o vyloučení z funkce jednatelky, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. února 2020 č. j. 79 Cm 104/2017-86,

1. Navrhovatel se svým podáním ze dne 26. 9. 2017 domáhá, aby účastnice [Anonymizováno] byla vyloučena z výkonu funkce jednatelky obchodní společnosti [právnická osoba]. (dále též jen „společnost“). Jako důvod uvádí, že v posledních třech letech opakovaně a závažně porušovala péči řádného hospodáře, a to zejména tím, že nepečuje o nemovitý majetek dané společnosti, tedy údržbu domu č. ev. [Anonymizováno], postaveného na pozemku s parc. č. [Anonymizováno], v k. ú. [adresa], a nutnou údržbu pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Také neudržuje pozemek parc. č. [Anonymizováno], který je pronajat, a nájemné je zdrojem příjmu společnosti. Dále neuhradila daň z nemovitých věcí a daň z příjmu za minulé účetní období, přestože společnost k tomu měla dostatek finančních prostředků (z tohoto titulu pak byla vedena exekuce finančního úřadu na majetek společnosti), nehradí vodné a spotřebu vody v domě č. e. [Anonymizováno], nepřeúčtovává spotřebu vody poměrně mezi odběratele, nesplnila svoji povinnost informovat společníka [Anonymizováno], a to ani na základě jeho žádosti, nesvolala valnou hromadu, nezveřejnila účetní závěrku k 31. 12. 2016, nepřebírá poštu adresovanou společnosti a zásilky jsou jí doručovány fikcí, nevyvíjí žádnou činnost za účelem dosažení zisku, respektive nemá žádnou koncepci ani podnikatelský záměr. Jednatelka znemožnila odvolání své osoby z funkce, proto nemá navrhovatel jinou možnost, než využít zákonného institutu vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z funkce.

2. Účastnice 2/ popřela vytýkaná pochybení, resp. připustila „nepatrná drobná pochybení“ a poukázala na to, že se nachází s manželem v rozvodovém řízení a návrh navrhla zamítnout pro bezdůvodnost.

3. V záhlaví označeným rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl tak, že návrh, aby byla [fyzická osoba], nar. [datum narození], ….. vyloučena z výkonu funkce jednatelky společnosti se zamítá (výrok I.), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), opatrovnici společnosti se přiznává odměna, jejíž výše bude uvedena v samostatném usnesení (výrok III.) a dále, že po právní moci tohoto usnesení bude zahájeno řízení o zrušení společnosti s likvidací (výrok IV.).

