o zaplacení částky 5 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného 3. proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2021, č. j. 6 Cm 75/2010-173

1. Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze (dále jen „soud I. stupně“) dne 19. května 2010 se žalobkyně domáhala na žalovaných 1/, 2/ a 3/ a původně žalovaném 4/ [fyzická osoba], narozeném dne [Anonymizováno], bytem [adresa], společně a nerozdílně zaplacení částky 5 000 000 Kč se specifikovaným příslušenstvím z titulu náhrady škody v souvislosti s porušením povinnosti výkonu funkce jednatele s péčí řádného hospodáře.

2. Podáním ze dne 31. května 2010 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět vůči původně žalovanému 4/ a řízení vůči němu bylo vyloučeno k samostatnému řízení.

3. Soud I. stupně usnesením ze dne 28. července 2010, č. j. MSPH 90INS 6781/2010-A-14 zjistil úpadek dlužníka [právnická osoba], na jeho majetek prohlásil konkurs a ustanovil insolvenční správkyni, čehož důsledkem bylo přerušení řízení ve smyslu ustanovení § 263 a násl. zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.

4. Podáním ze dne 27. dubna 2021 žalobkyně vzala žalobu v plném rozsahu zpět s odůvodněním, že na základě dohody o narovnání a uzavření soudního smíru, uzavřené s insolvenční správkyní dlužníka dne 16. dubna 2021, podle které měla insolvenční správkyně zaplatit žalobkyni částku 5 000 000 Kč včetně odpovídajícího příslušenství do 3 dnů od nabytí právní moci soudního usnesení o schválení smíru, již obdržela platbu ve výši 5 000 000 Kč, čímž byl vymáhaný nárok žalobkyně uspokojen. Žalobkyně navrhla, aby soud I. stupně řízení zastavil a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

5. Na základě zpětvzetí žaloby insolvenční správkyně podáním ze dne 3. května 2021 navrhla pokračovat v přerušeném řízení, což soud I. stupně akceptoval usnesením ze dne 21. května 2021, č. j. MSPH 90 INS 6781/2010-B-210 (nabytí právní moci dne 31. května 2021) o pokračování v přerušením řízení (výrok I.) s tím, že namísto dlužníka bude v řízení jako se žalovanou 1/ pokračováno s její insolvenční správkyní (výrok II.).

6. Soud I. stupně usnesením ze dne 18. června 2021, č. j. 6 Cm 75/2010-173 řízení zastavil (výrok I.) s tím, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

7. Soud I. stupně v odůvodnění uvedl, že na základě uzavřené dohody o narovnání a zaplacení žalované částky insolvenční správkyní dlužníka vzala žalobkyně proti všem žalovaným žalobu zpět, proto řízení podle ustanovení § 96 o. s. ř. zastavil a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., když žalobkyně se v souladu s uzavřenou dohodou o narovnání vzdala práva na náhradu nákladů řízení.

8. Výrok II. uvedeného usnesení soudu I. stupně žalovaný 3/ (odvolatel) napadl včas podaným odvoláním ze dne 5. července 2021 a navrhl, aby odvolací soud změnil napadený výrok tak, že žalobkyni uloží povinnost zaplatit žalovanému 3/ náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně a odvolacího řízení v celkové výši 155 908,50 Kč dle doloženého vyčíslení.

9. V odůvodnění žalovaný 3/ namítl nesprávné právní posouzení věci a nesprávnou aplikaci ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. soudem I. stupně na všechny účastníky řízení, když podle jeho názoru dopadá pouze na vztah mezi žalobkyní a žalovanou 1/ vzhledem k uzavřené dohodě o narovnání ohledně vzdání se nákladů řízení. Žalovaný 3/ od počátku popíral existenci nároku tvrzeného žalobkyní a žádným svým úkonem nezavinil, že by řízení muselo být zastaveno ve vztahu mezi ním a žalobkyní, která žalovaného 3/ ohledně možnosti uzavření dohody nijak nekontaktovala a ani ohledně nákladů řízení. Při zpětvzetí žaloby procesní zavinění za zastavení řízení primárně nese vždy žalobce v postavení „pána sporu“. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3/ nebyly splněny kumulativně stanovené podmínky pro aplikaci ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., když žalobkyně pro úspěšné vyvinění se z povinnosti náhrady nákladů řízení ve prospěch žalovaného 3/ by musela prokázat důvodnost podané žaloby a že k jejímu zpětvzetí došlo po jejím podání na základě chování žalovaného 3/. Pouze žalobkyně svým chováním zavinila, že řízení muselo být vůči žalovanému 3/ zastaveno a je proto povinna k náhradě vyčíslených nákladů řízení.

10. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. v rozsahu podaného odvolání včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 3/ je důvodné.

11. Podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže řízení bylo zastaveno.

12. Podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků řízení zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady; byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

13. Stěžejní je tudíž posouzení, který z účastníků řízení zavinil zastavení řízení a pro chování kterého z nich byl podaný návrh vzat zpět, resp. zda byl návrh podán důvodně či nikoliv.

14. V případě zastavení řízení soud uplatní obecné pravidlo v ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) se současnou aplikací speciálního pravidla dle ustanovení odst. 2. Z procesního hlediska zásadně zastavení řízení způsobí žalobce resp. navrhovatel zpětvzetím žaloby resp. návrhu, což neplatí v případě, pokud ke zpětvzetí důvodně podané žaloby resp. návrhu dojde pro chování žalovaného zejména uspokojením žalobcova požadavku po zahájení řízení (nejčastěji zaplacením dlužné částky). Zpětvzetí důvodně podané žaloby žalobkyní v dané věci nelze hodnotit jako bezdůvodné, je třeba jej zásadně považovat za zaviněný procesní úkon, který soud zkoumá z hlediska míry procesního zavinění. Pokud zavinění nelze jednoznačně prokázat, soud rozhodne o náhradě nákladů řízení v souladu s ustanovením § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

15. Z doložených zpráv insolvenční správkyně o činnosti vyplývá, že nároku insolvenční správkyně na zaplacení částky 5 000 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení vůči původně žalovanému 4/ [Anonymizováno] Okresní soud v [adresa] vyhověl a jmenovaný ji uhradil na účet vedený ve prospěch majetkové podstaty dlužníka. Po rozhodnutí o pokračování v přerušeném řízení byla uvedená částka insolvenční správkyní převedena na účet žalobkyně v souladu s uzavřenou dohodou o narovnání, proto žalobkyně zcela logicky vzala žalobu v plném rozsahu zpět a navrhla zastavení řízení, neboť připsáním vymáhané dlužné částky na její účet předmět sporu odpadl.

16. Odvolací soud se ztotožnil se zdůvodněným právním názorem žalovaného 3/ v podaném odvolání o povinnosti žalobkyně k náhradě jím vyčíslených vynaložených nákladů řízení, když žalobkyně svým chováním způsobila, že řízení muselo být zastaveno. Úpravou výpočtu žalovaného 3/ přiznal v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) žalovanému 3/

- mimosmluvní odměnu za jeden úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení) podle ustanovení § 7 bod 6. ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) AT z tarifní hodnoty 28 300 Kč, režijní paušál 300 Kč a 21 % DPH z částky 28 600 Kč ve výši 6 006 Kč, celkem 34 606 Kč,

- mimosmluvní odměnu za jeden úkon právní služby (vyjádření ze dne 25. června 2010 k žalobě) podle ustanovení § 7 bod 6. ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. j) AT z tarifní hodnoty 28 300 Kč, režijní paušál 300 Kč a 21 % DPH z částky 28 600 Kč ve výši 6 006 Kč, celkem 34 606 Kč,

- ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření ze dne 2. července 2010 k odvolání žalobkyně proti zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření) podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) AT z tarifní hodnoty 14 150 Kč, režijní paušál 300 Kč a 21 % DPH z částky 14 450 Kč ve výši 3 034,50 Kč, celkem 17 484,50 Kč.

17. Na základě uvedených skutečností odvolací soud napadené usnesení ve výroku II. podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovanému 3/ vůči žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně v celkové částce 86 696,50 Kč.

18. Při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. vzal odvolací soud v úvahu, že žalovaný 3/ byl v odvolacím řízení úspěšný a přiznal mu vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (odvolání ze dne 5. července 2021 proti výroku II. napadeného usnesení) podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) AT z tarifní hodnoty 14 150 Kč, režijní paušál 300 Kč a 21 % DPH z částky 14 450 Kč ve výši 3 034,50 Kč, celkem 17 484,50 Kč.