o návrhu na nařízení předběžného opatření, k odvolání navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. července 2021 č. j. 2 Nc 1277/2021-18,

1. Návrhem došlým soudu dne 15. 7. 2021 se navrhovatelé domáhali vydání předběžného opatření, kterým by účastníkovi [Jméno advokátky B], …(dále také jen „účastník“) byla uložena povinnost strpět instalaci bezpečnostní schránky na klíče 5441 EURD Bluetooth (dále také jen „schránka“) na plášť domu č. p. [Anonymizováno], v obci [adresa], k. ú. [adresa] (dále také jen „návrh“).

2. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Návrh navrhovatelů na nařízení předběžného opatření, kterým by účastníkovi [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [adresa] byla uložena povinnost strpět instalaci bezpečnostní schránky na klíče [Anonymizováno] Bluetooth na plášť domu č. p. [Anonymizováno], v obci [adresa], k. ú. [adresa], se zamítá.“ (výrok I.), „Navrhovatelům se pro právní moci toho usnesení vrací z účtu Městského soudu v Praze jistota ve výši 10 000 Kč.“ (výrok II.).

3. V odůvodnění soud prvního stupně po rekapitulaci v návrhu uvedených skutečností a citaci § 74 a § 75 c odst. 1 o. s. ř. uvedl, že považuje za osvědčené tyto skutečnosti: Navrhovatel a/ je členem účastníka, vlastníkem bytu. Navrhovatelka b/ je matkou navrhovatele a/a původním vlastníkem bytu. Navrhovatelka b/ má k bytu zřízeno doživotní věcné břemeno užívání bytu a v bytě bydlí. Účastník je osobou vykonávající správu domu č. p. [Anonymizováno], v k. ú. [adresa], obec [adresa]. Navrhovatelka b/ je po mozkové příhodě v roce 2014; následkem této nemoci je porucha řeči a pohyblivosti, zdravotní stav navrhovatelky b/ vyžaduje dopomoc druhé osoby, která je realizována domácí péčí [právnická osoba]., přičemž je vhodné vytvořit navrhovatelce b/ vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu takové podmínky, které by umožnily příchod domácí péče do domu bez asistence navrhovatelky b/ (lékařská zpráva [Anonymizováno] ze dne 14. 6. 2021). Navrhovatelé osvědčili, že navrhovatelce b/ je poskytována osobní asistence v rozsahu dle smlouvy o poskytování sociální služby ze dne 8. 4. 2021, a to několika asistenty jedenkrát až dvakrát denně (rozpis služeb pro červenec 2021) a že služba asistence nezajišťuje předávání klíčů mezi asistenty (email navrhovateli a/ ze dne 14. 5. 2021). Dopisem ze dne 28. 4. 2021 navrhovatel a/ osvědčil, že požádal účastníka o souhlas s umístěním bezpečnostní schránky u vchodových dveří do domu, do které by umístil čip nutný pro otevření dveří z důvodu, že mu byl odepřen souhlas ze strany výboru účastníka (dále také jen „dopis ze dne 28. 4. 2021“). Dopisem ze dne 3. 5. 2021 navrhovatelé osvědčili, že účastník reagoval na dopis ze dne 28. 4. 2021 odmítavým stanoviskem. Nedatovaným dopisem výboru účastníka navrhovatelé osvědčili, že výbor účastníka reagoval na email navrhovatele a/ ze dne 14. 5. 2021, že sdělil navrhovateli a/, že v záležitosti umístění bezpečnostní schránky na fasádu domu se necítí oprávněn rozhodovat s ohledem na stanovy účastníka, neboť má za to, že o této záležitosti, týkající se společných prostor domu, rozhoduje shromáždění účastníka a že výbor účastníka chápe situaci a navrhuje poskytnout okamžitě libovolný počet čipů k otevření vstupních dveří domu (dále také jen „reakce na email ze dne 14. 5. 2021“). Emailem účastníka ze dne 3. 6. 2021 navrhovatelé osvědčili, že účastník jménem výboru účastníka sděloval, že žádosti navrhovatele a/ nevyhoví a souhlas nevydá a nabídl navrhovateli a/ možnost podat písemnou žádost, aby byl jeho požadavek zařazen jako bod programu na nejbližší shromáždění vlastníků, kde o něm následně bude diskutováno a hlasováno (dále také jen „email ze dne 3. 6. 2021“). Dále soud prvního stupně uvedl, že pokud by návrhu vyhověl, nejednalo by se o zatímní úpravu účastníků s tím, že zatímní úpravna účastníků je vždy třeba posuzovat ve vztahu k nároku, který má být uplatněn ve věci samé. Navrhovatelé uvádějí, že se budou domáhat určení neplatnosti orgánu společenstva vlastníků jednotek, jímž byl vysloven nesouhlas s umístěním schránky na fasádu domu. Navrhovatel a/ by byl k takovému návrhu aktivně věcně legitimován, navrhovatelka b/ nikoliv, neboť není vlastník bytu a tedy není členem účastníka. Navrhovatelé však v návrhu vůbec konkrétně nespecifikovali, co považují za rozhodnutí orgánu účastníka, které hodlají napadnout návrhem na vyslovení jeho neplatnosti, tj. zdali se hodlají domáhat vyslovení neplatnosti dopisu ze dne 28. 4. 2021 nebo reakce na email ze dne 14. 5. 2021 nebo emailu ze dne 3. 6. 2021. Navrhovatelé v návrhu ani neoznačili, co považují za rozhodnutí výboru, které hodlají zpochybnit neplatností v rámci řízení ve věci samé. Osvědčení nároku ve věci samé je prvotním předpokladem pro nařízení předběžného opatření podle ustanovení § 74 odst. 1 o. s. ř., aniž by však soud při posouzení návrhu na nařízení předběžného opatření mohl předjímat rozhodnutí ve věci samé. Jen tak lze posoudit nejen osvědčení nároku ve věci samé, ale i potřebu zatímní úpravy poměru účastníků do doby, než ve věci samé bude rozhodnuto a jen tak lze posoudit i obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí. Soud prvního stupně nepominul, že institut předběžného opatření neslouží k tomu, aby sám o sobě vyřešil sporné vztahy účastníků, ale aby zatímně - do doby, než bude známo, jak budou sporné vztahy účastníků vyřešeny pravomocným rozsudkem - poměry upravil. Pokud by soud návrhu vyhověl a účastníkovi uložil povinnost strpět instalaci bezpečnostní schránky na klíče [Anonymizováno] Bluetooth na plášť domu, byl by vyřešen celý obsah sporu mezi účastníky, uzavřel soud prvního stupně.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podali oba navrhovatelé včasná odvolání shodného obsahu. Jejich stěžejní argumentaci lze shrnout následovně:

1) Předběžným opatřením se lze domáhat i toho, čeho ve věci samé. To platí zejména v případech, kdy jiné formy zajištění nároku předcházející nalézacímu řízení jsou neefektivní a nevydání předběžného opatření by tak vedlo k neodčinitelné újmě na straně navrhovatele. V literatuře jsou taková předběžná opatření nazývána jako tzv. uspokojující předběžná opatření (či také „předběžná opatření na plnění“ nebo „předběžná opatření s efektem účinku“).

2) O takový specifický případ se jedná i v této věci. „Žalobce 1“ byl postaven před mimořádně komplikovanou situaci, kdy se ve snaze o poskytnutí co nejlepší péče o svoji maminku, „žalobkyni 2“, a zachování co možná nejvyšší kvality jejího života, jakož i svého soukromého života, obrátil na žalovanou s žádostí o strpění instalace naprosto neinvazivní bezpečnostní schránky na klíče na fasádě domu. Toto řešení v daný moment představuje nejjednodušší způsob, jakým může „žalobce 1“ efektivně předávat klíče od bytu, v němž bydlí „žalobkyně 2“, přičemž jiným způsobem tuto situací v tuto chvíli řešit prakticky z podstaty nelze. Pokud by mělo být vydání takového předběžného opatření z podstaty nepřípustné, jak formalisticky dovozuje soud prvního stupně, a „žalobci“ by se tak nároku museli domáhat v mnohaletém soudním řízení (jehož vyřešení může pro „žalobkyni 2“ pro její věk přijít již pozdě), znamenalo by to, že právům „žalobců“ současná úprava civilního procesu nedokáže ani teoreticky zajistit dostatečně efektivní ochranu, pročež by se tak jednalo o zjevnou mezeru v právu. V právu de lege lata však taková mezera neexistuje, neboť je možné vydat právě tzv. uspokojující předběžné opatření, což soud prvního stupně opomenul a odmítl.

