o zaplacení vypořádacího podílu 2 000 000 Kč s příslušenstvím, odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 80 Cm 187/2012-242 ze dne 24. května 2021 ve znění doplňujícího usnesení č. j. 80 Cm 187/2012-249 ze dne 22. června 2021

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl v částce 896 496 Kč po té, co zanikla její účast v žalovaném družstvu vyloučením, ve výroku II. ve zbývající částce (tj. v rozsahu částky 1 103 504 Kč) žalobu zamítl, ve výroku III. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, ve výroku IV. a V. uložil žalovanému povinnost zaplatit státu na účet Městského soudu v Praze náklady řízení.

2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že se žalobkyně předmětnou žalobou domáhala, zaplacení částky ve výši 2 000 000 Kč z titulu vypořádacího podílu s tvrzením, že její členství v žalovaném bytovém družstvu zaniklo ke dni 3. 4. 2006. Požadovala vypořádání v poctivé výši, když v projednávaném případě existuje hrubý nepoměr mezí výpočtem vypořádacího podílu z účetní hodnoty čistého obchodního jmění družstva a jeho skutečnou (tržní) hodnotou určenou znalcem.

3. Soud I. stupně posuzoval rovněž důvodnost argumentace žalovaného, podle něhož žalovaný sám vypočetl vypořádací podíl žalobkyně ve výši 97 170 Kč, přičemž při výpočtu postupoval podle obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (obchod. zák.), jakož i podle stanov žalovaného. Vyjádřil názor, že žalobkyní odkazovaná judikatura nedopadá na bytová družstva. Žalovaný proti žalované tvrzené pohledávce uplatnil započtení pohledávky ve výši 141 072 Kč (náklady na vyklizení bytu dle znaleckého posudku), dále pohledávky ve výši 622 299 Kč (ušlé nájemné za období užívání bytu žalovanou, přičemž původně tuto částku vyčíslil žalovaný částkou 637 794 Kč dle znaleckého posudku, avšak následně ji snížil o žalobkyní zaplacené nájemné), dále pohledávky 55 720 Kč (náklady řízení, k jejíchž náhradě ve prospěch žalovaného byla žalobkyně zavázána soudními rozhodnutími) a pohledávky ve výši 330 000 Kč (odhadované náklady na rekonstrukcí bytu po jeho užívání žalobkyní).

4. Soud I. stupně žalobě na vyplacení vypořádacího podílu v družstvu ve výši 2 000 000 Kč vyhověl toliko do částky 896 496 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

5. Částky 896 496 Kč bylo dosaženo tak, že od tržní hodnoty bytu zjištěné znalcem ve výši 974 216 Kč znalec odečetl cizí zdroje tížící žalovaného ve výši 22 000 Kč a proti takto snížené částce 952 216 Kč soud I. stupně uznal důvodnost žalovaným započtené částky 55 720 Kč představující soudními rozhodnutími přiznané náklady řízení.

6. S některými závěry znaleckého posudku se soud I. stupně po výslechu znalce neztotožnil. Soud I. stupně neshledal oprávněným další snížení znalcem stanovené tržní hodnoty bytu o částku 141 072 Kč představující náklady na vyklizení odpadu z bytu po zániku členství žalobkyně dne 3. 4. 2006, jakož i o částku 637 794 Kč představující ušlé příjmy žalovaného za nájemné v období od května 2006 do listopadu 2013 (dále jen „ušlé nájmy“). Důvodem byla skutečnost, že podle soudu I. stupně nebylo po výslechu svědků dostatečně prokázáno, že by předmětný byt, v minulosti obývaný žalobkyní, byl skutečně zanesen odpadem v takové míře, v jaké tvrdí žalovaný. Ve vztahu k ušlému příjmu z nájemného soud I. stupně konstatoval, že jde o nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatněný až po vyloučení žalobkyně z žalovaného družstva a s předmětem řízení v této věci proto podle soudu I. stupně tento nárok nesouvisí.

7. Soud I. stupně dále konstatoval, že požadavek na zaplacení vypořádacího podílu ve výši tržní hodnoty vychází zejména z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 27 Cdo 5168/2017 a závěry v tomto rozhodnutí jsou aplikovatelné v případě hrubého nepoměru mezi výpočtem vypořádacího podílu z účetní hodnoty čistého obchodního jmění družstva a jeho skutečnou (tržní) hodnotou tak, aby vypořádání bylo spravedlivé.

8. Soud I. stupně shledal důvodnou obranu žalovaného založenou na námitce započtení toliko v rozsahu shora uvedené částky 55 720 Kč. Naopak pohledávky odpovídající částce 141 072 Kč (náklady na vyklizení bytu dle znaleckého posudku), dále odpovídající částce 622 299 Kč (ušlé nájemné za období užívání bytu žalovanou od května 2006 do listopadu 2013) a konečně odpovídající částce 330 000 Kč (odhadované náklady na rekonstrukci bytu žalované) soud I. stupně neshledal způsobilými k provedení zápočtu, a to z důvodu nesplatnosti těchto nároků v rozhodné době, přičemž zaplacení nesplatné pohledávky se podle soudu I. stupně u soudu domáhat nelze, když k započtení způsobilé jsou podle soudu I. stupně ty pohledávky, jež jsou splatné a lze je uplatnit před soudem.

9. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení. O nákladech státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

10. Proti tomuto rozsudku ve výrocích I., III., IV., a V. se prostřednictvím svého zástupce včas odvolal žalovaný (odvolatel) a navrhl napadený rozsudek soudu I. stupně zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení, když podle odvolatele soud nezohlednil skutečnost, že [Anonymizováno], jež se řídila platnou legislativou, dospěla k závěru, že vypořádací podíl vypočtený ke dni vyloučení žalobkyně z družstva činí 112 151 Kč.

11. Odvolatel dále uvedl, že žalobkyně byla z žalovaného bytového družstva vyloučena rozhodnutím členské schůze žalované dne 3. 4. 2006 a výše vypořádacího podílu měla být vypočtena dle tehdy platného obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (obchod. zák.) a podle čl. 14 stanov družstva. Hodnota vypořádacího podílu měla odpovídat hodnotě majetku připadajícího na členský podíl žalobkyně.

12. Podle odvolatele rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 5168/2017-384 není na daný případ aplikovatelné s ohledem na odlišnou skutkovou situaci.

13. Podle odvolatele soudu doložil, že vyzval žalobkyni k uzavření nájemní smlouvy, ale ta ji nikdy nepodepsala, na výzvu nereagovala a bydlela v bytě nadále bez právního důvodu. Byt žalobkyně byl vyklizen až exekučně dne 22. 10. 2013 tj. po 7 letech po jejím vyloučení z družstva, když žalobkyně neplatila po celých dlouhých 7 let nájem a zaplatila pouze 3x minimální částky 2 460 Kč, 2 560 Kč a 2 560 Kč a soud I. stupně měl uznat odpočitatelnou položku tržního nájemného stanovenou znalcem ve výši 637 793 Kč

14. Dále podle odvolatele jde o peněžitou pohledávku žalovaného, již žalovaný ve výši stanovené znalcem započetl oproti nároku žalobkyně, když znalec spočítal ušlý zisk v podobě tržního nájmu za dobu, kdy žalobkyně prokazatelně neplatila a byt blokovala.

15. Ohledně nerespektování zápočtu pohledávky žalovaného představované náklady na vyklizení bytu odvolatel soudu I. stupně vytkl, že vyslýchal pouze svědky navržené žalobkyní - její blízké přítelkyně [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ke zjišťování stavu bytu a oprávněnosti položky nákladů na vyklizení bytu stanovené znalcem částkou 141 072 Kč, aniž vyslechl žalovaným navrženého svědka Houru - soudního vykonavatele, jenž mohl podat objektivní a nezávislý popis stavu bytu užívaného žalobkyní. Navíc tyto svědkyně nebyly přítomny exekuci započaté v 8 hodin a byt viděly až ve 14 hod. Byt byl žalobkyní používán jako skladiště a náklady na vyklizení takového bytu byly mnohem vyšší, než u bytu užívaném normálním způsobem k bydlení.