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Společnost [Anonymizováno] má dva společníky, a to [Anonymizováno] a [Anonymizováno], kdy každý vlastní 50 % podíl na společnosti. Statutárním orgánem je paní [Anonymizováno], a to od 21. 6. 2005. Společnost vznikla 6. 6. 2005, a předmětem podnikání je výroba, obchod a služby, neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona, a předmětem činnosti je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku). Společníci jsou v rozvodovém řízení, které probíhá poměrně bouřlivě. Manželé na sebe podávají trestní oznámení, nejsou schopni se dohodnout (prokázáno nespornými tvrzeními účastníků, obsahem spisu). Společnost vlastní nemovitosti v k.ú. [adresa] zapsané na LV č. [Anonymizováno], a to stavbu č. ev. [Anonymizováno] na pozemku st. pare. č. [Anonymizováno] se způsobem využití „Stavba pro rodinnou rekreaci“, dále pare. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 (orná půda), a pare. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 (orná půda). Dcera manželů [Anonymizováno] [Anonymizováno] vlastní pozemky v k.ú. [adresa] zapsané na LV č. [Anonymizováno], a to st. pare. č. [Anonymizováno], st. pare. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 na níž je postavena stavba č. ev. [Anonymizováno] se způsobem využití „Stavba pro rodinnou rekreaci“, st. pare. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 na níž je postavena stavba č. ev. [Anonymizováno] a pare. č. [Anonymizováno] a pare. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Z účastnického výslechu navrhovatele vyplynulo, že tento bydlí v domě společnosti č.ev. [Anonymizováno] a klíče od domu má on a jeho dcera, klíče od domu vyměnil. Jednatelku do domu nechce pustit pro údajné krádeže jeho majetku, opakovaně na ni volá policii. Za užívání nemovitosti nic nikomu neplatí, udržuje dům a platí pojištění, které nové sjednal sám. Po provedeném dokazování listinnými důkazy, jež jednotlivě specifikoval, dospěl soud prvního stupně k závěru, že se jedná o obcházení zákona za pomoci § 65 z. o. k. Jak vyplynulo zejména z účastnického výslechu navrhovatele, nemovitosti, které jsou v majetku společnosti, si uzurpuje pro svou vlastní potřebu, ale požaduje na své manželce, jako jednatelce, aby se o dům a přilehlé pozemky starala (a platila náklady spojené s užíváním z firemních peněz společnosti bez kompenzace), přestože jí odepřel do těchto nemovitostí přístup a opakovaně na ni volá policii. Soud prvního stupně následně uzavřel, že provedl dostatek důkazů, aby zjistil, že nařčení navrhovatele nemá oporu ani ve skutcích, ani v právu s tím, že se jedná o vyřizování si účtů mezi manžely a s podnikáním tento spor vůbec nesouvisí. Ještě dodal, že není soudem rozvodovým, případně příslušným pro vypořádání společného jmění manželů, proto návrh zamítnul, aniž by se jím blíže dál zabýval a poukázal ještě na „ustálenou judikaturu“ (zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4235/2013, 27 Cdo 3081/2017), dle níž nejvhodnějším řešením v takovém případě je společnost zrušit.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně ohledně všech jeho výroků podal navrhovatel včasné odvolání. Jeho stěžejní odvolací námitkou je skutečnost, že soud prvního stupně se nijak věcně nezabýval důvody, které k podpoře svého návrhu navrhovatel přednesl a doložil a že nezkoumal, zda a v jakém rozsahu docházelo a dochází ze strany účastnice - jednatelky společnosti [Anonymizováno] k porušování jejích povinností jednatelky. Soud prvního stupně sice některé z tvrzených důvodů v odůvodnění usnesení konstatuje, avšak již neuvádí, jak její jednání, popř. nejednání zhodnotil a jaké ze svého hodnocení vyvodil právní následky. Soud prvního stupně dále neprovedl řádně důkazy, které navrhovatel v řízení předložil a pokud některé z důkazů v odůvodnění napadeného usnesení konstatuje, neuvádí, jak konkrétně tyto důkazy hodnotil a jaké z nich vyvodil právní následky. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí pak vyplývá, že soud prvního stupně nejen nesprávně popsal tvrzení a výpověď uváděnou navrhovatelem, ale zejména je nesprávně a opačně interpretoval. Městský soud v Praze se v podstatě nesprávně a nedostatečně omezuje pouze na konstatování, že „nařčení navrhovatele nemá oporu ani ve skutcích, ani v právu“ a dále že „není soudem rozvodovým, případně příslušným pro vypořádání společného jmění manželů“. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvého stupně ve všech výrocích změnil a aby podanému návrhu na vyloučení [Anonymizováno] z funkce jednatelky společnosti vyhověl, popř. aby napadané usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

6. V doplnění odvolání ještě brojil proti tomu, že soud prvního stupně neprovedl důkazy, které navrhovatel dohledal a předložil při svém účastnickém výslechu konaném dne 6. 2. 2020. Jedná se o doklady „o placení pojistného za nemovitost, rovněž tak za vodu, telefonní kontakty, a další emailovou korespondencí, kterou vyzývá jednatelku k odstranění vad, tj. e-maily ze dnů 30. října, 26. září, 27. srpna 2018, 22. srpna 2018, 6. června 2018 a 27. května 2018“. Uvedené listiny jsou konstatovány v protokolu z ústního jednání ze dne 6. 2. 2020, avšak není na ně dále odkazováno v odůvodnění napadaného rozhodnutí a není tak zřejmé, zda je soud prvního stupně vzal při rozhodování v úvahu a jaké právní závěr z nich vyvodil.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné; rozhodnutí soudu prvního stupně je v podstatné části nepřezkoumatelné.

8. V posuzovaném případě se navrhovatel svým návrhem domáhá vyloučení účastnice 2) z funkce jednatelky společnosti dle § 65 odst. 1 z.o.k. Dle § 65 odst. 1 z.o.k. ve znění do 31. 12. 2020 (tedy v rozhodném znění) „Mimo případy uvedené v § 63 a 64 může soud i bez návrhu rozhodnout o vyloučení, vyjde-li najevo, že člen statutárního orgánu v posledních 3 letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce; ustanovení § 63 odst. 3 se použije obdobně.“

9. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí toliko konstatoval skutkový stav týkající se jednotlivých účastníků řízení, když uvedl, že společnost (účastnice 2/) má 2 společníky (navrhovatele a účastnici 2/ - každý s 50% podílem) s tím, že účastnice 2/ je i statutárním orgánem, konstatoval předmět podnikání společnosti, jaké vlastní nemovitosti, kde bydlí navrhovatel a že společníci jsou v poměrně bouřlivém rozvodovém řízení. Dále soud prvního stupně stručně (ve 3 větách) uvedl, co vyplynulo z účastnického výslechu navrhovatele, v bodu 8. odůvodnění uvedl výčet listinných důkazů provedených při dokazování, citoval § 65 z.o.k. a uzavřel v 11 řádcích, co vyplynulo zejména z účastnického výslechu navrhovatele s tím, že zjistil, že nařčení navrhovatele nemá oporu ani ve skutcích, ani v právu, že se jedná o vyřizování si účtů mezi manžely a s podnikáním tento spor vůbec nesouvisí. Ještě dodal, že není soudem rozvodovým. Proto návrh zamítnul, „aniž by se jím blíže zabýval.“

10. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. (ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.) soud v odůvodnění usnesení uvede, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů, a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Podle § 132 o. s. ř. „důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci“.

11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2492/99, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2002 „Nepřezkoumatelný je rozsudek, jehož skutkové a právní závěry vycházejí z tzv. souhrnného zjištění, jímž se zjišťuje rozhodný skutkový stav současně na základě všech provedených důkazů, aniž se uvede, na základě kterých konkrétních důkazů se to které zjištění činí a z jakých důvodů, jakož i bez vysvětlení případných rozporů mezi nimi“. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 438/2010 ze dne 28. února 2011 „Zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by soud ve svém rozhodování měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli, nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře, a které opomene (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97 in www.nalus.usoud.cz).

12. Z hlediska přezkoumatelnosti rozhodnutí se soud prvního stupně byl povinen vypořádat se všemi provedenými důkazy. Povinností soudu je učinit z důkazů skutková zjištění, přičemž v odůvodnění rozhodnutí takové důkazy - listiny přesně označit, přesně též specifikovat, jaká skutková zjištění z jakého důkazu - listiny soud učinil. To se v daném případě nestalo. Odvolateli lze dát za pravdu, že soud prvního stupně provedl k důkazu e-maily ze dnů 30. října, 26. září 2017, 27. srpna, 22. srpna, 6. června a 27. května 2018 coby korespondenci, jež dle navrhovatele tento vyzývá jednatelku „k odstranění vad“, jak vyplývá z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 6. 2. 2020, avšak v odůvodnění není na tyto důkazy dále odkazováno. Není tudíž zřejmé, zda je soud prvního stupně vůbec vzal při svém rozhodování v úvahu a případně jaké skutkové a právní závěry z nich vyvodil. Zásadní vadou rozhodnutí, jež jej činí nepřezkoumatelným, je, že z něj není zřejmé, jaké skutkové závěry učinil soud prvního stupně ohledně jednotlivých rozhodných skutečností a ze kterých důkazů přitom vycházel. A konečně, soud prvního stupně sice vyjevil svůj právní závěr, že „nejde o opakované porušení zákona v posledních 3 letech“, avšak ten učinil z neznámo kterých důkazů (uvedl jen jejich výčet pod bodem 8. odůvodnění.) a především je tento právní závěr z hlediska posuzování splnění zákonných předpokladů pro vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce dle § 65 odst. 1 z.o.k., a jeho následného přezkumu odvolacím soudem, zcela nedostatečný. Ve smyslu citovaného zákonného ustanovení je kromě časového úseku třeba posuzovat primárně existenci porušování péče řádného hospodáře a následně závažnost, opakovanost porušování péče. Splnění těchto podmínek soud prvního stupně vůbec nehodnotil, což činí předmětné rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Závěrečné konstatování soudu prvního stupně o tom, že není „soudem rozvodovým“, případně příslušným k vypořádání společného jmění manželů (a proto neprováděl další navržené důkazy), byl zcela nemístným, protože sama skutečnost „bouřlivého rozvodu“ manželů, za situace, že jsou společníky ve společnosti s ručeným omezeným a jeden z nich je jednatelem, nemusí sama o sobě vůbec vylučovat, že se jeden z manželů v postavení statutárního orgánu této společnosti nedopouští závažného, opakovaného a 3 roky trvajícího porušování péře řádného hospodáře. Teprve v kontextu řádného zhodnocení všech provedených důkazů lze zbývající část navržených důkazů odmítnout co do jejich důkazní hodnoty či jiných aspektů s tím, že jich již není třeba.

13. Ze všech výše uvedených důvodů, podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení.