o nahrazení projevu vůle k uzavření smluv o převodu podílu ve společnostech Nástupnická PQANTUM s.r.o. a Nástupnická GIGANT s.r.o., o odvolání žalobce a žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 81 Cm 124/2016-975 ze dne 24. června 2020

1. Výše uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále jen soud I. stupně) ve výroku I. nepřipustil změnu žaloby navrženou žalobcem v podání ze dne 4. 3. 2020, ve výroku II. zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle k uzavření smluv o převodu podílu ve společnostech Nástupnická [Anonymizováno] a Nástupnická [Anonymizováno] a ve výroku III. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že se žalobce domáhal nahrazení projevů vůle k uzavření smluv o převodu podílů žalovaných Bohumila Jiránka, [Anonymizováno], [Anonymizováno] a společnosti [Anonymizováno] ve společnosti Nástupnická [Anonymizováno] (IČ [Anonymizováno]) a žalovaných [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ve společnosti Nástupnická [Anonymizováno] (IČ [Anonymizováno]). Dále vycházel ze skutečnosti, že usnesením 81 Cm 124/2016-628 bylo řízení proti žalovaným společnostem Nástupnická [Anonymizováno] a Nástupnická [Anonymizováno] ke dni 17. 11. 2017 zastaveno a nadále je řízení vedeno proti žalovaným 1. [Anonymizováno], 2. [Anonymizováno], 3. [Anonymizováno], 4. [Anonymizováno] a 5. společnosti [Anonymizováno] Dále soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že podáním ze dne 7. 8. 2019 žalobce navrhl, aby soud provedl moderaci smluv umožňujících žalobci seznámit se s faktickým právním stavem předmětu koupě (podílů) a ověřit, zda tyto podíly mají dohodnuté a žalobcem v uzavřených smlouvách vymíněné vlastnosti dříve, než bude povinen zaplatit kupní cenu za tyto podíly. Podáním ze 4. 3. 2020 žalobce spolu s vyjádřením k věci podle soudu I. stupně navrhl změnu žaloby, již soud I. stupně nepřipustil, neboť žalobce tímto měl hodlat změnit text smluv, jež měly být uzavřeny předmětným nahrazením projevu vůle, a to nad rozsah smluv, jak byl dohodnut ve smlouvě o smlouvě budoucí.

3. Vedlejší účastník [právnická osoba]. měl vstoupit do řízení, aby podporoval žalobce, neboť ve věci působil jako zprostředkovatel prodeje předmětných podílů.

4. Soud I. stupně vycházel z žaloby, podle níž žalobce měl dne 2. 5. 2016 uzavřít s žalovanými [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a společností [Anonymizováno] smlouvu o budoucí smlouvě (dále též smlouva), jejímž předmětem měl být závazek žalovaných k převodu jejich podílů, tvořících 100 % podílů ve společnosti Nástupnická [Anonymizováno], jako společnosti, jež vznikne rozdělením odštěpením od společnosti [Anonymizováno], vlastnící pozemek par. č. [Anonymizováno] v k.ú. [Anonymizováno], obec [Anonymizováno], a 100 % podílů ve společnosti Nástupnická [Anonymizováno], jako společnosti jež vznikne rozdělením odštěpením od společnosti [Anonymizováno], vlastnící budovu č.p. [Anonymizováno], stojící na pozemku parc.č. [Anonymizováno] v k.ú. [Anonymizováno], obec [Anonymizováno].

5. Podle žaloby měl žalobce splnit své povinnosti dle smlouvy a měl dopisem ze dne 8. 7. 2016 žalované vyzvat k uzavření smlouvy (smluv), na což žalovaní podle žalobce nereagovali.

6. V průběhu řízení měl žalobce doplnit, že od počátku měl zájem uzavřít smlouvy o převodu podílů a nabýt tak nemovitosti v k.ú. [adresa], obec [adresa], a to budovu č.p. [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) a pozemek parc.č. [Anonymizováno] ([Anonymizováno]), avšak žalovaní měli po uzavření smlouvy o budoucí smlouvě neúspěšně požadovat navýšení kupní ceny a z toho důvodu měli také dopisem ze dne 15. 12. 2016 odstoupit od smlouvy o budoucí smlouvě, považované žalobcem za neplatné. Podle žalobce žalovaní hodlají převést vlastnické právo k uvedeným nemovitostem na třetí osobu za vyšší kupní cenu a mají nabízet uvedené nemovitosti k prodeji prostřednictvím realitních kanceláří.