16. Dále poukázal na nesprávný postup soudu I. stupně, jenž neuznal ani náklady vynaložené odvolatelem na rekonstrukci bytu.

17. Ve vztahu k poctivosti vypořádání odvolatel odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 5168/2017-384.

18. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

19. Skutková zjištění učiněná soudem I. stupně v rozsahu podstatném pro rozhodnutí jsou správná.

20. Z hlediska skutkového odvolací soud vychází ze skutečnosti, že členství žalobkyně v žalovaném bytovém družstvu zaniklo ke dni 3. 4. 2006, kdy byla z žalovaného družstva vyloučena.

21. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k výplatě vypořádacího podílu ve výši 2,5 mil. Kč dne 25. 2. 2009.

22. Dále odvolací soud vychází ze skutečnosti, že výši vypořádacího podílu v žalovaném bytovém družstvu určil znalecký ústav odvozením ceny vypořádacího podílu z tržní ceny bytu ve výši 974 216 Kč, přičemž podle znalce (posudek č.l. 140 strana 24 posudku) je nutno zjištěnou tržní cenu bytu snížit o náklady na vyklizení bytu ve výši 141 072 Kč a dále je nutno ke stanovení výše vypořádacího podílu v žalovaném bytovém družstvu odečíst i cizí zdroje tížící žalovaného ve výši 22 000 Kč. Konečně uvedeným způsobem zjištěnou částku je podle znalce (posudek č.l. 140 strana 25 posudku) nutno snížit dále o částku ve výši 622 299 Kč (ušlé nájemné za období užívání bytu žalovanou od května 2006 do listopadu 2013).

23. Vedle toho, že s uvedenými tvrzenými pohledávkami žalovaného pracoval uvedeným způsobem znalecký ústav, odvolací soud vychází rovněž ze skutečnosti, že v průběhu řízení žalovaný počal dne 30. 10. 2020 a 21. 1. 2021 požadovat úhradu uvedených pohledávek po žalobkyni, a to formou zápočtu pohledávek (č.l. 203 a č.l. 222). Tyto pohledávky, jež měly existovat v době zániku členství žalobkyně v družstvu ke dni 3. 4. 2006, případně ke dni jejího exekučního vyklizení z bytu dne 23. 10. 2013 žalovaný označoval za „pohledávky známé“ (č.l. 32), jež průběžně zamýšlel započíst (č.l. 46, 198).

24. Žalovaný tak požadoval k úhradě započtením své tvrzené pohledávky za žalobkyní:

a) ve výši shora uvedené v částce 141 072 Kč (náklady na vyklizení bytu),

b) ve výši 622 299 Kč (ušlé nájemné za období užívání bytu žalovanou od května 2006 do listopadu 2013),

c) ve výši 330 000 Kč (odhadované náklady na rekonstrukci bytu žalované),

d) ve výši 55 720 Kč (náklady řízení pravomocně přiznané soudními rozhodnutími).

25. Konečně odvolací soud vychází ze skutečnosti, že žalobkyně po té, co byla v průběhu řízení vyzvána, aby uhradila žalovanému pohledávky uvedené shora pod písmeny a) až d) namítla (č.l. 211) jejich včasné neuplatnění, jejich neexistenci, jejich promlčení a jejich nezapočitatelnost.

