o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2021, č. j. 80 Cm 248/2019-132
JUDr. Stanislav Bernard · předseda senátu · Rozhodnutí ze dne 22. 9. 2022
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Stanislava Bernarda a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci
navrhovatele: [Jméno navrhovatele A], narozený [Datum narození navrhovatele A]
bytem [Adresa navrhovatele B]
zastoupený advokátem [Jméno advokáta A]
sídlem [Adresa advokáta A]
za účasti: [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B]
sídlem [Adresa advokáta B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C]
sídlem [Adresa advokáta C]
o neplatnost rozhodnutí orgánu spolku
o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2021, č. j. 80 Cm 248/2019-132
I. Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 80 Cm 248/2019-132 ze dne 27. 5. 2021 se zrušuje a řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Usnesením označeným ve výroku zamítl soud prvního stupně návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí prezidia účastníka ze dne 5. 3. 2019, kterým bylo zrušeno jmenování navrhovatele technickým komisařem. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání.
Ještě před zahájením jednáním odvolacího soudu vzal navrhovatel žalobu zpět s tím, že o funkci technického komisaře již nemá zájem.
Účastník se zpětvzetím návrhu souhlasil a vzdal se práva na náhradu nákladů řízení.
Odvolací soud proto podle § 222a odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek zrušil a řízení zastavil.
Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. náleželo účastníkovi, neboť navrhovatel zpětvzetím žaloby zavinil zastavení řízení. Protože se však účastník vzdal, rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).