o zaplacení Kč 2 539 894,15 s přísl., o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 33 Cm 63/2013-493 ze dne 18. 10. 2016,

1. Krajský soud v Hradci Králové jako soud I. stupně výše uvedeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci Kč 2 539 894,15 se specifikovaným úrokem z prodlení (bod I. výroku) a na náhradu nákladů řízení Kč 382 063,16 (bod II. výroku).

2. Podle odůvodnění rozhodnutí mezi účastníky bylo pojištění sjednáno toliko pro případy nutné porážky nebo utracení nemocných zvířat, neboť v pojistné smlouvě je srozumitelně deklarováno, že za utracení se nepovažuje porážka zvířete s negativním patologicko-anatomickým nálezem. K tomu soud I. stupně dodal, že jakékoli dovozování s argumentací, že nebylo možné zjistit BSE u živého zvířete, je tak nerozhodné, a odkázal na výklad obsahu pojistné smlouvy a závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dále soud poukázal na řízení v identické věci vedené proti jinému zemědělskému podniku (35 Cm 104/2013), v němž byl vypracován znalecký posudek týkající se nákazy utracených zvířat a byl vyslechnut jeho zpracovatel, a na dříve vydaný rozsudek z 3/2016, jímž byla žaloba na vydání bezdůvodného obohacení zamítnuta. Navíc pak, podle názoru soudu I. stupně, ke kompenzaci škody žalovanému za porážku zdravých zvířat posloužila státem přiznaná náhrada nákladů a ztrát vzniklých v souvislosti s BSE a provedenými mimořádnými veterinárními opatřeními. Soud I. stupně tak rozhodl ve prospěch žalobce, žalobě na vrácení uplatněné částky vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle výsledku řízení a úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu dle uvedené specifikace.

3. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podal žalovaný odvolání a navrhl jeho změnu tak, že žaloba bude zamítnuta a o nákladech řízení před soudy obou stupňů bude rozhodnuto v jeho prospěch a přiznáno mu právo na jejich náhradu. Soudu I. stupně žalovaný vytýká nesprávný výklad obsahu pojistné smlouvy pro případ nákazy BSE s tím, že smlouva nepožaduje prokázání nákazy zaživa a že žalobce nedokázal, že šlo o zdravá zvířata, neboť nepřítomnost pozitivního nálezu neznamená negativní nález. Žalovaný je toho názoru, že v rámci řízení prokázal naplnění smluvních podmínek pro výplatu pojistného, tedy nákazu, opatření vyhlášené státem v ohnisku nákazy, prohlídku zvířat veterinářem zaživa a rozhodnutí o utracení. Zdůrazňuje soukromoprávní charakter pojistného plnění a závěry znaleckého dokazování s tím, že náhrada poskytnutá státem podle veterinárních předpisů je náhradou poskytnutou z veřejných prostředků na základě veřejného práva. Obě plnění tak, dle žalovaného, mají odlišný právní důvod a jsou samostatná, od sebe neodvozená, vzájemně nepodmíněná a navzájem se nevylučují.

4. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí a dále požaduje náhradu nákladů odvolacího řízení. Trvá na tom, že podle pojistné smlouvy neměl žalovaný právní nárok na zaplacení pojistného plnění, protože jeho zvířata nebyla nakažena BSE a škoda způsobená žalovanému mimořádným veterinárním opatřením mu byla kompenzována podle rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze státních prostředků.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. o. s. ř. včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, a po projednání věci rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle jeho výsledku ve prospěch žalovaného a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na jejich náhradu před soudy obou stupňů Kč 402 344,20.

6. Odvolací soud v tomto prvém odvolacím řízení, jak již uvedeno v rozsudku z 13. 9. 2018, vycházel ze zjištění, že předmětem projednávaného sporu je žalobcem uplatněné právo na vrácení v žalobě uvedené částky jako bezdůvodného obohacení, které žalovaný získal, dle žalobce, neoprávněně vyplacením pojistného plnění v 7/2010 v souvislosti s utracením a likvidací stáda skotu z důvodu výskytu onemocnění BSE na základě nařízení orgánu státní veterinární správy z 11/2003. Žalovaný v řízení namítal, že pojistné plnění obdržel důvodně v souladu s pojistnou smlouvou, neboť pojištěný skot musel být utracen, tedy nastala pojistná událost a samotná žalobkyně provedla výpočet vzniklé škody a poskytnutého pojistného plnění. Podle žalovaného se pojistná smlouva týkala onemocnění i ve smlouvě výslovně uvedeného BSE, i když tuto nákazu nelze zjistit u živých zvířat; přijetím jiného výkladu pojistné smlouvy by se na onemocnění BSE pojištění nevztahovalo vůbec a uzavření takové pojistné smlouvy by zcela ztratilo smysl.

