o určení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka ze dne 16. prosince 2020, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 73 Cm 32/2021-22 ze dne 23. září 2021

1. Shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. zamítl návrh na určení neplatnosti všech usnesení shromáždění účastníka, která byla přijata mimo zasedání 16. prosince 2020 a ve výroku II. rozhodl o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o. s. ř.) a zcela úspěšnému účastníkovi přiznal proti neúspěšnému navrhovateli právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 10 200 Kč představovaných náklady na právní zastoupení podle advokátního tarifu (AT) včetně režijních paušálů po 300 Kč.

2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že se navrhovatel, jakožto člen účastníka (též zkráceně SVJ) návrhem doručeným soudu dne 5. března 2021 měl domáhat určení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka, jež bylo přijato mimo zasedání v době od 16. listopadu 2020 do 16. prosince 2020 a jímž bylo rozhodnuto o schválení účetní závěrky účastníka za rok 2019 a vyúčtování služeb za rok 2019, o schválení předpisu zálohových plateb pro rok 2021, o zvolení společnosti [právnická osoba]. předsedou účastníka, včetně určení výše měsíční odměny za výkon této funkce, o schválení společnosti [právnická osoba]. jakožto nového správce domu, včetně určení výše měsíční odměny za výkon této funkce, a o schválení návrhu pro dodatečné povolení provedení změny schodiště vedoucího na terasu ve dvorní části domu.

3. Důvodem neplatnosti napadených usnesení podle navrhovatele měla být skutečnosti, že účastník poskytl svým členům kratší lhůtu k odevzdání hlasů, než jaká jim náležela, když lhůta pro odevzdání hlasu činila 30 dnů od doručení návrhu na hlasování a tato nebyla dodržena. Dále podle navrhovatele členové účastníka neměli při hlasování o tomto usnesení všechny informace, když jedním z kandidátů na tuto funkci byl i navrhovatel navrhující, že za výkon této funkce požaduje odměnu ve výši 11 000 Kč bez DPH měsíčně a tato informace podle navrhovatele nebyla v podkladech pro hlasování obsažena, když podklady nesly údaj o tom, že výše odměny bude v případě zvolení navrhovatele stanovena dohodou. Ve vztahu napadenému usnesení o schválení návrhu pro dodatečné povolení provedení změny schodiště pro jeho přijetí podle navrhovatele nehlasoval dostatečný počet (100%) členů, neboť tímto usnesením byly schvalovány úpravy, jimiž se mění vzhled domu a takové úpravy mohou být prováděny pouze za souhlasu všech členů účastníka a nikoliv pouze 87%, jako v projednávaném případě.

4. Soud I. stupně věc posuzoval zejména podle čl. 9 odst. 1 písm. a) a 10 odst. 1 stanov účastníka a stavební úpravy společné části domu podle čl. 11. odst. 1 písm. b), c) d), g) stanov a dále věc posuzoval podle § 1221 odst. 1 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ) ve spojení s § 258 a násl. NOZ, avšak návrh na zahájení řízení důvodným neshledal.

5. Pokud jde o důvod neplatnosti napadených usnesení, tj. skutečnost, že nebyla dodržena třicetidenní lhůta pro odevzdání hlasovacího lístku, potom soud I. stupně dospěl k závěru, že tato skutečnost není v posuzovaném případě dána, když návrh na hlasování byl členům účastníka doručen 16. listopadu 2020, a to i navrhovateli. První den této třicetidenní lhůty byl 16. listopadu 2020 a posledním třicátým dnem této lhůty byl 16. prosinec 2020.