3) Není pravdou, že by uložením totožné povinnosti, které by se „žalobci“ domáhali v žalobě, byl celý obsah sporu vyřešen. Trvání předběžného opatření je ze zákona omezeno právní mocí rozhodnutí ve věci samé. Povinnost strpět instalaci takové schránky by tak bylo jen prozatímní úpravou, než by došlo k posouzení nároku ve věci samé; jinak by předběžné opatření zaniklo (§ 77 o. s. ř.).

4) Protiprávní stav vyvolaný „žalovaným“ (tj. jeho nesouhlasem s instalací takové schránky) je ze své vlastní podstaty předběžně řešitelný z principu pouze uložením „předbíhající“ či „quasi-meritorní“ povinnosti, která je obdobná či shodná s tou, která by mohla být uložena až rozsudkem v navazujícím řízení. „Žalované“ by zatímním strpěním instalace bezpečnostní schránky žádná (majetková i nemajetková) újma nevznikla, a to zvláště, když se „žalobce 1“ zavázal uhradit veškeré náklady spojené s její instalací. Naopak, na straně „žalobců“ dojde k takovým následkům, které by již nebyly napravitelné. Umožňuje-li soudní praxe vydání předběžného opatření, jímž by byla uložena povinnost vydat klíče od bytu či nebytového prostoru, nebo aby byla vydána věc, kterou „žalovaný“ zadržuje, není sebemenšího důvodu k tomu, aby nemohlo být vydáno předběžné opatření, jímž se ukládá „žalovanému“ prozatímně strpět instalaci bezpečnostní schránky na klíče.

5. Navrhli, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro jeho změnu.

7. Podle § 74 o. s. ř. (1) Před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. (2) Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu. (3) Příslušným k nařízení předběžného opatření je soud, který je příslušný k řízení o věci, nestanoví-li zákon jinak.

8. Podle § 75 odst. 2 o. s. ř. návrh na nařízení předběžného opatření podle § 76 musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat … vylíčení skutečností o tom, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, vylíčení skutečností, které odůvodňují předběžné opatření, a musí být z něj patrno, jakého předběžného opatření se navrhovatel domáhá; ….Podle § 42 odst. 4 o. s. ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, …, které věci se týká a co sleduje…

9. Podle § 75a o. s. ř. návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.

10. Podle § 75c odst. 4 o. s. ř. pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně.

11. Z citovaného ustanovení § 75 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 42 odst. 4 o. s. ř. vyplývá, že podstatnou náležitostí návrhu na nařízení předběžného opatření podaného před zahájením řízení ve věci samé podle § 74 odst. 1 o. s. ř. je vylíčení rozhodných skutečností ohledně řízení ve věci samé. Z návrhu musí být tedy zřejmý předmět budoucího řízení ve věci samé. Je tomu tak proto, že soud i v řízení o nařízení předběžného opatření navrženém před zahájením řízení ve věci samé musí přezkoumat podmínky řízení včetně své věcné a místní příslušnosti (§ 74 odst. 3 o. s. ř.), musí se zabývat otázkou, zda účastníky řízení o nařízení předběžného opatření jsou kromě navrhovatele ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samou (§ 74 odst. 2 o. s. ř.), musí mít najisto postaven procesní režim řízení ve věci samé, a tudíž i procesní režim řízení o nařízení předběžného opatření, tj. zda se jedná o řízení sporné či nesporné. V případě vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření musí soud podle § 76 odst. 3 o. s. ř. ve výroku uložit navrhovateli podat ve stanovené lhůtě konkrétní návrh na zahájení řízení ve věci samé. Podmínky pro nařízení předběžného opatření soud vždy zkoumá ve vztahu k předmětu řízení ve věci samé. Prokázaná provázanost předběžného opatření s budoucím meritorním řízením zabezpečí, že pozdějším výrokem ve věci samé dojde k narovnání práv a povinností, které prozatímně upravuje enunciát předběžného opatření. Procesní institut předběžného opatření neslouží k tomu, aby sám o sobě vyřešil sporné vztahy účastníků, jakkoliv by takové vztahy měly pro oba či jednoho z nich závažné následky, neboť jde o potřebu zatímní úpravy poměrů do doby konečného rozhodnutí ve věci samé, přičemž soud při posouzení návrhu na nařízení předběžného opatření nesmí takové konečné rozhodnutí předjímat. Navrhovatel úspěšně nemůže podávat návrh na nařízení předběžného opatření neuváženě bez vědomí dostatečně jasně a jednoznačně formulované žaloby (návrhu), kterou hodlá dosáhnout procesního cíle – vyřešení věci samé. Přitom platí, že určení předmětu meritorního řízení v návrhu na nařízení předběžného opatření je plně v dispozici navrhovatele a soud místo něj nemůže zvažovat všechny v úvahu připadající možnosti návrhů, které by v projednávané věci přicházely v úvahu.

