delegátů bylo přítomno 92 delegátů z celkového počtu 123 delegátů, a to i při hlasování o přijatých usneseních a shromáždění delegátů bylo usnášeníschopné. Pro přijetí napadeného usnesení hlasovalo 87 delegátů, proti tomuto usnesení hlasoval 1 delegát, a 4 delegáti se zdrželi hlasování a předmětné usnesení tak bylo přijato. Účastník vyrozuměl navrhovatele o zamítnutí jejich odvolání shromážděním delegátů dne 29. 5. 2008, a to dopisem ze dne 9. 6. 2008, jež tito obdrželi dne 17. 6. 2008. Následně navrhovatelé zaslali účastníkovi námitky ze dne 18. 6. 2008, jimiž napadli předmětné rozhodnutí usnesení shromáždění delegátů družstva ze dne 29. 5. 2008 Podle skutkových závěrů učiněných soudem I. stupně provedené dokazování zejména neprokázalo, že by manželé [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jako právní předchůdci žalobců vyzvali družstvo v zákonem stanovené lhůtě k uzavření smlouvy, kterou by na ně družstvo bezplatně převedlo vlastnictví garáže č. [Anonymizováno].

7. Po posouzení věci po právní stránce soud I. stupně učinil závěr v tom směru, že v řízení nebyly prokázány okolnosti, pro něž by napadené usnesení shromáždění delegátů ze dne 29. 5. 2008 neobstálo a bylo nutno jej rozhodnutím soudu zrušit. Proto před soudem I. stupně návrh navrhovatelů neobstál.

8. Svůj závěr v uvedeném směru soud I. stupně učinil zejména po aplikaci stanov účastníka, po aplikaci zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů (dále též ZVB), obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (dále jen obchod. zák), transformačního zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 106/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (OZ).

9. Na základě uvedených právních předpisů učinil soud I. stupně dílčí právní závěry, podle nichž jsou navrhovatelé jako členové družstva aktivně legitimováni k podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí usnesení shromáždění delegátů účastník. Když napadené usnesení bylo přijalo shromážděním delegátů dne 29. 5. 2008, navrhovatelé podali námitky vůči napadenému rozhodnutí představenstvu dne 20. 6. 2008 a podali včas i návrh na zahájení řízení, neboť návrh byl doručen soudu dne 29. 6. 2008, tedy při zachování jednoměsíční lhůty ode dne oznámení námitky představenstvu.

10. Podle dílčích právních závěrů soudu I. stupně zasedání shromáždění delegátů konané dne 29. 5. 2008, jež přijalo napadené usnesení, bylo svoláno řádně v souladu se zákonem i stanovami účastníka, neboť bylo svoláno představenstvem jako orgánem k tomu zákonem i stanovami účastníka příslušným, a bylo svoláno způsobem stanoveným ve stanovách účastníka při zachování stanovené lhůty. Zasedání shromáždění delegátů bylo usnášeníschopné s ohledem na to, že z celkového počtu 123 delegátů bylo přítomno 92 delegátů. Projednání odvolání navrhovatelů vůči usnesení představenstva ze dne 20. 11. 2007 proběhlo pod bodem 36.4. b) o výpovědi z garáže č. 6 a bylo podle soudu I. stupně zařazeno na pořad jednání již na pozvánce ze dne 12. 5. 2008 jako bod 9. programu.

11. Podle dílčích právních závěrů soudu I. stupně zasedání shromáždění delegátů konané dne 29. 5. 2008 projednalo pod bodem 9. pořadu jednání zasedání odvolání navrhovatelů vůči usnesení představenstva ze dne 20. 11. 2007 pod bodem 36.4. b) o výpovědi z [Anonymizováno] a zasedání shromáždění delegátů konané dne 29. 5. 2008 přijalo usnesení, jímž zamítlo předmětné odvolání navrhovatelů, když pro přijetí tohoto usnesení hlasovalo 87 delegátů, proti přijetí hlasoval 1 delegát a 4 delegáti se zdrželi hlasování.