6. Pokud jde o skutečnost, že členové účastníka neměli k dispozici všechny podklady, potom soud I. stupně konstatoval, že ze strany účastníka byly členům účastníka poskytnuty všechny informace, které mu byly v den vyhlášení hlasování shromáždění mimo zasedání, tj. k 16. listopadu 2020, známy. Spatřuje-li podle soudu I. stupně navrhovatel naplnění této skutečnosti v tom, že u jeho kandidatury nebylo uvedeno, že za výkon funkce předsedy účastníka požaduje odměnu v měsíční výši 11 000 Kč navýšenou o DPH, potom soud I. stupně uvedl, že sám navrhovat tuto informaci sdělil účastníkovi až 1. prosince 2020 v průběhu hlasování. Uvedené nebylo proto možno zohlednit dodatečným rozesláním této informace účastníkem jednotlivým členům s ohledem na znevýhodnění členů, již svůj hlasovací lístek odevzdali před obdržením této informace.

7. Pokud jde o důvod neplatnosti usnesení týkajícího se schodiště, jež podle navrhovatele nebylo přijato potřebnou, tj. 100% většinou hlasů všech účastníků, potom soud I. stupně dospěl k závěru, že ani tento důvod neobstojí, neboť podle stanov účastníka k přijetí takového rozhodnutí o opravě, modernizaci, rekonstrukci nebo stavební úpravě společné části je zapotřebí toliko tříčtvrtinová většina hlasů všech členů účastníka. Tato většina byla podle soudu I. stupně u tohoto usnesení dána, když pro jeho přijetí hlasovalo 87,2 % hlasů všech členů.

8. Proti tomuto usnesení se bez omezení (č.l. 29) v zákonem stanovené lhůtě včas odvolal navrhovatel (dále též odvolatel) z důvodu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. a domáhal se změny napadeného rozhodnutí a vyhovění návrhu.

9. Podle odvolatele výsledky hlasování účastníka ze dne 16. prosince 2020 neobstojí, když členové účastníka neměli k dispozici všechny podklady pro hlasování. Jestliže navrhovatel sdělil účastníkovi dne 1. 12. 2020, že za výkon funkce předsedy účastníka požaduje částku ve výši 11 000 Kč navýšenou o DPH měsíčně, potom člen navrhovatele, který již hlasoval, by mohl svoje hlasování v rámci rozhodování mimo zasedání shromáždění změnit. V úvahu přicházelo též rozeslání nového návrhu usnesení týkajícího se volby předsedy společenství.

10. Podle odvolatele o změně schodiště bylo třeba hlasovat 100 % většinou hlasů všech členů účastníka, když jde o schodiště vedoucí na terasu v [Anonymizováno]. NP, patřící k bytu č. [Anonymizováno], ve dvorní části domu a je umístěno ve vzdálenosti menší než 2 metry od hranice pozemku a jedná se o úpravy, jimiž se mění celkový vzhled budovy a je potřeba, aby s těmito úpravami souhlasili všichni členové účastníka. To podle odvolatele plyne z § 13 odst. 3 zák. č. 72/1992 Sb. o vlastnictví bytů (ZVB), jak je zřejmé ze stanoviska MMR ze dne 12. 11. 2003, čj. K-355/03, podle něhož úpravy, jimiž se mění vzhled domu, může vlastník jednotky provádět jen se souhlasem všech vlastníků jednotek, přičemž v předmětné budově jsou vymezeny jednotky podle zákona o vlastnictví bytů a na právní vztahy v předmětné budově se podle odvolatele s poukazem na § 3063 NOZ použijí dosavadní právní předpisy tj. zákon o vlastnictví bytů a jeho § 13 odst. 3 ZVB.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

12. Odvolací soud vychází ze skutečnosti, že předmětem řízení je posouzení rozhodnutí účastníka přijatého formou hlasování per rollam konaného ve dnech od 16. listopadu 2020 do 16. prosince 2020. Je tak zřejmé, že soud I. stupně postupoval velmi správně podle novelizovaných ustanovení NOZ účinných od 1. 7. 2020, přičemž jím aplikovaná nová ustanovení zejména § 1221, § 1209 a § 258 a násl. NOZ jsou plně v souladu s vůlí zákonodárce vtělené v uvedené části nového občanského zákoníku do této základní civilní právní normy.

13. Shodně se soudem I. stupně i odvolací soud vychází z právního názoru, že s účinností od 1. 7. 2020 novelizace NOZ přinesla zásadní změnu § 1209 odst. 1 a 2 NOZ, tedy i zásadní změnu přístupu k § 1209 NOZ představovanou změnou jeho obsahu i filozofie zákona.

14. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 163/2020 Sb., k bodu 47 a 48 (§ 1209 NOZ) navrhovaná změna reaguje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, ve kterém Nejvyšší soud dovodil, že podle stávajícího znění odstavce 1 se lze dovolávat pouze neplatnosti rozhodnutí shromáždění. Odchylně od závěru Nejvyššího soudu se napříště výslovně stanoví, že přehlasovaný vlastník jednotky může navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitostí týkající se správy domu a pozemku, a zároveň je doplněn odstavec 2, který stanoví, že soud na základě návrhu uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Odstavec 2 dále stanoví demonstrativní výčet způsobu, jakým může soud rozhodnout, přičemž nejde o vyslovení či nevyslovení neplatnosti rozhodnutí. Zde se zdůrazňuje, že předmětné ustanovení představuje úpravu obdobnou § 1139 obecné úpravy spoluvlastnictví, který se neomezuje pouze na prohlášení rozhodnutí za neplatné. Předmětné ustanovení představuje úpravu speciální vůči § 1139 a vylučuje v příslušném rozsahu obecnou úpravu spoluvlastnictví. V souvislosti s touto změnou se rovněž vyjasňuje vztah § 1209 NOZ k úpravě dovolání se neplatnosti orgánu spolku (§ 258 a násl. NOZ). Proto § 1221 odst. 1 NOZ výslovně stanovuje, že na rozhodování v rámci společenství vlastníků se přiměřeně použijí ustanovení právní úpravy spolku o neplatnosti rozhodnutí orgánu (§ 258 a násl. NOZ) a o následcích rozporu rozhodnutí s dobrými mravy (§ 245 NOZ).

15. Z uvedeného je tak zřejmé, že napadne-li vlastník jednotky rozhodnutí orgánu společenství vlastníků u soudu, půjde v případě návrhu na určení neplatnosti takového rozhodnutí o návrh podle § 258 a násl. NOZ a v ostatních případech, s výjimkou postupu podle § 245 NOZ, půjde o návrh podle § 1209 NOZ.

16. Podle § 1221 odst. 1 NOZ ve znění od 1. 7. 2020 nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku, zejména ustanovení o svolání, zasedání a rozhodování kolektivních orgánů, o neplatnosti rozhodnutí nebo o následcích jeho rozporu s dobrými mravy. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů ani o dílčích členských schůzích.

17. Podle § 258 NOZ každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.

18. Podle § 259 NOZ právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.

19. Podle § 260 NOZ soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit. Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví ani tehdy, bylo-li by tím podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře.

20. Konečně podle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ ve znění od 1. 7. 2020 je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká. Soud uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má rozhodnutí uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá.

