o zaplacení částky 4 200 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č.j. 39Cm 69/2012 - 401 ze dne 18. června 2020

1. Shora uvedeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu na zaplacení náhrady škody vzniklé zastoupenému vůči advokátovi ve výši 3 662 107,42 Kč s přísl. a současně neúspěšné žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované náklady řízení podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen o.s.ř.) v částkách 290 892 Kč a 205 908,12 Kč.

2. Soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že se návrhem ze dne 4. 6. 2012 ve znění částečného zpětvzetí návrhu ze dne 26. 3. 2014 původní žalobce [fyzická osoba] domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 746 661,90 Kč. Uvedl, že žalovaný jej v minulosti právně zastupoval v řadě případů na základě smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 14. 6. 2005. Na základě plné moci, udělené [fyzická osoba] žalovanému dne 24. 8. 2009 byl podle žaloby žalovaný povinen podat přihlášku pohledávky za dlužníkem [Anonymizováno] do insolvenčního řízení za účelem vymožení pohledávky za dlužníkem. Žalovaný podle žaloby nesplnil svou povinnost a přihláška pohledávky [fyzická osoba] za společností [Anonymizováno] byla podle žaloby v insolvenčním řízení odmítnuta pro opožděnost, když 30 denní lhůta počala běžet dnem 8. 2. 2010 a marně měla uplynout. Pokud by podle žaloby žalovaný jako advokát postupoval řádně v souladu s udělenou plnou mocí, byl by to žalobce, jenž by obdržel většinu výtěžku získanou dražbou dotčených nemovitostí zajišťujících soudem přiznané nároky [fyzická osoba] za uvedeným dlužníkem. Žalobce se o vzniku škody mohl dozvědět nejdříve ze sdělení insolvenčního správce dnem 3. 6. 2010. Přihláška pohledávky žalobce byla podle žaloby odmítnuta usnesením Městského soudu v Praze MSPH 77 INS 8446/2009-P-27, a toto rozhodnutí mělo být potvrzeno odvolacím soudem a dovolání mělo být odmítnuto. Dražené nemovitosti dlužníka byly podle žaloby prodány za částku 4 200 000 Kč. Po odečtení odměny insolvenčního správce a nákladů dražby má představovat žalovaným způsobená škoda žalovanou částku.

3. Podle žaloby tak žalovaný měl zastupovat žalobce ve věci podání přihlášky do likvidace, jakož i do insolvenčního řízení, a to na základě plné moci ze dne 24. 8. 2009, když žaloba vycházela z názoru, že není možné vykládat plnou moc tak, že žalovaný byl zmocněn podat pouze přihlášku do likvidace. Text plné moci podle žalobce hovoří o podání přihlášky zmocnitele vůči společnosti [právnická osoba]. Podle smlouvy o poskytování právních služeb měl podle žalobce mu žalovaný poskytovat právní služby v dalších právních činnostech. Tyto činnosti spočívaly ve sledování případů, na nichž měl žalobce ekonomický zájem. Žalovaný měl tedy podle žalobce povinnost sledovat daný případ likvidace a následné insolvence. Proto také měla být plná moc sepsána tak široce. Důkazem, že žalovaný žalobce zastupoval mělo být i sdělení insolvenčního správce, jenž měl potvrdit, že jej žalovaný kontaktoval a sdělil mu, že klient zmeškal podání přihlášky.

4. Soud I. stupně vedle posuzování důvodnosti žalobní argumentace zvažoval také důvody obrany žalovaného, podle něhož s [fyzická osoba] měl uzavřenu smlouvu o poskytování právních služeb, ale i podle této smlouvy byl [fyzická osoba] oprávněn se nechat zastupovat jiným advokátem, což také běžně činil. Plná moc z 24. 8. 2009 podle žalovaného mu nebyla udělena pro podání přihlášky do insolvenčního řízení, ale pro podání přihlášky pouze do likvidace, což také žalovaný splnil dne 26. 8. 2009. Tím byla podle žalovaného plná moc vyčerpána. Insolvenční návrh v řízení na majetek společnosti [Anonymizováno] byl podle žalovaného podán až dne 30. 11. 2009 a teprve následně po uplynutí lhůty k podání přihlášky jej měl sám [fyzická osoba] kontaktovat na začátku dubna 2010. Žalovaný měl zprostředkovat schůzku s insolvenčním správcem. Za tím účelem měl žalovaný žádat pro jednání s insolvenčním správcem vystavení plné moci, avšak ta mu [fyzická osoba] nebyla poskytnuta a jmenovaný měl žalovanému sdělit, že insolvenčnímu správci byla zaslána plná moc z 24. 8. 2009, jež je podle [fyzická osoba] dostačující. Samotnou přihlášku do insolvenčního řízení žalovaný nepodával, ani k jejímu podání nepřevzal právní zastoupení.

5. Obdobný právní názor jako žalovaný měl vyjádřit i vedlejší účastník, podle něhož [fyzická osoba] neprokázal porušení povinností advokáta a příčinnou souvislost mezi tímto porušením a vznikem škody. Podle uzavřené smlouvy o poskytování právní pomoci byl žalovaný podle vedlejšího účastníka povinen poskytovat právní služby vždy na pokyn oprávněných osob, uvedených ve smlouvě a měl zastupovat [fyzická osoba] vždy na základě individuální plné moci. Plná moc ze dne 24. 8. 2009 byla podle vedlejšího účastníka udělena v době, kdy ještě nebyl ani podán insolvenční návrh a tudíž se nemohla týkat insolvenčního řízení. Plná moc podle vedlejšího účastníka zanikla provedením úkonu na nějž byla omezena. Žalovaný tedy nepřijal zastoupení ve věci přihlášky pohledávky [fyzická osoba] do insolvenčního řízení a jmenovaný podle vedlejšího účastníka neprokázal ani výši tvrzené škody.

6. Z hlediska skutkového soud I. stupně zejména vyšel ze zjištění, že na základě smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené původním žalobcem J. Vinduškou a žalovaným dne 14. 6. 2005 měl žalovaný na pokyn osob uvedených v čl. 3 poskytovat právní služby specifikované v čl. 1. Měl mimo jiné zastupovat [fyzická osoba] před soudy, státními orgány a jinými právními subjekty, a to vždy na základě individuální plné moci, měl povinnost poskytnout právnímu zástupci veškeré dostupné informace a podklady pro plnění úkolů. Právní zástupce byl vázán příkazy jmenovaného a dalších ve smlouvě uvedených osob, přičemž jmenovaný byl oprávněn nechat se právně zastupovat i jiným subjektem. Soud I. stupně vyšel rovněž ze zjištění, že původní žalobce J. Vinduška zmocnil plnou mocí ze dne 24. 8. 2009 žalovaného k podání přihlášky zmocnitele vůči společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], se sídlem [adresa].

7. Soud I. stupně po právní stránce věc posuzoval v otázce vlastní smlouvy o právním zastoupení a v otázce samotné odpovědnosti za škodu podle zákona o č. 85/1996 Sb. o advokacii (ZA), jakož i podle ustanovení obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (obchod. zák.) a ve věcech neupravených obchodním zákoníkem aplikoval rovněž občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (OZ). Poukázal na potřebu aplikace § 16 a násl. ZA a na § 24 ZA, podle něhož advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie, přičemž se advokát odpovědnosti podle odstavců 1 až 3 zprostí, prokáže-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. Vycházel rovněž z toho, že poškozený nemá nárok na náhradu škody, pokud nesplnění povinností povinné strany bylo způsobeno jednáním poškozené strany nebo nedostatkem součinnosti, ke které byla poškozená strana povinna.

8. Zásadní otázku, již považoval soud I. stupně za nezbytnou vyřešit, byla otázka, zda plná moc udělená [fyzická osoba] žalovanému dne 24. 8. 2009 byla plnou mocí zmocňující žalovaného k podání přihlášky do insolvenčního řízení, jak tvrdila žaloba, či zda byla jen plnou mocí k podání přihlášky do likvidace, jak tvrdí žalovaný. Soud I. stupně ve svém původním rozhodnutí dospěl k závěru, že [fyzická osoba] žalovaného k podání přihlášky do insolvenčního řízení nezmocnil a poukázal na skutečnost, že již v minulosti proto žalobu rozsudkem č. j. 39 Cm 69/2012-239 ze dne 27. 3. 2014 zamítl, byť toto jeho rozhodnutí bylo zrušeno odvolacím soudem s tím, aby pro potřeby rozhodnutí bylo dokazování ještě doplněno. Po doplnění dokazování ve smyslu právního názoru odvolacího soudu podle rozhodnutí č.j. 6 Cmo 219/2014-290 ze dne 23. října 2018 soud I. stupně vyjádřil právní názor vycházející z toho, že žalovaný byl zavázán plnit pokyny klienta - původního žalobce [Anonymizováno] toliko ve vztahu k řízení o likvidaci společnost [Anonymizováno] a v uvedeném řízení žalovaný, jenž nebyl jediným právním zástupcem [Anonymizováno], se podle soudu I. stupně nedopustil opomenutí provést nezbytný úkon související s přihláškou do likvidace a nepodal původnímu žalobci ani nesprávnou právní radu, byť v souladu s pokynem odvolacího soudu soud I. stupně zjistil, že žalovaný nepoučoval [Anonymizováno] o nutnosti a možnosti pokračování uplatňování nároku tak, aby jeho vymožení nebylo ohroženo a podle soudu soud I. stupně nebyl žalovanému ani dán pokyn, aby vymáhání pohledávky uplatněné v rámci likvidace přerušil.