12. Ohledně nájemního vztahu navrhovatelů ke [Anonymizováno] soud I. stupně dospěl k právnímu závěru, že tento nájemní vztah byl založen řádnou nájemní smlouvou ze dne 4. 2. 2002 uzavřenou mezi účastníkem jako pronajímatelem a navrhovateli jako nájemci ve smyslu ujednání v článku 30 odst. 1 stanov účastníka ze dne 29. 11. 2001 a tímto způsobem vznikl společný nájem navrhovatelů k předmětné [Anonymizováno], když oba navrhovatelé byli účastníky předmětné nájemní smlouvy na straně nájemců. Podle právního názoru soudu I. stupně byl sjednaný nájem garáže svou povahou nájmem nebytového prostoru upravený ve smyslu článku 49 stanov účastníka ze dne 29. 11. 2001 a § 720 OZ zákonem č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, účinný do 31. 12. 2013 a podle soudu I. stupně účastník byl oprávněn písemně vypovědět předmětný nájem [Anonymizováno] bez udání důvodu s tříměsíční výpovědní dobou.

13. Ohledně námitky navrhovatelů, že jim svědčí právo na bezúplatný převod [Anonymizováno] do jejich vlastnictví, dospěl soud na základě provedeného dokazování k závěru, že navrhovatelům právo na bezúplatný převod předmětné [Anonymizováno] nesvědčí, a to především s ohledem na jejich včasné nepodání případné výzvy k bezúplatnému převodu družstevního nebytového prostoru do 28. 7. 1992 ve smyslu § 24 transformačního zákona č. 42/1992 Sb., a 30. 6. 1995 podle ZVB. Takováto včasná výzva podle soudu I. stupně nebyla prokázána ani ze strany právních předchůdců navrhovatelů manželů [Anonymizováno] a [Anonymizováno], již po uplynutí lhůt k výzvám k bezúplatnému převodu dne 4. 2. 2002 převedli na navrhovatele družstevní práva.

14. Podle soudu I. stupně navrhovatelům jako nájemcům předmětné družstevní [Anonymizováno] svědčilo právo na úplatný převod této garáže do jejich vlastnictví za podmínek stanovených dlouho před tím rozhodnutím shromáždění delegátů účastníka ze dne 27. 5. 1999, avšak navrhovatelé převod [Anonymizováno] do svého vlastnictví za cenu nákladů za převod ve výši 2 600 Kč opakovaně odmítli a z toho důvodu podle soudu I. stupně obstojí výpověď z nájmu daná navrhovatelům představenstvem družstva.

15. Zcela nad rámec soud I. stupně konstatoval, že po provedeném dokazování učinil právní závěr, podle něhož v případě prokázání včasné výzvy učiněné družstvu, nebylo by možno výzvě družstva vyhovět, když podle právního názoru soudu I. stupně byla družstevní [Anonymizováno] samostatně stojící řadovou garáží a nejde tak, o garáž jako nebytový prostor v budově, kde jsou alespoň dvě jednotky a ZVB na předmětnou družstevní [Anonymizováno] nedopadá.

16. Legitimita výpovědi z nájmu [Anonymizováno] dané účastníkem navrhovatelům byla podle soudu I. stupně dána též skutečností, že navrhovatelé jako nájemci [Anonymizováno] odmítli převod předmětné garáže do svého vlastnictví za cenu ve výši 2 600 Kč odpovídající nákladům spojeným s převodem a domáhali se zcela bezúplatného převodu této garáže, aniž by jim svědčilo právo na takový bezúplatný převod uvedené garáže. Podle soudu I. stupně účastníkem zvolený postup představoval v podstatě bezúplatný převod předmětné garáže do vlastnictví navrhovatelů, když uvedená cena 2 600 Kč představovala pouze cenu náhrady nákladů spojených s převodem, stejně jak i při formálně bezúplatném převodu mohlo převádějící družstvo požadovat náhradu nákladů spojených s převodem.

17. Stejně tak podle soudu I. stupně byla legitimita výpovědi z nájmu [Anonymizováno] dané účastníkem navrhovatelům dána též skutečností, že navrhovatelé jako jediní blokovali převod ostatních řadových družstevních garáží daného střediska účastníka do vlastnictví ostatních členů družstva, ačkoli tyto plánované převody uvedeného majetku družstva členům družstva byly nastaveny nejvyšším orgánem účastníka (shromážděním delegátů) jednotně a navrhovatelé odmítli tyto nastavené podmínky akceptovat.

18. Ani z tohoto důvodu soud I. stupně neshledal v postupu účastníka ohledně výpovědi nájmu [Anonymizováno] nemravné jednání.

