o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka ze dne 12. 2. 2014, k odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2020 č. j. 35 Cm 38/2014-160 ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 18. června 2020 č. j. 35 Cm 38/2014-167,

1. Návrhem ze dne 7. května 2014 se navrhovatelé domáhali, aby soud vyslovil neplatnost usnesení přijatého na schůzi shromáždění účastníka konané dne 12. 2. 2014. Tímto usnesením byl navrhovatel č. 1) vyzván, aby ze světlíku v levé části domu odstranil rouru DN 160, k jejíž instalaci neměl souhlas potřebné většiny vlastníků. Pokud navrhovatel a) rouru nedemontuje do 60 dnů, shromáždění uložilo výboru, aby zajistil demontáž této roury na náklady navrhovatele a), a zároveň schválilo, že náklady na tuto demontáž mohou být prvotně uhrazeny z fondu oprav a následně bude jejich náhrada požadována na navrhovateli a). Oba navrhovatelé jakožto vlastníci bytové jednotky č. [Anonymizováno] v domě č. p. [Anonymizováno] v [adresa] a zároveň členové předmětného společenství vlastníků tvrdili, že předmětné usnesení přijalo shromáždění účastníka na své schůzi dne 12. 2. 2014 v rozporu se zákonem a domáhali se proto u soudu vyslovení jeho neplatnosti. Předmětné potrubí instalovali navrhovatelé do světlíku domu č. p. [Anonymizováno] ve 2. polovině roku 2013 v rámci rekonstrukce jejich bytové jednotky. Navrhovatelé při rekonstrukci kuchyně instalovali novou varnou plynovou desku a v rámci technických předpisů bylo požadováno odvětrávání prostoru pro vaření. Toto odvětrání řešili navrhovatelé instalací digestoře s odtahem skrze nosnou zeď pomocí roury DN 160 umístěné do světlíku domu. K instalaci potrubí pro odtah digestoře do prostoru společného světlíku měli navrhovatelé předchozí souhlas více jak ¾ většiny vlastníků všech jednotek. Tento souhlas vyjádřili jednotliví vlastníci písemně mimo shromáždění společenství v období od 5. 6. 2013 do 25. 7. 2013 a teprve na základě takto vysloveného souhlasu navrhovatelé přistoupili k instalaci předmětného potrubí do společného světlíku. Umístěním potrubí do světlíku nedochází k omezení práv jiných vlastníků jednotek v domě a neexistuje žádný oprávněný důvod, pro nějž jsou navrhovatelé účastníkem žádáni o odstranění potrubí ze světlíku. Realizace napadeného usnesení by navíc pro navrhovatele měla závažné právní následky, neboť by tak došlo k významnému omezení jejich práva užívat byt v jejich vlastnictví i práva užívat světlík jakožto společnou část domu. Záležitost s instalací potrubí navrhovatelé předem projednávali s výborem účastníka a pouze v důsledku nečinnosti výboru nebylo možné zajistit zařazení této záležitosti na schůzi shromáždění a získat takto souhlas s ohledem na potřebný časový horizont probíhající rekonstrukce. Vyslovení neplatnosti napadeného usnesení ze dne 12. 2. 2014 se navrhovatelé domáhají jako přehlasovaní vlastníci ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z.

2. Účastník navrhoval zamítnutí návrhu. Namítal, že navrhovatelé nedisponovali předběžným souhlasem shromáždění účastníka k instalaci předmětného potrubí, přičemž takovýto předběžný souhlas potřebovali ve smyslu platných stanov účastníka, když instalace potrubí je podstatnou změnou týkající se společné části domu. Písemný souhlas, který navrhovatelé získali od některých členů účastníka v období od 5. 6. 2013 do 25. 7. 2013, není rozhodnutím mimo shromáždění a způsob, jakým navrhovatelé souhlas získali, stanovy účastníka nepřipouští. Výbor účastníka neobdržel od navrhovatelů žádnou ústní ani písemnou žádost, pokud jde o zařazení předmětné otázky na program schůze shromáždění. Pokud se navrhovatelé snažili získat souhlas jednotlivých vlastníků s instalací potrubí individuálně, vlastníci se domnívali, že se jedná o pouhé předběžné zjišťování jejich stanoviska, udělený souhlas nepovažovali za závazný a měli za to, že věc bude projednána na schůzi shromáždění. O předmětné záležitosti jednala schůze shromáždění v říjnu 2013, to však bylo až poté, kdy navrhovatelé potrubí do světlíku instalovali. Následně konaná schůze shromáždění dne 12. 2. 2014 proto přijala usnesení, jímž navrhovatele vyzvala k odstranění uvedené roury ve stanovené lhůtě. Účastník má rovněž za to, že na straně navrhovatelů není dán důležitý důvod, pro který by bylo možné vyslovit soudem neplatnost napadeného usnesení.

3. Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 3. 2018, č. j. 35 Cm 38/2014-73 návrh zamítl, neboť soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že předmětné potrubí do světlíku domu instalovali navrhovatelé v druhé polovině roku 2013, aniž by měli potřebné souhlasné rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek v souladu s čl. III/A/2 a čl. III/A/9 stanov účastníka platných od 27. 1. 2004. Soud prvního stupně (dále též jen „soud“) dospěl k závěru, že světlík patří mezi společné části domu a že instalace potrubí do světlíku je nepochybně podstatnou změnou týkající se této společné části domu, k níž bylo třeba předchozího souhlasu všech vlastníků jednotek. Protože navrhovatelé instalovali uvedené potrubí, aniž by disponovali takovýmto kvalifikovaným souhlasem, neshledal soud důvod k vyslovení neplatnosti napadeného usnesení. K odvolání navrhovatelů Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 3. 4. 2019, č. j. 6 Cmo 176/2018-92, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud se v prvé řadě neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že instalace předmětného potrubí do světlíku je nepochybně podstatnou změnou týkající se společné části domu. Konstatoval, že světlík je jistě společnou částí domu, nicméně bez odborných znalostí nemohl soud prvního stupně vyhodnotit, k jakému faktickému omezení u ostatních vlastníků jednotek došlo, jak se technicky zhoršilo užívání světlíku dalšími vlastníky jednotek, potažmo jaký vliv na funkčnost světlíku daný zásah měl. Odvolacímu soudu se jevilo jako nevyhnutelné ustanovení znalce. Odvolací soud uzavřel, že bez závěrů znaleckého zkoumání, potažmo objasnění technického stavu světlíku včetně umístění dalších potrubí v tomto světlíku apod., nelze učinit závěr o tom, zda v případě umístění předmětného potrubí do světlíku ze strany navrhovatelů šlo o podstatnou změnu, týkající se této společné části domu. Dále odvolací soud poukázal i na souhlasná stanoviska dalších vlastníků, která navrhovatelé získali mimo shromáždění v období od 5. 6. 2013 do 25. 7. 2013. V této souvislosti odvolací soud uvedl, že „nelze přistoupit přepjatě formalisticky k otázce předchozího souhlasu dalších vlastníků a že je nutno zabývat se zkrátka tím, zda navrhovatelé předem získali potřebné kvorum hlasů.“ V tomto směru - jak dále pokračoval odvolací soud - je třeba napřít pozornost na listinný důkaz nadepsaný jako „Souhlas se stavbou - stavební úpravy bytu č. [Anonymizováno] v objektu BD č. p. [Anonymizováno]“. Odvolací soud pak uzavřel, že pokud soud prvního stupně shledá, že nedošlo k podstatné změně, týkající se společné části domu, přičemž se prokáže, že navrhovatelé získali předem potřebný počet hlasů, nemůže zde být zájem společenství hodný právní ochrany na nevyslovení neplatnosti předmětného usnesení a rovněž nelze hovořit o tom, že porušení zákona, k němuž realizací daného usnesení dojde, nebude mít závažné právní následky. Usnesením ze dne 13. 12. 2019, č. j. 35 Cm 38/2014-122, soud prvního stupně ustanovil ve věci znalecký ústav [právnická osoba] znalcem z oboru stavebnictví a uložil mu, aby ve stanovené lhůtě podal písemný znalecký posudek. Úkolem znalce bylo popsat a vyhodnotit technický stav světlíku v levé části domu č. p. [Anonymizováno] v [adresa] a zjistit, zda instalace potrubí DN 160 pro odtah digestoře z bytu navrhovatelů č. [Anonymizováno] v domě č. p. [Anonymizováno], provedená ve druhé polovině roku 2013, měla nějaký vliv na funkčnost světlíku jako společné části domu. Znalci bylo dále uloženo, aby popsal a vyhodnotil technický stav tohoto světlíku před instalací potrubí DN 160 a aby uvedl, zda instalace dalších potrubí či případné další zásahy, provedené ve světlíku v době předcházející instalaci potrubí DN 160 ze strany navrhovatelů, měly nějaký vliv na funkčnost světlíku či nějak omezily vlastníky jednotek v domě č. p. [Anonymizováno]. Dále bylo úkolem znalce zjistit, zda instalace potrubí DN 160 ve druhé polovině