7. Podle žalobce by soud na základě jeho návrhu měl modifikovat původní znění smluv ve smyslu nově předloženého znění smluv o převodu obchodních podílů, když v průběhu doby mělo dojít ke změnám, s nimiž původní znění smluv nepočítalo, a žádal, aby soud původní znění modifikoval ve smyslu znění nově předloženého.

8. Soud I. stupně měl posuzovat i obranu žalovaných, podle níž nebyly splněny podmínky pro uzavření obou smluv zejména z důvodů, že:

- žalobce neuhradil sjednanou kupní cenu v souladu s články IV.2. a IV.3. neboť s bankou nebyla uzavřena smlouva o jistotním účtu, nýbrž pouze smlouva o vázaném účtu, jejíž ujednání nemohli žalovaní akceptovat, když podmínky pro výplatu kupní ceny se výrazně lišily od podmínek v předpokládané smlouvě o jistotním účtu,

- žalovaným nevznikla povinnost uzavřít smlouvu o převodu podílů, neboť vyzvat k uzavření smluv o převodu podílu jsou dle znění smlouvy (článek II.3. a II.4 smlouvy) oprávněni výlučně žalovaní,

- dokonce i v případě, že by žalobce byl oprávněn vyzvat žalované k uzavření smluv o převodu podílů, byly výzvy k uzavření smluv učiněny předčasně, když dosud nebyly splněny veškeré podmínky pro jejich uzavření sjednané v článku III. smlouvy,

- a dále neakceptovatelné texty smluv o převodu podílů předložené žalobcem dne 13. 7. 2016, mají obsahovat podstatné nepřesnosti a odchylky od textů smluv o převodu podílů připojených v příloze ke smlouvě.

9. Žalovaní měli zpochybňovat žalobcem tvrzené náklady na právní kroky týkající se předmětné smlouvy s tím, že vznik společností Nástupnická [Anonymizováno] a Nástupnická [Anonymizováno] rozdělením odštěpením od společností [Anonymizováno] a [Anonymizováno], jež měl podporovat žalobce, byl podle žalovaných neúčelný a zbytečný. Měli rovněž vyslovit domněnku, že žalobce měl od počátku v úmyslu nabýt bez zaplacení sjednané kupní ceny vlastnické právo k podílům na společnostech Nástupnická [Anonymizováno] a Nástupnická [Anonymizováno], vlastnícím požadovanou budovu a pozemek. Měli rovněž odmítnout soudní modifikaci smluv, jakož i to, aby bylo soudem připuštěna možnost zaplacení kupní ceny z vázaného účtu, jenž má být zcela v dispozici žalobce, když smluvní cena by měla být zaplacena z prostředků žalobcem složeným na jistotní účet. Konečně žalovaní měli nesouhlasit s možností žalobce domáhat se určení nového obsahu smluv u soudu, neboť by podle nich šlo o uplatnění nového nároku po marném uplynutí promlčecí lhůty a své odstoupení od smlouvy považovali za platné.

10. Soud I. stupně věc posoudil podle § 1785 a násl. nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ob (NOZ) upravujícího smlouvu o smlouvě budoucí a uzavřel, že žalovaní, ač se s žalobcem smlouvou o smlouvě budoucí dohodli, že na žalobce převedou své podíly, a tím i nemovitosti v majetku společností Nástupnická [Anonymizováno] a Nástupnická [Anonymizováno], po částečném naplnění smlouvy již potřebnou součinnost žalobci neposkytovali a následně k uzavření smluv nevyzvali, čímž podle soudu I. stupně zmařili celý původní záměr.

11. Uvedené zmaření naplnění smlouvy bylo podle soudu I. stupně v souladu se smlouvou a zákonem, když žalovaní jako strana oprávněná žalobce k uzavření smluv o převodu podílů nevyzvali. Soud I. stupně vyjádřil názor, že žalovaní byli k této nečinnosti oprávněni a nebyli povinni výzvu učinit, jestliže měli za to, že podmínky, jež měly podpisu smluv předcházet, žalobce nesplnil a také například i proto, že na uzavření budoucí smlouvy ztratili zájem. S tím souvisí i názor soudu I. stupně, podle něhož, jestliže žalovaní k uzavření smluv nevyzvali, povinnost k uzavření budoucí smlouvy ve smyslu § 1788 odst. 1 NOZ zanikla a soud I. stupně proto není oprávněn smlouvu za žalobce uzavřít. O nákladech řízení rozhodl podle § 150 o. s. ř.

12. Proti rozsudku podali odvolání žalobce a žalovaní, když žalovaní namítali pouze nesprávnosti ve výroku o nákladech řízení a požadovali přiznání plných nákladů řízení.

