o uložení povinnosti vypracovat prohlášení vlastníka budovy a podat návrh na vklad prohlášení vlastníka budovy do katastru nemovitostí, o odvolání obou účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 37 Cm 26/2020-52 ze dne 9. června 2021

1. Výše uvedeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové jako soud I. stupně ve výroku I. žalovanému uložil povinnost vypracovat do dvou měsíců od právní moci rozsudku prohlášení vlastníka budovy na adrese [Adresa žalovaného], mající náležitosti stanovené § 1166 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ), ve výroku II. žalobu zamítl v části, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému podat návrh na vklad prohlášení vlastníka budovy do katastru nemovitostí a ve výroku III. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že žalobce je nájemcem bytu a členem žalovaného bytového družstva, jenž podal družstvu žádost o převod bytu do výlučného vlastnictví, přičemž žádost předal žalovanému prostřednictvím člena představenstva Klabala dne 10. 9. 2019. Svoji žádost rovněž následně upomínal mailovou zprávou ze dne 22. 11. 2019, adresovanou představenstvu družstva.

3. Soud I. stupně vyšel z čl. 9 odst. 1 písm. j) stanov žalovaného družstva a konstatoval, že člen družstva má právo na uzavření smlouvy je o převodu vlastnictví bytu, jehož je nájemcem za jeho současného užívání společných částí budovy a žalobci svědčí aktivní věcná legitimace k podané žalobě o povinnosti žalovaného vyhotovit prohlášení vlastníka budovy a podat návrh na vklad tohoto prohlášení vlastníka do katastru nemovitostí. Žalovanému podle soudu I. stupně proti tomu svědčí věcná pasivní legitimace v řízení, neboť jde o výkon práv žalobce, jenž je členem žalovaného družstva a domáhá se uzavření smlouvy o převodu bytu do výlučného vlastnictví s předchozí povinností žalovaného vypracovat prohlášení vlastníka budovy a podat návrh na vklad tohoto prohlášení do katastru nemovitostí.

4. Z uvedených důvodů, když žalovaný odmítá dobrovolně vyhotovit prohlášení vlastníka budovy a podat návrh na vklad tohoto prohlášení vlastníka do katastru nemovitostí, zavázal soud I. stupně žalované bytové družstvo ve výroku I. povinností učinit do dvou měsíců od právní moci rozsudku prohlášení vlastníka budovy na adrese [Adresa žalovaného], mající náležitosti stanovené § 1166 NOZ. Ve výroku II. žalobu zamítl v části, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému podat návrh na vklad prohlášení vlastníka budovy do katastru nemovitostí s ohledem na právní názor, podle něhož je v této části návrh žalobce nedůvodný s ohledem na právní praxi zformovanou již v roce 2000, neboť poté, co žalovaný vypracuje prohlášení vlastníka budovy, není důvod, proč by toto prohlášení samo družstvo nevložilo do katastru nemovitostí. Návrh katastrálnímu úřadu v tomto směru může podle soudu I. stupně učinit též člen družstva sám, když má na takovémto úkonu právní zájem. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když poměr úspěchu a neúspěchu stran sporu byl shodný.

5. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně se v zákonem stanovené lhůtě odvolal žalobce proti nevyhovujícímu zamítavému výroku II, jenž by měl být změněn a jeho žalobě by mělo být zcela vyhověno a rovněž i žalovaný proti zavazujícímu výroku I., když podle žalovaného by i v této části měla být žaloba zamítnuta.

6. Žalobce poukazoval na skutečnost, že není legitimován k podání návrhu na vklad práva k nemovitosti do katastru nemovitostí, když není vlastníkem ani správcem budovy, není členem představenstva žalovaného bytového družstva, byť má na vkladu prohlášení vlastníka zájem. Proto žalobce podle svého názoru nemůže podat návrh na vklad předmětného prohlášením vlastníka budovy do katastru nemovitostí.

7. Žalovaný se v rámci svého opravného prostředku domáhal změny napadeného rozsudku ve výroku I., v němž mu byla uložena povinnost vypracovat prohlášení vlastníka, budovy do dvou měsíců po právní moci rozsudku. Podle žalovaného je především nadbytečné vypracovávat prohlášení vlastníka budovy v případě, že jednotlivé bytové jednotky se nepřevádí na konkrétní vlastníky, jak je tomu podle žalovaného v projednávaném případě. Zdůraznil, že žalovaný je bytovým družstvem, jež je jediným vlastníkem předmětné budovy a členové bytového družstva pokojně užívají majetek bytového družstva na základě nájemních smluv bez potřeby jakkoli nakládat s byty. Navíc do konce roku 2021 byly přijaty nové stanovy, v nichž je odlišně od předchozí úpravy řešena otázka bytových jednotek a jejich event. převedení do vlastnictví členů družstva.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a učinil následující zjištění a dospěl k níže uvedeným závěrům.

9. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně vycházel ze skutečnosti, že v projednávaném případě žalobce v souladu s tehdy platným čl. 9 písm. j) stanov žalovaného požádal přípisem ze dne 8. 9. 2019, převzatým členem představenstva Klabalem dne 10. 9. 2019, žalovaného o převod do vlastnictví předmětného bytu č [Anonymizováno] v domě [adresa] v [adresa]. Odvolací soud vycházel rovněž ze skutečnosti, že žalovaný uvedené žádosti žalobce doposud nevyhověl, a to rovněž s ohledem na skutečnost, že předmětný dům [adresa] v [adresa] ve vlastnictví žalovaného družstva nebyl doposud rozčleněn prohlášením vlastníka na jednotky. Odvolací soud dále vycházel ze skutečnosti, že se v projednávaném případě žalobce domáhal jednak uložení povinnosti žalovanému učinit prohlášení vlastníka budovy na adrese [adresa] a jednak uložení povinnosti žalovanému podat návrh na vklad prohlášení vlastníka budovy do katastru nemovitostí.

10. Z hlediska právního odvolací soud vyšel z již uvedeného čl. 9 písm. j) stanov žalovaného platných ke dni podání shora uvedené žádosti žalobce o převod družstevního bytu do vlastnictví (ke dni 10. 9. 2019), z něhož je zřejmé, že mezi práva člena družstva se řadilo také právo, aby s ním družstvo uzavřelo smlouvu o převodu vlastnictví bytu, jehož je člen nájemcem, společně s podílem na společných částech budovy.

11. Odvolací soud vyšel zejména z § 1164 odst. 1 NOZ účinného do 30. 6. 2020, z něhož je zřejmé, že zápisem do veřejného seznamu jednotka vznikne, pokud vlastník nebo osoba k tomu oprávněná z jiného věcného práva prohlášením rozdělí své právo k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám.

12. Odvolací soud vyšel též z § 1166 odst. 1 NOZ účinného do 30. 6. 2020, z něhož je zřejmé, že při rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám bylo nutno uvést alespoň údaje uvedené v tomto ustanovení pod písm. a-c tohoto ustanovení.

13. V souladu se shora uvedenými ustanoveními zákona odvolací soud učinil dílčí právní závěr, podle něhož v případech již existujícího domu vznikne zápisem do veřejného seznamu (do katastru nemovitostí) bytová či nebytová jednotka (resp. zpravidla více jednotek najednou), Stane se tak na základě jednostranného projevu vůle k tomu oprávněné osoby nebo v důsledku dohody stran, a to na základě prohlášení vlastníka nebo na základě dohody spoluvlastníků nebo manželů. Může se tak stát i v případě, že dům je postaven na cizím pozemku. Takovýmto projevem vůle (prohlášením vlastníka nebo dohodou spoluvlastníků či manželů) přitom dochází k přeměně dosavadního práva k nemovité věci (k domu a pozemku) na vlastnické právo k jednotkám a tak k faktickému rozdělení práva k domu a pozemku.

14. S ohledem na shora uvedené odvolací soud shodně se soudem I. stupně učinil další dílčí závěr, podle něhož žalobce je aktivně legitimován k podání návrhu na zahájení řízení o uložení povinnosti žalovanému učinit prohlášení vlastníka budovy na adrese [Adresa žalovaného], když žalovaný dobrovolně nevypracoval prohlášení vlastníka budovy a doposud tak nepřipravil jím vlastněný dům na uvedené adrese na převod družstevních bytů do vlastnictví členů bytového družstva, již o převod v souladu se shora uvedeným čl. 9 písm. j) stanov požádají. Povinnost připravit shora uvedený dům a byty v něm se nacházející na případné převody vlastnictví vyplývá pro žalovaného z uvedeného čl. 9 písm. j) stanov. Proto soud I. stupně žalovaného správně zavázal ve výroku I. povinností učinit prohlášení vlastníka budovy na adrese [adresa] a odvolací soud v této části napadený výrok I. rozsudku soudu I. stupně potvrdil.

15. Na rozdíl od soudu I. stupně odvolací soud zastává právní názor, podle něhož je oprávněný požadavek žalobce rovněž na uložení povinnosti žalovanému podat návrh na vklad tohoto prohlášení vlastníka do katastru nemovitostí, neboť žalovaný nehodlá dobrovolně splnit povinnost připravit shora uvedený dům a byty v něm se nacházející na případné převody jejich vlastnictví, jak tato povinnost pro žalovaného vyplývá z uvedeného čl. 9 písm. j) stanov, a to cestou učinění prohlášení vlastníka budovy na adrese [adresa], přičemž tuto povinnost nelze splnit, aniž je prohlášení vlastníka vloženo do katastru nemovitostí. Z tohoto důvodu postupem podle § 220 o. s. ř. odvolací soud výrok II. rozsudku soudu I. stupně změnil tak, že žalovanému uložil také povinnost podat návrh na vklad prohlášení vlastníka budovy do katastru nemovitostí v dvouměsíční lhůtě, navazující na lhůtu stanovenou ke splnění povinnosti učinit prohlášení vlastníka.

16. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud nesdílí názor žalovaného o nadbytečnosti vypracovávání prohlášení vlastníka, včetně vkladu prohlášení vlastníka do katastru nemovitostí.

17. Odvolací soud nesdílí ani právní názor soudu I. stupně, podle něhož není třeba žalovanému ukládat zvlášť povinnost vkladu prohlášení vlastníka do katastru nemovitostí s ohledem na předpokládaný dobrovolný postup žalovaného v tomto směru po té, co vypracuje prohlášení vlastníka. Je tomu tak proto, že uvedenou povinnost nezbývá než žalovanému uložit soudním rozhodnutím, když žalovaný v průběhu řízení deklaroval neochotu rozčlenit jím vlastněnou budovu (bytový dům) na jednotky s ohledem na jím uváděné vysoké náklady s tím související, jakož i s ohledem na zájem (prozatím) pouze žalobce o převod družstevního bytu do vlastnictví.

18. Shora uvedené důvody, na nichž žalovaný staví svoji neochotu k vypracování prohlášení vlastníka, včetně vkladu prohlášení vlastníka do katastru nemovitostí, podle právního názoru odvolacího soudu nejsou významné z hlediska základního dokumentu žalovaného družstva (stanov) za situace, kdy žalované družstvo zakotvilo ve stanovách uvedené právo na převod družstevního bytu do vlastnictví člena bez ohledu na počet těchto žádostí, jejichž splnění by družstvo tížilo. Jestliže členové družstva vtělilo do stanov uvedené právo, čemu odpovídá povinnost žalovaného družstva připravit podmínky pro splnění případných žádostí o převod družstevních bytů do vlastnictví členů žalovaného družstva, není ze strany odvolacího soudu pochyb ani v tom směru, že před přijetím uvedených ustanovení stanov, zakládajících shora uvedené právo členům družstva a tomu odpovídající povinnost družstva připravit podmínky pro takovéto převody družstevních bytů, byli hlasující členové družstva nepochybně srozuměni s tím, že uvedená příprava domu vlastněného družstvem si vyžádá ze strany družstva určité náklady, Zcela nad rámec uvedeného odvolací soud s ohledem na shora uvedené konstatoval, že náklady na přípravu nemovitosti na převod bytů (náklady na vypracování prohlášení vlastníka) podle právního názoru odvolacího soudu nemohou tížit žadatele o převod družstevního bytu do jeho vlastnictví, neboť se nejedná o náklady bezprostředně související s vlastním převodem bytu. Těmito náklady souvisejícími s vlastním převodem bytu by např. mohly být náklady na vypracování smlouvy, náklady na správní poplatky související s vkladem vlastnického práva k jednotce do veřejného registru atd.

19. Konečně podle právního názoru odvolacího soudu projednávaná věc nepředstavuje případ, kdy by žalobce sám mohl navrhnout vklad prohlášení vlastníka do katastru nemovitostí, neboť k zahájení takovéhoto řízení před katastrem nemovitostí žalobce není aktivně legitimován, když ve vztahu k předmětné nemovitosti nedisponuje potřebným věcným právem.

20. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a odvolací soud mu proto proti neúspěšnému žalovanému v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů celkem ve výši 5 500 Kč, a to za zaplacené soudní poplatky 2x 2 000 Kč a za 5 úkonů vykonaných v řízení a honorovaných každý částkou 300 Kč v souladu s vyhl. č. 254/2015 Sb. (sepis žaloby, účast při jednání dne 13. 7. 2020 a dne 31. 5. 2021 sepis odvolání, vyjádření se k odvolání žalovaného a účast při jednání odvolacího soudu).

21. Proto bylo rozhodnuto ve výroku II. tohoto rozsudku tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 5 500 Kč to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.