26. Z hlediska právního odvolací soud v otázce sporné výše vypořádacího podílu náležejícího žalující bývalé člence uvedeného žalovaného bytového družstva vychází shodně se soudem I. stupně z § 233 obchod. zák. Z tohoto ustanovení zákona je zřejmé, že při zániku členství za trvání družstva má dosavadní člen nárok na vypořádací podíl (odst. 1). Vypořádací podíl se určí poměrem splaceného členského vkladu dosavadního člena násobeného počtem ukončených roků jeho členství k souhrnu splacených členských vkladů všech členů násobených ukončenými roky jejich členství (odst. 2). Pro určení vypořádacího podílu je rozhodný stav vlastního kapitálu družstva podle účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo. Při určování výše vypořádacího podílu se nepřihlíží ke kapitálu, jenž je v nedělitelném fondu, a jestliže to vyplývá ze stanov, i v jiných zajišťovacích fondech. Rovněž se nepřihlíží k vkladům členů s kratším než ročním členstvím přede dnem, k němuž se řádná účetní závěrka sestavuje (odst. 3). Nárok na vypořádací podíl je splatný uplynutím tří měsíců od schválení účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo. Nárok na podíl na zisku vzniká jen za období trvání členství (odst. 4). Konečně Ustanovení odstavců 2 až 4 se použijí, jen pokud stanovy neurčují jinak. (odst. 5), přičemž stanovy v projednávaném případě upravují vypořádací podíl obdobně jako zákon.

27. Podle odvolacího soudu je pro rozhodnutí významné to, že uvedená právní úprava odráží specifickou povahu bytového družstva, kdy základním účelem tohoto typu obchodní korporace je zajištění bytových potřeb svých členů, přičemž práva a povinnosti člena bytového družstva z nájemního vztahu mezi ním a družstvem přitom patří mezi členská práva a povinnosti plynoucí z členství v bytovém družstvu. Družstevní podíl v bytovém družstvu je převoditelný. Důvodem nabytí družstevního podílu v bytovém družstvu je potom zpravidla zajištění bydlení jakožto jedné ze základních životních potřeb a jistotu právního prostředí upravující ochranu této základní životní potřeby jednotlivce zákonodárce poskytuje ve veřejném zájmu, a to například prostřednictvím zvláštního ustanovení § 685 a násl. v té době platného občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. o nájmu bytu, poskytující vyšší míru ochrany nájemci.

28. Dále odvolací soud vychází z toho, že práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu, označované též jako členský podíl, je tvořen souhrnem práv a povinností člena vůči bytovému družstvu a vyplývá z jeho majetkové účasti v bytovém družstvu. U členů družstev, s jejichž členskými podíly je spojeno i právo nájmu družstevního bytu, jsou členskými právy a povinnostmi jednak individuální práva a povinnosti určené stanovami, vztahující se ke konkrétnímu bytu a jednak práva, která příslušejí každému členu bytového družstva a nevztahují se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru.

29. Podle odvolacího soudu lze v návaznosti na uvedené obecně konstatovat, že z hlediska majetkového členský podíl v bytovém družstvu, a to především podíl bydlícího člena, představuje majetkovou hodnotu, s níž se na bytovém trhu běžně obchoduje a členský podíl bydlícího člena je všeobecně vnímán jako alternativa vlastnictví bytové jednotky. Proto lze podle odvolacího soudu dovodit, že (tržní) cena členských práv a povinností v družstvu, s nimiž je spojeno právo nájmu konkrétního bytu vlastněného družstvem, s odchylkou směrem k nižší ceně, řádově kopíruje ceny, za něž jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky. Tyto srovnatelné bytové jednotky svými vlastnostmi odpovídají družstevnímu bytu a cenami se ceny podílů bydlících členů družstev přibližují bytovým jednotkám, byť jsou ceny bytových jednotek mírně vyšší než ceny družstevních podílů bydlících členů družstev. Uvedené znamená, že prodávají-li se bytové jednotky za částky v řádu stovek tisíc Kč, potom i cena členských práv bydlícího člena bytového družstva se pohybuje v těchto řádech na mírně nižší úrovni. Nižší cenová úroveň družstevního podílu bydlícího člena družstva, umožňujícího uspokojovat potřebu bydlení, na rozdíl od ceny bytové jednotky umožňující uspokojovat tutéž potřebu, vyjadřuje právě tu skutečnost, že práva k družstevnímu bytu jsou právy k bytu vlastněnému družstvem, jakož i skutečnost, že nabytí družstevního bytu do vlastnictví člena družstva je často spojeno s časovou prodlevou a s nutností splnění podmínek stanovených družstvem. Přes nižší úroveň cen družstevních podílů, jejich kopírování cen bytů vyplývá ze skutečnosti, že vlastnická práva k bytové jednotce i práva k bytu ve vlastnictví družstva zajišťují na srovnatelné úrovni uspokojení základní životní potřeby - potřeby bydlení.