roku 2013 představuje podstatnou změnu světlíku jako společné části domu a zda tento zásah např. znemožňuje cirkulaci vzduchu ve světlíku, zda v důsledku tohoto zásahu dochází ve světlíku k zadržování zápachů, k vyšší koncentraci prachu či k jiným jevům způsobujícím ve svém důsledku omezení ostatních vlastníků jednotek v domě č. p. [Anonymizováno]. Ze znaleckého posudku č. 869/2019 soud zjistil, že popis světlíku je obsažen v odstavcích č. 92 až č. 99. Předmětný světlík má v [Anonymizováno]. PP až [Anonymizováno]. NP půdorysný vnitřní rozměr 1 x 1 m a je v něm umístěn 1) nerezový komín o průměru 12,5 cm/DN 125 pro odtah spalin plynového kotle z bytu v [Anonymizováno]. NP ([Anonymizováno]), 2) odtah kanalizační stoupačky o průměru 11 cm/DN 110 (společné pro celé SVJ) a 3) odtah digestoře navrhovatelů [Anonymizováno] pomocí plastového potrubí o průměru 16 cm/DN 160. V posledním podlaží je světlík zúžen na vnitřní rozměr cca 38 x 50 cm, a to na výšku jednoho podlaží (horní podlaží vestavby podkroví). K tomuto zúžení došlo v roce 2003 při stavbě podkrovní vestavby. Do světlíku jsou také pomocí oken odvětrávány koupelny a WC v bytech budovy. Vnitřní rozměry zúženého světlíku: 50 x 38 cm = 1900 cm2, komín [Anonymizováno] DN 125 = 123 cm2, odvětrání kanalizační stoupačky DN 110 = 95 cm2 a vnitřní plocha světlíku před instalací potrubí ze strany navrhovatelů tak činila 1682 cm2. Potrubí od digestoře navrhovatelů DN 160 = 201 cm2 a vnitřní plocha světlíku po instalaci potrubí navrhovatelů tak činila 1481 cm2. V důsledku uvedené instalace tak došlo ke snížení vnitřní plochy světlíku o 12% oproti stavu před instalací předmětného potrubí. V době výstavby domu v roce 1923 měl světlík nepochybně sloužit jako větrací šachta pro odvod a přívod vzduchu z koupelen a WC budovy. V té době však ještě neplatily pozdější nároky na takovouto větrací šachtu, uvedené v obecně technických předpisech platných v roce 2013, kdy proběhla instalace předmětného potrubí navrhovatelů. Dle ustanovení těchto předpisů větrání a osvětlování příslušenství bytu je přípustné i ze světlíkových a větracích šachet, mají-li půdorys nejméně 5 m2 a délku kratší strany nejméně 1500 mm. Do světlíkové nebo větrací šachty lze zaústit pouze větrání místností stejného charakteru v celé výšce šachty. Nesmějí v nich být umístěny kouřovody, odvody spalin od plynových spotřebičů ani žádné vedení technického vybavení stavby. Jak dále znalec uvádí v odstavci 98 znaleckého posudku, není tak možné využití světlíku jako větrací a instalační šachty zároveň, přičemž ani před instalací všech shora uvedených potrubí tento světlík nesplňoval v roce 2013 parametry větrací šachty. Dále znalec dovozuje, že stavební úřad podle všeho později povolil jak zúžení světlíku v jeho nejvyšší části, tak umístění např. komínu od plynového kotle bytu [Anonymizováno], čímž jasně vymezil využití tohoto světlíku jako šachty instalační. Znalec dále dospívá k závěru, že instalace potrubí DN 160 pro odtah digestoře z bytu navrhovatelů neměla vliv na funkčnost světlíku jako společné části domu, neboť k omezení funkčnosti světlíku jako instalační šachty nedošlo (odst. 105). Umístění předmětného potrubí DN 160 je zásahem do světlíku jako do společné části domu. Z technického hlediska ale o podstatnou změnu světlíku nejde, pokud ostatní uživatelé bytů podél tohoto světlíku jej budou moci užívat, aniž by došlo k narušení jeho funkčnosti jako instalační šachty. To bude možné pouze tehdy, pokud budou mít [Anonymizováno] povinnost umožnit ostatním uživatelům podél světlíku jejich napojení na potrubí [Anonymizováno] od digestoře (odst. 111). Ke stejnému závěru pak dochází znalec i v odstavci 113 s tím, že pokud napojení ostatních uživatelů podél světlíku na potrubí od digestoře navrhovatelů nebude z právního hlediska možné (technicky to jde), pak by platilo, že umístění předmětného potrubí od digestoře navrhovatelů je z technického hlediska podstatnou změnou světlíku a omezením jeho funkčnosti.

4. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Soud vyslovuje neplatnost usnesení shromáždění účastníka, tj. usnesení uvedeného v zápisu ze schůze ze dne 12.2.2014 na str. 2 v bodě 2 - Světlík a komíny v levé části domu, v tomto znění: „Shromáždění vyzývá pana [Anonymizováno], aby ze světlíku levé části domu odstranil rouru DNI60, k jejíž instalaci nemá souhlas potřebné většiny vlastníků (nesouhlasí byty l/[Anonymizováno], 5/ [Anonymizováno] a 7/[Anonymizováno]). Pokud pan Lebeda rouru nedemontuje do 60 dnů, shromáždění ukládá výboru SVJ, aby zajistil demontáž zmíněné roury na náklady pana [Anonymizováno] s tím, že shromáždění schvaluje, že náklady mohou být prvotně uhrazeny z fondu oprav SVJ a následně bude hrazení nákladů požadováno od pana [Anonymizováno]“. (výrok I.), „Účastník je povinen zaplatit navrhovatelům č. 1) a č. 2) k rukám jejich právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 60.281,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“ (výrok II.). A dále doplňujícím usnesením (též v záhlaví označeným) uložil neúspěšnému účastníku povinnost zaplatit náhradu nákladů státu ve výši 15.405,-Kč (znalečné).

5. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že v řízení zůstalo nesporné, že instalaci předmětného potrubí do světlíku provedli navrhovatelé v druhé polovině roku 2013. Tehdy platil zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále též jen byt. zák.), jehož platnost a účinnost byla ukončena až k 31. 12. 2013. Pokud tedy jde o práva a povinnosti vlastníků jednotek, které platily v době instalace předmětného potrubí, je třeba vycházet z ust. tohoto zákona. Poté soud citoval §§ 11 odst. 3 a 5, § 13 odst. 3 byt. zák. S odkazem na posledně citované zákonné ustanovení tedy platilo, že stavební úpravy společných částí domu, jimiž se nemění vnitřní uspořádání domu a zároveň velikost spoluvlastnických podílů na společných částech domu, může vlastník jednotky provádět se souhlasem 3/4 většiny všech vlastníků jednotek (§ 13 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 5 věta druhá byt. zák.). Podle čl. IV/2b stanov účastníka ze dne 27. 1. 2004 je člen společenství (vlastník jednotky) povinen řídit se při užívání společných částí domu, pozemku a společných zařízení domu právními předpisy, rozhodnutími orgánu společenství a pokyny výrobce či správce technických zařízení. Podle čl. IV/2h je člen společenství dále povinen zdržet se jednání, jímž by zasahoval do práv ostatních vlastníků jednotek a podstatně omezoval nebo neumožňoval výkon jejich práv. Podle čl. IV/3 stanov, úpravy, jimiž se mění vzhled domu, může vlastník jednotky provádět jen se souhlasem všech vlastníků jednotek. Úpravy, jimiž se mění vnitřní uspořádání domu a zároveň velikost jednotky, může vlastník jednotky provádět jen na základě smlouvy o výstavbě uzavřené se všemi vlastníky jednotek. Instalace předmětného potrubí ze strany navrhovatelů do světlíku v druhé polovině roku 2013 byla dne názoru soudu stavební úpravou společné části domu, kterou se nezměnilo vnitřní uspořádání domu a zároveň velikost spoluvlastnických podílů na společných částech domu (§11 odst. 5 byt. zák.). V souladu s ust. § 13 odst. 3 byt. zák. tak navrhovatelům k provedení takovéto stavební úpravy postačoval souhlas 3/4 většiny všech vlastníků jednotek.

6. S odkazem na zápis ze schůze shromáždění [právnická osoba], konané dne 20. 10. 2013 soud uzavřel, že s uvedenou stavební úpravou nesouhlasili pouze vlastníci [Anonymizováno] (9,69%) a [Anonymizováno] (9,81%), takže navrhovatelé disponovali souhlasem zbylých vlastníků v rozsahu 80,50%, tedy více než 3/4 většinou všech vlastníků. Na této skutečnosti nemohlo nic změnit ani následné vyslovení nesouhlasu s uvedenými stavebními úpravami ze strany manželů [Anonymizováno] na schůzi konané 20. 10. 2013 (bod 6 zápisu na str. 3), neboť pokud byl takovýto souhlas již udělen, nelze jej následně odvolat. Předmětné potrubí do společného světlíku pro odtah digestoře tak navrhovatelé instalovali ve druhé polovině roku 2013 poté, kdy disponovali souhlasem více než 3/4 většiny všech vlastníků jednotek v uvedeném domě. V článku III/A/2 stanov účastníka je uvedeno, že do výlučné pravomoci shromáždění náleží (mimo jiné) i rozhodování o podstatných změnách týkajících se společných částí domu. Dle článku III/A/9 těchto stanov k přijetí usnesení o změně účelu užívání stavby, o změně stavby nebo o podstatných změnách týkajících se společných částí domu a pozemku je zapotřebí souhlasu všech vlastníků jednotek. Na rozdíl od znění článku III/A/2 stanov je znění článku III/A/9 těchto stanov v rozporu s ust. § 11 byt. zák. Dle odst. 5 tohoto ustanovení bylo třeba souhlasu všech vlastníků jednotek pouze k přijetí usnesení o změně účelu užívání stavby a o změně stavby, pokud šlo o modernizaci, rekonstrukci, stavební úpravy a opravy společných částí domu, jimiž se nemění vnitřní uspořádání domu a zároveň velikost spoluvlastnických podílů, postačilo souhlas 3/4 většiny všech vlastníků jednotek. Dle soudu pokud v roce 2013 platilo toto zákonné ustanovení, nemohlo být ve vnitřním předpisu společenství uvedeno, že k přijetí usnesení o podstatných změnách týkajících se společných částí domu a pozemku je zapotřebí souhlasu všech vlastníků jednotek. Umístění potrubí pro odvod digestoře z bytu navrhovatelů do společného světlíku lze dle soudu považovat za stavební úpravu společné části domu, neboť světlík je společnou částí domu ve smyslu § 2 písm. g) byt. zák. K provedení této úpravy bylo třeba minimálně 3/4 souhlasu všech vlastníků jednotek a pro účely tohoto sporu pak zbývalo posoudit, zda tato stavební úprava byla změnou podstatnou. Znalecký ústav dospěl k závěru, že předmětný světlík z pohledu v současnosti obecně platných technických předpisů nemůže plnit funkci větrací šachty pro odvod a přívod vzduchu z koupelen a WC budovy, což byla evidentně jeho původní funkce v době výstavby domu v roce 1923. Světlík totiž nedisponuje rozměry, které předepisují platné předpisy pro větrací šachtu a navíc jsou v něm umístěna další 2 potrubí, k jejichž instalaci došlo ještě před instalací potrubí navrhovatelů. Znalec tak dospěl k závěru, že v současné době (tedy i v roce 2013) plnil a plní uvedený světlík funkci šachty instalační a na tuto funkčnost světlíku neměla instalace potrubí navrhovatelů pro odtah digestoře žádný vliv (odst. 107 posudku). Z technického hlediska tedy o podstatnou změnu světlíku či omezení jeho funkčnosti jako instalační šachty nejde, pokud ostatní uživatelé bytů podél tohoto světlíku budou moci světlík užívat, aniž by došlo k narušení jeho funkčnosti jako instalační šachty, což je technicky proveditelné (odst. 113 posudku). Navrhovatelé se v postavení přehlasovaných vlastníků jednotky domáhali zrušení usnesení přijatého na schůzi shromáždění účastníka dne 12. 2. 2014. Toto usnesení navrhovatelům ukládalo demontáž předmětného potrubí ve světlíku domu. Soud shledal existenci důležitého důvodu na straně navrhovatelů pro přezkum uvedeného usnesení, neboť jím bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje do podstaty předmětu vlastnictví navrhovatelů z hlediska účelu jeho využití (bytová jednotka ve vlastnictví navrhovatelů). Poté soud citoval ust. § 1221 o. z., § 258 o. z., § 260 odst. 1 o. z.