13. Žalobce podal obsáhlé odvolání (odvolatel) proti všem výrokům rozsudku soudu I. stupně a navrhl vyhovět návrhu. S odkazem na žalobní tvrzení se vyjádřil v tom smyslu, že existuje judikatura řešící určení, kdo je oprávněnou a kdo povinnou (zavázanou) stranou smlouvy o smlouvě budoucí, k níž však soud I. stupně nepřihlédl. V tomto je podle odvolatele rozhodující dohoda stran ve smlouvě o smlouvě budoucí o převodu podílu dne 2. 5. 2016, a to celý obsah dohody a nikoli pouze vybraná ustanovení. Je proto podle odvolatele zapotřebí vypořádat se s významem všech ujednání smlouvy ve smyslu rozsudků Nejvyššího soudu ve věci sp.zn. 28 Cdo 2570/2012, a sp.zn. 20 Co 543/2008258 potvrzeného rozsudkem Nejvyššího soudu 29 Cdo 4573/2010.

14. Podle odvolatele stranou oprávněnou může být, v závislosti na dohodě stran ve smlouvě o smlouvě budoucí, buďto jedna smluvní strana, nebo obě smluvní strany, přičemž tomu, aby byly zavázány obě smluvní strany, nebrání ani, pokud strany sjednají povinnost jedné smluvní strany učinit vůči druhé smluvní straně výzvu k uzavření budoucí smlouvy.

15. Odvolatel vyjádřil přesvědčení, že není rozhodující, komu smlouva o smlouvě budoucí svěřuje právo či povinnost vyzvat druhou smluvní stranu k uzavření budoucích smluv nebo notifikovat splnění podmínek, když s ohledem na ustanovení smlouvy o smlouvě budoucí je zřejmé, že obě strany se zavázaly uzavřít budoucí smlouvu za splnění dohodnutých podmínek. Rozhodné je tak podle odvolatele, zda z výkladu smlouvy o smlouvě budoucí lze dovodit právo a zároveň povinnost, resp. závazek smluvní strany uzavřít smlouvu budoucí. Podle odvolatele § 1785 a násl. NOZ nijak nestanoví, jak má být určeno, která ze stran je stranou oprávněnou a která stranou povinnou.

16. Rozhodnou otázkou v dané věci podle odvolatele je ve smyslu zásady pacta sunt servanda, zda jsou žalovaní povinni uzavřít smlouvy o převodu, i když žalovaní neposkytli součinnost ke splnění dohodnutých podmínek a neučinili výzvu k uzavření budoucí smlouvy, ačkoli smlouva zavazuje k uzavření smluv o převodu všechny smluvní strany. V případě, kdy žalovaní svým jednáním, či naopak nekonáním, které je zároveň porušením smluvních povinností, způsobili, že podmínky pro uzavření budoucí smlouvy nebyly splněny, musí být podle odvolatele dána možnost se domáhat uzavření budoucí smlouvy za podmínek účastníky dohodnutých v článku III. smlouvy.

17. Odvolatel dále vyjádřil názor, že některé z podmínek podle článku III. smlouvy nebyly splněny a žalovaní s odkazem na nesplnění podmínek podle článku III. smlouvy neodeslali žalobci výzvy. Pokud však k nesplnění odkládacích podmínek v tomto případě došlo výlučně z důvodů na straně žalovaných proto, že si žalovaní uzavření smluv o převodu rozmysleli a zmaření splnění podmínek je k jejich prospěchu, tak se k nesplnění podmínek podle odvolatele nepřihlíží a podmínky se považují za splněné. Pokud splnění podmínky záměrně zmaří osoba, které je nesplnění podmínky na prospěch, považuje se podle odvolatele podmínka za splněnou.

18. Podle právního názoru odvolatele, jestliže žalovaní neposkytli součinnost ke splnění podmínek podle článku III. smlouvy, tímto způsobem porušili svou smluvní povinnost a podmínky podle článku III. smlouvy se považují za splněné a v takovém případě byli žalovaní povinni žalobce vyzvat k uzavření smluv o převodu, a pokud tak neučinili, opět porušili svou smluvní povinnost a zmařili splnění odkládacích podmínek, aniž by k tomu byli oprávněni. Takovéto jednání je jim podle odvolatele ku prospěchu.

19. Jestliže se tak podle odvolatele na podmínky podle článku III. smlouvy a podle článku II. odst. 3. a 4. smlouvy hledí jako na splněné, potom žalovaným vznikla povinnost uzavřít smlouvy o převodu bez zbytečného odkladu poté, co je k tomu žalobce vyzval a žalobní nárok je po právu.

20. Podle odvolatele, jestliže oprávněná strana není povinna učinit výzvu, např. protože ztratí zájem na uzavření budoucí smlouvy, dopadá podle odvolatele tato situace na případy, kdy povinnost uzavřít budoucí smlouvu je sjednána pouze pro jednu smluvní stranu. V žádném případě však podle odvolatele smluvní strana, jež se ve smlouvě o smlouvě budoucí zaváže uzavřít budoucí smlouvu, jako v projednávaném případě, kdy se žalovaní slibem zavázali uzavřít smlouvy o převodu, nemůže odmítnout uzavřít budoucí smlouvu nebo odmítnout vyzvat k uzavření budoucí smlouvy, protože si to rozmyslela a v takovém případě by šlo o porušení smlouvy o smlouvě budoucí a s tím související právo druhé smluvní strany požadovat nahrazení projevu vůle první smluvní strany soudem podle § 1787 odst. 1 NOZ. Odvolatel současně zdůraznil, že z čl. II. a III. smlouvy vyplývá, že stranou zavázanou ze smlouvy jsou obě smluvní strany (všichni účastníci) takový bezpodmínečný slib (závazek) účastníky v souladu s § 3 odst. 2 písm. d) NOZ zavazuje, když žalobce po uzavření smlouvy prokazatelně splnil veškeré své povinnosti, aby mohlo dojít k naplnění účelu smlouvy. Konkrétně podle odvolatele k naplnění účelu smlouvy nedošlo, neboť žalovaní neposkytli součinnost ke splnění podmínek podle článku III. smlouvy, V důsledku neposkytnutí součinnosti žalovaných a nesplnění podmínek podle článku III. smlouvy nedošlo podle odvolatele k notifikaci splnění podmínek žalovanými žalobci podle článku II. odst.3 a 4. smlouvy a žalovaní odmítli s žalobcem uzavřít smlouvy o převodu.

21. Z hlediska právní úpravy podle odvolatele nelze v daném případě nahlížet na žalobce jako na stranu zavázanou a na žalované jako na stranu oprávněnou, když obě strany jsou ze smlouvy zavázány postupovat podle smlouvy tak, aby došlo k naplnění stanoveného účelu a obě strany podle odvolatele jsou rovněž stranami oprávněnými a mohou vyžadovat od druhé strany splnění povinností podle smlouvy.

22. K výroku I. rozsudku o nepřipuštění návrhu na změnu žaloby odvolatel zdůraznil, že svým návrhem hodlal změnit text smluv, které měly být soudem uzavřeny, nad rozsah smluv, tak jak byl dohodnut ve smlouvě o smlouvě budoucí, a to v souladu s § 1787 odst. 2 NOZ, podle něhož se obsah budoucí smlouvy určí podle účelu, který má uzavření budoucí smlouvy zřejmě sledovat, kdy se ze zákona vychází z návrhů stran a soud přihlédne i k okolnostem, za kterých byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřena, jakož i k tomu, aby práva a povinnosti stran byly poctivě uspořádány, tak, aby soud určil obsah budoucí smlouvy podle účelu, který má uzavření budoucí smlouvy sledovat. Žalobce proto podle svého názoru s přihlédnutím k porušení původní smlouvy žalovanými a k prázdným místům určených k doplnění v původním dohodnutém znění, v souladu se zákonem navrhl upravit znění smluv o převodu jím uváděným způsobem.

23. Žalovaní navrhli napadený rozsudek ve věci samé potvrdit a ve výroku o nákladech řízení jim přiznat právo na náklady řízení, když podle jejich názoru není důvod, proč jim toto právo nepřiznat

24. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek soudu I. stupně a řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

25. Odvolací soud vychází ze správných závěrů soudu I. stupně o skutkovém stavu věci a obdobně jako soud I. stupně vychází i z podání a vyjádření účastníků řízení.

26. Odvolací soud z hlediska vlastního skutku nemá pochybnosti o tom, že mezi účastníky není sporu v tom směru, že tito uzavřeli smlouvu o budoucí smlouvě, na níž bylo vyznačeno datum 2. 5. 2016. Smlouva se týkala podílů ve společnostech Nástupnická [Anonymizováno] a Nástupnická [Anonymizováno], jež v té době vlastnily lukrativní nemovitosti v Praze, o něž především má žalobce zájem.

27. Tomu odpovídá i zjištění soudu I. stupně, podle něhož se žalovaní ve smlouvě o smlouvě budoucí dohodli s žalobcem, že na něho převedou své podíly, a tím i nemovitosti v majetku společností Nástupnická [Anonymizováno] a Nástupnická [Anonymizováno] avšak po částečném naplnění smlouvy již další potřebnou součinnost žalobci neposkytli. Žalobce k uzavření smluv ani nevyzvali, ačkoli naopak žalobce podle správných zjištění soudu I. stupně (str. 7 rozsudku) k uzavření smlouvy žalované sám marně vyzýval dopisem ze dne 16. 6. 2016 doplněným opětovným upozorněním ze dne 8. 7. 2016.