12. Uvedli – li navrhovatelé ve svém návrhu na nařízení předběžného opatření pod bodem 5.10., že ve věci samé „se žalobci budou domáhat určení neplatnosti orgánu společenství vlastníků jednotek,…“ ztotožňuje se odvolací soud se správným závěrem soudu prvního stupně, že navrhovatelé v návrhu vůbec konkrétně nespecifikovali, co považují za rozhodnutí orgánu účastníka, které hodlají napadnout návrhem na vyslovení jeho neplatnosti. Pro úplnost odvolací soud podotýká, že obecně platí, že řízení o vyslovení neplatnosti orgánu právnické osoby by bylo řízením v režimu zákona o zvláštních řízeních soudních, tedy tzv. nesporným řízením.

13. Navíc, co již soud prvního stupně nezmínil, navrhovatelé v návrhu na nařízení předběžného opatření též pod bodem 5.10. uvedli, že ve věci samé „se žalobci budou domáhat dále nahrazení projevu vůle žalovaného, jímž bude žalovaný naopak povinen vyslovit souhlas s umístěním bezpečnostní schránky na fasádu domu“. Navrhovatelé používají v návrhu přitom jen označení účastníků řízení jako žalobce 1, žalobce 2 a žalovaný, tedy účastníky tzv. sporného řízení.

14. Není tak vůbec zřejmé, zda navrhovatelé podali návrh na nařízení předběžného opatření před zahájením tzv. nesporného řízení, ohledně něhož však není uvedena ani přesná specifikace rozhodnutí orgánu účastníka, jež hodlají napadat návrhem na vyslovení jeho neplatnosti, či zda návrh na nařízení předběžného opatření podali před zahájením řízení o nahrazení projevu vůle žalovaného, tedy před zahájením tzv. sporného řízení. K tomu odvolací soud podotýká, že dělení na tzv. sporná a nesporná řízení nemá jen teoretický význam. Uvedené dělení má význam pro správný, tedy zákonný postup soudu při zjišťování skutkového stavu, na základě něhož soud meritorně rozhoduje. V nesporném řízení obecně platí, že soud není vázán tvrzeními a důkazními návrhy účastníků řízení, může vyšetřovat skutkový stav podle svého uvážení. Jedná se o zásadu vyšetřovací legislativně vyjádřenou v § 20 z. ř. s. Naproti tomu ve sporných řízeních se uplatňují jiná pravidla a zásady, např. zásada tzv. zákonné koncentrace řízení (§ 118b o. s. ř.), což má podstatný vliv na celý průběh, a potažmo i výsledek řízení. Také princip důkazního břemene a následků jeho neunesení je pro sporné řízení typické. Také z hlediska účastenství platí naprosto rozdílná pravidla pro sporné či nesporné řízení.

15. Odvolací soud tedy shrnuje, že v posuzované věci není v návrhu na nařízení předběžného opatření jednoznačně a určitě uveden předmět řízení ve věci samé coby podstatné náležitosti návrhu na nařízení předběžného opatření, před jehož zahájením je předmětný návrh na nařízení předběžného opatření podáván. Absence této podstatné náležitosti návrhu na nařízení předběžného opatření má za následek neurčitost takového návrhu, jelikož nelze seznat, jaké právní (nikoliv faktické) poměry účastníků mají být předběžným opatřením prozatímně upraveny. Tuto vadnost návrhu však nebyl soud prvního stupně oprávněn odstranit postupem dle § 43 o. s. ř., neboť tento postup zákon v případě návrhu na nařízení předběžného opatření neumožňuje.

16. V případě, že je nutno návrh odmítnout pro vady neurčitosti a neúplnosti podle § 75a o. s. ř., je nadbytečné zabývat se jeho důvodností podle § 75c odst. 1 o. s. ř.

17. Z vyloženého důvodu odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření odmítl a ve zbývajícím akcesorickém výroku potvrdil.

18. Nákladový výrok je odůvodněn § 224 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 3 o. s. ř., dle kterého odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady. Protože účastníkovi žádné náklady řízení před soudem prvního stupně ani v odvolacím řízení nevznikly, vyslovil odvolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.