19. Ohledně nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle ustanovení § 1 odst. 3 z.ř.s. a ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a neúspěšným navrhovatelům uložil povinnost k náhradě nákladů řízení spočívajících v nároku na paušální náhradu podle ustanovení § 1 a § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 9 úkonů po 300 Kč/úkon.

20. Proti tomuto rozhodnutí se v plném rozsahu včas odvolali navrhovatelé (odvolatelé) a domáhali se jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně jeho změny a plnému vyhovění jejich návrhu.

21. Odvolatelé soudu I. stupně vytkli, že specifikuje různými daty rozhodnutí představenstva družstva o výpovědi z nájmu [Anonymizováno], a to jednou datem 30. 10. 2007 a naposledy datem 20. 11. 2007, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí

22. Dále soudu I. stupně vytkli, že se neztotožnil s názorem odvolacího soudu vyjádřeným v minulosti v této věci.

23. Podle odvolatelů soud I. stupně neprovedl navrhované rozhodující důkazy směřující k objasnění právního režimu vztahujícímu se k družstevnímu vlastnictví a k zákonnému právu členů družstva na převod majetku do jejich osobního vlastnictví a tak nezjistil skutkový stav a nesprávně posoudil věc po stránce právní. V této souvislosti odvolatelé poukazovali zejména na § 1 odst. 4 ZVB a na § 23 odst. 1, odst.2, odst.3 a odst. 4 ZVB.

24. Dále odvolatelé vyjádřili názor, že v průběhu řízení tvrdili, že jejich právní předchůdci manželé [Anonymizováno] žádali o převod garáže do vlastnictví a byly navrženy i důkazy k tomuto tvrzení, což vyplývá i z přípisu navrhovatelů ze dne 12. 8. 2020, jenž je podle nich založen ve spisu, avšak tyto důkazy nebyly soudem provedeny.

25. Stejně tak podle odvolatelů při ústním jednání dne 13. 7. 2020 tvrdili, že podali výzvu k převodu garáží do jejich vlastnictví ve smyslu zákona č. 72/1994 dne 8. 11. 2007 a důkaz touto listinou byl proveden při jednání dne 13. 7. 2020, byť zjištění z tohoto důkazu soud I. stupně opomněl v rozhodnutí uvést.

26. Podle odvolatelů ve stanovách účastníka bylo zaneseno právo na převod družstevního majetku do osobního vlastnictví členů družstva, když od 29. 11. 2001 je v článku 108 uvedeno, že člen může nabýt vlastnictví bytu za podmínek stanovených zákonem č. 72/94 Sb., o vlastnictví, bytů v platném znění, ve stanovách účinných ode dne 23. 11. 2006 je v čl. 108 uvedeno, že člen může nabýt vlastnictví bytu za podmínek stanovených zvláštním zákonem a v novelizovaných stanovách účinných od roku 2008 a od 1. 1. 2014 je podle odvolatelů v článku 12 uvedeno, že člen družstva má právo na převod družstevního bytu nebo garáže do vlastnictví i v případech podání písemné výzvy po termínu, uvedeném v zákonu o vlastnictví bytů.

27. Odvolatelé dále zdůraznili, že účastník měl ve stanovách účinných v daném období zakotveno právo člena družstva na převod družstevního majetku do osobního vlastnictví podle zákona č. 72/1994 Sb. a uvedené právo jim svědčilo i v roce 2007, kdy dostali výpověď z nájmu garáže bez významných důvodů. Bylo to absolutní a nezpochybnitelné právo, které nemohlo být jakkoliv omezováno či obcházeno. Nebyl žádný právní důvod nerespektovat právo členů družstva na převod [Anonymizováno] do jejich osobního vlastnictví.

28. Podle odvolatelů předmětná družstevní [Anonymizováno] není samostatně stojící řadovou garáží, samostatným objektem s pouze jedním prostorově uzavřeným samostatným užitkovým prostorem, ale řadovou garáží, je součástí objektu (stavby), což je zřejmé z dokumentů vystavených za účelem povolení stavby, jakož i ze samotného kolaudačního rozhodnutí ze dne 26. 2. 1980, č. j. 169/80-114. Tyto důkazy však podle odvolatelů soud I. stupně neprovedl a nerespektuje skutečnosti z nich vyplývající. Odvolatelé v této souvislosti poukázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 28 Cdo 789/2002 považující družstevní garáž za součást stavby. Soudu I. stupně vytkli, že neuvedl, proč se od tohoto právního názoru odchýlil.