28. Odvolací soud vychází též ze skutečnosti, že na základě obsahu uvedené smlouvy žalobce zastává právní názor, že má právo požadovat po žalovaných splnění závazků z předmětné přípravné smlouvy tak, aby se za sjednanou cenu stal vlastníkem podílů v uvedených společnostech a jestliže žalovaní vyjadřují vůli smlouvu neuzavřít, žalobce se po právu má domáhat, aby soud nahradil projev vůle žalovaných v uvedeném směru.

29. Jak je zřejmé ze spisu, právní názor žalovaných je založen na výkladu smlouvy o budoucí smlouvě, podle něhož nemají uvedenou povinnost převést na žalobce shora specifikované podíly ve společnostech Nástupnická [Anonymizováno] a Nástupnická [Anonymizováno], když podle svého názoru měli zejména poskytnout potřebnou součinnost a jsou to pouze oni, kdo podle jejich názoru disponoval právem vyzvat žalobce k uzavření smluv o převodu podílů. To doposud neučinili na základě oprávnění daném článkem II.3. a II.4 smlouvy, když měli odstoupit od uvedené smlouvy a dále proto, že žalobce neplnil sjednané podmínky pro uzavření smluv vyplývajících ze smlouvy o budoucí smlouvě.

30. Odvolací soud v rámci právního posuzování věci posuzoval právní názor soudu I. stupně, podle něhož žalovaní svým postupem zmařili celý původní záměr sjednaný shora uvedenou smlouvou o smlouvě budoucí, přičemž odvolací soud hodnotil mezi jinými i právní názor soudu I. stupně, podle něhož, jestliže žalovaní k uzavření smluv žalobce nevyzvali, povinnost k uzavření budoucí smlouvy ve smyslu § 1788 odst. 1 NOZ žalovaným zanikla a podle názoru soudu I. stupně tak soud není oprávněn smlouvu za žalobce uzavřít. S tímto právním názorem se odvolací soud neztotožnil.

31. Předně odvolací soud zastává právní názor, podle něhož hlavním pilířem civilního práva a všech vztahů ve společnosti, zejména občanskoprávních vztahů, je zásada, že smlouvy musí být plněny. Porušení smluvního závazku proto může mít v obecné rovině za následek vznik odpovědnosti podle § 2913 NOZ, když v tomto ustanovení je konstruována kontraktní odpovědnost na objektivním principu. To platí i v případě posuzované smlouvy o smlouvě budoucí (přípravná smlouva), a to dokonce i v případě jejího zániku, neboť zanikla-li by smlouva o smlouvě budoucí pro nemožnost plnění podle § 2006 NOZ z důvodu na straně žalované a žalobce by přišel o možnost domáhat se uzavření smlouvy nahrazením projevu vůle žalované podle § 1787 NOZ, zachovává žalobci právní řád možnost, aby po žalované straně podle § 2913 NOZ požadovat náhradu škody, jež mu porušením smluvní povinnosti mohla vzniknout.

32. Odvolací soud v projednávané věci vycházel z § 1785 a násl. NOZ. z § 1785 a násl. NOZ je obecně zřejmé, že se smlouvou o smlouvě budoucí nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

33. Podle právního názoru odvolacího soudu spojení "…..obsah smlouvy …alespoň obecným způsobem…" je nutno rozumět tak, že zákon požaduje alespoň obecné vymezení předmětu plnění, jakož i určení kauzy budoucího závazku, což společně v obecné rovině tvoří rozsah podstatných náležitostí tohoto smluvního typu. Za účelem identifikace smlouvy o budoucí smlouvě a práv a povinností z ní vyplývajících, což je v projednávaném případě předmětem sporu vyplývajícího z různého výkladu smlouvy smluvními stranami, je podle právního názoru odvolacího soudu třeba brát v úvahu zcela zásadně skutečnou vůli stran při uzavírání smlouvy o budoucí smlouvě. Je tomu tak proto, že vymezení obsahu budoucí realizační smlouvy alespoň obecným způsobem předpokládá vymezení dostatečně určité, aby z něho bylo patrné, jaká práva a závazky mají z budoucí realizační smlouvy vyplývat, přičemž jestliže ve smlouvě o budoucí smlouvě nejsou ujednány podstatné a určující náležitosti budoucí realizační smlouvy, je vymezení obsahu budoucí smlouvy neurčité a nelze ani vycházet z toho, že vznikla smlouva o budoucí smlouvě.

