Přeskočit na obsah
Vrchní soud v Praze 6 Cmo 25/2021-76 ECLI:CZ:VSPH:2022:6.Cmo.25.2021.1 Usnesení

o neplatnost usnesení valné hromady ze dne 4. 2. 2020, o zneužití hlasovacího práva, o odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 74 Cm 88/2020-43 ze dne 18. listopadu 2020

JUDr. František Švantner · předseda senátu · Rozhodnutí ze dne 1. 2. 2022

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci

navrhovatele: [Jméno navrhovatele], narozený [Datum narození navrhovatele]

bytem [Adresa navrhovatele]

zastoupený advokátem [Jméno advokáta A]

sídlem [Adresa advokáta A]

za

účasti: [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B]

sídlem [Adresa advokáta B]

zastoupen advokátem [Jméno advokáta C]

sídlem [Adresa advokáta C]

o neplatnost usnesení valné hromady ze dne 4. 2. 2020, o zneužití hlasovacího práva, o odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 74 Cm 88/2020-43 ze dne 18. listopadu 2020


I. Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 74 Cm 88/2020-43 ze dne 18. listopadu 2020 se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Řízení o odvolání účastníka proti výroku II. se zastavuje.

III. Účastník je povinen nahradit navrhovateli náklady odvolacího řízení ve výši 8 228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce navrhovatele.

1. Výše uvedeným usnesením Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. vyslovil pro nedostatky při svolávání valné hromady neplatnost usnesení valné hromady společnosti [Jméno advokáta B]. konané dne 4. 2. 2020, o jmenování [Anonymizováno] do funkce jednatelky, ve výroku II. zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti [Jméno advokáta B]. v části, kde se navrhovatel domáhá rozhodnutí “s okamžitou účinností“ a ve výroku III. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud I. stupně vyšel z jím zjištěného skutkového stavu věci, podle něhož navrhovatel a [Anonymizováno] jsou bývalými manželi a současnými společníky účastníka, každý s podílem 50% na základním kapitálu, přičemž účastník neměl až do 4. 2. 2020 (od 13. 8. 2018) obsazen statutární orgán.

3. Dne 4. 2. 2020 se konala valná hromada účastníka, jež byla usnášeníschopná, a to za účasti výlučně společnice [Anonymizováno], ačkoli na valnou hromadu byl pozván i navrhovatel pozvánkou adresovanou na adresu [Anonymizováno]. V této souvislosti soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že dne 11. 12. 2019 byla odevzdána k poštovní přepravě zásilka s pozvánkou pro navrhovatele, jež byla na dodávací poště v zemi určení uložena dne 20. 12. 2019, 1. 2. 2020 a dne 6. 2. 2020 byla vrácena odesilateli. Navrhovatel s ohledem na skutečnost, že se na uvedené adrese nezdržuje a bydlí v ČR, se o konání valné hromady nedozvěděl a z toho důvodu se na valnou hromadu nedostavil.

4. Dále soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že na valné hromadě bylo rozhodnuto o volbě jednatelky účastníka [Anonymizováno].

5. Soud I. stupně dále vyšel ze skutkového závěru, že v obchodním rejstříku vedeným Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 115646 byla v den konání valné hromady zapsána adresa navrhovatele, a to [Anonymizováno].

6. Podle zjištění soudu I. stupně manželství společníků (navrhovatele a paní [Anonymizováno]) bylo rozvedeno dne 24. 1. 2017 a adresa navrhovatele v rozhodnutí soudu byla uvedena shodně jako v registru obyvatel, jako v opatrovnickém spisu a jako v exekučním spisu, a to [adresa]. Tato adresa platila od 15. 11. 2016 do 26. 3. 2019 též pro dceru společníků [Anonymizováno], a to pro potřeby střídavé péče rodičů.