29. Podle názoru odvolatelů šlo v daném případě o družstevní nájem, jenž požívá ochrany dle družstevního práva a výpověď z nájmu garáže, nemůže být platná a nemůže být považováno za platné ani schválení této výpovědi ze strany shromáždění delegátů.

30. K soudem uváděnému zmeškání lhůty k podání výzvy k vydání garáže dále odvolatelé zdůraznili, že usnesením shromáždění delegátů ze dne 20. 11. 2008 byla odsouhlasena změna stanov na základě níž převod garáže do vlastnictví bylo možno uskutečnit po podání žádosti podané i po datu 30. 6. 1995 a požádat o převod do osobního vlastnictví lze kdykoliv, i v současnosti. Termín podání žádosti není rozhodující. Ani ohledně této skutečnosti podle odvolatelů soud I. stupně neprovedl navrhované důkazy.

31. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

32. Skutková zjištění učiněná soudem I. stupně v rozsahu podstatném pro rozhodnutí jsou správná a po zopakování dokazování navrhovateli předloženými důkazy nájemní smlouvou, výpovědí z nájmu, dohodou o převodu členských práv a povinností a usnesením shromáždění delegátů z 29. 5. 2008 odvolací soud nemá důvodu pochybovat o správnosti závěrů o skutkovém stavu věci, učiněných soudem I. stupně.

33. Odvolací soud po zopakování důkazů předložených navrhovateli tak neměl důvodu navrhovatelům nevěřit v jejich tvrzení, že získali členská práva v družstvu a v rámci nich i práva k družstevnímu bytu a k předmětné družstevní [Anonymizováno], a to na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 4. 2. 2002. Odvolací soud nemá rovněž důvodu navrhovatelům nevěřit v jejich tvrzení, že představenstvo družstva rozhodlo dne 20. 11. 2007 o shora uvedené výpovědi zaslané navrhovatelům dne 10. 12. 2007, kdy představenstvo družstva vypovědělo navrhovatelům nájemní smlouvu týkající se předmětné [Anonymizováno] z důvodu, že shromáždění delegátů družstva rozhodlo usnesením ze dne 27. 5. 1999 pod bodem 13.1. o prodeji garáží a podmínkou prodeje byl 100% souhlas všech uživatelů garáží středisku [Anonymizováno] - [adresa], přičemž družstvu nebyl doručen písemný souhlas navrhovatelů s odkupem garáže za částku 2 600 Kč. Stejně tak odvolací soud po zopakovaném dokazování věří tvrzení navrhovatelů, že po té, co převzali poštou doručené písemné znění výpovědi z nájmu ze dne 10. 12. 2007, se tomuto právnímu jednání představenstva družstva včas bránili včasným odvoláním podaným shromáždění delegátů účastníka, jež jejich odvolání na shromáždění delegátů účastníka konaném dne 29. 5. 2008 nevyhovělo a z toho důvodu včas oznámili představenstvu družstva své námitky a včas podali návrh soudu I. stupně na prohlášení uvedeného usnesení shromáždění delegátů neplatným. Konečně na základě všeobecně známých skutečností ze sbírky listin obchodního rejstříku, týkajících se účastníka, odvolací soud nemá důvodu nevěřit tvrzení odvolatelů, že shromáždění delegátů účastníka usnesením ze dne 20. 11. 2008 odsouhlasilo změnu stanov, na základě níž byl převod majetku družstva do vlastnictví člena družstva možný, na základě žádosti podané i po prekluzivní lhůtě stanovené ZVB.