34. Je-li ze smlouvy o budoucí smlouvě zřejmý účel budoucí smlouvy, k němuž mají směřovat závazky smluvních stran budoucí smlouvy, lze pokládat obecné vymezení budoucí smlouvy za dostatečně určité.

35. Podle právního názoru odvolacího soudu smlouva o budoucí smlouvě, již je pochopitelně třeba smluvními stranami splnit, může obsahovat úplné znění budoucí realizační smlouvy, ale také může obsahovat pouze ujednání dostatečně určitě vymezující budoucí realizační smlouvu (závazek, jenž má být v budoucnu precizován) s tím, že o zbývajícím se smluvní strany v budoucnu dohodnou. Nedojde-li k dohodě též o dalších ujednání budoucí smlouvy, jež smluvní strany přípravné smlouvy ponechaly až na realizační smlouvu, potom ta strana, jež měla povinnost podle smlouvy o budoucí smlouvě v budoucnosti předloženou smlouvu uzavřít a neučinila tak a neuzavřela navrženou realizační smlouvu obsahující všechna další ujednání, nepochybně poruší svoji povinnost. Ta ujednání, jež mají být precizována až v realizační smlouvě přitom navrhuje vyzývatel, neboť součástí práva vyzvat k uzavření smlouvy je i právo obsah smlouvy ve výše naznačených mezích konkretizovat. Výzva k uzavření smlouvy přitom podle právního názoru odvolacího soudu může v praxi vypadat jenom jako stručný podnět k zahájení jednání, v rámci něhož má být obsah smlouvy upřesněn.

36. Není-li osobou, jíž byla výzva k uzavření smlouvy určena, konečná realizační smlouva uzavřena, potom se oprávněná strana za uvedených podmínek může domáhat, aby obsah předpokládané smlouvy určil soud. Soud následně v návaznosti na účel realizační smlouvy určí obsah očekávané budoucí smlouvy podle pravidel stanovených v § 1787 NOZ a nelze nerespektovat ani základní principy občanskoprávních vztahů. Určení obsahu smlouvy soudem představuje komplexní nahrazení smluvního konsensu, přičemž nejde jenom o upřesnění nebo dořešení detailů, ale o případ, kdy povinný porušil svoji povinnost uzavřít budoucí smlouvu a z toho důvodu musí nastoupit náhradní řešení, jež nemůže spočívat v ničem jiném, než v nahrazení chybějícího projevu.

37. Shora zmíněná povinnost stran přípravné smlouvy (smlouvy o budoucí smlouvě) plnit z této smlouvy může v projednávaném případě odpovědět na otázku, zda a v jakém rozsahu lze umožnit žalobci měnit parametry realizační smlouvy, jestliže strany v přípravné smlouvě tyto parametry nastavily určitým způsobem tak, aby byl naplněn účel budoucí smlouvy. Proto účel budoucí smlouvy je nutno zjišťovat a podle právního názoru odvolacího soudu lze obsah budoucí smlouvy určit ve znění navrhovaném stranami toliko se změnami nevybočujících z mezí účelu budoucí smlouvy. V tomto směru je podle právního názoru odvolacího soudu nutno chápat povinnost soudu vyjít z "návrhů stran". Soud přitom nemůže opomenout návrhy ani žalovaného (žalovaných) v procesu určení účelu budoucí smlouvy soudem, vyjádřeném již ve smlouvě o budoucí smlouvě.

38. Jak je zřejmé ze shora uvedeného soud I. stupně zamítl návrh na nahrazení projevu vůle na základě právního názoru, podle něhož žalovaným povinnost k uzavření budoucí smlouvy (hlavní smlouvy/hlavních smluv) ve smyslu § 1788 odst. 1 NOZ zanikla, když žalovaní k uzavření smluv žalobce nevyzvali, byť v odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně v části týkající se nákladů řízení je vyjádřen názor, podle něhož postup žalovaných soud I. stupně považuje za svévolný a nemající oporu ve smluvních ujednáních stran smlouvy o budoucí smlouvě.

39. Odvolací soud se za daného stavu neztotožnil s právním názorem soudu I. stupně o zániku povinnosti žalovaných k uzavření budoucí smlouvy ve smyslu § 1788 odst. 1 NOZ, když sami žalovaní k uzavření smluv žalobce nevyzvali. Uvedený nesouhlas odvolacího soudu vyplývá ze skutečnosti, že doposud soudem I. stupně nebyla zjišťována a ustálena vůle stran smlouvy o budoucí smlouvě, zejména ohledně otázek, která ze smluvních stran byla výlučně oprávněna vyzvat k uzavření budoucí smlouvy a zda předpokládaná výzva k uzavření budoucí smlouvy představuje sjednanou smluvní povinnost nebo pouhé smlouvou dané oprávnění, obdobné opci svědčící žalovaným (na úplatný převod uvedených podílů v označených společnostech).