7. Soud I. stupně věc právně posoudil zejména podle § 212 a násl. nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ), podle 172 odst. 1 písm. c) a násl. NOZ, podle § 258 NOZ, dále podle § 186 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (ZOK) a rovněž podle § 11 odst. 3 zákona o veřejných rejstřících a konstatoval, že navrhovatel je aktivně legitimován k podání návrhu a návrh podal včas, když zápis v obchodním rejstříku o rozhodnutí účastníka byl učiněn 9. 3. 2020 a zápis z napadené valné hromady byl zveřejněn až dne 12. 3. 2020. Soud I. stupně dále učinil právní závěr, že svolavatelka (druhá společnice [Anonymizováno]) nezasláním pozvánky na valnou hromadu na aktuální adresu navrhovatele, o níž bylo svolavatelce známo, že na ní navrhovatel trvale bydlí, znemožnila navrhovateli být informován o svolané valné hromadě, čímž mu znemožnila výkon základního práva společníka, kterým je právo účastnit se jednání valné hromady a podílet se tak na řízení společnosti a z toho důvodu je usnesení předmětné valné hromady podle závěrů soudu I. stupně neplatné. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.).

8. Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně ve vztahu ke všem jeho výrokům se v zákonem stanovené lhůtě odvolal účastník (odvolatel) a domáhal se jeho změny a zamítnutí návrhu z důvodu § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř.

9. Podle účastníka se nelze ztotožnit se závěrem, že v projednávaném případě není možné poskytnout právní ochranu valné hromadě, ačkoli pro její konání byly splněny formální podmínky. Odvolatel se rovněž neztotožnil s názorem soudu I. stupně, podle něhož nebylo učiněno zadost snaze o zajištění informovanosti společníka (navrhovatele), když se tento závěr podle odvolatele opírá o nesprávně a neúplně zjištěný skutkový stav v důsledku neprovedení důkazu navrhovaného ze strany účastníka, a to emailovou komunikací s bývalým právním zástupcem.

10. Podle odvolatele svolavatelce valné hromady nebyla známa adresa skutečného pobytu navrhovatele, neboť s navrhovatelem nebyla v kontaktu před konáním valné hromady po dobu více než dvou let a nebyl pro svolavatelku kontaktní ani přes elektronické způsoby komunikace, nereagoval na SMS zprávy, na volání a nebyl kontaktní ani skrze dřívějšího právního zástupce navrhovatele. V uvedeném období podle odvolatele nedocházelo ani k předávání dcery k péči, když navrhovatel o společnou dceru neprojevoval zájem.

11. Odvolatel poukázal na navrhovatelův způsob života, když podle něho navrhovatel měl v minulosti problémy s plněním peněžních závazků a skrýval se v obavě před výkonem soudních rozhodnutí. Svolavatelka valné hromady byla informována o bydlišti navrhovatele až od května 2020.

12. Nesprávný právní závěr soudu I. stupně spatřoval odvolatel také v tom, že soud I. stupně svým rozhodnutím poskytl právní ochranu společníkovi, ačkoli mu tato ochrana nenáležela, neboť pokud společník sám zanedbal ochranu svých práv, potom takové zanedbání nelze interpretovat v neprospěch společnosti. Stalo se tak v projednávaném případě, když se navrhovatel stal po dobu dvou let nekontaktní, a to ani ve vztahu k neobsazenému místu jednatele účastníka.

13. Proto podle odvolatele návrh na zahájení řízení nemůže uspět, když v obchodním právu se podle odvolatele počítá s profesionálním charakterem vykonávání práv, a i s tím, že sami adresáti obchodněprávních norem budou rovněž profesionálové, přičemž navrhovatel podle odvolatele nesplnil svoji povinnost a neoznámil účastníkovi ani obchodnímu rejstříku svoji doručovací adresu a nemůže se tak dovolávat právní ochrany.

14. Podle odvolatele svolání valné hromady bylo zcela lege artis, když i navrhovatel při svolávání valné hromady zásadně používá adres uvedených v obchodním rejstříku a mohl zcela legitimně očekávat obdobný postup.

15. Odvolatel zdůraznil, že při přezkumu neplatnosti rozhodnutí valné hromady musí soud přihlížet rovněž i k zájmům a stabilitě samotné společnosti ve smyslu § 260 odst. 1 NOZ. Poukázal na skutečnost, že ze strany třetích osob docházelo k protiprávnímu užívání majetku účastníka a bylo nutno zahájit úkony k ochraně tohoto majetku

16. Zájem na stabilitě vnitřních poměrů korporace podle odvolatele převyšuje zájem na ochranu práv společníka neplnícího své zákonné povinnosti vůči společnosti a vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je tak v daném případě zjevně nepřiměřené.

17. Konečně podle odvolatele soud I. stupně nesplnil svou poučovací povinnost ve smyslu § 118a odst. 1 až 3, přičemž navrhovatele ani nepučil o hrozícím neúspěchu ve věci, když aplikoval právní normu s relativně neurčitým obsahem a dotvářel tak právo. V této souvislosti odvolatel poukázal na aktuální judikaturu Ústavního soudu ohledně poučovací povinnosti i ve sporech, kdy je věc skutkově jasná a meritorní rozhodnutí závisí výhradně na právním názoru soudu (např. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. IV. ÚS 537/06).

18. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

19. Předně odvolací soud konstatuje, že neshledal výhrad proti postupu odvolatele, jenž vzal zpět své odvolání proti výroku II. napadeného usnesení a postupem podle § 207 odst. 2 řízení o odvolání účastníka proti tomuto výroku zastavil.

20. V dalším odvolací soud vážil argumenty odvolatele, podle něhož svolavatelka valné hromady konané dne 4. 2. 2020 nezaslala pozvánku navrhovateli na adresu [adresa], neboť o tomto místě pobytu navrhovatele po rozvodu manželství obou společníků podle svých tvrzení nevěděla.

21. Podle právního názoru odvolacího soudu jsou správné závěry o skutkovém stavu věci učiněné soudem I. stupně ohledně povědomí svolavatelky valné hromady konané dne 4. 2. 2020 o tom, že její společník a bývalý manžel, s nímž se relativně krátce před tím i rozvedla, trvale bydlí na adrese [adresa]. To vyplývá ze skutečnosti, že uvedenou adresu navrhovatel uváděl v souvislosti s řízeními souvisejícími s rozvodem manželství společníků a na uvedené adrese byla určitou dobu hlášena i jejich nezletilá dcera.

22. Na tomto místě odvolací soud s ohledem na uvedené důvody konstatuje, že jestliže dva společníci účastníka nenašli doposud cestu, jak vedle manželství ukončit rovněž své společné podnikání, měli by se v případě právních jednání souvisejících s činností společníky vlastněné společnosti oprostit od civilních půtek a s profesionalitou podnikatelům vlastní by měli postupovat i při chodu a řízení společně vlastněné společnosti mající značnou hodnotu. Měli by tak postupovat v souladu se zákonem, jakož i v souladu se zakladatelskými listinami zejména v tom, aby si umožnili navzájem vyjadřovat názor, a to zejména při jednání nejvyššího orgánu společnosti.

23. Odvolacího soud vychází z § 184 odst. 1, odst. 2 ZOK ve znění do 31. 12. 2020, z něhož je zřejmé, že termín konání valné hromady a její pořad se společníkům oznámí písemně nejméně 15 dnů přede dnem jejího konání, neurčí-li společenská smlouva jinak, přičemž pozvánka se zašle na adresu společníka uvedenou v seznamu společníků, ledaže společenská smlouva určí jinak.

24. Jak je zřejmé ze společenské smlouvy bylo v projednávané věci povinností svolavatele valné hromady konané dne 4. 2. 2020 podle čl. 7 odst. 9, aby společníkům oznámil termín a program valné hromady nejméně 15 dnů přede dnem jejího konání písemnou pozvánkou.

25. Z uvedeného ustanovení společenské smlouvy, jež není v rozporu s ustanovením zákona, je zřejmé, že povinností svolavatelky valné hromady bylo (obdobně jako v právní úpravě účinné do 31. 12. 2013 ve smyslu § 129 odst. 1 obchod. zák.) oznámit druhému společníkovi termín a program valné hromady v uvedené lhůtě na adresu blíže nespecifikovanou společenskou smlouvou, tedy na poslední známou adresu společníka, jež byla svolavatelce známa, jako bydliště, případně jako místo, kde se společník zdržuje např. za účelem podnikání.

26. Jestliže tak v projednávaném případě svolavatelka valné hromady (společnice, jež nebyla statutárním orgánem a nemusela proto mít přístup k údajům o společnících) pociťovala potřebu svolat na den 4. 2. 2020 valnou hromadu účastníka, coby rodinné společnosti, měla při svolávání valné hromady zaslat navrhovateli pozvánku podle pravidel nastavených společenskou smlouvou. Měla přitom postupovat, bylo-li to možné, způsobem, aby učinila vše, co po ní bylo možno spravedlivě požadovat k tomu, aby fakticky (nikoliv pouze formální) vyrozuměla druhého společníka (navrhovatele) o konání a programu valné hromady.

27. Podle právního názoru odvolacího soudu, shodného se soudem I. stupně, svolavatelka valné hromady konané dne 4. 2. 2020 nepochybně věděla, že navrhovatel řadu let fakticky podniká a žije rodinným životem v ČR a nezdržuje se tak v místě uvedeném v počátcích podnikání v roce 2005 v obchodním rejstříku. Bylo proto legitimní od svolavatelky valné hromady očekávat, že svého společníka vyrozumí na adrese svolavatelce známé ze soudních řízení ([adresa]), a to bez ohledu na skutečnost, zda tuto adresu navrhovatelce sdělil také sám navrhovatel a bez ohledu na skutečnost, zda se navrhovatel pohybuje též na jiném místě, jak tuto svou obavu vyjadřuje odvolatel ve svém opravném prostředku (což by nepochybně šlo k tíži společníka). Jestliže by tak svolavatelka učinila v projednávaném případě, nebylo by jí možno ničeho vytknout ani v případě, že by se k pozvánce na valnou hromadu navrhovatel včas nedostal.

28. Na základě uvedeného je podle odvolacího soudu zřejmé, že svolavatelka předmětné valné hromady neučinila vše, co na ní lze spravedlivě požadovat, aby se pozvánka na valnou hromadu (ve stanovené lhůtě) dostala do sféry dispozice společníka. Nepostupovala při svolávání valné hromady společnosti [Jméno advokáta B]. konané dne 4. 2. 2020 v souladu se společenskou smlouvou a rozhodnutí přijatá na valné hromadě účastníka konané dne 4. 2. 2020 proto nemohou z hlediska jejich platnosti obstát. Je tomu tak s ohledem na uvedené, jakož i s ohledem na skutečnost, že podle právního názoru odvolacího soudu právo účastnit se jednání valné hromady a podílet se tak na řízení společnosti patří mezi základní práva společníků, přičemž účelem právní úpravy svolání valné hromady je zajistit, aby společníci mohli toto své právo realizovat, tj. aby společníci byli s dostatečným časovým předstihem informováni o tom, že je svoláváno jednání valné hromady, kdy (který den a v kolik hodin) a kde (na jakém místě) se jednání bude konat (§ 186 ZOK), jaký bude pořad jednání a přijetí jakých usnesení je navrhováno, a společníci si mohli vytvořit předpoklady pro účast na něm. Je tak v souladu se zákonem, a bylo tomu i v projednávaném případě, očekávání splnění povinnosti společnosti (osob, které jednání valné hromady svolávají) učinit vše, co po ní lze spravedlivě požadovat, aby takovou informovanost společníků zajistila.

29. Ze všech těchto důvodů neobstála odvolací argumentace odvolatele a odvolací soud napadené usnesení jako věcné správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

30. Navrhovatel byl v řízení před odvolacím soudem úspěšný a odvolací soud mu proto proti neúspěšnému účastníkovi v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

31. Navrhovateli náleží právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení celkem ve výši 8 228 Kč, a to za 2 úkony právní služby jeho advokáta (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne 1. února 2022), v částce 3 100 Kč za úkon a za 2 režijní paušály po 300 Kč. Zástupce navrhovatele má rovněž podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. právo na náhradu za advokátem odvedenou DPH ve výši 1 428 Kč.

32. Proto bylo rozhodnuto ve výroku III. tohoto usnesení tak, že společník je povinen nahradit navrhovateli náklady odvolacího řízení v částce 8 228 Kč k rukám jeho zástupce.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, za podmínek § 237 a násl. o. s. ř. Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.