o určení členství v bytovém družstvu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 75 Cm 96/2016241 ze dne 11. března 2020

Proti tomuto rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě odvolala žalobkyně (odvolatelka) a domáhala se jeho změny a vyhovění návrhu, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení z důvodů dle § 205 odst. 2), písm. b), c) d), e) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Odvolatelka soudu I. stupně vytýká, že:

1) Nepřihlédl k navrženému a označenému důkazu a nevyslechl žalobkyni, když její výslech je pro posouzení věci zásadní s ohledem na posouzení dobré víry žalované 3. ([Anonymizováno]) a k prokázání tvrzení žalobkyně, že netušila o uzavření smlouvy o převodu práv a povinností v družstvu mezi žalovanou č. 2 [Anonymizováno] a žalovanou č. 3. Dále také k tomu, že nebyla účastna vyjednávání o uzavření smlouvy o převodu práv a povinností mezi žalovanou č. 2 a svědkem [Anonymizováno] a k tomu, že žalované č. 3 a jejímu otci svědku [Anonymizováno] sdělovala, že s převodem práv a povinností nesouhlasí a uplatňuje právo k členskému podílu v družstvu ona sama.

2) Podle odvolatelky se soud I. stupně rovněž dopustil procesního pochybení při vedení řízení, kdy účastníkům nesdělil výsledky přípravy jednání, neuvedl, která právně významná skutková tvrzení účastníků lze považovat za shodná, která zůstala sporná a které z dosud navržených důkazů budou provedeny, čímž se stal jeho postup nepředvídatelný a byla tím zásadně porušena práva účastníků řízení.

3) Podle odvolatelky soud I. stupně nesprávně uvěřil identickým výpovědím vyslýchané žalované č. 3 ([Anonymizováno]) a jejímu otci [Anonymizováno] a v rozporu se zásadou rovnosti stran řízení nerozhodl o navrženém výslechu žalobkyně a bez dalšího odůvodnění zamítl navržený výslech žalované 2., když oba tyto důkazy měly vyloučit dobrou víru žalované 3. Výslech žalované 2. podle odvolatelky byl přitom navržen po výzvě soudu již ve vyjádření žalobkyně ze dne 5. 4. 2019.

4) Stejně tak soud I. stupně nesprávně neprovedl výslech navržené svědkyně [Anonymizováno] ohledně toho, že žalobkyně se dostavovala na členské schůze žalovaného 1. v období let 2013-2016, tedy v letech zásadních pro posouzení dobré víry žalované 3.

5) Stejně tak jsou podle odvolatelky zásadní pro celou věc výpisy odchozích telefonních hovorů z čísla žalobkyně za období od 1. 1. 2016 do 9. 7. 2016 z nich je zřejmé, že odvolatelka kontaktovala žalovanou 3. prostřednictvím jejího otce svědka [Anonymizováno], že uplatňuje práva k členství v žalovaném 1.

6) Podle odvolatelky návrhy na provedení uvedených důkazů byly též učiněny řádně ve vyjádření ze dne 4. 11. 2019 v souladu s koncentračními lhůtami, kdy soud I. stupně sám veškeré koncentrační lhůty prolomil na jednání dne 6. 11. 2019, kde účastníky vyzýval v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů.

7) Podle odvolatelky soud I. stupně nesprávně bez jakéhokoli bližšího odůvodnění zamítal otázky vyslýchaným osobám, jež byly kladeny ze strany žalobkyně a a žalované č. 2 a jejich zástupců k vyjednávání o uzavření smlouvy o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu, k účasti žalobkyně při tomto vyjednávání a k vyloučení dobré víry žalované 3.

8) Podle odvolatelky se žalovaná 3. nemohla stát členkou žalovaného 1. na základě vydržení, neboť nebyla v dobré víře, že je členkou družstva a nechopila se všech práv a povinností, které z členství vyplývají, když podle odvolatelky při podpisu smlouvy o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu dne 9. 7. 2013 otci žalované 3. svědkovi [Anonymizováno] žalovaná 2. opětovně sdělovala, že členský podíl v žalovaném č. 1 není její, ale je ve vlastnictví žalobkyně, což jmenovaný přešel s tím, aby se žalovaná 2. o to nestarala a dal jí podepsat smlouvu.

9) Odvolatelka zdůraznila, že jí žalovaná 2. sdělila teprve na přelomu roku 2015 a 2016 to, že podepsala smlouvu o převodu členských práv a povinností v předmětném družstvu dne 9. 7. 2013 a žalobkyně následně na počátku roku 2016 ihned telefonicky upozornila žalovanou 3 prostřednictvím jejího otce [Anonymizováno], že smlouva o převodu je neplatná, protože byla uzavřena s žalovanou 2., jež nebyla členkou žalovaného 1. Proto žalovaná č. 3 podle odvolatelky nebyla v dobré víře a nemohla podíl vydržet.

