o neplatnost zápisu z jednání dne 18. 11. 2019, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 7. května 2021, č. j. 54 Cm 36/2020-88,

1. Návrhem doručeným Okresnímu soudu v Pardubicích dne 18. 9. 2019 se navrhovatelka vůči [Jméno advokáta B] (dále jen „společenství“) domáhá, aby soud rozhodl, že usnesení shromáždění společenství ze dne 20. 6. 2019 pod bodem 4, kterým byly navýšeny příspěvky do fondu oprav, je neplatné.

2. Navrhovatelka uvedla, že je členem společenství, ve kterém vlastní [Anonymizováno] nebytových jednotek a jednu další bytovou. Dne 4. 6. 2019 obdržela pozvánku na shromáždění dne 20. 6. 2019. Na programu bylo projednání a schválení opravy lodžií a balkonů a projednání financování této opravy. Navrhovatelka udělila k zastupování na shromáždění plnou moc. Dne 25. 6. 2019 jí byl doručen zápis z jednání, z něhož „ke svému překvapení“ zjistila, že shromáždění doporučilo odložit realizaci opravy a namísto úvěru bylo schváleno zvýšení příspěvků do fondu oprav, které podle pozvánky nemělo být předmětem jednání, a k pozvánce nebyly přiloženy žádné podklady odůvodňující takové zvýšení. Protože zvýšení příspěvků nebylo uvedeno v pozvánce, nemohla navrhovatelka ani udělit plnou moc k hlasování o takovém návrhu.

3. Společenství ve svém vyjádření připustilo, že zvýšení příspěvků do fondu oprav nebylo výslovně uvedeno v programu shromáždění, nicméně bylo jedním z možných způsobů financování oprav, které už na programu bylo. Navíc zvýšení příspěvků bylo i jednou z variant financování uvedených v tabulce, která byla přílohou pozvánky. Kromě toho navrhovatelka o možném zvýšení příspěvků věděla, neboť sama v emailu společenství uvádí, že proto zvažuje účast, neboť navýšení je v rozporu s navrhovatelčinými zájmy. Společenství dále upozornilo, že podle plné moci byla zmocněnkyně navrhovatelky zmocněna jednat a hlasovat ve všech projednávaných záležitostech. Zmocněncům bylo umožněno spojit se telefonicky s vlastníky před hlasováním. Navrhovatelka také není k podání žaloby věcně legitimována, neboť se zdržela hlasování o napadeném usnesení, a není tak „přehlasovaným vlastníkem“ podle § 1209 odst. 1 o. z. Stejně tak zvýšení záloh do fondu oprav není důležitým důvodem (resp. záležitostí), která by odůvodňovala vyslovení neplatnosti napadeného usnesení.

4. Usnesením ze dne 7. 1. 2020, č. j. Ncp 993/2019-15, Vrchní soud v Praze rozhodl, že ve věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy, a věc postoupil Krajskému soudu v Hradci Králové.

5. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrh zamítl (výrok I.) a společenství přiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.).

6. Soud prvního stupně po skutkové stránce konstatoval, že navrhovatel je členem společenství jako vlastník [Anonymizováno][Anonymizováno]nebytových jednotek a jedné jednotky bytové. Pozvánkou ze dne 4. 6. 2019 bylo svoláno shromáždění na 20. 6. 2019; na programu bylo projednání a schválení rozsahu, termínů a cenového rámce opravy lodžií, teras a balkonů (bod 3) a projednání a schválení způsobu financování opravy (bod 4). K pozvánce byla přiložena tabulka s uvedením jednotlivých jednotek, jejich vlastníků, podílu, měsíční splátky i dvojnásobné měsíční splátky. Navrhovatelka zmocnila [Anonymizováno] k zastupování na shromáždění společenství v plném rozsahu - k jednání, vystupování a hlasování ve všech projednávaných záležitostech jménem navrhovatelky. Pod bodem 4 programu schválilo shromáždění usnesení, kterým zvýšilo příspěvek do fondu oprav na 0,2 Kč/jednotkový podíl na společných částech domu a měsíc s účinností od 1. 9. 2019. Usnesení bylo přijato 55,91 % hlasů, přičemž zástupkyně navrhovatelky se zdržela hlasování. Navrhovatelka disponovala 96 971 hlasy. Soud ještě zjistil, že navrhovatelka potvrdila emailem přijetí pozvánky a uvedla, že účast na jednání zvažuje, protože jakékoli zvýšení je v rozporu s jejími zájmy a bude činit vše, aby k němu nedošlo.

7. Po právní stránce soud prvního stupně konstatoval, že návrh je podán včas, avšak navrhovatelka nenaplnila podmínky uvedené v § 1209 odst. 1 o. z. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4567/2016 konstatovala, že rozhodování o zvýšení příspěvků do fondu oprav nelze považovat za záležitost, která přímo zasahuje do právního postavení vlastníků jednotek nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití, ledaže se v konkrétním případě jedná o extrémní zvýšení. V projednávané věci se o extrémní zvýšení nejedná, a proto navrhovatelka nemá k podání návrhu důležitý důvod. S odkazem na další judikaturu Nejvyššího soudu (zejm. usnesení sp. zn. 29 Cdo 924/2012 a 27 Cdo 927/2020) potom soud prvního stupně dovodil, že navrhovatelka není přehlasovaným vlastníkem, neboť se zdržela hlasování o napadeném usnesení.

8. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka včasné odvolání, ve kterém uvedla, že soud prvního stupně pouze kompletně převzal rétoriku společenství, aniž se věcí hlouběji zabýval. Především z plné moci nesprávně dovodil, že zmocněnkyně navrhovatelky byla zmocněna v plném rozsahu, ačkoli byla zmocněna jen v avizovaných záležitostech vyplývajících z pozvánky, ve které nebylo přímo uvedeno, že se bude hlasovat o zvýšení příspěvků do fondu oprav. Zmocněnkyně tak vůbec neměla za navrhovatelku o zvýšení příspěvků hlasovat. Navrhovatelka nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně, že zvýšení příspěvků do fondu oprav není důležitou záležitostí, neboť navrhovatelka vlastní [Anonymizováno] bytových jednotek a jednu bytovou, které jsou nikoli jeho vinou dlouhá léta neobývané. Již původní platby za uvedené jednotky jsou pro odvolatele extrémní a schválené zvýšení je pro něj neúnosné. Navrhovatelka nesouhlasila ani s přiznanými náklady řízení, a to s přiznaným cestovným osobním automobilem k nahlížení do spisu, neboť k tomu bylo možné využít substituci místní advokátní kanceláře za situace, kdy ve spisu byl tehdy prakticky jen žalobní návrh. Navrhovatelka navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Společenství se k odvolání nevyjádřilo.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání (s výjimkou výpočtu nákladů řízení) není důvodné. Ve věci rozhodl podle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez jednání, neboť odvolací důvody se týkají jen právního posouzení věci (kam spadá i výklad právního jednání - plné moci) a účastníci nereagovali na řádně doručenou výzvu odvolacího soudu, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu bez jednání, přestože součástí výzvy bylo upozornění, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že souhlasí s rozhodnutím bez jednání.

11. Pro projednávanou věc je rozhodné znění občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinné v době konání shromáždění a sepsání sporného zápisu, tj. před novelou č. 163/2020 Sb. (dále jen o. z.). V té době zněl § 1209 odst. 1 o. z. takto: Je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

12. Soud prvního stupně založil své zamítavé rozhodnutí na dvou důvodech (navrhovatelka není přehlasovaným vlastníkem a nemá k napadení sporného usnesení důležitý důvod), přičemž každý z nich sám o sobě stačí k zamítnutí návrhu. Obě podmínky stanovené § 1209 odst. 1 o. z. totiž musí být splněny kumulativně.

13. K otázce, zda je pro přezkum napadeného usnesení dán důležitý důvod, citoval soud prvního stupně správně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, podle kterého je třeba „přípustnost soudního přezkumu usnesení shromáždění nadále hodnotit podle závažnosti obsahu napadeného usnesení, tedy - řečeno jinak - podle významu záležitosti, o níž bylo rozhodnuto dotčeným usnesením (objektivní přístup). V opačném případě by věcné omezení takového přezkumu ztrácelo jakýkoli smysl. […] důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití […] otázku navýšení plateb do fondu oprav zásadně nelze považovat za záležitost, která přímo zasahuje do právního postavení vlastníků jednotek nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití, ledaže v konkrétním případě jde o navýšení extrémní. Uvedenou judikaturu považuje za souladnou s ústavním pořádkem i Ústavní soud - viz jeho usnesení ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. II. ÚS 945/21, kde se jednalo o zvýšení příspěvků do fondu oprav na 30 Kč/m2/měsíc, tj. vyšší, než v projednávané věci.

14. Odvolací soud zastává názor shodný se shora citovanou judikaturou, podle které je třeba důležitost důvodu, a tedy i extrémnost zvýšení příspěvku do fondu oprav, posuzovat objektivně, tedy s přihlédnutím k potřebám oprav a údržby domu, který společenství spravuje, a k možnostem běžné domácnosti. Pokud by totiž mělo být přihlíženo k tomu, že některý z vlastníků jednotek není schopen nebo ochoten platit příspěvky do fondu oprav v obvyklé výši, nemohlo by bytové spoluvlastnictví fungovat. V projednávané věci odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně v závěru, že zvýšení příspěvků podle sporného usnesení extrémní není.