7. Po zhodnocení všech důkazů dospěl soud prvního stupně k závěru, že napadené usnesení shromáždění účastníka ze dne 12. 2. 2014 je v rozporu s článkem III/A/2 stanov účastníka, neboť umístění předmětného potrubí do světlíku domu není podstatnou změnou týkající se společných částí domu, přičemž zájem navrhovatelů na zachování uvedeného potrubí byl shledán jako zájem hodný právní ochrany. Zároveň soud neshledal zájem účastníka hodný právní ochrany na „nevyslovení přijatého usnesení“. S odkazem na tyto závěry soud návrhu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Proti usnesení soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením podal účastník včasná odvolání. V odvolání namítl, že nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně a považuje je za chybné jak co do skutkových zjištění učiněných z provedeného dokazování soudem, tak z hlediska právního posouzení dané věci. Soud nepřihlédl a nijak se ani v rámci napadeného rozhodnutí nevypořádal s námitkami účastníka vůči znaleckému posudku spočívajícímu v tom, že znalecký posudek uvažuje bez dalšího podložení předmětný světlík v domě za instalační šachtu bez toho, aniž by tato změna byla podepřena příslušným dokumentem, resp. rozhodnutím stavebního úřadu a vychází tak toliko ze zjištění umístění potrubí ve světlíku. K rekolaudací světlíku však nedošlo. Samotným umístěním potrubí do světlíku nemůže dojít ke změně jeho charakteru, jakožto stavby či součásti stavby. Připuštění takového postupu by vedlo k absurdní možnosti změny části stavby pouhou její změnou a funkce stavebních úřadů by se tak stávala nadbytečnou. Prosté logice odporuje i závěr znaleckého ústavu, že světlík umístěním potrubí se stal instalační šachtou, vzdor tomu, že sám znalecký ústav ve znaleckém posudku uvádí, že dle příslušných právních norem nesmí být ve světlíku umístěno žádné potrubí. Nelze tedy přisvědčit závěru, že by deliktním jednáním spočívajícím v umístění potrubí do světlíku mohlo dojít ke změně charakteru světlíku na instalační šachtu. Již v tomto směru tedy nemohou závěry obsažené ve znaleckém posudku být považovány za správné, neboť se vztahují k posouzení světlíku jako instalační šachty a nikoli jako světlíku.

9. Odhlédnout nelze dle odvolatele ani od skutečnosti, že k možné změně světlíku, jakožto společné části domu, by ve vazbě na ujednání čl. III/A/2 stanov účastníka, dle kterého do výlučné pravomoci shromáždění náleží (mimo jiné) i rozhodování o podstatných změnách týkajících se společných částí domu, mohlo dojít pouze kvalifikovaným souhlasem shromáždění účastníka. K takovému souhlasu však nedošlo, a tak světlík je stále světlíkem a nikoli instalační šachtou, bez ohledu na případné v něm umístěná potrubí. Zcela stranou pozornosti soudu prvního stupně pak zůstala samotná podmíněnost závěru o tom, že umístění daného potrubí navrhovateli do světlíku nepředstavuje z technického hlediska jeho podstatnou změnu. Jak je uvedeno v odst. 111 a 113 znaleckého posudku, kde znalecký ústav uvádí, že z technického hlediska ale o podstatnou změnu světlíku nejde, pokud ostatní uživatelé bytů podél tohoto světlíku jej budou moci užívat, aniž by došlo k narušení jeho funkčnosti jako instalační šachty. To bude možné pouze tehdy, pokud budou mít Lebedovi povinnost umožnit ostatním uživatelům podél světlíku jejich napojení na potrubí [Anonymizováno] od digestoře (odst. 111). Pokud napojení ostatních uživatelů podél světlíku na potrubí od digestoře navrhovatelů nebude z právního hlediska možné (technicky to jde), pak by platilo, že umístění předmětného potrubí od digestoře navrhovatelů je z technického hlediska podstatnou změnou světlíku a omezením jeho funkčnosti (odst. 113). Soud prvního stupně v rámci napadeného rozhodnutí pracuje se závěrem znaleckého posudku o nepodstatné změně bez jeho podmíněnosti existencí právní povinnosti navrhovatelů umožnit také dalším vlastníkům bytových jednotek se napojit na dané potrubí. Taková právní povinnost ostatně pro navrhovatele neexistuje, napadané usnesení ji neřeší, a tedy závěry znaleckého posudku měl soud prvního stupně vnímat a hodnotit tak, že se jedná o podstatnou změnu. Úvahy soudu prvního stupně stran podmíněného závěru znaleckého posudku však vůbec provedeny nebyly. Soud prvního stupně nepřikročil k výslechu soudního znalce zpracovávajícího předmětný znalecký posudek, ani se nijak nevypořádal s námitkami účastníka vůči znaleckému posudku.

10. Za správný nepovažuje účastník ani závěr soudu prvního stupně o tom, že by ujednání čl. III/A/9 stanov účastníka mělo být neplatné pro rozpor s ust. § 11 byt.zák. Soud zcela pomíjí fakt, že není zakázáno, aby ve stanovách společenství vlastníků bylo ujednáno vyšší kvorum hlasů potřebných pro přijetí příslušného rozhodnutí, nežli bylo uvedeno v ust. § 11 byt.zák. Je třeba mít na paměti, že stanovy společenství vlastníků představovaly a představují smlouvu sui generis a jestliže se nejedná o kogentní ustanovení zákona, je možné, aby si účastníci smlouvy sjednali dané ujednání odlišně. Vzhledem k tomu, že ust. § 11 odst. 5 byt.zák. účastníka není ustanovením kogentním, nelze hodnotit ujednání čl, lll/A/9 stanov účastníka jako neplatné pro rozpor s ust. § 11 byt.zák., ale naopak tak, že ujednání čl. lll/A/9 stanov účastníka má přednost před dikcí ust. § 11 odst. 5 byt.zák. Ostatně ani sám soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí neuvádí, z jakého důvodu by nemělo mít ujednání stanov účastníka přednost před zákonným ust. § 11 byt.zák., resp. proč by tomu mělo být naopak a proč by tedy měla být dána neplatnost ujednání čl. lll/A/9 stanov účastníka. S ohledem na platné ujednání čl. lll/A/9 stanov účastníka je pak třeba uzavřít, že k přijetí usnesení o změně účelu užívání stavby, o změně stavby nebo o podstatných změnách tykajících se společných částí domu a pozemku je zapotřebí souhlasu všech vlastníků jednotek. Jestliže tedy pro případ neexistence právní povinnosti navrhovatelů k umožnění napojení ostatních vlastníků bytových jednotek do předmětného potrubí navrhovatelů se dle znaleckého posudku jedná o podstatnou změnu společné části domu, byl pro umístění předmětného potrubí navrhovatelů do světlíku nezbytný ve smyslu ujednání čl. Ill/A/9 stanov účastníka nezbytný souhlas všech vlastníků jednotek. Jak však konstatuje soud první stupně, navrhovatele získali, a to ještě předběžně, mimo shromáždění, pouze 80,50% hlasů všech vlastníků jednotek, je zcela zjevné, že navrhovatelé nedisponovali ani v tomto směru potřebným množstvím hlasů všech vlastníků jednotek k tomu, aby mohli umístit své potrubí DN 160 do světlíku. Vzhledem ke skutečnosti, že usnesení soudu prvního stupně č. j. 35 Cm 38/2014-167 je usnesením odvislým od meritorního usnesení č. j. 35 Cm 38/2014-160, má účastník za to, že je rovněž toto doplňující usnesení na č.l. 167 týkající se toliko náhrady nákladů vůči státu za vynaložené náklady znalečného, nesprávné, neboť v kontextu uvedených výtek by návrh navrhovatelů měl být zamítnut a náhradu nákladů řízení státu by měli nést a hradit navrhovatelé. Účastník navrhl, aby odvolací soud rozhodl tak, že napadená usnesení Městského soudu v Praze změní tak, že usnesení soudu prvního stupně č. j. 35 Cm 38/2014-160 změní, že návrh navrhovatelů zcela zamítne a navrhovatelům uloží povinnost společně a nerozdílně nahradit účastníkovi náklady řízení před soudy obou stupňů, a doplňující usnesení soudu prvního stupně 35 Cm 38/2014-167 změní tak, že uloží povinnost nahradit náklady řízení České republice společně a nerozdílně navrhovatelům.

11. K odvolání se vyjádřili oba navrhovatelé prostřednictvím svého zástupce - advokáta, dle nichž soud prvního stupně postupoval správně, když vyslovil neplatnost předmětného usnesení účastníka a navrhl potvrdit napadená rozhodnutí a přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení.

12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z jiných, než odvolatelem namítaných důvodů.

13. Odvolací soud posuzoval věc podle občanského zákoníku (zák.č. 89/2012 Sb.) ve znění ke dni konání předmětné schůze shromáždění, tedy ke dni 12. 2. 2014. Podle § 1221 o.z. ve znění do 30. 6. 2020 „nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku; nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů, dílčích členských schůzích ani o náhradní členské schůzi“. Podle § 245 o.z. (v příslušném znění) „na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato; to platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout“. Uplatněno (podle shora citovaného § 1221 o.z.) na společenství vlastníků to znamená, že na usnesení shromáždění, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, nebo jde-li o usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout, se hledí jako by nebylo přijato. Do působnosti shromáždění podle § 1208 o.z. patří: a) změna stanov, b) změna prohlášení o rozdělení práva k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám, c) volba a odvolávání členů volených orgánů a rozhodování o výši jejich odměn, d) schválení účetní závěrky, vypořádání výsledku hospodaření a zprávy o hospodaření společenství vlastníků a správě domu, jakož i celkové výše příspěvků na správu domu pro příští období a rozhodnutí o vyúčtování nebo vypořádání