34. Na tomto místě odvolací soud k odvolací argumentaci konstatuje, že jestliže možnost požádat o bezúplatný převod jednotky byla dána členům družstva do uplynutí zákonem stanovených lhůt (do 30. 6. 1995) a následně až na základě navrhovateli uváděného usnesení shromáždění delegátů účastníka ze dne 20. 11. 2008, potom v době konání předmětného zasedání shromáždění delegátů účastníka usnesením ze dne 20. 11. 2008 uvedené právo navrhovatelům nesvědčilo, jak správně uzavřel soud I. stupně. Z tohoto důvodu další dokazování v uvedeném směru ani odvolací soud nepokládal za důvodné. To platí i pro návrh mající prokázat existenci žádosti právních předchůdců navrhovatelů na bezúplatný převod garáže poukazující na přípis navrhovatelů z 12. 8. 2020 (č.l. 514), když navrhovatelům účastník předložil (č.l. 516) veškerou dokumentaci vztahující se k předmětné garáži a ani odvolací soud proto nevidí prostor k možnosti dalšího získání důkazů v uvedeném směru. Z tohoto důvodu i odvolací soud vycházel z procesního stanoviska navrhovatelů (č.l. 502) v tom směru, že nedisponují důkazem o žádosti svých právních předchůdců na bezúplatný převod [Anonymizováno]. Proto ani v tomto směru odvolací soud neshledal důvodnou odvolací argumentaci navrhovatelů.

35. Jestliže odvolatelé nadále považovali za podstatné posouzení právního režimu předmětné [Anonymizováno] na základě jejího stavebně technického umístění za účelem rozhodnutí, zda vyhovuje ustanovení zákona o možnosti jejího bezúplatného převodu, když podle navrhovatelů má být tato stavba garáže nebytovým prostorem v budově, kde jsou alespoň dvě jednotky a nikoliv, jak podle odvolatelů uvádí soud I. stupně, samostatně stojící řadovou garáží - samostatným objektem s pouze jedním prostorově uzavřeným samostatným užitkovým prostorem stojící na samostatném pozemku parc.č. [Anonymizováno], odvolací soud na základě správných zjištění soudu I. stupně již právnímu posouzení uvedené otázky z hlediska stavebně technického význam nepřikládal.

36. Bylo tomu tak proto, že posouzení uvedeného stavebně technického umístění garáže a následně i posouzení právního režimu podstatného pro rozhodnutí o možnosti případného bezúplatného převodu nebylo v daném případě rozhodné, neboť navrhovatelům v době napadeného rozhodování shromáždění delegátů účastníka ze dne 29. 5. 2008 nesvědčilo právo na bezúplatný převod předmětné družstevní [Anonymizováno], a to když zmeškali lhůty k podání výzvy k bezúplatnému převodu této družstevní garáže podle § 23 ZVB, případně podle transformačního zákona, jak správně uzavřel soud I. stupně. Navrhovatelé nebyli schopni prokázat podání výzvy jejich právními předchůdci manželi [Anonymizováno] (č.l.502) a navrhovatelé sami členská práva v družstvu nabyli až 4. 2. 2002 (č.l.8) po uplynutí lhůt k podání takovéto výzvy a z toho důvodu výzvu nemohli podat včas. Odvolací soud proto shodně se soudem I. stupně zastává názor, že účastník v rámci svého rozhodování svým představenstvem, což následně potvrdil nejvyšší orgán účastníka projednávaným usnesením, neporušil povinnost vyplývající ze smlouvy, ze stanov (představujících smlouvu svého druhu) ani ze zákona. Ostatně, jak bylo uvedeno shora, i sami odvolatelé uvádějí ve svém opravném prostředku, že až stanovy platné od roku 2008 (od 20. 11. 2008) umožňovaly bezúplatné převody jednotek i po lhůtě stanovené zákonem, přičemž podle listin založených v obchodním rejstříku navrhovateli uváděná změna stanov byla skutečně účinná až od 20. 11. 2008. Před tímto datem ve smyslu čl. 108 stanov účastníka účinných od 23. 11. 2006 tížila účastníka povinnost bezúplatného převodu jednotky pouze za podmínek stanovených zákonem (ZVB, případně transformačním zákonem) za situace, že oprávněný člen družstva učinil výzvu k převodu v zákonem stanovených lhůtách, jež však navrhovatelům marně uplynuly dne 30. 6. 1995.

37. Za shora uvedené situace zmeškání lhůt podle ZVB, případně podle transformačního zákona k bezúplatnému převodu majetku družstva nemohlo dojít. Proto také odvolací soud nepovažoval za významnou odvolací argumentaci odvolatelů domáhajících se provádění dalšího dokazování k otázce, zda předmětná [Anonymizováno] byla jednotkou v domě, jehož se týkalo prohlášení vlastníka nebo zda šlo o samostatně stojící stavbu, již nebylo možno bezúplatně převést na člena družstva postupem podle ZVB, jak uzavřel soud I. stupně, obdobně jako katastrální úřad, podle něhož by návrh učiněný katastrálnímu úřadu na takovýto bezúplatný převod vlastnického práva nebylo možno akceptovat pro jeho nesoulad se zákonem (č.l. 572 spisu).

