o povinnosti poskytnout informace a předat písemné dokumenty, o odvolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 279/2019-240 ze dne 22. 12. 2022,

Soud I. stupně výše uvedeným usnesením dle § 107 odst. 5 o. s. ř. zastavil řízení ve věci povinnosti žalovaného poskytnut specifikované informace a písemné dokumenty týkající se hospodaření a provozu hotelu [Anonymizováno] na [Jméno zemřelého] s poukazem na předcházející rozhodnutí ze dne 2. 7. 2020 ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 26. 2. 2021 č. j. 6 Cmo 217/2020-218. Podle zjištění soudu I. stupně žalovaný v průběhu řízení dne 1. 2. 2021 zemřel a pozůstalostní řízení bylo dle sdělení notářky [jméno FO] se sídlem v [jméno FO] zastaveno usnesením ze dne 20. 12. 2022 dle 154 z. ř. s., protože zůstavitel zanechal majetek jen nepatrné hodnoty. Případní dědici žalovaného nezískají žádný majetek, tedy tito nedědí. Z toho soud I. stupně dovodil, že žalovaný nemá žádné právní nástupce, se kterými by bylo možno vést toto řízení.

Žalobci podali proti tomuto rozhodnutí odvolání a navrhli jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uvedli, že soudu sdělili možný okruh dědiců a právních nástupců žalovaného, a že dědictví se nabývá smrtí, jedná se o univerzální sukcesi a dědické řízení je jen formální vypořádání. Žalovaný v době smrti vlastnil majetek na území cizího státu, kde je vedeno dědické řízení s uvedenými, což soudu sdělili.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, aniž by bylo třeba ve věci nařizovat jednání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobců je důvodné.

V řízení soud I. stupně vycházel ze zprávy notářky, že dědické řízení po zemřelém žalovaném bylo zastaveno z důvodu, že zůstavitel zanechal v tuzemsku majetek bez hodnoty nebo nepatrné hodnoty. Žalovaný žil, pracoval a zemřel na [Jméno zemřelého], kde také zanechal veškerý majetek, ohledně něhož probíhá v zahraničí dědické řízení. Ve věci je dána pravomoc českých soudů a dědické řízení ohledně majetku žalovaného v zahraničí musí být vzato v pro posouzení procesního nástupnictví v řízení před českými soudy úvahu (§ 107 o. s. ř.).

V dané věci tedy není postaveno na jisto, zda po zemřelém žalovaném existují procesní nástupci a zda povaha věci vůbec umožňuje pokračovat v tomto řízení. Až do vyjasnění těchto otázek je rozhodnutí o zastavení řízení nesprávné, nejméně se jeví jako předčasné. Teprve výsledky dědického řízení, bude-li možno z nich vycházet, povedou k pokračování řízení s procesním nástupcem žalovaného.

Odvolací soud pro stručnost dále jen odkazuje na stejný výsledek řízení a obsah odůvodnění rozhodnutí zdejšího soudu č. j. 4 Cmo 35/2023-77 ze dne 11. 5. 2023, ve spojení s usnesením soudu I. stupně č. j. 39 Cm 143/2020-47 v obdobné věci, jejíž předmět byl vyloučen k samostatnému projednání z původní žaloby usnesením č. j. 13 Cm 279/2019-207 ze dne 2. 7. 2020.

Z uvedených důvodů Vrchní soud v Praze podle § 220 odst. 1 o. s. ř. napadené rozhodnutí soudu I. stupně změnil, jak ve výroku uvedeno. O nákladech odvolacího řízení pak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.