9. V rámci uvedeného závěru, zcela nad rámec zjištění o neodpovědnosti žalovaného za případnou újmu vzniklou právnímu předchůdci žalobkyně J. Vinduškovi soud I. stupně konstatoval, že původní žalobce [fyzická osoba] věděl o tom, že společnost [Anonymizováno] směřuje do konkursu a o této okolnosti žalovaného neinformoval. Stejně tak podle soudu soud I. stupně žalovaného nepřizval ani k jednání se společností [Anonymizováno] jež předcházela insolvenčnímu řízení a tak ze strany původního žalobce [fyzická osoba] podle soudu I. stupně došlo k porušení povinnosti součinnosti mající za následek zproštění se odpovědnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 24 odst. 4 ZA.

10. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se změny napadeného rozhodnutí a vyhovění návrhu, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení tak, aby věc byla přikázána k rozhodnutí jinému soudci.

11. Podle odvolatelky soud I. stupně nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu, podle něhož žalovaný byl zmocněn k podání přihlášky pohledávky původního žalobce - svého klienta - do likvidace dlužníka, a nepochybně též do insolvenčního řízení. Nemá proto oporu setrvalý názor soudu I. stupně, podle něhož žalovaný nebyl zmocněn [Anonymizováno] k vymáhání pohledávky, včetně podání přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení. Po provedeném dokazování nemá podle odvolatelky oporu ani mlhavě formulované konstatování, že žalovaný mohl oprávněně nabýt dojmu, že [Anonymizováno] s jeho angažmá ve věci nepočítá.

12. Dále odvolatelka poukázala na skutečnost, že žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal případnou existenci pokynu daného [Anonymizováno], případně jinou osobou oprávněnou dávat mu pokyny jako advokátovi, aby vymáhání pohledávky přerušil a podle odvolatelky netvrdil a neprokázal, že by pro ten případ původního žalobce poučil o nutnosti a možnostech pokračování uplatňování nároku tak, aby jeho vymožení nebylo ohroženo. V řízení tak podle odvolatelky bylo prokázáno, že za škodu odpovídá právě žalovaný, jenž jako advokát, vybaven řádnou plnou mocí a vázán smlouvou o právní pomoci, pohledávku původního žalobce řádně nevymáhal, když ji nepřihlásil do insolvenčního řízení vedeného ve věci dlužníka. Samotnou výši pohledávky odvolatelka ve svém opravném prostředku podrobně v souladu s uplatněným nárokem vyčíslila. Konečně podle odvolatelky bylo pro ni napadené rozhodnutí překvapivé, a to zejména s ohledem na zjevnou nevěrohodnost svědecké výpovědi svědka [Anonymizováno], jak žalobkyně podrobně odůvodnila již ve svém podání ze dne 22. 5. 2020 a ve svém závěrečném návrhu, když svědek [Anonymizováno] se nemohl v lednu nebo v únoru 2010 zúčastnit žádného jednání insolvenčního soudu, na němž by byl prohlášen úpadek dlužníka, neboť žádné takové jednání se nekonalo.

13. Žalovaný a vedlejší účastník podporující žalovaného v řízení navrhli potvrzení napadeného rozsudku s ohledem na jeho správnost skutkových zjištění i právního posouzení věci.

14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a po zopakování dokazováni výslechem svědkyně [Anonymizováno], vedle důkazů již provedených před odvolacím soudem dne 23. 10. 2018 (smlouva o poskytování právních služeb ze dne 14. 6. 2005, plná moc ze dne 24. 8. 2009 - č.l. 287-288) a učinil následující zjištění a dospěl k níže uvedeným závěrům.