38. Z hlediska právního vztahu k důvodu tvořícímu základ návrhu, a to ve vztahu k odvolateli tvrzené nemožnosti dát jim výpověď z nájmu družstevní [Anonymizováno], vzhledem k tomu, že jim podle jejich názoru v minulosti měla být [Anonymizováno] převedena účastníkem bezúplatně do vlastnictví odvolací soud konstatuje, že v této části právní závěry soudu I. stupně jsou správné. Je tomu tak s ohledem na shora uvedené proto, že v době právního jednání představovaného dáním výpovědi z nájmu družstevní [Anonymizováno], účastník byl vlastníkem [Anonymizováno], a to bez ohledu na skutečnost, zda podle názoru odvolatelů nedostál určité tvrzené povinnosti vůči odvolatelům, jež ho dokonce podle shora uvedeného ani netížila, či nikoliv.

39. Ve vztahu k právnímu názoru odvolatelů poukazujícího na závěry Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci vyjádřené v rozhodnutí č.j. 29 Co 237/2021-342 ze dne 19. května 2022 odvolací soud konstatuje, že se v obecné rovině zcela ztotožňuje s právními úvahami uvedeného soudu. Proto i podle přesvědčení odvolacího soudu není-li ve stanovách nebo jinak smluvně upraven důvod výpovědi z nájmu jednotky spojené s členskými právy v družstvu, spočívající v nepřistoupení člena bytového družstva na družstvem nabízené podmínky kupní smlouvy týkající se této jednotky, potom takovýto důvod výpovědi z nájmu ze strany bytového družstva nemůže obstát, a to právě s ohledem na skutečnost, že by taková výpověď mimo důvody dané stanovami a zákonem zasáhla do práva nájmu, jež je jednou ze součástí souboru práv člena družstva.

40. Podle právního názoru odvolacího soudu, shodně se soudem I. stupně, byla však v projednávaném případě situace navrhovatelů zcela specifická tím, že se [právnická osoba], za všeobecného souhlasu svých členů soudně nenapadnutým usnesením č. 13.7 shromáždění delegátů ze dne 27. 5. 1999, rozhodlo prodat za nepatrný zlomek skutečné ceny garáže (za 2 600 Kč), představující pouze administrativní náklady spojené s převodem nemovitosti, svým členům garáže, majících podle skutečností obecně známých ceny řádově ve vyšších desítkách tisíc Kč, přičemž se odvolací soud shoduje se soudem I. stupně v názoru, že toto právní jednání účastníka podle svého obsahu může ve skutečnosti představovat bezúplatný převod nemovitosti, když převodem převádějící nic nezamýšlel získat (č.l. 504) a požadovaná úplata představovala pouze administrativní náklady na převod nemovitosti. Takovýto postup účastníka se nemohl lišit od očekávání navrhovatelů. Již museli počítat s tím, že i oni v případě bezúplatného převodu mohou platit náklady s převodem související.

41. Specifikum projednávané věci významné pro rozhodnutí shodně se soudem I. stupně i odvolací soud spatřuje také v tom, že se účastník rozhodl pro nabízený převod předmětné garáže, na nějž navrhovatelé nepřistoupili, jako k jedinému možnému postupu s ohledem na dlouhodobě zastávaný právní názor Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa] (č.l.572), podle něhož by práva související s bezúplatnými převody garáží, jak si to představovali navrhovatelé, nemohla být vložena do katastru nemovitostí. Proto katastrálním úřadem tvrzený nesoulad bezúplatného převodu se zákonem se účastník rozhodl vyřešit cestou kupní smlouvy, podle níž by prodávající inkasoval pouze částku odpovídající administrativním nákladům na převod nemovitosti (garáže).