10) Odvolatelka dále poukázala na skutečnost, že po té, co jí shora uvedené sdělila její dcera na přelomu roku 2015 a 2016, kontaktovala otce žalované 3. [Anonymizováno] a situaci následně řešila s předsedou družstva. Zdůraznila, že žalovaná 3. žalobkyni nevyzvala k tomu, aby předmětný byt opustila a nedomáhala se vstupu do bytu, nezajímala se o vystěhování odvolatelky z bytu a nepokusila se tak chopit užívacího práva k předmětnému bytu, když pouze platila příslušné poplatky žalované 1. a žalobkyni nechala v bytě bydlet bez upozornění, že žalované 3 svědčí užívací právo k tomuto bytu.

11) Dále podle odvolatelky soud I. stupně pochybil, jestliže v průběhu dokazování neobjasnil, jakým způsobem bylo mezi převodkyní (žalobkyně) a nabyvatelkou (žalovanou č. 3) vyjednáváno o ceně za převáděná práva a povinnosti, což je podle odvolatelky zásadní pro posouzení dobré víry žalované č. 3, neboť by tak mohlo být objasněno, proč a z jakého důvodu byla kupní cena za převáděná práva a povinnosti ve výši 2 300 000 Kč tak nízká, což bylo reakcí na uvedenou právní vadu.

12) Podle odvolatelky se stala v souladu s vyjádřením žalované 2. obětí předem promyšleného postupu žalované č. 3 a jejího otce a uvedeným nekonáním se žalovaná 3. snažila pouze simulovat dobrou víru v nabytí uvedených práv, když byt nikdy neviděla a domnívala se, že vlastní byt č. [Anonymizováno], ačkoli šlo o byt č. [Anonymizováno], byť žalovaná 3. pouze platila nájemné. Podle odvolatelky se žalovaná 3. nechopila všech práv a povinností potřebných k vydržení, ačkoli jí odvolatelka žádným způsobem ve výkonu jejich práv nebránila, protože ani nevěděla o tom, že si žalovaná 3. činí nárok na členství v žalovaném bytovém družstvu. Bránit svá práva odvolatelka začala až následně poté, co se dozvěděla od žalované 2. o existence smlouvy o převodu podílu.

Žalovaní 1. a 3. navrhli napadený rozsudek potvrdit pro jeho věcnou správnost.

Naopak žalovaná 2. navrhla odvolání své matky (žalobkyně) vyhovět s tím, že je ochotna nést náklady řízení, v němž by při úspěchu své matky nebyla úspěšná, když podle jejího názoru by byt měl zůstat její matce.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a odvolání žalobce důvodným neshledal.

Ve vztahu ke skutkové stránce věci odvolací soud shodně se soudem I. stupně vychází ze skutečnosti, že dne 9. 7. 2013 byla sjednána mezi žalovanou 2. (jako převodkyní) a žalovanou 3. (jako nabyvatelkou) smlouva, jejímž předmětem byl převod práv a povinností spojených s členstvím v předmětném bytovém družstvu, mezi něž patřilo členství v bytovém družstvu, s nímž je spojen nájem předmětného bytu jako bytu družstevního, a to za úplatu ve výši 2 300 000 Kč. Převodkyně přitom ve smlouvě prohlásila, že členská práva a povinnosti v bytovém družstvu nejsou zatížena žádnými právy třetích osob a současně, že nikdo nemá k členských právům a povinnostem předkupní právo. Žalovaná 2. byla evidována bytovým družstvem jako zakládající členka družstva vzniklého jako bytové družstvo dne 19. 3. 2003 s právem nájmu družstevního bytu č. [Anonymizováno], kategorie [Anonymizováno], velikosti [Anonymizováno],[Anonymizováno] m2 (tj. předmětný byt).

Odvolací soud vychází dále ze skutečnosti, že podle obsahu odvolání odvolatelka po uzavření shora uvedené smlouvy o převodu práv a povinností spojených s členstvím v předmětném bytovém družstvu žádným způsobem ve výkonu práv a povinností žalované 3. nebránila, neboť až do přelomu let 2015/2016 podle odvolání nevěděla o tom, že si žalovaná 3. činí nárok na členství v žalovaném v bytovém družstvu. Žalobkyně následně na počátku roku 2016 měla ihned telefonicky upozornit svědka [Anonymizováno] resp. žalovanou 3. prostřednictvím jejího otce [Anonymizováno], že smlouva o převodu je neplatná, protože byla uzavřena s žalovanou 2., jež nebyla členkou žalovaného 1. Před tím měla podle odvolání upozornit také žalovaná 2. na skutečnost, že jí nesvědčí práva a povinnosti v předmětném bytovém družstvu, a to nikoliv žalovanou 3., ale opět toliko jejího otce svědka [Anonymizováno], z jehož výpovědi (č.l. 192) ) však tato skutečnost nevyplývá.