21. Z novelizovaného ustanovení § 1209 NOZ po novele je zřejmé, že účelem výše citovaného § 1209 odst. 1 a 2 NOZ ve znění od 1. 7. 2020 je dosažení faktické revokace přijatého usnesení shromáždění rozhodnutím soudu, tedy jeho doplnění, změna či zrušení usnesení shromáždění. Cílem postupu dle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ tedy může být doplnění, změna či zrušení rozhodnutí shromáždění. Soud v řízení podle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ neurčuje, zda je rozhodnutí shromáždění neplatné, leč posuzuje je ve vztahu k požadavkům navrhovatele a dle zákonného kritéria uspořádání právních poměrů vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Podle § 1209 odst. 1 NOZ je zákonnou podmínkou podání návrhu důležitý důvod, zatímco dle § 258 - 261 NOZ žádná taková podmínka neexistuje. Odlišné jsou i parametry aktivně věcně legitimované osoby, když podle § 1209 odst. 1 NOZ jí je výlučně přehlasovaný vlastník jednotky, zatímco dle § 258 NOZ každý, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany. Odlišná je rovněž i prekluzivní lhůta pro podání návrhu. Podle § 1209 odst. 1 NOZ je to lhůta tří měsíců ode dne, kdy se o rozhodnutí vlastník jednotky dozvěděl (subjektivní), zatímco podle § 259 NOZ činí subjektivní lhůta 3 měsíce ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl či mohl dozvědět, dána je ovšem také roční objektivní lhůta. Zcela primárním a zásadním rozdílem pak je, že soud podle § 258 a násl. NOZ ve spojení s § 1221 NOZ rozhoduje o neplatnosti rozhodnutí orgánu společenství, tedy i o neplatnosti usnesení shromáždění pro jeho rozpor se zákonem nebo stanovami, případně vysloví, že se o rozhodnutí shromáždění nejedná, zatímco podle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ soud (jak výše rozebráno) rozhodnutí shromáždění může změnit, doplnit či zrušit - uspořádat právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Soud podle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ může rozhodnout, zda se má rozhodnutí (usnesení) shromáždění uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo se uskutečnit vůbec nemá (viz § 1209 odst. 2 NOZ), tedy de facto věcně posuzuje otázkou posuzovanou a rozhodovanou shromážděním a potud usnesení shromáždění fakticky revokuje, resp. může revokovat, což je rozdílné od řízení o neplatnost rozhodnutí shromáždění, v němž soud může jen vyslovit, že rozhodnutí je neplatné /či že o rozhodnutí shromáždění vůbec nejde/. Konečně odvolací soud zdůrazňuje i rozdíl mezi zrušením rozhodnutí shromáždění - rozhodnutí se nemá vůbec uskutečnit, a neplatností rozhodnutí shromáždění.

22. V projednávaném případě odvolací soud učinil závěry shodné se soud I. stupně ohledně správnosti postupu účastníka v rámci hlasování per rollam. Je tomu tak proto, že v projednávaném případě účastník dodržel třicetidenní lhůtu pro odevzdání hlasovacího lístku, když návrh na hlasování byl členům účastníka doručen 16. listopadu 2020, a to i navrhovateli. První den této třicetidenní lhůty byl 17. listopad 2020 a posledním třicátým dnem této lhůty byl 16. prosinec 2020. Členové účastníka současně měli k dispozici všechny podklady, jež byly SVJ známy a byly předloženy SVJ do dne odeslání podkladů k hlasování. I odvolací soud proto konstatoval, že ze strany účastníka byly členům účastníka poskytnuty všechny informace, které mu byly v den zahájení hlasování shromáždění mimo zasedání, tj. k 17. listopadu 2020, známy a byly mu předloženy. Konečně usnesení týkající se schodiště bylo přijato potřebnou, tj. 87,2% většinou hlasů všech členů účastníka, neboť podle stanov účastníka k přijetí takového rozhodnutí o opravě, modernizaci, rekonstrukci nebo stavební úpravě společné části je zapotřebí alespoň tříčtvrtinová většina hlasů všech členů účastníka. Tato většina byla u předmětného usnesení dána, když pro jeho přijetí hlasovalo shora uvedených 87,2 % hlasů všech členů účastníka.

23. Před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele poukazujícího na jím požadované doplňování a měnění podmínek hlasování v průběhu hlasování per rollam, když ve shodě s právním názorem soudu I. stupně i podle odvolacího soudu lze hlasovat pouze o podkladech, jež byly předloženy a zpřístupněny společenstvím vlastníků jednotek, případně osobou, jejíž zájmy mají být hlasováním dotčeny, členům SVJ před zahájením hlasováni. Odvolací soud sice nemá výhrady vůči názoru odvolatele, že SVJ mohlo zrušit hlasování a uspořádat nové hlasování o změněných, dodatečně předložených, dokladech, avšak podle odvolacího soudu je tento postup výlučně na uvážení SVJ a jestliže tak SVJ v projednávaném případě nepostupovalo a nechalo doběhnout původní hlasování o původních dokladech, nelze v tomto postupu SVJ spatřovat ničeho protiprávního.