15. Odvolací soud také správně citoval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 924/2012, podle kterého „vlastník, který se účastní shromáždění a zdrží se hlasování, svým postojem nedává najevo, že s rozhodnutím nesouhlasí. Stěží proto může být považován za přehlasovaného vlastníka. Vlastník, který je přítomen na shromáždění a nesignalizuje ostatním vlastníkům, že s rozhodnutím nesouhlasí, tak podle Nejvyššího soudu není osobou, která by mohla posléze přijaté rozhodnutí zpochybnit. V dané souvislosti pak není podstatné, zda byl vlastník osobně přítomen na shromáždění či se nechal zastoupit třetí osobou, stejně tak jako důvod, pro který vlastník nehlasoval proti později zpochybněnému rozhodnutí.“ Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3607/2018, je uvedený závěr aplikovatelný i v poměrech § 1209 o. z.

16. K navrhovatelčině námitce rozsahu zmocnění dlužno doplnit, že plná moc je právním jednáním, které je třeba vyložit podle § 556 o. z. (Co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.). V projednávané věci text plné moci, kterou bylo uděleno zmocnění k zastupování na shromáždění „v plném rozsahu - k jednání, vystupování a hlasování ve všech projednávaných záležitostech společenství“, nepřipouští jiný závěr, než že zmocněnkyně byla oprávněna hlasovat o jakékoli záležitosti společenství, o které se na shromáždění hlasovalo. Navrhovatelka netvrdila, že by snad společenství bylo nebo muselo být v době konání shromáždění známo, že navrhovatelka přikládá výrazům „v plném rozsahu“ a „ve všech projednávaných záležitostech“ jiný význam, než který tyto výrazy mají v českém jazyce. Ani skutečnost, že navrhovatelka předtím avizovala, že se shromáždění hodlá účastnit proto, aby přijetí napadeného usnesení zabránila, neznamená, že v době hlasování nemohla (např. na základě proběhnuvší diskuse) změnit názor. Odvolací soud tedy uzavírá, že obsah plné moci nelze vykládat tak, jak činí navrhovatelka, a že zmocněnkyně měla podle plné moci oprávnění hlasovat o napadeném usnesení.

17. Odvolací soud navíc nesdílí ani argument navrhovatelky, že by shromáždění zvýšením příspěvků do fondu oprav rozhodlo o něčem, co nebylo na programu jednání. Pokud byl na program zařazen bod týkající se způsobu financování oprav domu a navíc k pozvánce přiložena tabulka s výpočtem dvojnásobného příspěvku, potom se hlasování o zvýšení příspěvku odehrálo v rámci stanoveného bodu programu. Příspěvky do fondu oprav jsou totiž obvyklým (a navíc zákonem stanoveným, viz § 1180 odst. 1 o. z.) způsobem financování oprav.

18. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, neboť je věcně správné (§ 219 o. s. ř.).

19. O nákladech řízení potom soud prvního stupně rozhodl správně podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšnému společenství. Nesprávně však určil počet úkonů právní služby, za které přiznal zástupkyni společenství odměnu. Zástupkyně společenství totiž v řízení učinila jen 3 úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k návrhu a účast u jednoho jednání kratšího než 2 hodiny). Nahlížení do spisu, zvláště je-li činěno hned po převzetí zastoupení a trvá-li 10 minut, je kryto úkonem „převzetí a příprava zastoupení“ (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a nelze je poměřovat s úkonem studia spisu po skončení vyšetřování (§ 11 odst. 1 písm. f/ a odst. 3 advokátního tarifu). Za neúčelný výdaj potom odvolací soud považuje také cestovné k nahlížení do spisu, neboť v žalobě byly jako důkaz označeny jen listiny, které mělo společenství samo k dispozici. Navrhovatelce tak náleží jen

a. odměna za zastupování advokátem spočívajícím ve 3 úkonech právní služby ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, vypočtená podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 9 300 Kč,

b. 3 režijní paušály podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 900 Kč,

c. cestovné na trase [adresa] (2x 122 km, 1:22 hod, www.mapy.cz) osobním automobilem [Anonymizováno] s kombinovanou spotřebou 5,3 l benzínu Natural 95/100 km (vyhláška č. 589/2020 Sb.), v částce 1 433,10 Kč,

d. náhrada za promeškaný čas v rozsahu dvakrát tří půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, ve výši 600 Kč,

e. náhrada za 21 % DPH ve výši 2 569 Kč.

20. Výrok o nákladech odvolacího řízení se zakládá na tom, že plně úspěšnému společenství v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.