40. Na tomto místě odvolací soud konstatuje, že právo vyzvat k uzavření realizační smlouvy, jakož i závazek realizační smlouvu uzavřít může náležet (může případně tížit) kteroukoli ze stran smlouvy o budoucí smlouvě, avšak nedojde-li k dohodě v rámci přípravné smlouvy o budoucí smlouvě, má podle odvolacího soudu kterákoliv ze stran právo vyzvat a domáhat se uzavření realizační smlouvy.

41. S ohledem na uvedené zastává odvolací soud právní názor, podle něhož v případě, že by oprávnění vyzvat k uzavření budoucí smlouvy svědčilo vedle žalovaných i žalobci, jenž podle správných zjištění soudu I. stupně skutečně vyzval žalované k uzavření smlouvy, nemohlo by dojít k zániku povinnosti žalovaných k uzavření budoucí smlouvy. Uvedený právní názor odvolacího soudu má základ ve skutečnosti, že plněním ze smlouvy o budoucí smlouvě je uzavření realizační smlouvy, přičemž jak vyplývá z již uvedeného, oprávněný k podání výzvy může být, v obecné rovině současně i povinný, půjde-li o oboustrannou kontraktační povinnost. V této souvislosti odvolací soud rovněž připomíná, že podle jeho právního názoru samotná výzva k uzavření realizační smlouvy nemusí splňovat náležitosti oferty což znamená, že oprávněný může realizační smlouvu doplnit v souladu s tím, co bylo ujednáno ve smlouvě o budoucí smlouvě a může dokonce ponechat i na povinném, aby některé prvky budoucí smlouvy konkretizoval tak, aby tato byla v souladu s účelem, který uzavřená budoucí smlouva měla sledovat, jakož i v souladu s poctivě uspořádanými právy a povinnostmi stran (dovozováno též z obecné povinnosti k poctivému jednání v právním styku podle § 6 NOZ).

42. Ježto soud I. stupně nezjišťoval vůli smluvních stran při uzavírání smlouvy o budoucí smlouvě, jež měla směřovat k naplnění účelu realizační smlouvy, bez čeho nelze zejména posoudit důvodnost obrany žalovaných, založené na jejich tvrzeném neplnění povinností žalobcem, založené na tvrzeném zániku povinnosti žalovaných vyzvat žalobce k uzavření realizační smlouvy a založené na tvrzeném zániku vlastní povinnosti žalovaných uzavřít uvedenou realizační smlouvu. Bez zjištění vůle stran smlouvy o budoucí smlouvě se jenom stěží mohou obejít závěry soudu ohledně účelu, jenž měl být uzavřením přípravné i budoucí smlouvy účastníky smlouvy zřejmě sledován tak, aby případně mohlo být žalovaným uloženo uzavřít realizační smlouvu odpovídající svým účelem a obsahem předmětné smlouvě o budoucí smlouvě. Obsahem určitého právního jednání je přitom podle právního názoru odvolacího soudu nutno rozumět určení práv a povinností, jež na základě právního jednání mají vzniknout, změnit se nebo zaniknout.

43. Z uvedených důvodů bude po vrácení věci soudu I. stupně nutno zjišťovat vůli stran při uzavírání smlouvy o budoucí smlouvě, a to zejména ve vztahu k účelu, který má uzavření budoucí smlouvy zřejmě sledovat. V návaznosti na to bude nutno zjišťovat i důvodnost a účinnost tvrzeného odstoupení žalovaných od předmětné smlouvy.