Odvolací soud dále vychází z toho, že podle odvolání k upozornění ze strany žalované 2. mělo dojít v době, kdy docházelo k podpisování smlouvy o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu žalovanou 2. Převodkyně práv a povinností a nabyvatelka práv a povinností přitom podepsaly odděleně smlouvu před orgány oprávněnými ověřit podpis na předmětné listině.

Odvolací soud dále vychází ze skutečnosti, že žalobkyně vlastní žalobu na určení členství v družstvu nepodávala v nejbližších měsících po té, co měla upozorňovat na své členství v družstvu, tedy v běžící lhůtě pro vydržení práv, avšak žalobu podala až podáním z 11. 8. 2018, tedy po uplynutí řady měsíců po té, co vypršela tříletá vydržecí lhůta.

Dále odvolací soud vychází ze skutečnosti, že přes shora uvedené tvrzené sdělení žalované 2., že nedisponuje převáděným podílem v bytovém družstvu, měla podle obsahu odvolání žalovaná 3. zaplatit žalované 2. částku 2 300 000 Kč za uváděná práva a povinnosti v bytovém družstvu. Žalovaná 2. přitom měla podle obsahu odvolání dokonce požadovat za takovýto převod práv v družstvu, o nichž je nyní tvrzeno, že jimi žalovaná 2 nikdy nedisponovala, úplatu ve výši 3 000 000 Kč, tj. o cca 30 %více, než byla žalovaná 3. ochotna zaplatit za práva a povinnosti v družstvu tj. za podíl v uvedeném bytovém družstvu.

Odvolací soud dále vychází ze skutečnosti, že před uzavřením smlouvy byly žalované 3. předloženy listiny svědčících o členství žalované 2. v bytovém družstvu, zejména potvrzení bytového družstva ze dne 8. 7. 2013, že žalovaná 2. je členkou bytového družstva a má nájemní smlouvu na byt č. [Anonymizováno], kategorie [Anonymizováno], velikosti [Anonymizováno],[Anonymizováno] m2 (na předmětný byt). Na základě smlouvy o převodu práv a povinností spojených s členstvím v předmětném bytovém družstvu došlo po předložení smlouvy družstvu a po kontrole jejích formálních náležitostí k výmazu žalované 2. ze seznamu členů družstva a k vyznačení žalované 3., jako nové členky družstva.

Odvolací soud vychází dále ze skutečnosti, že otec žalované 3. svědek [Anonymizováno] nepotvrdil, že by žalované 3. předával jakékoliv sdělení v tom smyslu, že žalované 2. nesvědčí a nikdy nesvědčila práva a povinnosti v předmětném bytovém družstvu.

Odvolací soud rovněž vychází ze skutečnosti, že v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně po té, co se měla na přelomu let 2015/2016 dozvědět, že žalovaná 2. převedla členská práva a povinnosti v bytovém družstvu, něčeho činila k tomu, aby se naplnila jí tvrzená představa o jejím členství v bytovém družstvu. Nedomáhala se např. zápisu do seznamu členů atd. Skutečnost, že žalobkyně měla podle svého odvolání „…situaci řešit i s předsedou žalovaného 1. …“ měla být prokázána pouze výpovědí žalobkyně, když tuto skutečnost v průběhu řízení nepotvrdily orgány předmětného bytového družstva.

Konečně odvolací soud vychází ze skutečnosti, že podle obsahu spisu, zejména podle vyjádření žalobkyně a žalované 2., uvedená druhá žalovaná ohledně své účasti, případně ohledně účasti své matky v [Anonymizováno] v minulosti účelově nemluvila pravdu, přičemž o sobě a o své roli v tomto právním případu ve vztahu k členství v uvedeném bytovém družstvu před soudem uvedla, že se dokonce „…účastnila podvodu na mámu…“ s tím, že si „…uvědomuje, že za to může být trestně stíhána….“ (č.l. 155, 220). Dále konstatovala, že podvedla i p, [Anonymizováno] a p. [Anonymizováno] (č.l. 220).