7. Soud I. stupně provedl v řízení rozsáhlé dokazování, jednak listinnými důkazy, zejména pojistnou smlouvou, rozhodnutím veterinární správy, doklady o přemístění a likvidaci zvířat, oznámením pojistné události a odmítnutím žalobce poskytnou pojistné plnění, dále rozhodnutími Ministerstva zemědělství o odškodnění žalovaného, rozhodnutími Obvodního soudu pro [adresa], odvolacího Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu v předchozím řízení vedeném nynějším žalovaným proti pojišťovně (žalobci) a doklady o provedení výplat žalovanému. Dále poukázal na zcela identickou věc vedenou před soudem I. stupně proti jinému zemědělskému podniku ([právnická osoba].) a rozsudek, jímž byla žaloba o vydání bezdůvodného obohacení žalobci zamítnuta, přičemž důkaz znaleckým posudkem z tohoto předchozího řízení odmítl soud I. stupně v tomto řízení provést. Soud I. stupně tak v rozsudku zcela odkázal na závěry vyjádřené Nejvyšším soudem ohledně výkladu pojistné smlouvy v rozsudku z 29. 8. 2012 č. j. 23 Cdo 416/2011-176 a žalobě vyhověl.

8. Odvolací soud se však ve svém prvním rozsudku s tímto postupem a závěry soudu I. stupně, a tedy ani s napadeným rozsudkem nespokojil a po zopakování listinných důkazů, jak uvedeno výše, včetně důkazu znaleckým posudkem [Anonymizováno], vypracovaným [Anonymizováno], (v tomto řízení soudem I. stupně odmítnutým), neboť tento se týkal zcela identického případu onemocnění BSE stáda chovaného spolu se stádem žalovaného, a dospěl ke zcela opačnému závěru, tedy po přezkoumání rozsudku soudu I. stupně rozhodl ve prospěch žalovaného zemědělského podniku, tak jako v předchozím řízení vedeném žalobcem proti [právnická osoba]., rozsudek změnil a žalobu zamítl. Jako zásadními pro rozhodnutí tohoto případu se odvolací soud zabýval dvěma otázkami, tedy zda uzavřená pojistná smlouva kryje škodu žalovaného a zda pojistné plnění může být poskytnuto vedle odškodnění poškozeného státem. Odvolací soud k tomu pro stručnost odkázal na obsah odůvodnění svého předchozího rozsudku ze dne 13. 9. 2018 sp. zn. 6 Cmo 162/2016, tedy že pojistná smlouva se vztahuje na závažná onemocnění zvířat ve smlouvě vyjmenovaná, včetně BSE, a kryje škody v souvislosti s tím vzniklé pojištěnému, pojistná událost nastala a žalovaný měl právo na pojistné plnění s tím, že odškodnění žalovaného ze státních prostředků nemá na pojistné plnění žádný vliv.

9. Nejvyšší soud k dovolání žalobce rozsudkem č. j. 23 Cdo 736/2019-584 ze dne 12. 10. 2020 v této věci rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud se neztotožnil se závěrem odvolacího soudu, podle něhož pojistná událost nastala a žalovaná měla právo na pojistné plnění. Poukázal na nutnost výkladu čl. II. pojistné smlouvy ve spojení s čl. XVI., tedy že pojištění bylo sjednáno pouze na případy porážky nebo utracení nemocných zvířat s pozitivním patologicky-anatomickým nálezem, nikoli s negativním nálezem. Podle Nejvyššího soudu tak výklad smlouvy vyslovený odvolacím soudem, že pojištění se vztahovalo i na nutnou porážku a utracení zdravých zvířat, je v rozporu s hmotným právem. Vzhledem k tomu, že utracená zvířata byla podle zjištění bez pozitivního nálezu, tedy laboratorním vyšetřením nebyl prokázán výskyt původce BSE, pak podle názoru Nejvyššího soudu byla v dané věci sjednaná výluka z pojištění.

10. Nejvyšší soud dále s odkazem na platnou judikaturu poukázal na výkladová pravidla právního úkonu a smluvních ujednání, tedy že jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými, logickými či systematickými, přičemž je třeba též na základě provedeného dokazování posoudit, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy. V závěru odůvodnění rozhodnutí pak Nejvyšší soud odvolacímu soudu vytkl, že ze znaleckého posudku [Anonymizováno], kterým provedl dokazování v odvolacím řízení, neučinil žádné skutkové zjištění a nezdůvodnil, jak se závěry tohoto posudku projevily v jeho právním posouzení věci, a že pouhý odkaz na odůvodnění rozsudku v obdobné věci 6 Cmo 162/2016 je nepřezkoumatelný. Konečně na závěr odůvodnění tohoto svého rozhodnutí Nejvyšší soud odkázal na rozhodnutí soudu I. stupně a soudu odvolacího v druhé obdobné věci týkající se [právnická osoba] a na své předchozí rozhodnutí č. j. 23 Cdo 1038/2019-515 z 25. 8. 2020, kterým zrušil rozsudky soudů nižších stupňů, a z něhož opsal dva odstavce odůvodnění, bod 21 a 22.