42. Konečně zásadním specifikem projednávané věci byla skutečnost, že svůj zájem o nebytové prostory (garáže) za uvedenou symbolickou částku odpovídající pouze administrativním nákladům na převod garáže vyjádřili dotčení členové bytového družstva prostřednictvím svých delegátů na shromáždění delegátů dne 27. 5. 1999 v usnesení č. 13.7, přičemž po té, co družstvo vynaložilo na tyto členskou schůzí odsouhlasené převody garáží značné úsilí a prostředky, navrhovatelé zcela neočekávaně odmítli uvedený převod jednotky za uvedenou symbolickou částku, čímž ohrozili původní všeobecně odsouhlasený úmysl převést celý soubor garáží do vlastnictví členů družstva – nájemníků garáží.

43. Ohledně neplatnosti rozhodnutí členské schůze družstva (resp. shromáždění delegátů ve smyslu § 239 obchod. zák.) odvolací soud vycházel shodně se soudem I. stupně z § 242 odst.1 obchod. zák., podle něhož na návrh člena vysloví soud neplatnost usnesení členské schůze, pokud usnesení je v rozporu s právními předpisy nebo stanovami družstva. Návrh soudu může člen podat, požádal-li o zaprotokolování námitky na členské schůzi, která usnesení přijala, nebo jestliže námitku oznámil představenstvu do jednoho měsíce od konání této schůze, a nebyla-li svolána řádně do jednoho měsíce ode dne, kdy se o jejím konání dověděl, nejdéle však do jednoho roku od konání členské schůze. Návrh soudu lze podat jen do jednoho měsíce ode dne, kdy člen požádal o zaprotokolování námitky, nebo od oznámení námitky představenstvu.

44. Dále odvolací soud zastává právní názor, podle něhož při posouzení platnosti usnesení členské schůze (shromáždění delegátů ve smyslu § 239 obchod. zák.) družstva v řízení podle ustanovení § 242 obchod zák., nelze se zřetelem k ustanovení § 1 odst. 2 obchod. zák. opomíjet hledisko dobrých mravů, přičemž rozpor s dobrými mravy je v takovémto případě nutno posoudit s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušném období a k jejich tehdejšímu postavení, a to bez ohledu na to, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil.

45. V otázce nutnosti přihlédnout v daném konkrétním případě k jednání navrhovatelů, ve vztahu k jejich požadovanému návrhu na rozhodnutí, odvolací soud zastává právní názor, podle něhož při hodnocení konkrétní situace uvedené shora, nelze považovat za slušné a v souladu s obecnými morálními pravidly jednání navrhovatelů. Ze strany navrhovatelů bylo nemravné zejména to, že z důvodu, aby se nemuseli s ostatními členy družstva podílet ani na administrativních nákladech na převod garáže, když tato jejich snaha nemá oporu v zákoně, ve stanovách ani ve smlouvě, za shora uvedených okolností neočekávaně odmítli převzetí předmětné garáže nabízené bytovým družstvem v souladu s vůlí družstevníků za nebývale výhodných shora uvedených podmínek, kdy by prodávající neinkasoval žádný výnos za převáděnou garáž. Navrhovatelé byli přitom předem upozornění na postup účastníka ve snaze získat jiného zájemce na odkup garáže, aby mohlo být realizováno nezpochybněné usnesení účastníka z 27. 5. 1999. Postup navrhovatelů, již se za shora uvedených okolností domáhají vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů účastníka (dále též družstva) ze dne 29. 5. 2008 nemůže být podle právního názoru odvolacího soudu považován za souladný s dobrými mravy (§ 3 odst.1 OZ) a za této situace požadované vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů účastníka ze dne 29. 5. 2008 nelze ani považovat za spravedlivé a s ohledem na § 1 o. s. ř. vynutitelné cestou civilního procesního práva.

46. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

47. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst.1, odst.2 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému účastníkovi přiznal proti neúspěšným navrhovatelům právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady byly představovány náklady na jízdné pracovníka účastníka k jednání odvolacího soudu dne 30. 8. 2022 ve výši 419 Kč vozidlem RZ [Anonymizováno] na trase z [adresa] a zpět při ujetých 2x110 km, při spotřebě 4,9 litru BA 95 na 100 km a účastník má rovněž podle ustanovení § 1 a § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. právo na paušální náhradu za 1 úkon (účast při jednání odvolacího soudu) ve výši 300 Kč. Účastníkovi tak v odvolacím řízení vznikly náklady ve výši 719 Kč, k jejichž náhradě byli neúspěšní navrhovatelé zavázáni ve výroku II. tohoto usnesení.