Ve vztahu k právní stránce věci odvolací soud vychází z § 130 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen OZ) ve znění účinném v době právních jednání a v době vzniku právních skutečností významných pro závěr o vzniku členství účastníků v předmětném [Anonymizováno], tj. ve znění účinném od 1. 1. 1992 Sb., z něhož je zřejmé, že je-li držitel (ten, kdo ve smyslu §129 OZ vykonává právo pro sebe) se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Z § 134 odst. 1 OZ je zřejmé i to, že osoba oprávněně nepřetržitě po dobu stanovenou zákonem vykonávající právo (mající nepřetržitě v držbě po dobu 3 let věc, případně podíl např. podíl v obchodní korporaci, v družstvu atd.) stává se vlastníkem této věci, případně podílu.

Odvolací soud po právní stránce dále vychází z § 261 odst. 3 písm. a) obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (dále jen obchod. zák.), podle něhož se touto částí zákona řídí, bez ohledu na povahu účastníků, též závazkové vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka. Podle § 221 odst. 2 obchod. zák. družstvo, které zajišťuje bytové potřeby svých členů, je družstvem bytovým. Podle § 230 obchod. zák. převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu orgánů družstva. Členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě. Tytéž účinky jako předložení smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství.

Ve vztahu k nové právní úpravě občanskoprávních vztahů je z § 3028 odst. 3 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ) zřejmé, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

Jak je zřejmé z napadeného rozhodnutí, soud I. stupně považuje za člena [Anonymizováno]., jež se v dobré víře považovala za členku družstva po té, co žalované 2. zaplatila za převod členských práv a povinností v uvedeném bytovém družstvu, a to za situace, kdy disponovala doklady poskytnutými bytovým družstvem, podle nichž byla převodkyně družstevního podílu žalovaná 2. zakládající členkou družstva a přibližně 10 let plnila své povinnosti vůči družstvu.

Již na tomto místě odvolací soud konstatuje, že nevěří žalobkyni, že se celou dobu přibližně deseti let od založení a vzniku bytového družstva domnívala, že je to ona a nikoliv její dcera (žalovaná 2.), kdo se podílela na založení bytového družstva a stala se tak jeho zakládající členkou. Je tomu tak proto, že podle právního názoru odvolacího soudu žalobkyně již při minimálním zájmu o otázku členství v bytovém družstvu mohla zjistit, že členkou družstva není ona, ale její dcera žalovaná 2., a to z volně přístupných listin bytového družstva (např. pravidelné vyúčtování zasílané pouze členům družstva, seznamy členů z členských schůzí, nájemní smlouva uzavíraná se členem družstva, pozvánky zasílané členům na členské schůze atd.). Naopak žalovaná 3. se podle soudu I. stupně důvodně domnívala, že vykonává členská práva a povinnosti v předmětném družstvu, jež jí byla úplatně převedena žalovanou 2.

Podle odvolacího soudu z již uvedených důvodů nelze soudu I. stupně ničeho vytknout ohledně závěru, že žalovaná 3. je členkou [Anonymizováno]. Proto přicházelo v úvahu vydání rozhodnutí odvolacího soudu potvrzujícího zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně ve vztahu k domáhání se žalobkyní určení, že je členkou uvedeného bytového družstva. Z uvedeného tohoto důvodu neobstojí odvolací argumentace učiněná pod bodem 9 a 12 odvolání, jak je uvedeno výše.

Nad rámec uvedeného odvolací soud dodává, že výsledky dokazování provedeného před soudem I. stupně nepřímými důkazy mohou svědčit o tom, že žalované 2., s ohledem na splnění podmínek pro vznik členství, svědčila volně převoditelná práva a povinnosti v uvedeném bytovém družstvu (svědčilo jí vlastnictví podílu), což by mohlo vést k závěru, že žalované 3. svědčí práva a povinnosti v bytovém družstvu na základě jejich nabytí úplatným převodem od žalované 2. Jestliže podle odvolacího soudu totiž neexistují pochybnosti o splnění povinností žalovanou 2., nezbytných pro vznik jejího členství v bytovém družstvu, jestliže si žalovaná 2. nadále po dobu přibližně 10 let plnila své povinnosti člena bytového družstva, jestliže byla zapsána v seznamu členů bytového družstva a byla s ní, jako se členkou družstva, uzavřena nájemní smlouva, potom pouze účinné zpochybňující narušení uvedeného řetězce nepřímých důkazů by mohlo vést k potřebě dokazování též přímými důkazy dokládajícími vznik členství, jak tyto důkazy požadoval soud I. stupně a kladl k tíži žalovaným, že tyto přímé důkazy nenavrhli a netvrdili potřebné. Podle právního názoru odvolacího soudu, ke zpochybnění závěrů o členství žalované 2. ve vztahu k nic netušící třetí osobě (k žalované 3.) by přitom zásadně nestačilo to, že by žalovaná 2. měla porušit případná ujednání s žalobkyní o tom, která z těchto společně žijících osob se stane členkou družstva. Uvedené proto může svědčit o původním členství pouze žalované 2. v uvedeném bytovém družstvu a o jejím právu převést tato svá členská práva v družstvu úplatně na žalovanou 3., jak se mělo podle žalovaných 1. a 3. stát v projednávaném případě.

Vzdor uvedené úvaze o možném právním důvodu nabytí členství žalovanou 3. úplatným převodem odvolací soud konstatuje, že s ohledem na nepochybnou a v řízení prokázanou, existenci členství žalované 3. v [Anonymizováno] soudem I. stupně zjištěným vydržením družstevního podílu, je podle odvolacího soudu nadbytečné, z důvodu shodného výsledku ohledně nemožnosti vyhovění žalobě, případně provádět další dokazování k otázce, zda žalovaná 3. mohla či nemohla nabýt členská práva v bytovém družstvu tvrzeným úplatným převodem těchto práv.

Ke správnému dílčímu závěru soudu I. stupně o členství žalované 3. v uvedeném bytovém družstvu, vylučujícím členství žalobkyně v družstvu a majícímu základ ve shodných členských právech vážících se k témuž družstevnímu bytu, odvolací soud konstatuje, že v odvolacím řízení nebylo odvolatelkou zpochybněno naplnění zákonem stanovených podmínek pro závěr o vydržení předmětného družstevního podílu představujícího soubor práv a povinností v [Anonymizováno]. Je tomu tak proto, že v řízení bylo žalovanou 3. prokázáno, že se v dobré víře po uzavření smlouvy o převodu družstevního podílu a po poskytnutí úplaty žalované 2., jakožto osobě označené družstvem za svého člena, chopila předmětných členských práv v bytovém družstvu a tato práva v dobré víře aktivně vykonávala po dobu více jak tří let za podpory samotného bytového družstva, jež vzalo na vědomí existenci smlouvy o převodu členských práv a povinností, jež s žalovanou 3. uzavřelo nájemní smlouvu, jež žalované 3. umožnilo uplatňovat členská práva v nejvyšším orgánu družstva (členská schůze). I podle právního názoru odvolacího soudu není přitom významné, že žalovaná 3. vykonávala tato svá práva v zastoupení svým otcem, přičemž rovněž závěr o uchopení se práv v bytovém družstvu žalovanou 3. nemůže zpochybnit ani to, že tato žalovaná poskytla v družstevním bytě právo bydlení třetím osobám, a to žalobkyni a její dceři žalované 2. Z tohoto důvodu neobstojí odvolací argumentace uvedená pod bodem 7, 8, 9, 10, 11 a 12 odvolání.

Ve shora uvedené souvislosti před odvolacím soudem nemohla obstát pro naprostou nevěrohodnost a vybočení z mezí běžného logického uvažování tvrzení žalobkyně a její dcery žalované 2., opírající se o jejich tvrzení učiněná v průběhu řízení, že již v době před podpisem smlouvy o převodu členských práv a povinností žalovaná 3. jako nabyvatelka družstevního podílu měla od žalované 2. vědět o tom, že tato převodkyně družstevního podílu není oprávněna s podílem nakládat a přesto žalovaná 3. měla převést žalované 2. sjednanou cenu 2 3000 000 Kč. Stejně nevěrohodné je i tvrzení, že žalobkyně měla upozorňovat po uplynutí více jak 2 let od uskutečněného převodu podílu otce žalované 3. na neexistenci oprávnění žalované 2. nakládat s předmětným podílem v družstvu. Důvodem, proč tato argumentace před odvolacím soudem neobstála byla skutečnost, že pouze mentální rezervace žalované 3. by ospravedlňovala postup, kdy by uvedená nabyvatelka domnělých práv platila několikamilionovou částku za práva, o nichž převádějící již předem měla tvrdit, že jimi nedisponuje a převodkyně se dokonce měla domáhat vyšší ceny za převod práv, a to 3 000 000 Kč Stejně tak ve vztahu k tvrzení, že žalobkyně měla po uplynutí několika let po převodu práv upozorňovat otce žalované 3. o neexistenci práva žalované 2. nakládat s podílem v družstvu, ani tato argumentace neobstála s ohledem na skutečnost, že i kdyby se takováto informace po uplynutí několika let od převodu družstevního podílu dostala k tvrzenému adresátovi (k žalované 3.), nemohla by mít dopady na závěry o dobré víře v zákonný výkon práv v družstvu nabyvatelkou práv za situace, kdy se takovéhoto upozornění mělo dostat žalované 3. od osoby, jež nebyla nikdy evidována družstvem jako jeho členka a řadu měsíců se tato osoba ani nedomáhala svých tvrzených práv u soudu na nějž se obrátila až s odstupem času, po uplynutí tříleté vydržecí lhůty. Rovněž z těchto důvodů neobstojí odvolací argumentace uvedená pod bodem 7, 8, 9, 10, 11, 12 odvolání. Navíc žalobkyně a její dcera žalovaná 2. ve snaze o to, aby soud deklaroval členství žalobkyně v bytovém družstvu po té, co žalovaná 2. měla utratit veškeré utržené peníze a je v podstatě nemajetná (č.l. 134-135) opírají obě tyto účastnice uvedenou svoji argumentaci toliko o tvrzené předání uvedené informace otci žalované 3., jenž však nebyl stranou smlouvy o převodu členských práv a povinností v uvedeném bytovém družstvu a obdržení uvedených informací od žalobkyně a žalované 2. otec žalované 3. popírá s poukazem na jejich účelovost. Z těchto důvodů neobstojí odvolací argumentace uvedená pod bodem 5, 9 a 10. odvolání.