15. Odvolací soud vycházel z právního názoru, podle něhož je zástupcem ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem. Ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému (§ 22 odst. 1 OZ). Zastoupení vzniká též na základě dohody o plné moci (§ 23 OZ). V plné moci musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění (§ 31 odst. 1 OZ); je-li třeba, aby právní úkon byl učiněn v písemné formě, musí být plná moc udělena písemně. Písemně musí být plná moc udělena i tehdy, netýká-li se jen určitého právního úkonu (§ 31 odst. 4 OZ). Jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat, vzniknou tím práva a povinnosti přímo zmocniteli. Pokyny dané zmocněnci, jež nevyplývají z plné moci, nemají vliv na právní účinky jednání, ledaže by byly známy osobám, vůči nimž zmocněnec jednal (§ 32 odst. 2 OZ). Podle odvolacího soudu je tak nutno rozlišovat právní vztahy mezi zmocnitelem a zmocněncem, vzniklé na základě dohody o plné moci (§ 23 OZ) a právní vztahy mezi zmocnitelem a osobami třetími, které vznikají v důsledku právních úkonů zmocněnce, učiněných jménem zmocnitele na základě plné moci. Pro vymezení rozsahu oprávnění zmocněnce jednat za zmocnitele není dohoda o plné moci právně významná; rozhodující je rozsah oprávnění, uvedený v plné moci, jež je právním úkonem zmocnitele, jímž se dává třetím osobám najevo, že zmocněnec je oprávněn zastupovat zmocnitele v rozsahu uvedeném v plné moci. Pokyny dané zmocnitelem zmocněnci, případně jakákoliv omezení, jež nevyplývají z plné moci (mohou však být obsažena například v dohodě o plné moci) nemají vliv na právní účinky jednání zmocněnce vůči třetím osobám, nebyly-li třetím osobám známy (§ 32 odst. 2 OZ). Pro obsah plné moci je rozhodující učiněný projev vůle; vnitřní výhrady nemají právní význam. Platné právo tak stojí na principu ochrany dobré víry třetích osob, jednajících se zmocněncem.

16. Z hlediska právního odvolací soud vychází dále z názoru, podle něhož tzv. rámcová smlouva nezakládá závazkový vztah, pohledávky a závazky smluvních stran z ní tudíž nevznikají. Význam rámcové smlouvy spočívá v tom, že strany tam, kde předpokládají dlouhodobější obchodní vztah, stanoví jejím prostřednictvím základní pravidla, jak se stalo v projednávaném případě, jak je odůvodněno níže, smlouvou o poskytování právních služeb uzavřenou původním žalobcem [Anonymizováno] a žalovaným dne 8. 6. 2005. Těmto pravidlům by měly podléhat všechny konkrétní (tzv. realizační) smlouvy na jejím základě v budoucnu uzavřené (v projednávaném případě smlouva o právní pomoci týkající se vymáhání předmětné pohledávky za společností [Anonymizováno] v řízení o likvidaci uvedené společnost), nebude-li v té či oné realizační smlouvě ujednáno jinak. Rámcová smlouva tak nemá jiný význam a jinou funkci, než že stanoví smluvní podmínky následně uzavíraných konkrétních, realizačních smluv, tj. v tom či onom rozsahu předurčuje jejich obsah. Při vzniku realizační smlouvy uzavřené na základě rámcové smlouvy se podle odvolacího soudu v rozsahu, v němž strany nesjednaly v realizační smlouvě jinak, stávají smluvní podmínky sjednané v rámcové smlouvě součástí obsahu realizační smlouvy.

17. Dále odvolací soud vychází z názoru, podle něhož, jestliže byla smlouva o poskytování právních služeb uzavřena mezi podnikatelem a advokátem a jestliže při vzniku tohoto závazkového vztahu bylo zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týká podnikatelské činnosti klienta, řídí se otázky týkající se této smlouvy, jakož i otázky práva na náhradu škody způsobené advokátem při výkonu advokacie obchodním zákoníkem, speciální úpravou této odpovědnosti v zákoně o advokacii, jakož i obecným předpisem v otázkách uvedenými předpisy neupravených.

18. Smlouva o poskytování právních služeb může mít v režimu obchodního zákoníku zpravidla podobu smlouvy mandátní, uzavřené podle § 566 a násl. obchodního zákoníku, jak tomu bylo podle odvolacího soudu i v projednávaném případě.

19. Podle § 566 odst. 1 obch. zák. mandátní smlouvou se zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti, a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu. Smlouva mezi advokátem a klientem o poskytování právních služeb nemusí být písemná.