24. Stejně tak před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele poukazujícího na § 3063 NOZ, jenž by měl v otázce souhlasu členů SVJ s předmětnou úpravou zábradlí v roce 2020 nasměrovat soud ke zrušené právní úpravě obsažené v ZVB.

25. Odvolací soud shora uvedenou argumentaci odvolatele nesdílí, neboť § 3063 NOZ odvolatelův výklad přechodných ustanovení NOZ neumožňuje. Je tomu tak proto, že uvedené ustanovení § 3063 NOZ odkazující na použití ZVB není aplikovatelné na řešenou otázku týkající se úpravy zábradlí, přičemž uvedené ustanovení zákona neznamená setrvalou a slepou aplikaci ZVB na všechny právní vztahy a právní jednání po 1. 1. 2014 (po zrušení ZVB k 1. 1. 2014), ale § 3063 NOZ reguluje aplikovatelnost ZVB toliko na vznik vlastnického právo k dalším jednotkám v domě, v němž za účinnosti ZVB v minulosti byla osobami nabyta vlastnická práva k jednotkám a nově v tomto domě vzniknou další jednotky.

26. Uvedené významné přechodné ustanovení reaguje na skutečnost, že po 1. 1. 2014 existují dva odlišné druhy jednotek, a to jednotky v pojetí podle § 2 písm. h) ZVB a jednotka vymezená podle § 1159 NOZ, když pojem „jednotka“ podle § 1159 NOZ je obsahově zásadně širší oproti vymezení jednotky v § 2 písm. h) ZVB.

27. Účelem přechodného ustanovení v § 3063 NOZ je zamezit situaci, aby v témže domě existovaly dva různé právní režimy spoluvlastnictví nemovité věci, z nichž jedním by bylo vlastnictví bytů podle zákona o vlastnictví bytů a druhým bytové spoluvlastnictví podle NOZ, a tedy dva druhy jednotek, z nichž jedny by představovaly „staré“ jednotky, vzniklé podle zákona o vlastnictví bytů a druhé by byly jednotkami „novými“, vzniklými již podle ustanovení NOZ o bytovém spoluvlastnictví. Proto podle tohoto přechodného ustanovení platí, že v domě, kde vznikla alespoň jedna jednotka přede dnem nabytí účinnosti NOZ (tj. vznikla jednotka, jejíž právní povahu stanoví § 2 písm. h/ ZVB), všechny další jednotky, které v tomto domě vzniknou (rozdělením dosavadní jednotky, nebo naopak spojením dosavadních např. dvou jednotek, anebo výstavbou nové jednotky formou přístavby, vestavby, nástavby) po dni nabytí účinnosti NOZ (tj. po 1. 1. 2014), vzniknou jako jednotky „staré“, jejichž povaha je stanovena v § 2 písm. h) ZVB. S tím je přirozeně spojeno, že velikost podílů na společných částech domu a velikost spoluvlastnického podílu k pozemku v případě těchto „starých“ jednotek se i nadále určuje podle ZVB.

28. Ze všech těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

29. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když účastník byl v odvolacím řízení zcela úspěšný.

30. Náklady odvolacího řízení na straně účastníka v celkové výši 6 800 Kč byly představovány náklady na jeho advokáta. Ty tvoří odměna za zastoupení advokátem v odvolacím řízení podle § 7, § 9, § 11 a § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu - AT) za 2 úkony dle § 11 odst. 1 AT každý po 3 100 Kč za vyjádření se k odvolání navrhovatele a za účast při jednání odvolacího soudu dne 15. února 2023. Zástupce účastníka má právo ke každému z uvedených 2 úkonů na režijní paušál 300 Kč, přičemž advokát není plátcem DPH.

31. Proto bylo rozhodnuto v bodu II. výroku tohoto usnesení tak, že navrhovatel je povinen nahradit účastníkovi náklady odvolacího řízení ve shora uvedené výši 6 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce účastníka.