Na tomto místě se odvolací soud neztotožňuje s odvolací argumentací napadající postup soudu I. stupně, jenž nevyhověl návrhům zejména na slyšení obou účastnic řízení (žalobkyně a žalované 2.), dále na provedení dokazování výpisem z telefonních hovorů žalobkyně (případně žalované 2.) s otcem žalované 3., jakož i na provádění dalších důkazů majících prokázat též účast žalobkyně na členských schůzích bytového družstva.

Uvedená odvolací argumentace poukazující na tvrzené nevyhovění uvedeným důkazním návrhům žalobkyně, podporovaná stanoviskem její dcery žalované 2., jež v odvolacím řízení setrvala na shodném zájmu s žalobkyní a navrhující soudu žalobkyni vyhovět, by měla zejména prokázat shora uvedená upozornění otci žalované 3. a dále by měla prokázat účast žalobkyně na členských schůzích bytového družstva za účelem zpochybnění dobré víry žalované 3., že jí svědčí členská práva v uvedeném družstvu a naopak by mělo být tímto způsobem prokázáno, že tato členská práva měla vykonávat žalobkyně.

Důvodem pro nadbytečnost uvedených důkazů je podle odvolacího soudu především skutečnost, že i v případě, že by bylo prokázáno, že by obě uvedené účastnice upozorňovaly otce žalované 3. na to, že žalovaná 2. nedisponuje uvedenými právy, ve prospěch čehož doposud nic nesvědčí, mělo by to podle odvolacího soudu význam pouze za situace, jestliže by se takováto informace dostala samotné účastnici právního vztahu (žalované 3.). To nebylo prokázáno, přičemž ohledně uvedeného byl velmi správně vyslechnut otec žalované 3., jenž žádné takové upozornění těchto účastnic řízení nepotvrdil. Proto otec žalované 2. ani nemohl postoupit dál své dceři (žalované 3.) tvrzení, že žalované 2. nikdy nesvědčila členská práva v uvedeném bytovém družstvu. Z tohoto důvodu neobstojí odvolací argumentace uvedená pod bodem 1, 3, 5, 9 a 10, odvolání.

Ve vztahu k domáhání se provádění výpisu telefonních hovorů ve vztahu k otci žalované 3. odvolací soud konstatuje, že se jedná ze shora uvedených důvodů o zcela nadbytečný důkaz jednak proto, že nic nevypovídá o obsahu telefonického hovoru a jednak proto, že se takovýto telefonický hovor nemůže týkat v uvedeném směru žalované 3., jíž její otec ničeho nesdělil ohledně tvrzených upozornění. Z tohoto důvodu neobstojí odvolací argumentace uvedená pod bodem 5 a 9 odvolání.