11. Vrchní soud v Praze znovu přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a znovu věc posoudil, veden závazným právním názorem a závěry dovolacího soudu, a v souvislosti s dalšími podáními a návrhy účastníků uzavřel, že napadené rozhodnutí je třeba zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení, tedy k doplnění dokazování. Nejprve před jednáním poučil účastníky o předběžném náhledu odvolacího soudu z hlediska procesního a hmotného a už s ohledem na pokročilost času a extrémní růst nákladů vedl účastníky ke smírnému vyřízení věci, avšak bezúspěšně, účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobce opakovaně podáním z 30. 7. 2021 navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí, naproti tomu žalovaný navrhl znovu žalobu zamítnout, resp. zrušení rozsudku a vrácení věci k doplnění dokazování, jak uvedeno v jeho podání z 29. 7. 2021.

12. Vrchní soud nejprve připomíná předchozí řízení ve věci pojistného plnění dvou zemědělských podniků ([právnická osoba] a [právnická osoba]) proti pojišťovně za utracená zvířata na základě nařízení orgánu státní veterinární péče v souvislosti s nákazou BSE v roce 2003 a na druhé straně řízení vedená pojišťovnou proti uvedeným zemědělským podnikům o vrácení vyplaceného pojistného jako bezdůvodného obohacení. Soudy I. stupně a soudy odvolací (Obvodní soud pro Prahu 2, Městský soud v Praze, Krajský soud v Hradci Králové, Vrchní soud v Praze) rozhodovaly ve prospěch zemědělských podniků, vyjma zde přezkoumávaného rozhodnutí krajského soudu, v podstatě se shodným odůvodněním. Tedy že pojistná smlouva se vztahuje na závažná onemocnění zvířat vyjmenovaná ve smlouvě, včetně BSE, kryje škody tím vzniklé pojištěnému, utracením zvířat na základě rozhodnutí státního orgánu pojistná událost nastala a pojištěný zemědělský podnik tak měl právo na pojistné plnění s tím, že odškodnění poškozeného ze státních prostředků nemá na pojistné plnění žádný vliv. Naproti tomu dovolací Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích přijal zcela opačný názor, jak uvedeno výše, že pojištění bylo sjednáno pouze na případy nutné porážky nebo utracení nemocných zvířat a že je nerozhodné, že nákazu BSE nebylo možno zjistit u živého zvířete.

13. Tak tomu bylo i v předchozím, nyní zrušeném, rozhodnutí vrchního soudu, který v odvolacím řízení doplnil dokazování znaleckým posudkem [Anonymizováno], podle něhož v rozhodné době nebyl podle dostupných informací pro diagnostiku této prionové infekce k dispozici žádný validovaný diagnostický test pro intravitální diagnostiku onemocnění BSE na živých zvířatech. V odůvodnění rozhodnutí pak pro stručnost odkázal na zcela identický případ a obsah odůvodnění předchozího rozhodnutí z téhož dne, který se týkal druhého zemědělského podniku a byl vyhlášen za účasti týchž osob. Zde odvolací soud odmítá výtku mu určenou dovolacím soudem týkající se nedostatku odůvodnění toliko odkazem na rozhodnutí v předchozí věci, a vůbec pak nechápe, v čem mohl údajně odvolací soud zatížit řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ostatně rozhodnutí dovolacího soudu jsou často plná toliko odkazů na judikaturu, jakož i v tomto případě, navíc dokonce jsou v závěru odůvodnění tohoto rozhodnutí opsány dva odstavce z jeho předchozího rozhodnutí.

14. Znovu tedy odvolací soud odkazuje na obsah odůvodnění svého předchozího rozhodnutí č. j. 6 Cmo 162/2016-456 ze dne 13. 9. 2018 a znovu poukazuje na to, že samotné veřejnoprávní odškodnění podle veterinárního zákona ani samotné pojistné plnění nemůže postihnout všechny možné ztráty a náklady poškozeného zemědělského podniku; jistě pak nelze při zachování poctivých vztahů, zvyklostí a dobrých mravů spravedlivě požadovat na poškozeném, aby vracel pojistné plnění pro případ, že na odškodnění vzniklých ztrát a pořízení elementárních prostředků k zajištění své existence a budoucnosti získal prostředky i z jiných zdrojů. Rovně odvolací soud zdůrazňuje, že rozhodování a tak i samotné rozhodnutí musí být logické, srozumitelné, správné a obecně vnímané jako spravedlivé a že žádná interpretace zákona či smlouvy nemůže být odtržena od vnímání spravedlnosti ve společnosti. Zachování vysoké míry těchto zásad pak nemůže být ohroženo a odsunuto zcela formálním přístupem k věci a přepjatým formalismem při rozhodování soudu, jak ostatně je často zdrojem kritiky nejen veřejností, ale zejména i Ústavním soudem (viz bod 14., 15., 16. cit. rozsudku).