20. Konečně v rámci této problematiky odvolací soud vycházel ze skutečnosti, že uvedeného ustanovení plyne, že mandátní smlouva je zvláštní označení pro příkazní smlouvu v obchodních závazkových vztazích. Stranami smlouvy jsou mandatář (jednající) a mandant (ten, za něhož je jednáno), přičemž pojmovým znakem mandátní smlouvy je závazek mandatáře zařídit určitou obchodní záležitost jménem a na účet mandanta a závazek mandanta zaplatit za zařízení záležitosti mandatáři úplatu. Pojmovou náležitostí smlouvy mandátní je vedle označení stran též určení záležitosti, jež má být zařízena, a sjednání úplatnosti závazku. Sjednání závazku zařídit určitou obchodní záležitost může mít přitom obecně povahu uskutečňování (na základě písemné plné moci) právních úkonů (např. typicky uzavírání smluv, vystupování před soudy, vyřizování určité záležitosti) jménem mandanta, nebo výkon faktické činnosti, k níž zmocnění není třeba a může se jednat i o kombinaci obou způsobů. Povinností mandatáře přitom je postupovat při zařizování záležitosti mandanta s odbornou péčí, podle pokynů mandanta a v souladu s jeho zájmy.

21. Odvolací soud z hlediska skutkového vycházel z výsledku dokazování provedeného v této věci před odvolacím soudem dne 23. 10. 2018, kdy ze smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 14. 6. 2005 zjistil, že [fyzická osoba] a žalovaný uzavřeli toho dne smlouvu, na jejímž základě měl žalovaný na pokyn osob uvedených v čl. 3 smlouvy poskytovat dlouhodobě na dobu neurčitou za úplatu 1 300 Kč/hod právní služby specifikované v širokém rozsahu v čl. 1, v rámci čehož měl také zastupovat [fyzická osoba] před soudy, státními orgány a jinými právními subjekty, a to vždy na základě individuální plné moci. Dle čl. 5 byl právní zástupce vázán příkazy zájemce ([fyzická osoba]) a dle čl. 6 byl [fyzická osoba] oprávněn nechat se právně zastupovat i jiným subjektem.

22. Z plné moci ze dne 24. 8. 2009 odvolací soud zjistil, že [fyzická osoba] zmocnil touto plnou mocí žalovaného „… k podání přihlášky zmocnitele vůči společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], se sídlem [adresa]…..“

23. Zopakováním důkazu výpovědí svědkyně [Anonymizováno] odvolací soud zjistil, že tato svědkyně vypovídala shodně jako před soudem I. stupně (s níže uvedenou výjimkou). V rozhodné době svědkyně byla zaměstnankyní původního žalobce [Anonymizováno] a v současné době pro právní nástupkyni [fyzická osoba] (pro žalobkyni) nepracuje. Do pracovního poměru nastoupila v červnu 2009 a dostala za úkol sledovat průběhy insolvenčních řízení zveřejňovaných v insolvenčním rejstříku, a to ode dne jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku. U původního žalobce [fyzická osoba] pracovala krátkou dobu několika měsíců před tím, než byla podána přihláška předmětné pohledávky do likvidace společnosti [právnická osoba] O tom, že společnost [právnická osoba] je v insolvenci se dozvěděla od původního žalobce [Anonymizováno]. Nikdy se nezúčastnila jednání s [právnická osoba], na němž by byl přítomen žalovaný. S žalovaným komunikovala e-mailem, zda i po podání přihlášky do likvidace, si nepamatovala. K ukončení spolupráce s žalovaným podle svědkyně došlo někdy v roce 2010, což bylo prezentováno [Anonymizováno] tak, že žalovaný opomněl učinit nějaké úkony. V době zjištění insolvence společnosti [právnická osoba] tak ohledně předmětné pohledávky za uvedenou společností nebyl činný jiný advokát, byť kromě žalovaného se věci věnovala i [Anonymizováno], avšak ta až po té, co se [Anonymizováno] s žalovaným rozešel z důvodu jeho opomenutí učinit nějaké právní úkony. Oba advokáti podle svědkyně nepracovali pro [Anonymizováno] současně. Na rozdíl od původní výpovědi upřesnila, že skutečnost, že společnost [právnická osoba] je v insolvenci se prvně dozvěděla od původního žalobce [Anonymizováno] a nikoliv z insolvenčního rejstříku.

