o zaplacení 57 723 Kč s přísl., o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 32 Cm 20/2013-385 ze dne 31. července 2020

Městský soud v Praze jako soud I. stupně výše uvedeným usnesením ve výroku I. odmítl pro opožděnost dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 270/2019-376 ze dne 23. března 2020 a ve výroku II. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 270/2019-376 ze dne 23. března 2020 bylo žalované doručeno náhradním způsobem dne 4. května 2020 a žalovaná proti němu podala dovolání až 7. července 2020 po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání.

Proti tomuto usnesení se žalovaná odvolala (odvolatelka) a podle obsahu jejího opravného prostředku se domáhala změny shora uvedeného rozhodnutí soudu I. stupně tak, aby její dovolání nebylo odmítnuto, když lhůtu k podání dovolání podle údajů uvedených na doručence nezmeškala. V této souvislosti poukázala na skutečnost, že podle doručenky nebyla poštou zastižena doma a písemnost s uvedeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 270/2019-376 ze dne 23. března 2020 jí proto měla být uložena na poště a připravena k vyzvednutí a za tím účelem jí měla být zanechána výzva dne 23. 5. 2020, aby si listovní zásilku vyzvedla. Přes odvolatelkou uváděné pochybnosti o práci pošty, s ohledem na epidemiologickou situaci, odvolatelka připustila, že jí skutečně dne 23. 5. 2020 byla zanechána výzva, aby si předmětnou listovní zásilku vyzvedla. Již s ohledem na tuto skutečnost podle odvolatelky jí nemohla marně uplynout dvouměsíční lhůta k podání dovolání, jestliže podle soudu I. stupně podala dovolání dne 7. července 2020.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, aniž nařizoval jednání, vzhledem k ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k níže uvedeným zjištěním a závěrům.

Odvolací soud vychází z § 49 o. s. ř. z něhož je zřejmé, že při doručování písemností do vlastních rukou nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky (odst. 2, odst. 4 uvedeného ustanovení).

Jak je zřejmé z obsahu spisu, předmětné usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 270/2019-376 ze dne 23. března 2020 bylo žalované doručováno jako listovní zásilka určená do vlastních rukou adresáta poštou, přičemž poštovní doručovatelka [Anonymizováno] po té, co žalovanou nezastihla doma na doručovací adrese, písemnost uložila připravenou k vyzvednutí a adresátce zanechala výzvu dne 23. 5. 2020 (č.l. 377). Z uvedené doručenky č.l. 377 je zřejmé i to, že podle zápisu na doručence doručovatelka již 5. 5. 2020 měla listovní zásilku s uvedeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze vložit do schránky žalované.

Již na základě uvedeného nemůže být pochyb o tom, že při rozporných údajích na doručence ohledně zanechání výzvy dne 23. 5. 2020 k vyzvednutí si uložené písemnosti a ohledně vložení listovní zásilky do poštovní schránky žalované dne 5. 5. 2020, není možno dospět k závěru, že žalované byla doručena uvedená listovní zásilka náhradním způsobem dne 4. května 2020.

V dané situaci nezbývá, než vycházet z tvrzení žalované, že jí byla zanechána výzva k vyzvednutí si uložené písemnosti dne 23. 5. 2020, což učinila nesporným ve vztahu k údajům na uvedené listině. Potom je ovšem zřejmé s ohledem na shora uvedené ustanovení zákona o doručování, že žalované byla uvedená písemnost náhradním způsobem doručena v úterý dne 2. června 2020. Jestliže následně žalovaná podala svůj mimořádný opravný prostředek (dovolání) proti uvedenému usnesení odvolacího soudu dne 7. července 2020, učinila tak v dvouměsíční lhůtě k podání dovolání.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupem podle § 220 o. s. ř. změnil napadené usnesení tak, že se dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 270/2019-376 ze dne 23. března 2020 neodmítá.

O nákladech tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž soud řízení skončí.