15. V dané věci dovolací soud dospěl k závěru, na rozdíl od výše uvedených soudů nižších stupňů, že pojištění bylo sjednáno pouze na případy porážky nebo utracení nemocných zvířat, tedy zvířat s pozitivním nálezem, přičemž vycházel čistě z jazykového vyjádření rozhodných článků uzavřené pojistné smlouvy. Podle dovolacího soudu při výkladu obsahu smluvního ujednání rozhodných článků pojistné smlouvy, II. a XVI., jsou rozhodné předpoklady, byť formální, nicméně stranami právě takto sjednané, za kterých je určitá událost pojistnou událostí, týkající se výsledku patologicky-anatomickému nálezu a nikoli možné pochybnosti o tom, zda vzhledem k inkubační době zvíře případně mohlo či nemohlo být skutečně nakaženo.

16. Za této situace, kdy je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu, podle jehož zcela formálního výkladu smluvních ujednání, jak sám připouští ve svém zrušovacím rozhodnutí, je třeba vycházet ze závěru, že sjednaná výluka z pojištění byla v dané věci naplněna. Nutno ale zde též poukázat na námitku žalovaného, že Nejvyšší soud se nenamáhal přesvědčivě vysvětlit důvody odchylky od názoru soudů nižších stupňů a nerespektování veterinárního zákona a souvisejících předpisů. Odvolací soud nadále trvá na tom, že tento výklad pojistné smlouvy v neprospěch zemědělského podniku ovšem zcela pomíjí účel a smysl pojištění jako takového, jak již uvedl odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí, neboť by se pojištění na onemocnění BSE vůbec nevztahovalo. Pak je ovšem nezbytné se nadále zabývat otázkou, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy a věc znovu posoudit na základě provedeného dokazování, jak Nejvyšší soud naznačil ve svém zrušujícím rozhodnutí. K tomu žalovaný navrhl provést dokazování uvedenými listinami a zejména pak výslechem uvedených svědků a účastníků.

17. Jestliže tedy za výše popsaného stavu věci a závazného právního názoru dovolacího soudu, že mezi účastníky byla v pojistné smlouvě zásadně sjednána výluka z pojištění u nákazy BSE, pak je třeba zásadně se zabývat též procesem uzavírání takové smlouvy, podmínkami a okolnostmi, které k takovému ujednání smluvní strany vedly. Odvolací soud je zde veden úvahou, jaké důvody by účastníci měli k sjednání výluky u pojištění z nákazy BSE, neboť kdyby se pojištění na toto onemocnění nevztahovalo vůbec, pak by uzavření takové pojistné smlouvy, pro zemědělský podnik v této části nevýhodné, zcela ztratilo smysl. K tomu je třeba brát v úvahu, proč by žalovaný, jistě draze, pojišťoval celou kohortu zvířat, když by mu škody za utracení zvířat z nařízení státního orgánu pojistná smlouva nekryla. Zde je třeba se zabývat otázkou, jaké postavení měli účastníci ve smluvním procesu z hlediska zachování zásady rovnosti účastníků, profesionální pojišťovna a zemědělský podnik. Nelze ani pominout, že pojistná smlouva v písemné formě je vytvořena na předtištěném formuláři pojišťovny, žalobce, který ale původně po nahlášení pojistné události sám provedl výpočet vzniklé škody. Déle je třeba se zabývat otázkou, zda smluvní jednání byla vedena též z hlediska dodržení zásad dobrých mravů, poctivého obchodního styku, zda žalovaný nejednal v omylu ohledně obsahu rozhodných ustanovení smlouvy. Také by pro posouzení výše uvedených otázek mohlo mít význam zjištění, jaké smluvní podmínky v rozhodné době nabízely zemědělským podnikům jiné pojišťovny, ohledně rozsahu pojištění či výluk apod., když z rozhodovací praxe odvolacího soudu není znám jiný obdobný případ.

18. Z výše uvedených důvodů tak odvolací soud dle § 219a odst. 2 o. s. ř. rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, v němž je třeba doplnit dokazování v rozsahu, jak naznačeno, jež zjevně přesahuje rámec odvolacího řízení, pakliže bude vůbec možno, vzhledem k pokročilosti času, takové dokazování vůbec provést. V novém řízení bude též rozhodnuto o nákladech řízení před soudy všech stupňů.