24. Z uvedených důkazů je tak podle odvolacího soudu zřejmé, že písemná smlouva o poskytování právních služeb ze dne 14. 6. 2005 byla uzavřena mezi podnikateli a ve vztahu k vymáhání předmětné pohledávky [fyzická osoba] za společností [Anonymizováno] byla realizována na základě ústní smlouvy týkající se tohoto konkrétního případu a na důkaz uzavření smlouvy o právní pomoci při vymáhání předmětné pohledávky cestou přihlášení se do procesu uspokojování věřitelů se žalovaný při zastupování [fyzická osoba] vykazoval plnou mocí udělenou mu jmenovaným podnikatelem dne 24. 8. 2009. Smlouva ze dne 14. 6. 2005 tak počítala s návazným dalším právním jednáním zástupce a zastoupeného, jehož forma nebyla ujednána a mohlo tak být učiněno písemně, ústně atd. a dokladem o tom měla být plná moc. Teprve až na základě takovéhoto návazného právního jednání měl být advokát oprávněn k zastupování klienta v určité konkrétní věci a pro ten případ byla k návazné smlouvě vystavována plná moc. Tak se stalo i v konkrétním projednávaném případě, kdy k původní více jak čtyři roky účinné smlouvě o právním zastoupení ze dne 14. 6. 2005 uzavřeli zástupce (žalovaný) se zastoupeným ([fyzická osoba]) navazující ústní smlouvu o právní pomoci, jejíž existence byla prokázána pnou mocí ze dne 24. 8. 2009 a nesporně se týkala zastupování podnikatele [fyzická osoba] v řízení o likvidaci společnosti [Anonymizováno] přičemž existuje zásadní spor o tom, zda se týkala i zastoupení v dalším řízení, a to v insolvenčním řízení na majetek společnosti [Anonymizováno]

25. Jak již bylo naznačeno, po provedeném zopakování dokazování odvolací soud konstatoval, že plná moc ze dne 24. 8. 2009, představující vnější průkaz uzavření smlouvy o právní pomoci související s vymáhání předmětné pohledávky za i společností [Anonymizováno] a navazující na smlouvu uzavřenou hluboko v minulosti, o níž svědčí plná moc ze dne 24. 8. 2009, nepochybně z hlediska svého textu mohla ve vztahu k třetím osobám opravňovat zástupce (žalovaného) k podání přihlášky jak do řízení o likvidaci společnosti [Anonymizováno], tak do insolvenčního řízení, a to ve vztahu klient-advokát ovšem za předpokladu, bylo-li tak mezi účastníky smlouvy o právním zastoupení (prokazované uvedenou plnou mocí) ujednáno. V daném případě by šlo o ústní ujednání.

26. Odvolací soud v uvedené souvislosti zastává právní názor, podle něhož význam vlastního textu smlouvy je dán skutečností, že je třeba rozlišovat právní vztahy mezi zmocnitelem a zmocněncem, vzniklé na základě dohody o plné moci a právní vztahy mezi zmocnitelem a osobami třetími, jež vznikají v důsledku právních úkonů zmocněnce, učiněných jménem zmocnitele na základě plné moci. Pro vymezení rozsahu oprávnění zmocněnce jednat za zmocnitele je rozhodující znění plné moci; omezení, vyplývající ze vztahů mezi zmocněncem a zmocnitelem (např. z dohody o plné moci) jsou vůči třetím osobám účinná, jen byla-li jim takováto dohoda známa.

27. Jak je zřejmé z obsahu spisu soud I. stupně v uvedené směru (ohledně obsahu ujednání týkající se vymáhání předmětné pohledávky v insolvenčním řízení) nabyl pochybnosti o obsahu ujednání o rozsahu zastoupení mezi [fyzická osoba] a žalovaným, a to po té, co došlo ke zrušení jeho původního rozhodnutí odvolacím soudem. Přípustně proto zkoumal, zda se žalovaný advokát zavázal rovněž k zastupování [fyzická osoba] v insolvenčním řízení na majetek společnosti [Anonymizováno] a nikoliv pouze (což nebylo sporné) v řízení o likvidaci uvedené společnosti. Dospěl-li k tomu, že advokát zastupoval klienta pouze v řízení o likvidaci, když v řízení o likvidaci podle soudu I. stupně [fyzická osoba] činil veškeré úkony sám a dávat tím najevo, že již advokáta pro další kroky k vymožení zajištěné pohledávky nepotřebuje, na základě čeho se soud I. stupně přiklonil k popisu obsahu smlouvy o právní pomoci učiněného jediným žijícím účastníkem návazné smlouvy, nelze v tomto směru soudu I. stupně ničeho vytknout.

28. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v projednávaném případě vykonával na základě smlouvy o právním zastoupení úkony ve prospěch fyzické osoby a to na základě pokynů dalších fyzických osob, odvolací soud posuzoval důkazy provedené před odvolacím soudem též se zaměřením na otázku, zda smlouva o poskytování právních služeb byla uzavřena mezi advokátem (svého druhu podnikatelem) a občanem a řídila by se OZ nebo zda smlouva o právním zastoupení má základ ve vztahu advokáta a jiného podnikatele, jestliže při vzniku tohoto závazkového vztahu bylo zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týká podnikatelské činnosti klienta a řídila by se obchodním zákoníkem. Podle právního názoru odvolacího soudu se vymáhání předmětné pohledávky týkalo podnikatelské činnosti [fyzická osoba] mimo jiné též s ohledem na skutečnost, že z výslechu zaměstnankyně jmenovaného svědkyně [Anonymizováno] vyplynulo, že náplní její pracovní činnosti pro zaměstnavatele, podnikatele [Anonymizováno] bylo sledovat postup začínajících nebo vedených insolvenčních řízení a mimo jiné též řízení vedené na majetek dlužníka společnosti [právnická osoba], jehož se měla týkat žalobkyní zpochybňovaná činnost žalovaného advokáta, Podle odvolacího soudu za shora uvedené situace v konkrétní projednávané věci učinil soud I. stupně správný právní závěr v tom směru, že je nutno postupovat podle obchodního zákoníku Proto i odvolací soud vlastní smlouvu o právní pomoci ze dne ze dne 14. 6. 2005 a smlouvu prokazovanou plnou mocí ze dne 24. 8. 2009 posuzoval podle obchodního zákoníku a zejména podle jeho ustanovení o mandátní smlouvě ve spojení se speciálním předpisem, jímž je zákon o advokacii, přičemž vzal v úvahu i to, že nelze-li některé otázky řešit podle ustanovení uvedených předpisů, řeší se podle předpisů práva občanského (viz např. shora uvedené týkající se zastoupení).

29. V rámci úvah o obsahu existenci rámcové smlouvy a obsahu na ni navazující ústní realizační smlouvy, jejíž existence byla prokázána předloženou plnou mocí ze dne 24. 8. 2009, odvolací soud v obecné rovině vycházel z právního názoru uvedeného shora, týkajícího se rámcové smlouvy.

30. Odvolací soud na základě dokazování dospěl k dílčímu závěru, že mezi [Anonymizováno] a žalovaným byla uzavřena jednak písemná smlouva o poskytování právních služeb ze dne 14. června 2005 mající charakter rámcové smlouvy, přičemž v návaznosti na uvedené právní jednání byla uzavřena mezi oběma uvedenými podnikateli též návazná ústní smlouva, jejímž předmětem bylo zastupování podnikatele [Anonymizováno] žalovaným v řízení o likvidaci společnosti [právnická osoba] a v tomto řízení vymožení předmětné zajištěné pohledávky podáním přihlášky do řízení o likvidaci společnosti. To je ostatně mezi účastníky nesporné, přičemž zásadní spor mezi účastníky byl v tom, zda ústní smlouva o zastoupení, o jejíž existenci svědčila plná moc ze dne 24. 8. 2009, zavazovala žalovaného rovněž k vymáhání předmětného nároku v insolvenčním řízení na majetek společnosti [Anonymizováno]

31. V dalším se proto odvolací soud zaměřil na uvedenou otázku obsahu navazující realizační smlouvy prokazované uvedenou plnou mocí. Po provedeném dokazování se odvolací soud ztotožnil se soudem I. stupně v tom, že žalovaný advokát [Jméno žalovaného] byl vybaven plnou mocí ze dne 24. 8. 2009 toliko za účelem vymáhání předmětného nároku v řízení o likvidaci společnosti [Anonymizováno], a to prostřednictvím podání přihlášky do likvidace. To že dohoda o právním zastoupení v případě realizační smlouvy o právní pomoci se netýkala dalších případných řízení (mezi nimi vymáhání předmětného nároku [Anonymizováno] pro případ insolvenčního řízení na majetek společnosti [Anonymizováno] je zřejmé nejenom z toho, že podle zjištění soudu I. stupně mohl žalovaný ze skutečnosti, že [fyzická osoba] činil při vymáhání své pohledávky v řízení o likvidaci úkony sám, nabýt dojmu, že se s ním nepočítá v pokračování procesu vymáhání předmětné pohledávky, ale i z časových souvislostí, kdy potřeba zastoupení při vymáhání shora uvedené pohledávky za dlužnickou společností [Anonymizováno] byla aktuální právě v době vedeného řízení o likvidaci. Ostatně [fyzická osoba] se v řízení o likvidaci uvedené společnosti nemusel obávat o uspokojení této pohledávky vzhledem k jejímu zajištění a z toho důvodu, když nebylo zapotřebí zásadních právních úkonů advokáta, aktivně sám řešil to, aby byla uspokojena jeho nezpochybňovaná zajištěná pohledávka právě v řízení o likvidaci společnosti [Anonymizováno] Navíc pro případ, že by společnost [Anonymizováno] upadla do insolvence před uspokojením předmětné pohledávky [fyzická osoba] se podle provedených důkazů jmenovaný věřitel zajistil i tím, že sám sledoval insolvenční rejstřík a výsledky pohybů v tomto veřejném rejstříku také [fyzická osoba] sdělil své tehdejší zaměstnankyni [Anonymizováno].

32. Po provedeném dokazování zaměřeném na otázky obsahu smlouvy o právní pomoci po předchozím zrušení rozsudku soudu I. stupně ani odvolací soud neshledal podmínky pro skutkový závěr, že již při sjednávání zastoupení v rámci vymáhání předmětné pohledávky v procesu likvidace společnosti [Anonymizováno] zástupce (žalovaný) a zastoupený ([fyzická osoba]) sjednali, že zástupce (žalovaný) bude klienta zastupovat i v případném dalším řízení, jež by mohlo následovat po řízení o likvidaci společnosti [Anonymizováno] Uvedené vyplývá ze shora uvedených nepřímých důkazů, neboť se v průběhu řízení nenabízela možnost učinit zjištění vůle smluvních stran při uzavírání konkrétní smlouvy o právní pomoci z důkazů přímých, když [fyzická osoba] umřel a druhý přímý účastník smlouvy o právní pomoci (žalovaný) tvrdí, že realizační smlouva o právní pomoci v daném konkrétním případě byla omezena toliko na řízení o likvidaci společnosti [Anonymizováno] cestou přihlášení se do likvidace.

33. Za shora uvedené situace odvolací soud uzavřel, že ačkoli právnímu předchůdci žalobkyně [fyzická osoba] vznikla při vymáhání nároku vůči dlužníkovi společnosti [Anonymizováno] újma, za tuto újmu žalovaný neodpovídá, neboť na straně žalovaného nebylo zjištěno jednání v rozporu se zákonem nebo v rozporu se smluvním ujednáním, čímž nemůže být dán ani další předpoklad odpovědnosti žalovaného za tvrzenou újmu, a to příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a újmou vzniklou právnímu předchůdci žalobkyně.

34. Napadený rozsudek soudu I. stupně je proto věcně správný o z toho důvodu jej odvolací soud postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

35. V odvolacím řízení měli žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně úspěch. Proto jim odvolací soud podle § 224 odst.1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení představované náklady na právní zastoupení podle § 6 odst. 1, § 7, , § 11, § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif)

36. Náklady žalovaného byly představovány náklady na právní zastoupení v celkové výši 31 633 Kč a jsou tvořeny odměnou za zastoupení advokátem za 1 úkon dle §11 odst. 1 AT ve výši 22 980 Kč z punkta 3 662 107 Kč za účast při jednání odvolacího soudu. Zástupce žalovaného má právo k tomuto úkonu na režijní paušál 300 Kč. Dále má právo na cestovné 1 863 Kč vykonané vozidlem [Anonymizováno] RZ [SPZ] se spotřebou 11,77 l benzinu /100 km při ceně 31,50 Kč/litr benzinu na trase z [adresa] a zpět 2x 115 km a má právo na náhradu za promeškaný čas za 10 půlhodin po 100 Kč. Konečně má právo podle § 137 odst.3, odst.4 o. s. ř. na náhradu za advokátem odvedenou DPH ve výši 5 490 Kč.

37. Náklady vedlejšího účastníka na straně žalovaného byly představovány náklady na právní zastoupení v celkové výši 28 169 Kč a jsou tvořeny odměnou za zastoupení advokátem za 1 úkon dle §11 odst. 1 AT ve výši 22 980 Kč z punkta 3 662 107 Kč za účast při jednání odvolacího soudu. Zástupce vedlejšího účastníka má právo k tomuto úkonu na režijní paušál 300 Kč a má právo podle § 137 odst.3, odst.4 o. s. ř. na náhradu za advokátem odvedenou DPH ve výši 4 889 Kč.

38. Proto bylo rozhodnuto ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku tak, že žalobkyně byla zavázána uvedené náklady vzniklé na straně žalovaného a vedlejšího účastníka uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.