o neplatnost usnesení účastníka ze dne 1. 6. 2017, o odvolání navrhovatelů a), b) a c) proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 80 Cm 140/2017-44 ze dne 25. dubna 2019

1. Shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze jako soud I. stupně rozhodl ve výroku I. tak, že nepřipustil změnu návrhu učiněného podáním z 15. 3. 2018, ve výroku II. zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení o změně způsobu rozúčtování nákladů na nadstandartní službu recepce na jednotky a o změně úpravy záloh přijatého shromážděním společenství vlastníků účastníka dne 1. 6. 2017 z důvodu jeho podání po uplynutí zákonem stanovené prekluzivní lhůty a ve výroku III. o nákladech řízení uložil navrhovatelům a), b) a c) povinnost společně a nerozdílně nahradit účastníkovi náklady řízení ve výši 8 228 Kč.

2. Vyšel ze skutečnosti, že se navrhovatelé, jakožto přehlasovaní vlastníci, návrhem doručeným soudu dne 30. 11. 2017 domáhali určení neplatnosti usnesení přijatého shromážděním účastníka konaným dne 1. 6. 2017, konkrétně usnesení přijatého pod bodem 9 o změně rozúčtování služeb za nadstandartní službu recepce, a to na jednotky a o úpravě záloh. Podle návrhu na zahájení řízení nebylo dodrženo 100% kvorum pro hlasování o tomto bodu, stanovené článkem XIII odst. 12 stanov účastníka.

3. Podle navrhovatelů podali návrh včas v zákonné tříměsíční lhůtě ve smyslu § 1209 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ), když své právo podat návrh v této věci nemohli uplatnit před obdržením zápisu ze shromáždění účastníka, přičemž zápis ze shromáždění účastníka konaného dne 1. 6. 2017 jim byl zaslán až dne 4. 9. 2017 prostřednictvím e-mailu a od té doby podle názoru navrhovatelů počala běžet zákonem stanovená prekluzivní lhůta k podání návrhu. Z toho důvodu návrh na zahájení řízení doručený soudu dne 30. 11. 2017 byl podle navrhovatelů podán včas. Podle navrhovatelů a), b) a c) by soud I. stupně měl jejich návrhu vyhovět ve znění změněného návrhu učiněného podáním ze dne 15. 3. 201. Na základě uvedeného se navrhovatelé nově domáhali určení, že změna stanov účastníka provedená na schůzi výboru účastníka konaná dne 5. 9. 2017 je neplatná.

4. Závěr soudu I. stupně o nepřipuštění změny návrhu vycházel z toho, že dosavadní výsledky řízení neumožňují tuto změnu připustit.

5. Závěr soudu I. stupně o skutkovém stavu věci byl představován zjištěním soudu I. stupně, že dne 1. 6. 2017 bylo na shromáždění účastníka, jemuž byli navrhovatelé a), b) a c) přítomni, přijato pod bodem 9. usnesení o schválení změny rozúčtování služeb za nadstandartní službu recepce a tomu odpovídající úpravu záloh, když za tuto službu měli všichni vlastníci jednotek platit stejné částky na místo částek určených v závislosti na výměrách jednotek.

6. Z hlediska právního soud I. stupně věc posuzoval podle § 1209 odst. 1 NOZ se zdůrazněním skutečnosti, že není-li podle zákona návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

7. Na základě uvedeného soud I. stupně učinil dílčí závěr, podle něhož, jestliže navrhovatelé a), b) a c) byli přítomni zasedání shromáždění účastníka konaného dne 1. 6. 2019, na němž bylo napadené usnesení přijato, již uvedeného dne se o jeho přijetí dozvěděli a od tohoto dne jim počala běžet lhůta k podání návrhu a marně uplynula dne 1. 9. 2017. Na základě tohoto dílčího závěru učinil soud I. stupně celkový závěr ohledně podaného návrhu a návrh zamítl s ohledem na skutečnost, že podle jeho právního názoru byl navrhovateli podán návrh na zahájení řízení po marném uplynutí zákonem stanovené tříměsíční prekluzivní lhůty. O nákladech řízení soudu I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o. s. ř.).

8. Proti tomuto usnesení se v zákonem stanovené lhůtě včas odvolali všichni navrhovatelé (dále též odvolatelé) a podle obsahu jejich opravného prostředku brojí proti výrokům II., III., ale i proti výroku I. když soudu I. stupně vytýkají, že nepostupoval správně, když jim neumožnil „upřesnění“ žaloby, z kteréhož důvodu se domáhali v celém rozsahu usnesení soudu I. stupně ve výrocích I., II. a III. j zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Podle odvolatelů rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jakož i na neúplně zjištěném skutkovém stavu věci.

10. Odvolatelé vyjádřili právní názor, podle něhož nalézací soud zcela opomenul stanovy účastníka a nezabýval se při hodnocení počátku běhu tříměsíční prekluzivní lhůty článkem XIII odst. 14. věta poslední a odst. 15. písm. f) o počtu přítomných a rovněž o počtu hlasujících při každém hlasování.

11. Stejně tak podle odvolatelů soud I. stupně nevzal v úvahu skutečnost, že stanovy ukládají výboru SVJ zajistit zápis ze zasedání ve lhůtě do třiceti dnů od jeho skončení, přičemž v daném případě výbor vyhotovil a zpřístupnil na webových stránkách zápis ze shromáždění SVJ až dnem 4. 9. 2017 po uplynutí prekluzivní lhůty k soudní obraně proti rozhodnutí shromáždění. Podle odvolatelů přitom uvedená třicetidenní lhůta odráží v zákoně uváděnou tříměsíční prekluzivní dobu tak, aby každý člen SVJ měl nejméně dva měsíce pro podání návrhu k soudu.

12. Zdůraznili, že podle judikatury (např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cm 160/2008) je usnesení shromáždění vlastníků neplatné z důvodů, že nebyla zjišťována usnášeníschopnost před každým hlasováním o jednotlivých usneseních.

13. Podle odvolatelů v posuzovaném případě výbor připravil shromáždění nedostatečně, když ve skutečnosti nebylo přijato žádné konkrétní usnesení, neboť zápis osvědčující jeho průběh neobsahuje ani jedno usnesení definované přesným obsahem. Např. v bodě 12 zápisu je podle odvolatelů uvedeno, že „shromáždění schvaluje „hlasování o změně způsobu rozúčtování nákladů za nadstandartní službu recepce, a to na jednotky a úprava záloh“. Teprve po 4. 9. 2017 se navrhovatelé dozvěděli, že výbor hlasování na shromáždění pokládá za usnesení, když skutečně zvýšil zálohy. Poukázali rovněž na to, že pozemek s parkovacími stáními není součástí domu ani stavební parcely, pro níž recepce slouží a rovněž z tohoto důvodu předmětné rozhodnutí shromáždění SVJ podle odvolatelů neobstojí pro rozpor se zákonem.

14. Napadené usnesení shromáždění SVJ je proto podle odvolatelů neplatné, když mu dokonce chybí i skutečný obsah a ten není znám ani členům SVJ. Je proto podle odvolatelů otázkou, zda prekluzivní lhůta k podání návrhu vůbec počala běžet. Navíc žádný návrh usnesení podle odvolatelů nebyl ani obsahem pozvánky.

15. Pozdní vyhotovení zápisu, neuvádění počtu přítomných i hlasujících a neuvádění úplného znění přijatých rozhodnutí, představuje podle odvolatelů protiprávní postup výboru, na nějž je nutno vztáhnout interpretační pravidlo uvedené v § 6 odst. 2, věta druhá NOZ a § 2 odst. 3 NOZ, podle něhož výklad a aplikace právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a je třeba každé ustanovení hmotného práva vykládat podle jeho smyslu a vzájemných souvislostí. Přitom nelze přehlédnout, že žádný návrh usnesení nebyl ani obsahem pozvánky a nalézací soud podle odvolatelů zcela pominul uplatněnou námitku nedostatečného kvora.

16. Za této situace měl podle odvolatelů soud I. stupně připustit upřesnění návrhu.

17. Podle odvolatelů nepřipuštění změny návrhu nebylo řádně odůvodněno, když ve věci proběhlo pouze první ústní jednání. Ve skutečnosti se nejedná o další nárok a dokazování počalo probíhat až v den samotného rozhodnutí. Z tohoto hlediska odůvodnění, že výsledky dosavadního řízení nemohly být použity pro řízení o změněném návrhu, je podle odvolatelů nepřezkoumatelné. Podáním ze dne 15. 3. 2018 podle odvolatelů nedošlo ke změně návrhu, ale k jeho upřesnění a stalo se tak k výzvě soudu.

18. Podle odvolatelů výbor postupoval bez řádného usnesení shromáždění podle jím navrhovaného záměru přenést na vlastníky venkovních parkovacích stání služby týkající se domu, ač ze zákona v důsledku věcného břemene je možné po oprávněném z něho požadovat pouze náklady vztahující se k pozemku.

19. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

20. Předně odvolací soud konstatuje, že neshledal důvody pro jiné závěry, než pro závěry přijaté soudem I. stupně k nepřipuštění změny návrhu učiněné podáním navrhovatelů dne 15. 3. 2018, neboť v tomto případě změny návrhu tak, aby bylo rozhodnuto o neplatnosti změny stanov učiněné výborem SVJ na schůzi výboru SVJ dne 5. 9. 2017 a aby bylo zakázáno účastníkovi jednat podle bodu 9 zápisu ze shromáždění SVJ konaného dne 1. 6. 2017 se jedná o zcela jiný další nárok ve vztahu k původně uplatněnému nároku, jenž ani nesouvisí s původně uplatněným nárokem a tvrzení a důkazy založené ve spise se v drtivé většině tohoto nově uplatněného nároku netýkají. Proto i podle odvolacího soudu do té doby zjistitelné výsledky dosavadního řízení by nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu a soud I. stupně rozhodl správně, jestliže ve výroku I. za použití § 95 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 zákona č. 292/2012 Sb., o zvláštních řízeních soudních změnu návrhu učiněnou podáním z 15. 3. 2018 nepřipustil.

21. Z hlediska skutkového, ve vztahu k napadenému usnesení shromáždění SVJ, je z obsahu spisu, jakož i z podání navrhovatelů a z podání účastníka zřejmé, že navrhovatelé byli přítomni jednání předmětného shromážděním společenství vlastníků účastníka dne 1. 6. 2017 a svůj nesouhlas s rozhodnutím shromáždění SVJ, kde byli podle svého tvrzení přehlasováni, vyjádřili v návrhu na zahájení řízení o vyslovení neplatnosti předmětného usnesení shromáždění SVJ doručeném soudu I. stupně dne 30. 11. 2017.

22. Z hlediska právního posouzení předmětu řízení odvolací soud vychází shodně se soudem I. stupně z právní úpravy dané § 1209 odst. 1 NOZ účinné do 30. 6. 2020, z níž je zřejmé, že je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

23. Uvedené ustanovení je podle právního názoru odvolacího soudu obdobou ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb. a předpoklady a podmínky pro soudní přezkum usnesení shromáždění jsou zde upraveny obdobně s tím, že proti šestiměsíční lhůtě pro podání návrhu soudu podle § 11 odst. 3 zák. o vlastnictví bytů se lhůta zkracuje na tři měsíce. Podle právního názoru odvolacího soudu je však právní úprava NOZ důsledněji v úpravě počátku běhu této lhůty tím, že se nepočítá ode dne přijetí rozhodnut, nýbrž ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (časové omezení pro možnost podání návrhu). Jde o lhůtu prekluzivní, jejímž marným uplynutím právo člena SVJ na podání návrhu soudu zanikne, obdobně jako v předchozí úpravě. Z těchto důvodů bylo proto v projednávaném případě nutno v rámci přezkumu usnesení shromáždění SVJ přijatého do 30. 6. 2020 postupovat v souladu s ustálenou soudní praxí.

24. Podle právního názoru odvolacího soudu, shodného s názorem soudu I. stupně, se vlastník jednotky jestliže byl účasten jednání shromáždění SVJ, se o rozhodnutí shromáždění SVJ jednoznačně dozvěděl v den přijetí usnesení shromáždění SVJ a uvedený den je nutno považovat za počátek běhu zákonné prekluzivní lhůty k podání návrhu soudu na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění SVJ.

25. Podle právního názoru odvolacího soudu shora uvedené z hlediska projednávané věci znamená, že rozhodlo-li shromáždění o záležitosti, jež patří do jeho působnosti (§ 1208 písm. d/ NOZ), soud I. správně před vlastním přistoupením k přezkumu namítaného usnesení shromáždění SVJ nejprve zkoumal to, zda přijaté usnesení bylo napadeno návrhem na zahájení řízení pouze přehlasovanými vlastníky jednotek (osobní omezení), pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod (omezení věcné). Jestliže návrh na zahájení řízení o neplatnost usnesení shromáždění SVJ neprošel shora uvedeným testem osobního, časového a věcného omezení, nemohl soud I. stupně postupovat dál a posuzovat, zda usnesení shromáždění SVJ bylo přijato v souladu se zákonem a stanovami.

26. Z uvedených důvodů, když navrhovatelé nepodali svůj návrh v prekluzivní tříměsíční lhůtě, není ani odvolací soud oprávněn činit závěry ohledně navrhovatelem uváděných pochybení SVJ a jeho výboru, k nimž mělo dojít před zahájením jednání shromáždění SVJ, dále v průběhu jednání a po jeho skončení a odvolací soud nebyl oprávněn ani zkoumat soulad přijatého usnesení se zákonem a stanovami SVJ.

27. Ze všech těchto důvodů odvolací soud, po zjištění totožném se zjištěním soudu I. stupně, že navrhovatelé nevyhověli testu časového omezení k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení předmětného shromáždění SVJ, se nezabýval argumentací odvolatelů zpochybňující postup SVJ, jeho výboru a zpochybňující vlastní přijaté usnesení shromáždění SVJ a napadené usnesení soudu I. stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

28. V odvolacím řízení zcela úspěšnému účastníkovi proto odvolací soud přiznal proti neúspěšným navrhovatelům právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení představované náklady na právní zastoupení stanovené podle § 6 odst. 1, § 7, § 9, § 11 a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) v celkové výši 8 228 Kč.

29. Náklady tvoří odměna za zastoupení advokátem za 2 úkony - za účast na jednání odvolacího soudu dne 3. 3. 2021 a za vyjádření se k odvolání navrhovatelů ve výši 2x 3 100 Kč a dále paušální náhrada výdajů podle ustanovení § 13 odst. 1 ve výši 2x 300 Kč. Zástupce účastníka má konečně podle § 137 odst. 3 o. s. ř. právo i na náhradu za advokátem odvedenou DPH ve výši 1 428 Kč.

30. Proto bylo rozhodnuto v bodu II. výroku tohoto usnesení tak, že navrhovatelé jsou povinni nahradit účastníkovi řízení náklady odvolacího řízení ve shora uvedené výši 8 228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce účastníka.