44. Ke shora uvedenému odvolací soud dodává nad již uvedené, že obecně ve vztahu k vlastnímu zjišťování vůle stran při uzavírání smlouvy o budoucí smlouvě zastává odvolací soud právní názor, podle něhož je (obvykle) obsah právního jednání a tedy i předmětné smlouvy o budoucí smlouvě zjišťován ze slovního vyjádření, přičemž, jestliže slovní znění smlouvy o budoucí smlouvě není jednoznačným vodítkem ke zjištění skutečného obsahu projevu vůle, bude zapotřebí brát zřetel i na ostatní okolnosti, za kterých byl projev vůle učiněn, což znamená potřebu vzít v úvahu i textový rámec - kontext celkového ujednání stran. Tento názor odvolacího soudu má oporu též v § 545 NOZ z něhož je zřejmé, že právní jednání mj. vyvolává právní následky, jež jsou v něm vyjádřeny, přičemž podle § 555 odst. 1 NOZ právní jednání se posuzuje podle svého obsahu, když podle § 556 odst. 1 věty první NOZ co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení přitom při výkladu projevu vůle se přihlédne i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. V rámci písemné formy právního jednání, preferované smluvnímu stranami i v projednávaném případě, je podle odvolacího soudu třeba primárně vycházet z toho, jak bylo toto právní jednání formulováno ve výsledném textu uzavřené smlouvy. Podle právního názoru odvolacího soudu soudy obecně postupují správně, jestliže se při výkladu smluv o budoucí smlouvě vyhýbají takovému výkladu, jenž je pochybný, zejména s ohledem na absurdní či problematické důsledky, k nimž by takový pochybný výklad vedl.

45. Z hlediska praktického podle odvolacího soudu, při zjišťování vůle účastníků smlouvy je kromě provedení dokazování samotnou smlouvou nezbytné vyslechnout účastníky smlouvy, respektive osoby, jež se zúčastnily tohoto právního jednání směřujícího k uzavření smlouvy o budoucí smlouvě a mohou tak soudu zprostředkovat informace nejen o vlastním průběhu sepisu předmětné smlouvy, ale také o důvodech a stimulu, proč k takovému jednání smluvní strany přistoupily.

46. Jestliže by se účastníci ve svých výpovědích podstatně lišili ohledně okolností uzavření smlouvy, ve vylíčení vlastního průběhu uzavření smlouvy, případně v tom, jakým způsobem projevovali svou vůli při uzavírání smlouvy, nezbylo by, než aby si soud zajistil skutkový základ pro své rozhodnutí v průběhu dokazování při dodržování poučovací povinnosti zejména ohledně břemene tvrzení i břemene důkazního. Ve shora uvedeném kontextu zastává odvolací soud názor, podle něhož je-li ohledně právně významných okolností rozpor mezi písemným vyjádřením a výslechem účastníka smlouvy (ať již v pozici účastníka řízení či svědka), je na soudu, aby v procesu hodnocení důkazů přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, aby zjistil právně významné okolnosti na podkladě přiznané platnosti informací vyplývajících z toho kterého důkazu a na základě toho učinil předmětná dílčí skutková zjištění.

47. Při rozhodování o případném posuzování obsahu budoucí smlouvy soudem v rámci ukládání povinnosti k uzavření smlouvy bude soud I. stupně pracovat s obsahem budoucí smlouvy tak, aby byl, mimo jiné, v souladu s účelem smlouvy o budoucí smlouvě a přihlížel k "návrhům stran", jak svůj návrh prosazoval žalobce (o čemž bylo rozhodováno soudem I. stupně v jeho výroku I.), přičemž tímto způsobem může soud přihlédnout i k návrhům žalobce, jsou-li v souladu s účelem smlouvy o budoucí smlouvě a s dalšími uvedenými kritérii.

48. Rozhodnutí soudu I. stupně ohledně obsahu budoucí (realizační) smlouvy nemá podle odvolacího soudu povahu deklaratorního rozsudku, ale má povahu právotvorného rozsudku, jímž soud hmotněprávní vztah mezi stranami vytváří. V případě takového právotvorného rozsudku není podle právního názoru odvolacího soudu soud vázán v otázce obsahu realizační smlouvy žalobou, když se od něho požaduje dotvoření obsahu toho, s čím měl žalovaný projevit souhlas již ve smlouvě o budoucí smlouvě. Kritéria pro určení obsahu realizační smlouvy přitom spočívají v soudem zjišťovaném účelu smlouvy, v okolnostech sjednání smlouvy o budoucí smlouvě, v návrzích stran (nepochybně též odrážející okolnosti sjednání smlouvy) a v poctivém uspořádání práv a povinností stran. Obsah realizační smlouvy tak nesmí odporovat obsahu smlouvy o budoucí smlouvě.

49. Konečně odvolací soud je toho názoru, že výrok rozsudku soudu nahrazující projev vůle obstojí jako výrok formulovaný tak, že se nahrazuje projev vůle žalovaného a obstojí i jiná formulace se stejným obsahem např. určuje se obsah smlouvy mezi žalobcem a žalovanými, případně ukládá se povinnost uzavřít smlouvu, atd.

50. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 2 a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a napadené rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení,

51. O nákladech řízení před soudy všech stupňů rozhodne soud v rozhodnutí, jímž řízení ve věci samé bude u něho končit.