K tvrzenému navštěvování členských schůzí žalobkyní, mající prokazovat její výkon členských práv v družstvu, odvolací soud konstatuje, že dokazování i v tomto směru považuje v daném konkrétním případě za nadbytečné. Je tomu tak proto, neboť o navštěvování členských schůzí družstva žalobkyní nesvědčí výsledky dokazování, přičemž samo o sobě navštěvování členských schůzí družstva o ničem nesvědčí za prokázané situace, kdy žalobkyně nebyla evidována jako členka družstva. To jestliže někoho zastupovala, nebo ji členská schůze umožnila jako nečlence z jakéhokoli důvodu účast na jednání schůze, nemá na projednávaný případ vliv. Naopak případné zjištění účasti žalobkyně na členských schůzích družstva by mohlo vést k závěru o nepravdivosti tvrzení žalobkyně, že nevěděla z prezenčních listin a z jiných dokladů o tom, že její dcera žalovaná 2. je členkou bytového družstva se všemi právy, včetně dispozice s družstevním podílem. Z tohoto důvodu neobstojí odvolací argumentace uvedená pod bodem 4 odvolání.

K požadavku výslechu žalované 2. konečně odvolací soud konstatuje, že jestliže žalovaná 2. ohledně své účasti, případně ohledně účasti své matky v [Anonymizováno] v tomto případu účelově nemluvila pravdu, přičemž o sobě a o své roli v tomto právním případu ve vztahu k členství v uvedeném bytovém družstvu před soudem uvedla, že se dokonce „…účastnila podvodu na mámu…“ s tím, že si „…uvědomuje, že za to může být trestně stíhána….“ (č.l. 155, 220) a konstatovala, že podvedla i pana [Anonymizováno] a p. [Anonymizováno] (č.l. 220), nemohla by podle odvolacího soudu účastnická výpověď žalované 2. mít důkazní váhu právě s ohledem na skutečnost, že se sama tato účastnice diskvalifikovala v řízení o této věci svojí přiznanou nepravdomluvností a podvody na účastnících řízení. Ze všech těchto důvodů nemohla neuspět odvolací argumentace uváděná pod body 1, 3, 8, 12, odvolání zejména poukazující na neprovedení žalobkyní uváděných důkazů, přičemž odvolací soud ze shora uvedených důvodů nepovažuje uvedené důkazní návrhy za významné též vzhledem ke správné aplikaci ustanovení procesního předpisu o koncentraci řízení soudem I. stupně.

Ohledně odvolatelkou uváděného dalšího porušování procesního předpisu nesdělením výsledku přípravy jednání, jakož i neumožněním kladení všech otázek vyslýchaným osobám, jež chtěly žalobkyně a žalovaná 2 položit odvolací soud konstatuje, že podle obsahu spisu (č.l. 114 a násl.) je zřejmé, že soud I. stupně sdělil výsledky přípravy jednání a v této souvislosti poukázal na skutečnosti a důkazy, jež je třeba tvrdit a navrhnout, aby bylo možno ve věci rozhodnout za plnohodnotné možnosti posouzení argumentace účastníků řízení. V této souvislosti potom soud I. stupně poskytl účastníkům podrobná poučení k tvrzením a k prokazování skutečností, jež při přípravě jednání shledal nedostatečnými. Ve vztahu k nepřipouštění otázek vyslýchaným osobám odvolací soud konstatuje, že v řízení skutečně soud I. stupně v souladu se svým oprávněním (§ 126 odst. 3 o. s. ř.) nepřipustil řadu otázek, avšak z obsahu protokolu je zřejmé i to, že svůj postup v tomto směru odůvodnil, jak mu to ukládá uvedený procesní předpis. Konečně s ohledem na vše shora uvedené je zřejmé, že výsledky soudem I. stupně provedeného dokazování výslechy osob vedly k objasnění všech skutečností významných pro rozhodnutí věci a proto i z těchto důvodů nelze procesnímu postupu soudu I. stupně vytknout žádné významnější pochybení. Proto odvolací soud neshledává důvodnou ani odvolací námitky pod bodem 2, 6, a 7 označené shora.

Lze tedy shrnout, že soud I. stupně správně zjistil, že nic nesvědčí o existenci důvodů zpochybňujících dobrou víru žalované 3. při výkonu práv a povinností v družstvu po té co uzavřela s žalovanou 2. smlouvu o převodu práv a povinností v družstvu a tuto realizovala zejména výplatou sjednané ceny a svým uchopením se nabytých práv a povinností, projevujícím se zejména uzavřením nájemní smlouvy s družstvem, zápisem do seznamu členů, plněním platebních povinností a účastí na členských schůzích družstva. Dobrá víra žalované 3., že skutečně nabyla členská práva a povinnosti v předmětném družstvu byla založena již ověřením si v rozsahu, jenž bylo možno po žalované 3. spravedlivě požadovat, že její právní předchůdkyně a převodkyně členských práv a povinností (žalovaná 2.) disponuje právy, jež jí svědčí. Uvedená dobrá víra v oprávněný výkon práv v družstvu byla soudem I. stupně správně zjištěna po čas celé tříleté lhůty vyžadované pro závěr o vydržení předmětného podílu v bytovém družstvu resp. pro závěr o nabytí členských práv a povinností v družstvu vydržením. Z tohoto důvodu neobstála argumenty odvolatelky uvedené zejména pod body 8, 9, 10 a 12 shora.

Nad rámec uvedeného odvolací soud neshledal pochybnosti o dobré víře žalované 3. vzhledem ke sjednané ceně za převod práv a povinností s poukazem odvolatelky na výši ceny za převáděná práva a povinnosti v bytovém družstvu, když sjednaná cena 2 300 000 Kč v červenci roku 2013 pro lokalitu [Anonymizováno], ulice [Anonymizováno] sama o sobě nemůže odpovědět na dobrou víru, tedy na vnitřní stav nabyvatelky členských práv a povinností (žalovaná 3.) ohledně toho, zda jí svědčí členská práva a povinnosti, přičemž zcela nad rámec uvedeného odvolací soud konstatuje i to, že uvedená cena družstevního podílu v bytovém družstvu v [Anonymizováno] v červenci 2013 pro danou lokalitu nepředstavovala podle všeobecně známých informací cenu významně se odchylující od ceny za obdobné převody, když odchylky řádově do 30 % od průměrné ceny jdou podle zkušeností rozhodovací praxe na vrub konkrétního stavu družstevního bytu, jenž je bytovému družstevníkovi družstvem pronajímán. Ostatně ani žalobkyně v projednávaném případě zásadně nezpochybňovala názory žalované 3. ohledně nutnosti značných investic do předmětného bytu, aby odpovídal představám uvedené žalované 3. před tím, než se tato do bytu sama nastěhuje. Proto je logické, že umožnila v bytě bydlet původní nájemnici - žalované 2. s ohledem na skutečnost, že si tato měla hledat menší byt, jakož i s ohledem na skutečnost, že byt byl před rekonstrukcí.

Podstatné v projednávaném případě je ohledně ceny podílu to, že se převodkyně a nabyvatelka práv na ceně shodly, byť převodkyně měla původně představu vyšší až o cca 30 %. Konečný souhlas smluvních stran ostatně svědčí o tom, že vše ohledně uvedeného úplatného převodu práv a povinností bylo věcí dohody a nabytí práv a povinností vzešlého z takovéhoto jednání zjevně muselo podporovat vnitřní přesvědčení žalované 3., že získala předmět převodu na základě řádného a férového obchodního jednání.

Z hlediska právního posouzení délky vydržecí lhůty, jakož i toho, že žaloba byla podána po jejím uplynutí, odvolatelka neměla námitek s výjimkou tvrzeného nedostatku dobré víry žalované 3., jak bylo rozebráno výše. Z toho důvodu ohledně délky vydržecí lhůty a ohledně neuplatnění tvrzeného práva u soudu je odkazováno na napadené rozhodnutí.

Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhod podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšní žalovaní mají každý zvlášť právo na náhradu nákladů řízení představovaných náklady na právní zastoupení.

Advokát žalovaného 1. má právo na 8 228 Kč za 2 úkony právní služby honorované každý částkou 3 100 Kč (vyjádření se k podanému odvolání a účast při jednání odvolacího soudu), k čemu přísluší i režijní paušál ke každému z úkonů ve výši 300 Kč podle § 6 odst. 1, § 7, 9 odst. 4, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Zástupci tohoto účastníka náleží též právo na náhradu jím odvedené DPH ve výši 1 428 Kč.

Advokát žalované 2. má právo na 4 114 Kč za 1 úkon právní služby honorované každý částkou 3 100 Kč (vyjádření se k podanému odvolání a účast při jednání odvolacího soudu), k čemu přísluší i režijní paušál ve výši 300 Kč podle § 6 odst. 1, § 7, 9 odst. 4, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Zástupci tohoto účastníka náleží též právo na náhradu jím odvedené DPH ve výši 714 Kč.

Advokát žalované 3. má právo na 8 228 Kč za 2 úkony právní služby honorované každý částkou 3 100 Kč (vyjádření se k podanému odvolání a účast při jednání odvolacího soudu), k čemu přísluší i režijní paušál ke každému z úkonů ve výši 300 Kč podle § 6 odst. 1, § 7, 9 odst. 4, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Zástupci tohoto účastníka náleží též právo na náhradu jím odvedené DPH ve výši 1 428 Kč.

Proto bylo rozhodnuto ve výrocích II., III. a IV. rozsudku tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalovaným do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve shora uvedených výších k rukám zástupců žalovaných.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, za podmínek § 237 a násl. o. s. ř. Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně.