o určení členství v bytovém družstvu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 75 Cm 148/2019-166 ze dne 12. června 2020

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně zamítl z důvodu vydržení členských práv v družstvu určovací žalobu doručenou soudu dne 4. 5. 2018 o členství v [Anonymizováno] (žalovaný 1/) a současně zamítl i návrh na určení, že žalobkyně je výlučným nájemcem bytu č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. podlaží domu č. p. [adresa], ve vlastnictví [Anonymizováno] a přiznal úspěšným žalovaným právo na náhradu nákladů řízení.

2. Vyšel ze skutečnosti, že podle žaloby měla žalobkyně tvrdit, že je výlučnou členkou [Anonymizováno], IČ [IČO], [adresa] (dále též zkráceně bytové družstvo), a vlastníkem družstevního podílu v tomto družstvu a dále, že žalobkyně je výlučným nájemcem bytu č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. podlaží domu č. p. [adresa], ve vlastnictví uvedeného bytového družstva.

3. Podle žaloby žalobkyně spolu se svým zesnulým bývalým manželem (původně žalovaným 4/), vůči němuž bylo řízení v důsledku úmrtí zastaveno, byli členy uvedeného bytového družstva a společnými nájemci bytu č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. podlaží domu uvedeného bytového družstva. Když byli povinni uhradit další členský vklad ve výši 475 180 Kč, měli uzavřít spolu se svými dětmi žalovanými 1) a 2) dne 30. 8. 2006 smlouvu, na jejímž základě se měli dohodnout, že žalovaní 1) a 2) poskytnou rodičům částku na úhradu vkladu do družstva a následně jejich rodiče převedou členská práva a povinnosti člena bytového družstva spojená s právem nájmu družstevního bytu do jejich spoluvlastnictví (dále také jen „smlouva ze dne 30. 8. 2006“). Dne 1. 11. 2006 měli uvedení rodiče uzavřít spolu se žalovanými 1) a 2) dohodu o převodu členských práv a povinností člena bytového družstva, na jejímž základě podle žaloby manželé převedli na žalované 1) a 2) členská práva a povinnosti člena bytového družstva včetně práva nájmu družstevního bytu (dále také jen „smlouva o převodu“). Následně podle žaloby byla smlouva o převodu oznámena dne 1. 11. 2006 družstvu, jež mělo potvrdit dne 14. 12. 2006 žalovaným 1) a 2) členství v družstvu. V květnu 2007 podle žaloby mělo družstvo upozornit na rozpor uzavřené smlouvy o převodu se zákonem a z toho důvodu žalovaná 1) a žalovaný 2) podle žaloby uzavřeli dne 29. 5. 2007 dohodu o zániku společného členství v družstvu a výlučnou členkou družstva se měla stát žalovaná 1) - dále také jen „dohoda mezi žalovanou 1) a žalovaným 2)“. Byt od roku 2006 do roku 2016 podle žaloby užívali manželé, přičemž nyní v bytě bydlí žalobkyně a od roku 2006 hradí veškeré platby spojené s užíváním bytu žalovaná 1) a žalovaný 2) každý jednou polovinou. Podle žaloby v souladu se smlouvou ze dne 30. 8. 2006 se měli žalovaná 1) a žalovaný 2) stát spoluvlastníky bytu a žalobkyně měla byt užívat na základě zřízeného věcného břemene doživotního užívání. Dne 15. 3. 2018 podle žaloby uzavřelo družstvo s žalovanou 1) kupní smlouvu, na jejímž základě převedlo družstvo výlučně na žalovanou 1) vlastnictví bytu.

4. Žalobkyně považovala smlouvu o převodu za absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem, neboť členský podíl mohl být předmětem společného jmění manželů a společný nájem mohl vzniknout pouze mezi manželi a podpisy na smlouvě o převodu měly být úředně ověřeny, což se nestalo. Podle žalobkyně žalovaná 1) a žalovaný 3) se v důsledku neplatnosti smlouvy nestali členy družstva a nemohli tak mezi sebou vypořádávat členský podíl v družstvu, jehož nikdy nenabyli.

5. Soud I. stupně posuzoval též obranu žalovaných. Podle žalované 1) nečinila sporným uzavření uvedených smluv s tím, že členský podíl v družstvu vydržela.

6. Žalovaný 2) navrhl žalobě vyhovět.

7. Žalovaný 3) vyjádřil názor, že dne 1. 11. 2006 zaniklo žalobkyni členství v družstvu a nemůže být v řízení úspěšná. Družstvo vůli žalobkyně vyjádřenou ve smlouvě o převodu vzalo na vědomí a členství žalobkyně v družstvu zaniklo ke dni 1. 11. 2006, kdy byl družstvu převod oznámen. Členství v družstvu je podle žalovaného 3) založeno na principu dobrovolnosti a v souladu s tím žalobkyně členství v družstvu ukončila. Družstvo o členství, resp. o zániku členství žalobkyně, nerozhodovalo, pouze jej vzalo na vědomí. Smlouvu o převodu nepovažuje žalovaný 3) za absolutně neplatnou s ohledem na to, že se členy družstva měli stát žalovaná 1) a žalovaný 2) a bylo jejich povinností upravit vzájemná práva a povinnost vztahující se k členství v družstvu, což učinili dohodou mezi žalovanou 1) a žalovaným 2).

8. Soud I. stupně učinil závěr o skutkovém stavu, podle něhož žalobkyně spolu se svým manželem [Anonymizováno] měli být společnými členy družstva a užívali byt č. [Anonymizováno] (byt) na pozemku č. parc. [Anonymizováno], jehož součástí má být stavba č.p. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa] a dne 1. 11. 2006 měli převést jako společní členové družstva smlouvou o převodu členský podíl v družstvu spolu se všemi členskými právy a povinnostmi spojenými s tímto členstvím včetně práva nájmu družstevního bytu za cenu 475 180 Kč na žalovanou 1) a žalovaného 2). Podpisy na smlouvě o převodu podle soudu I. stupně nejsou úředně ověřeny. Dne 1. 11. 2006 měli účastníci smlouvy o převodu oznámit převod členských práv oznámit představenstvu žalovaného 3). Na základě dohody o zániku společného členství v bytovém družstvu ze dne 29. 5. 2007 se žalovaná 1) a žalovaný 2) měli dohodnout, že jejich společné členství v družstvu zaniká a že jedinou a výlučnou členkou družstva se měla stát žalovaná 1). Podle soudu I. stupně podpisy na smlouvě o převodu členství musí být úředně ověřeny ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. b) a čl. 2 odst. 5 stanov.

9. Soud I. stupně věc posuzoval podle § 3028 a násl. nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ), podle občanského zákoníku zák. č. 40/1964 Sb.(OZ), ve znění účinném do 31. 12. 2013, konkrétně podle § 39 a násl. OZ a § 134 OZ a dále podle obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., konkrétně podle § 230 obchod. zák.

10. Podle soudu I. stupně smlouvou o převodu členských práv a povinností pozbyla žalobkyně členská práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu a ta měla přejít na žalovanou 1) a žalovaného 2), resp. po uzavření dohody o zániku společného členství v družstvu, přešla členská práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu na žalovanou 1), jež se podle soudu I. stupně stala členkou družstva. V případě, že by smlouva o převodu byla neplatná pro rozpor se zákonem, potom podle soudu I. stupně žalovaná 1) členský podíl v družstvu vydržela v souladu s § 134 OZ jako movitou věc. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

11. Proti tomuto rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě odvolala žalobkyně (odvolatelka) a domáhala se jeho změny a vyhovění návrhu z důvodů dle § 205 odst. 2), písm. d), e) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Odvolatelka soudu I. stupně vytýká, že neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy a jeho rozhodnutí tudíž spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

12. Podle odvolatelky je nesprávný názor, že smlouva o převodu členských práv a povinností ze dne 1. 11. 2006 byla uzavřena platně, když v této smlouvě nedošlo k přesné identifikaci a určení nabyvatele členského podílu v družstvu, tedy i člena družstva a [Jméno žalované] a [fyzická osoba] se nestali členy bytového družstva. Proto uvedený absolutně neplatný právní úkon nemůže být konvalidován. Údajnou platnost předmětné smlouvy přitom podle odvolatelky nelze analogicky dovozovat ze situace více dědiců, jež je na daný případ neaplikovatelná. Z uvedených důvodů podle odvolatelky nemůže být platná ani následná dohoda o zániku společného členství v bytovém družstvu, jíž se pokusili uzavřít [Jméno žalované] a [fyzická osoba] dne 29. 5. 2007, když se tito nestali členy bytového družstva ani nositeli členských práv a povinností a nemohli tak ukončovat a vypořádávat něco, co nikdy nenabyli, co také ani nemohlo vzniknout, tj. společné členství v družstvu.

13. Podle odvolatelky neuspěje ani argumentace, podle níž se žalobkyně po více jak 10 letech domáhá svých práv poukazem na neplatnosti úkonu, který sama vyvolala s tím že, takové jednání nemůže požívat ochrany, přičemž soud I. stupně též nesprávně dovozuje, že v projednávaném případě nedošlo k narušení veřejného pořádku. Takovýto názor je podle odvolatelky v rozporu s rozhodovací praxí např. Nejvyššího soudu (sp.zn. II Odon 53/96). Poukázala na skutečnost, že právní úkony, jež jsou v rozporu se zákonným zákazem či v rozporu s dobrými mravy, jsou za určitých okolností stiženy sankcí neplatnosti, což představuje jednu ze základních zásad soukromého práva. Vše za situace, kdy existuje tzv. „kvalifikovaný“ rozpor představovaný soukromoprávním jednáním, jímž je způsobena újma, porušen veřejný pořádek anebo obojí zároveň. V uvedeném směru podle odvolatelky soud I. stupně veškeré okolnosti případu řádně nezhodnotil.

14. Podle odvolatelky, jestliže svá členská práva a povinnosti v družstvu převedla neplatně, je stále členkou družstva a má naléhavý právní zájem na určení svého členství v družstvu, když s ní družstvo jako se svým členem nejedná a za členku považuje žalovanou 1), přičemž odvolatelka nedisponuje žádným právním titulem, jež by ji opravňoval k užívání bytové jednotky.

15. Podle odvolatelky žalovaná 1) nemohla podíl v družstvu ani vydržet, když se nemohla chopit individuálních práv a povinností určených stanovami vztahujících se ke konkrétnímu bytu. Uvedené v závislosti na upozornění družstva na rozpor se zákonem, jestliže bylo konstruováno společné členství v družstvu žalovaných 1) a 2). Stejně tak odvolatelka zpochybnila jednání žalované 1) z pohledu dobré víry, když z její strany závazky vůči bratrovi ani závazky vůči žalobkyni, již dříve sjednané ohledně věcného břemene, nebyly splněny. V této souvislosti poukázala na skutečnost, že od roku 2006 hradí veškeré poplatky související s užíváním bytu [Jméno žalované] a [fyzická osoba] každý jednou polovinou.

16. Podle odvolatelky žalovaná 1) nemohla být v dobré víře, že je vlastníkem členských práv, neboť si jednak musela být vědoma toho, že nebyla podepsána nová smlouva mezi členy družstva (tehdejšími manželi [Anonymizováno]) a jejími dětmi žalovanými 1) a 2), jednak podle odvolatelky nelze přehlédnout ani nedůvodné požadavky žalované 1) ohledně úhrady poplatků spojených s členstvím v družstvu vůči žalovanému 2) a konečně o nedostatku dobré víry žalované 1) podle odvolatelky svědčí i skutečnost, že nesplnila své závazky vůči odvolatelce a vůči bratrovi (vůči žalované 2/).

17. Odvolatelka rovněž poukázala na skutečnost, že se účastnila společně s žalovanou 1) členských schůzích bytového družstva.

18. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

19. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně vychází z nezpochybňovaných skutečností, a to, že se žalovaná 1) společně se svým bratrem žalovaným 2) ve vztahu k žalovanému 3) chovala jako členka bytového družstva a současně [právnická osoba] s ní jednalo jako se svojí členkou. Takové chování žalované 1) bylo zřejmé a nepřehlédnutelné od 1. 11. 2006, kdy byla uzavřena dohoda o převodu členských práv a povinností, v níž tehdejší manželé [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v tomto písemném právním jednání vyjádřili vůli, aby jejich podíl v bytovém družstvu, představující členská práva a povinnosti, připadl jejich dětem, žalovaným 1) a 2), jež rodičům poskytli prostředky ve výši 475 180 Kč na další členský vklad.

20. Odvolací soud dále vycházel ze skutečnosti, že po uzavření dohody o zániku společného členství v družstvu dne 29. 6. 2007 mezi sourozenci, žalovanými 1) a 2), podle níž se výlučnou členkou bytového družstva stala žalovaná 1), bytové družstvo s touto žalovanou jednalo jako s výlučnou členkou bytového družstva a na základě jejího postavení člensky bytového družstva s ní s odstupem více jak 10 let dne 15. 3. 2018 uzavřelo kupní smlouvu, jejímž předmětem byl byt č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. podlaží domu č. p. [adresa], jejž žalovaná 1) měla do té doby v užívání a kde bydlela za finanční výpomoci obou sourozenců žalovaných 1) a 2) jejich matka (žalobkyně).

21. Ve vztahu k právní stránce věci odvolací soud vychází z § 130 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen OZ) ve znění účinném v době právních jednání a v době vzniku právních skutečností významných pro závěr o vzniku členství žalované 1) v [Anonymizováno] tj. ve znění účinném od 1. 1. 1992 Sb., z něhož je zřejmé, že je-li držitel (ten, kdo ve smyslu § 129 OZ vykonává právo pro sebe) se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Z § 134 odst. 1 OZ je zřejmé i to, že osoba oprávněně nepřetržitě po dobu stanovenou zákonem vykonávající právo (mající nepřetržitě v držbě po dobu 3 let věc, případně podíl např. podíl v obchodní korporaci, v družstvu atd.) stává se vlastníkem této věci, případně podílu.

22. Odvolací soud po právní stránce dále vychází z § 261 odst. 3 písm. a) obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (dále jen obchod. zák.), podle něhož se touto částí zákona řídí, bez ohledu na povahu účastníků, též závazkové vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka. Podle § 221 odst. 2 obchod. zák. družstvo, které zajišťuje bytové potřeby svých členů, je družstvem bytovým. Podle § 230 obchod. zák. převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu orgánů družstva. Členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě. Tytéž účinky jako předložení smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství.

23. Ve vztahu k nové právní úpravě občanskoprávních vztahů je z § 3028 odst. 3 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ) zřejmé, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

24. Z hlediska shora uvedených nezpochybňovaných skutečností posuzovaných uvedenou právní úpravou odvolací soud učinil dílčí závěr, že žalovaná 1) byla nepřetržitě po dobu potřebných tří let (v daném případě prakticky více jak deset let) v dobré víře, že jí svědčí členská práva v [Anonymizováno] vážící se k bytu č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. podlaží domu č. p. [adresa]. Uvedené je zřejmé ze skutečnosti, že žalovaná 1) vykonávala členská práva v družstvu za souhlasu všech osob seznámených s touto věcí, a to za souhlasu členů rodiny, včetně nynější žalobkyně, jež si až do 15. 3. 2018 nečinila nároky na předmětná členská práva v bytovém družstvu a své stanovisko respektující členství žalované 1) v bytovém družstvu po dobu více jak deset let projevovalo i samotné bytové družstvo zasíláním pozvánek žalované 1) na schůze, komunikací s žalovanou 1) atd., což vyústilo až v prodej bytu žalované 1) dne 15. 3. 2018, jakožto člence družstva. Ostatně podle odvolání žalobkyně dokonce společně s žalovanou 1) chodila na členské schůze družstva, z čehož jí muselo být zřejmé (což také akceptovala), že jako se členkou družstva jedná družstvo nikoliv s ní, ale s žalovanou 1). Tímto žalobkyně nepochybně utvrzovala žalovanou 1) v tom, že členská práva v družstvu svědčí žalované 1).

25. Na závěry soudů obou stupňů o existenci uvedeného nepřetržitého výkonu členských práv žalovanou 1) a na existenci její dobré víry, že jí předmětná práva a povinnosti svědčí po dobu více jak 3 roky, nemůže mít podle právního názoru odvolacího soudu vliv skutečnost, jestliže žalobkyně - matka žalovaných 1) a 2) s odstupem více jak deseti let po té, co se svým tehdejším manželem smluvně převedla na žalovanou 1) svá členská práva v uvedeném bytovém družstvu a chovala se k žalované 1) jako ke člence družstva, začala na základě rodinné neshody tvrdit, že ona sama (žalobkyně) je členkou bytového družstva a žalované 1) tato práva nesvědčí, což vyústilo v předmětný návrh na zahájení soudního řízení o určení členství v družstvu žalobkyně - matky žalovaných 1) a 2).

26. Stejně tak na závěry ohledně vydržení členských práv v družstvu a s tím související existence dobré víry žalované 1), že jí svědčí předmětná práva a povinnosti v bytovém družstvu po uvedenou dobu několikanásobně převyšující dobu potřebnou pro vydržení členských práv nemůže mít vliv skutečnost, zda existovala tvrzená ústní smlouva o budoucím spoluvlastnictví obou sourozenců k bytu družstvem převáděnému (prodávanému), případně to, zda žalovaná 1) takovou smlouvu porušila či nikoliv. Ostatně existovala-li taková dohoda a některá ze smluvních stran ji porušila, není vyloučeno domáhání se oprávněné smluvní strany nároků souvisejících s takovýmto možným porušením smluvního ujednání.

27. Za této specifické situace, kdy odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně dospěl k závěru o členství v uvedeném bytovém družstvu, nabytém žalovanou 1) po té, co k tomu její rodiče projevili vůli a uzavřeli smlouvu o převodu svých předmětných členských práv a povinnosti na žalovanou 1) a žalovaného 2), přičemž i žalovaný 2) uzavřel se svojí sestrou žalovanou 1) smlouvu směřující k tomu, aby členská práva v družstvu svědčila výlučně jeho sestře žalované 1), se odvolací soud neztotožnil s argumentací odvolatelky, že tato členská práva v uvedeném bytovém družstvu svědčí jí, byť v současné době jde již pouze o holá členská práva, když předmětný byt, k němuž se tato členská práva a povinnosti vázala, byl bytovým družstvem prodán žalované 1).

28. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně neshledal důvodnou žalobní argumentaci žalobkyně a stejně tak odvolací soud neshledal důvodnými ani odvolací důvody předkládané odvolatelkou odvolacímu soudu. Proto odvolací soud postupem podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

29. Žalobkyně v odvolacím řízení nebyla úspěšná a v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. ji stíhá povinnost nahradit náklady odvolacího řízení úspěšným žalovaným.

30. Advokáti žalovaných 1) a 3) mají právo na odměnu v souladu s § 6 odst. 1, § 7, 9 odst. 4, § 11, § 13 odst. 3 a 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), kdy jim náleží proti neúspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení každému celkem ve výši 8 228 Kč, a to každému za 2 úkony právní služby advokáta (vyjádření k odvolání a účast právních zástupců při jednání odvolacího soudu dne 4. 5. 2021), ve výši 2x 3 100 Kč. Advokáti mají rovněž právo každý na 2 režijní paušály ve výši 2x 300 Kč a podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. mají právo i na náhradu za advokáty odvedenou DPH každý ve výši 1 428 Kč.

31. Žalovaný 2) byl v odvolacím řízení zcela úspěšný a v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., jakož i v souladu s § 1, § 2 odst. 3, odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. mu náleží proti neúspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení celkem ve výši 300 Kč za 1 úkon (účast při jednání odvolacího soudu dne 4. 5. 2021) ve výši 300 Kč.

32. Proto odvolací soud rozhodl ve výroku II. tohoto rozsudku tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 2) do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech odvolacího řízení částku 600 Kč.