nevyčerpaných příspěvků, e) schválení druhu služeb a výše záloh na jejich úhradu, jakož i způsobu rozúčtování cen služeb na jednotky, f) rozhodování 1. o členství společenství vlastníků v právnické osobě působící v oblasti bydlení, 2. o změně účelu užívání domu nebo bytu, 3. o změně podlahové plochy bytu, 4. o úplném nebo částečném sloučení nebo rozdělení jednotek, 5. o změně podílu na společných částech, 6. o změně v určení společné části sloužící k výlučnému užívání vlastníka jednotky, 7. o opravě nebo stavební úpravě společné části, převyšují-li náklady částku stanovenou prováděcím právním předpisem; to neplatí, pokud stanovy určí něco jiného, g) udělování předchozího souhlasu 1. k nabytí, zcizení nebo zatížení nemovitých věcí nebo k jinému nakládání s nimi, 2. k nabytí, zcizení nebo zatížení movitých věcí, jejichž hodnota převyšuje částku stanovenou prováděcím právním předpisem, nebo k jinému nakládání s nimi; to neplatí, pokud stanovy určí něco jiného, 3. k uzavření smlouvy o úvěru společenstvím vlastníků včetně schválení výše a podmínek úvěru, 4. k uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva k jednotce, pokud dotčený vlastník jednotky v písemné formě s uzavřením zástavní smlouvy souhlasil, h) určení osoby, která má zajišťovat některé činnosti správy domu a pozemku, i rozhodnutí o její změně, jakož i schválení smlouvy s touto osobou a schválení změny smlouvy v ujednání o ceně nebo o rozsahu činnosti, i) rozhodování v dalších záležitostech určených stanovami nebo v záležitostech, které si shromáždění k rozhodnutí vyhradí.“ Rozhodování ohledně skutečností uvedených v navrhovatelem označeném usnesení shromáždění nenáleží do zákonného demonstrativního výslovného výčtu otázek, jež náleží do rozhodovací působnosti shromáždění. Do této působnosti nenáleží ani dle Stanov společenství v příslušném znění - viz. čl. III odst. 2 Stanov společenství. Rozhodování o této otázce si ani shromáždění nevyhradilo, neboť vyhražení ve výše uvedeném smyslu znamená přijetí samostatného usnesení shromáždění o tom, že bude projednána otázka, jež do jeho působnosti nenáleží ani dle zákona, ani dle stanov. Primárně tedy musí shromáždění přijmout usnesení o tom, že určitou otázku si vyhrazuje k rozhodnutí, až následně může pak dále o této otázce rozhodovat a rozhodnout. Tak se tomu v daném případě nestalo, jak vyplývá ze zápisu ze shromáždění konaného fakticky dne 12. 2. 2014, když bylo hlasováno toliko jen o navrhovatelem napadeném rozhodnutí. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že shromáždění rozhodovalo napadeným usnesením o otázce, jež do jeho působnosti nespadá ani dle zákona, ani dle stanov a shromáždění se rozhodování o ní ani nevyhradilo. Rozhodovalo tak o otázce, jež nepatří do jeho působnosti, pročež se na toto rozhodnutí hledí, jako by nebylo přijato (je tzv. nicotným). Podle § 90 odst. 1 z.ř.s. v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby rozhodne soud o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde, hledí-li se na něj, jako by nebylo přijato, i bez návrhu. To tedy v daném případě znamená, že protože se na předmětné usnesení shromáždění ze dne 12. 2. 2014 hledí, jako by nebylo přijato, soud o něm musí rozhodnout tak, že o rozhodnutí shromáždění nejde resp. že tímto rozhodnutím není.

14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I. dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. písm. a) tohoto usnesení. Ohledně náhrady nákladů řízení odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. písm. b) tohoto usnesení, neboť úspěšní navrhovatelé jsou v postavení samostatných společníků a navíc výrok byl částečně nesrozumitelný ohledně způsobu zaplacení. Doplňující usnesení o náhradě nákladů státu (coby akcesorické rozhodnutí) dle § 219 o. s. ř. odvolací soud potvrdil jako věcně správné.

15. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšnému navrhovateli a) a navrhovatelce b). Účastník je tudíž povinen nahradit náklady odvolacího řízení oběma navrhovatelům. Ty sestávají z odměny advokáta za tento úkon právní služby - vyjádření k odvolání x 2 (3 100 Kč za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 5. a § 9 odst. 4 písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb., dále jen „vyhláška“, sníženo dle § 12 odst. 4 vyhlášky o 20% na částku 2 480 Kč z důvodu společného zastupování). Dále je třeba přičíst paušální náhradu hotových výloh ve výši 300 Kč x 2 (§ 13 odst. 3 uvedené vyhlášky). Přičíst je třeba ještě náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 583 80 Kč x 2 (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem činí náhrada nákladů odvolacího řízení 3 363,80 Kč pro každého z navrhovatelů, jež je účastník povinen zaplatit k rukám jejich advokáta coby zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).