30. Podle právního názoru odvolacího soudu, s ohledem na velmi vysoký rozdíl mezi jednak výší vypořádacího podílu v žalovaném bytovém družstvu v částce 97 170 Kč, zjištěného družstvem podle § 233 obchod. zák., jakož i podle stanov žalovaného a jednak tržní cenou vypořádacího podílu stanoveného znalcem v mnohonásobně vyšším rozsahu, soud I. stupně správně vycházel z tržní ceny vypořádacího podílu. Účelem tohoto správného postupu soudu I. stupně bylo stanovení spravedlivé (tržní) ceny vypořádacího podílu.

31. V projednávaném případě odvolací soud konstatuje, že jestliže znalecký ústav se znalostí věci stanovil tržní cenu práv (podílu v družstvu) bydlící žalující bývalé členky družstva, odvozenou od tržní ceny družstevního bytu částkou 974 216 Kč, nemá ani odvolací soud, ve shodě se soudem I. stupně, důvod k pochybnostem o takto určené výši vypořádacího podílu žalobkyně.

32. Odvolací soud, shodně se soudem I. stupně, zastává názor, že znalecký ústav správně od zjištěné ceny bytu odečetl cizí zdroje ve výši 22 000 Kč. Následně potom soud uznal zákonu odpovídající zápočet pohledávek žalobkyně a žalovaného v rozsahu částky 55 720 Kč, představující soudními rozhodnutími žalovanému proti žalobkyni přiznané náklady řízení.

33. Uvedený dílčí právní závěr odvolacího soudu vychází ze skutečnosti, že znalecký ústav [adresa] ve svém znaleckém posudku č. 141/05/2019 ze dne 7. 5. 2019 stanovil tržní hodnotu družstevního podílu žalobkyně ke dni 3. 4. 2006, kdy zaniklo členství žalobkyně v žalovaném družstvu, částkou ve výši 974 216 Kč. Od této částky znalecký ústav správně odečítal cizí zdroje toliko v částce 22 000 Kč, když odečet dalších položek znaleckým ústavem soud I. stupně s ohledem v soudním řízení na svůj správný právní názor neakceptoval. Podle právního názoru odvolacího soudu odečet dalších položek a snížení vypořádacího podílu znaleckým ústavem nebylo možné z níže uvedených důvodů nevymahatelnosti v soudním řízení dále uvedených položek. Soud I. stupně správně neakceptoval ty znalcem odečítané položky, jež měly až po zániku členství žalobkyně v žalovaném bytovém družstvu dne 3. 4. 2006 zatížit majetkové postavení žalovaného družstva.

34. Závěry znaleckého ústavu o výši tržní hodnoty družstevního podílu žalobkyně představované částkou 952 216 Kč (974 216 Kč minus 22 000 Kč) vychází z objektivně stanovených skutkových východisek a ke zjištění výše tržní hodnoty družstevního podílu žalobkyně ke dni 3. 4. 2006 znalecký ústav použil obecně uznávané postupy a metodu a z těchto důvodů ani odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně nevidí prostor pro zpochybnění uvedených závěrů znaleckého ústavu.

35. Soud I. stupně vedle správného zhodnocení uvedeného důkazu (znaleckého posudku) rovněž správně akceptoval zápočet žalovaného, jenž proti pohledávce žalobkyně na vyplacení vypořádacího podílu v žalovaném bytovém družstvu započetl existující splatnou pohledávku ve výši 55 720 Kč představující soudními rozhodnutími přiznané náklady řízení, čímž byl soudem I. stupně důvodně uplatněný nárok správně ustálen na částce ve výši 896 496 Kč.

36. V rámci posouzení vznesené námitky započtení, jakož i námitky promlčení odvolací soud shodně se soudem I. stupně vycházel z příslušných ustanovení zákona o započtení, zejména z § 297 obchod. zák. a násl.

37. Z § 297 obchod. zák. je zřejmé, že nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

38. Z § 358 obchod. zák. je zřejmé, že k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit u soudu. Započtení však nebrání, jestliže pohledávka je promlčena, avšak promlčení nastalo teprve po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení, což není projednávaný případ, neboť v dané věci se nesetkaly splatné pohledávky žalobkyně a žalovaného způsobilé k započtení před uplynutím čtyřleté promlčecí lhůty.

39. V projednávaném případě vzniklo žalobkyni ukončením jejího členství v žalovaném jejím vyloučením dne 3. 4. 2006 právo na vyplacení vypořádacího podílu ve výši 952 216 Kč a proti této pohledávce žalovaný úspěšně shora uvedeným způsobem započetl pohledávku shora označené písm. d) ve výši 55 720 Kč představující soudními rozhodnutími přiznané náklady řízení.

40. Podle tvrzení žalovaného, v souvislosti s ukončením členství žalobkyně v družstvu dne 3. 4. 2006, případně s vyklizením předmětného družstevního bytu dne 23. 10. 2013, mělo vzniknou žalovanému právo na zaplacení dalších shora uvedených pohledávek označených písm. a), b) a c). Tyto pohledávky, s ohledem na faktické i právní postupy žalobkyně, žalovaný začal uplatňovat vůči žalobkyni v průběhu řízení tím, že po uplynutí promlčecích lhůt jednotlivých tvrzených pohledávek žalovaný požádal o jejich úhradu formou zápočtu 30. 10. 2020 a 21. 1. 2021 (č.l. 203 a č.l. 222).

41. V dalším odvolací soud konstatuje, že namítla-li žalobkyně v souladu s právním názorem odvolacího soudu promlčení pohledávek a), b) a c) po té, co byla v průběhu řízení žalovaným vyzvána, aby mu uhradila pohledávky a), b) a c), nelze tyto pohledávky a), b) a c) započíst pro jejich nezapočitatelnost vzhledem ke skutečnosti, že pohledávky žalovaného se staly splatnými až po té, co došlo k jejich promlčení.

42. Konečně, nelze-li ze shora uvedených důvodů pohledávkám a), b) a c), tvrzeným žalovaným přiznat způsobilost přivodit kompenzační účinky na základě žalovaným vznesené námitky promlčení, nelze podle právního názoru odvolacího soudu těmto pohledávkám a), b) a c) přiznat obdobný účinek (účinek snížení výše nároku na vypořádací podíl) ani v rámci znaleckého posuzování výše vypořádacího podílu v družstvu, kdy znalecký ústav správně neposuzoval právní otázky promlčení.

43. Vzhledem k uvedenému jsou závěry soudu I. stupně ohledně jím přiznané výše vypořádacího podílu v žalovaném bytovém družstvu správné a odvolací soud proto napadený rozsudek soudu I. stupně ve znění doplňujícího usnesení jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

44. Ze shora uvedených důvodů, zejména vzhledem k uplatněné námitce promlčení, odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně nepovažuje za účelné provádět dokazování ohledně toho, zda a v jaké výši skutečně existují žalovaným k započtení namítané pohledávky.

45. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, o. s. ř., a § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 148 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že úspěšné žalobkyni, osvobozené od soudních poplatků, žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.

46. Ježto vznikly v odvolacím řízení náklady státu v souvislosti s uspokojením nároků soudem ustanovené zástupkyně žalobkyně, o jejichž výši rozhodne soud I. stupně, odvolací soud uložil neúspěšnému žalovanému podle § 148 o. s. ř. povinnost nahradit státu náklady řízení, jejíž konkrétní výši určí soud I. stupně.

47. Proto bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 148 o. s. ř. způsobem uvedeným ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku, když úspěšné žalobkyni v odvolacím řízení žádné náklady řízení nevznikly a nahradit náklady řízení je nutno toliko ve vztahu státu a žalovaného neúspěšného v odvolacím řízení.