o zrušení spolku, o odvolání navrhovatele a) a účastníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. září 2020 č. j. 24 Cm 26/2019-176

1. Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl dne 30. září 2020 usnesením č. j. 24 Cm 26/2019-176 následovně: „Návrhy navrhovatele a) na vydání upozornění spolku, že vyvíjí nepřípustnou činnost, a na zrušení spolku se zamítají“ (výrok I.), „Navrhovatel a) je povinen zaplatit spolku na náhradu nákladů řízení částku 5 709,96 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho zástupce“ (výrok II.), a dále „Na základě návrhu navrhovatelů b), c) a d) se spolek upozorňuje, že nepřípustně vyvíjí činnost politické strany či hnutí a stanoví se mu lhůta 1 roku od právní moci tohoto výroku usnesení k tomu, aby upustil od činnosti politické strany či hnutí, zejména aby upustil od dalšího úsilí o získání mandátů v zastupitelstvu města [Anonymizováno] v příštích obecních volbách; neupustí-li od této činnosti, bude soudem zrušen. Toto spolku dané upozornění se však nevztahuje na výkon mandátů zastupitelů zvolených v obecních volbách v roce 2018 na kandidátní listině [Anonymizováno] ve funkčním období zahájeném tímto zvolením v roce 2018“ (výrok III.).

2. Po určité rekapitulaci průběhu řízení a jistých skutkových zjištěních, odůvodnil své rozhodnutí soud prvního stupně následovně: „Skutkovým podkladem návrhu na vydání upozornění spolku (a na jeho zrušení, jestliže přes upozornění spolek nepřípustné činnosti nezanechá) je působení spolku jako zastřené politické strany, deformující tímto zastřeným působením - nepodléhajícím právní úpravě politických stran a hnutí - na komunální úrovni politickou soutěž k újmě těch, kdo této úpravě - jako otevřeně činné politické strany či hnutí - podléhají a zákonným pravidlům fungování politických stran a hnutí se podrobují. S ohledem na tento skutkový podklad navrhovatel a) na návrhu nemá právní zájem; deformace politické soutěže (tím, že spolek bojuje o mandáty v zastupitelstvu města [Anonymizováno], aniž by se podrobil regulaci stanovené v zákoně č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích) se navrhovatele nijak netýká, neboť ten jako osoba, která nemá v [Anonymizováno] hlášen trvalý pobyt, nemá právo být volen a ani právo volit do obecního zastupitelstva (§ 4 odst. 1 a § 5 odst. 1 zák. č.491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí). Další navrhovatelem a) tvrzené skutečnosti se netýkají činnosti spolku, ale jiné osoby a jeho právní zájem na podaném návrhu nezakládají. Návrh navrhovatele a) proto soud z důvodu absence jeho právního zájmu (slovy zákona oprávněného zájmu) zamítl. Naproti tomu navrhovatelé b) až d) právní zájem (oprávněný zájem) na podaném návrhu mají. U navrhovatelů b) a č) je dán již právem volit v komunálních volbách do obecního zastupitelstva v [Anonymizováno], neboť nejsou v mostě přihlášeni k trvalému pobytu, u navrhovatele d), jenž je politickým hnutím působícím (jak vyplývá z jím předložené kandidátní listiny ve volbách do obecního zastupitelstva v [Anonymizováno] v roce 2018) na komunální úrovni, pak jeho právem být volen do tohoto zastupitelstva (§ 4 odst. 1 a § 5 odst. 1 zák. č.491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí). Tvrzení navrhovatelů b) až d) coby nositelů oprávněného zájmu na podaném návrhu, že spolek vyvíjí činnost politické strany, bylo v řízení prokázáno. Právní řád výslovnou definici politických stran - ať na úrovni ústavního či podústavního práva - nemá. Vychází-li soud ze závěru politologického - z tzv. minimální definice politické strany ([Anonymizováno]) - že politická strana je skupina, jež se účastní voleb, jejichž prostřednictvím prosazuje své kandidáty do veřejných úřadů (čímž se liší od zájmové skupiny, která o realizaci svých cílů pomocí voleb neusiluje), ze skutkového závěru, že se spolek zúčastňuje komunálních voleb, kde prosazuje své kandidáty do zastupitelstva města, neboť s výjimkou [Anonymizováno] jsou zastupitelé zvolení v roce 2018 na kandidátce [Anonymizováno] členy či (v prezenční listině evidovanými) sympatizanty spolku - [Anonymizováno] (člen 30.), [Anonymizováno] (sympatizant 24.), [Anonymizováno] (člen 27.), [Anonymizováno] (člen 25.), [Anonymizováno] (člen 15.), [Anonymizováno] (člen 3.) a [Anonymizováno] (sympatizant 4.) a v rámci spolkové činnosti konají tzv. „poslanecké dny“ (tj. jako zvolení zastupitelé se stýkají s veřejností) a konečně ze skutkového závěru, že spolek poličkou činnost - mimo toto řízení - jako svou hlavní činnost sám proklamuje, jak vyplývá z jeho zpráv o činnosti ze dne 10. 4. 2018 a ze dne 26. 3. 2019 schválených jeho nevyšším orgánem a zveřejněných ve sbírce listin spolkového rejstříku, nelze než konstatovat, že spolek je de facto činný jako politická strana či politické hnutí. Jelikož volební funkční období zastupitelstev obcí je čtyřleté (§ 1 odst. 2 zák. č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí), je zřejmé, že tato (opoziční komunální) politická činnost spolku trvá i k datu vydání rozhodnutí. Tím, že spolek vyvíjí politickou činnost, a sám ji označuje za „zcela nejdůležitější oblast své činnosti“, je fakticky politickou stranou, která dosahuje svého cíle (získání mandátů v obecních volbách svými kandidáty) nezákonným způsobem, neboť se tím vyhýbá plnění povinností podle zák. č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, jak byly uvedeny v prvním podnětu ze dne 2. 5. 2018. Soud je sice se spolkem zajedno v jeho obraně spočívající v tom, že by nemohla být považována za nepřípustnou podpora individuálních kandidátů, kteří sdílejí spolkem zastávané hodnoty, neboť politické strany či hnutí nemají (jak vyplývá z čl. 22 Listiny základních práv a svobod) na účast ve svobodné soutěži politických sil výsadní postavení, avšak podle zjištěného skutkového stavu ze strany spolku nejde (jen) o podporu individuálních kandidátů v komunálních volbách - jak se spolek při obraně proti návrhu toto snažil podat - ale o vlastní soustavnou a na půdě spolku organizovanou politickou činnost spolku, která však není vedena podle obecně závazných pravidel, z čehož za nejvýznamnější považuje soud to, že spolek, de facto politická strana, jako (formálně jen) spolek se nepodrobuje (nemusí se podrobovat a vlastně se ani nemůže podrobovat) úpravě týkající se kontroly financování a úpravě financování činnosti politických stran, čímž výrazně deformuje komunální politickou soutěž v neprospěch těch, kdo tato pravidla respektují. Spolek tedy vyvíjí činnost zakázanou v § 145 odst. 1 o.z., proto jej soud podle § 268 odst. 1 písm. a) o.z. upozornil, aby činnosti politické strany zanechal, a stanovil lhůtu, po jejímž uplynutí po dalším projednání věci (projednání návrhu v jeho nezamítnuté části) spolek zruší, jestliže politické činnosti nezanechá, nebo návrh na zrušení spolku (nebude-li vzat jako případně již bezpředmětný zpět) zamítne, jestliže spolek politické činnosti po tomto vydaném upozornění zanechá. Důvod pro zrušení spolku (či vydání předcházejícího upozornění) podle § 268 odst. 1 písm. b) soud neshledal, neboť nejde o případ, kdy by spolek podnikal či vyvíjel jinou výdělečnou činnost. Neshledal ani důvod pro zrušení spolku podle § 172 odst. 1 písm. a) o.z., neboť politická činnost (třebaže z uvedených důvodů nekorektní) nenarušuje nijak - a už vůbec ne závažným způsobem - veřejný pořádek. V návaznosti na vydané upozornění stanovil soud spolku přiměřenou lhůtu, po jejímž uplynutí, bude-li třeba dále návrh v nezamítnuté části věcně řešit, přezkoumá, zda důvod pro zrušení spolku, jehož se upozornění týká, nadále trvá. Upozornění soud formuloval s přihlédnutím k jinému zájmu, který je hoden právní ochrany,“

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal odvolání navrhovatel a), a to do výroků I. a II. Ohledně náhrady nákladů řízení odvolatel namítl, že v řízení zahajovaném i bez návrhu se náhrada nákladů zásadně neukládá, ve věci se jednalo dle § 85 z.ř.s. (viz. § 23 z.ř.s.). Odvolatel uvedl, že původně podal jen podnět k zahájení řízení s tím, že soud zahájí řízení sám. Avšak namísto toho soud posoudil tento podnět jako návrh na zahájení řízení, „odvolatel tento pohled soudu akceptoval a souhlasil v podání ze dne 15.1.2019, že se jedná o návrh“. Poukázal na to, že jeho návrh nemohl být svévolným, když bylo rozhodnuto o výzvě spolku viz. výrok III. usnesení soudu prvního stupně. K věci samé odvolatel tvrdil, že oprávněný zájem nemá jen osoba s trvalým pobytem ve městě [adresa], a uváděl své další názory na možnou či nemožnou spolkovou činnost dalšího účastníka. Navrhl změnit výrok I. tak, že se na základě jeho návrhu spolek upozorňuje na to, že nepřípustně vyvíjí činnosti politické strany a hnutí a stanoví se mu lhůta 1 roku od právní moci výroku usnesení k tomu, aby upustil od činnosti politické strany nebo hnutí. Dále navrhl shodné se zbývající části výroku III. napadeného usnesení. Ohledně náhrady nákladů řízení navrhl rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně co do výroků II. a III. podal odvolání další účastník [Jméno advokáta G] (dále i jen „spolek“). Odvolatel poukázal především na to, že [Anonymizováno] podal dne 3. 5. 2018 k soudu toliko podnět k zahájení řízení o zrušení spolku, následně jím bylo sděleno, že jeho klientem je navrhovatel a). Podání neobsahovalo žádný návrh. Obdobně to bylo s podáními navrhovatelů b) a c), kteří se toliko připojili k podnětu navrhovatele a), leč ani jejich podání neobsahovala žádný návrh. Rovněž podání navrhovatele d) ze dne 10. 9. 2018 bylo jen podnětem. Teprve dne 15. 1. 2019 (doručeno soudu dne 17. 1. 2019) bylo soudu doručeno vyjádření k věci navrhovatelů s tím, že jmenované podněty „jsou svým obsahem návrhy na zrušení spolku“. Navrhovatelé tedy až následně prohlásili, že svá podání považují za návrhy a požádali o spojení v jedno řízení. Ani posledně jmenovaná písemnost neobsahuje žádný návrh. Odvolatel poukázal na to, že původní podání navrhovatelů nebyla návrhy, pročež soud prvního stupně pochybil, když nepostupoval dle § 43 o. s. ř. a nevyzval podatele k doplnění a upřesnění podání. Podle odvolatele podání ani jejich doplnění neobsahují žádný „návrh“, týkající se upozornění dalšího účastníka, zřejmým cílem navrhovatelů bylo zrušení spolku. Protože soud prvního stupně jen (výrokem III.) upozornil účastníka na nepřípustnost činnosti politické strany, je zjevné, že neshledal důvody pro zrušení spolku, pročež měl návrhy navrhovatelů zamítnout. Soud ovšem výrokem III. překročil předmět řízení, jímž bylo jen zrušení spolku, nic dalšího. Dále se odvolatel zabýval věcnými důvody týkajícími se napadeného výroku III. usnesení soudu prvního stupně s tím, že důvody vydání tohoto rozhodnutí dány nebyly. Navrhl usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. změnit a návrh potud zamítnout.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně nemůže obstát pro svojí částečnou nepřezkoumatelnost, chybný procesní postup soudu, jakož i vzhledem k tomu, že o návrhu části účastníků nebylo soudem vůbec rozhodnuto, zatímco bylo rozhodnuto o něčem, co navrženo řádně nebylo.

6. Podle § 268 odst. 1 o.z. „soud zruší spolek s likvidací na návrh osoby, která na tom má oprávněný zájem, nebo i bez návrhu v případě, že spolek, ač byl na to soudem upozorněn, a) vyvíjí činnost zakázanou v § 145 o.z., b) vyvíjí činnosti v rozporu s § 217 o.z., nutí třetí osoby k členství ve spolku, k účasti na jeho činnosti nebo k jeho podpoře, nebo d) brání členům ze spolku vystoupit“. Ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) a § 85 písm. a) z.ř.s. je řízení o zrušení spolku s likvidací dle jmenovaného ustanovení občanského zákoníku řízením ve statusových věcech právnických osob včetně jejich zrušení a likvidace. Potud se primárně řídí z.ř.s. (§ 1 odst. 1 z.ř.s.), dále se použije o. s. ř. (viz. § 1 odst. 3 a 4 z.ř.s.). Podle § 13 odst. 1 z.ř.s. řízení se zahajuje i bez návrhu, není-li zákonem stanoveno, že lze řízení zahájit jen na návrh. Jak plyne z výše citovaného ust. § 268 odst. 1 o.z., lze řízení v daném případě zahájit na návrh osoby, která na tom má oprávněný zájem. V daném případě lze plně souhlasit s odvolatelem - spolkem v tom, že navrhovatelé a) až d) původně všichni podali jen podnět, tedy nikoli návrh na zahájení řízení. Toto podání jsoucí původně podnětem nicméně k výzvě soudu (jež ovšem nebyla dostatečně akceptující jejich původní postoj a byla nesprávně kapciozní v tom, že účastníky de facto nutila k podání návrhu) byla jejich původní podání upřesněna coby návrhy na zahájení řízení. Podáními - návrhy se přitom navrhovatelé domáhali zrušení předmětného spolku z důvodů jimi tvrzených - nepřípustné činnosti. Se spolkem jde souhlasit i v tom, že navrhovatelé nikdy nenavrhli vydání „upozornění“ tak, jak je obsahem výroku III. napadeného usnesení resp. ani žádné jiné výzvy. Ostatně k tomu nebyli ani oprávněni.

7. Zákonný postup soudu obdrživšího návrh na zrušení spolku (učiněný dle § 268 o.z.) je primárně zkoumat, zda navrhovatel resp. navrhovatelé mají na tomto návrhu „oprávněný zájem“. Jde ovšem přitom o návrh na zrušení spolku, když jiný návrh být podán být potud ani nemůže, resp. v daném případě také podán nebyl. Soud prvního stupně se sice v daném případě oprávněností zájmu navrhovatelů zabýval, nicméně nikoli dostatečně a věrohodně vysvětlil v rámci svého odůvodnění, v čem všem tento zájem spatřuje a v čem nikoli, a to výlučně ve vztahu ke zrušení spolku (nikoli k upozornění spolku na dle soudu nepřípustnou činnost). Za situace, že soud shledá oprávněný zájem navrhovatelů (v rámci důkazního řízení), je na soudu, aby zvážil další postup řízení, jenž by mohl, v případě, že soud skutečně zjistí skutečnosti vedoucí k závěru o vyvíjení zakázané činnosti spolkem, vést k upozornění spolku na nutnost zanechání takové zakázané činnosti. Toto upozornění učiní ovšem jen ve vztahu k předmětnému spolku, a to formou usnesení - výzvy, proti němuž není odvolání přípustné. V daném případě o upozornění rozhodl soud, aniž by to kdokoli navrhoval, přitom však uvedl přímo ve výroku usnesení, že tak činí na základě návrh navrhovatelů b), c) a d), což je nepravdivé, neboť tito navrhovatelé takový návrh nepodali a ani to nikdy netvrdili. Naopak, soud nerozhodl o návrhu jmenovaných navrhovatelů (b/ - d/) na zrušení spolku. Přitom rozhodl o návrhu na zrušení spolku navrhovatele a) - jeho návrh zamítl. Zamítl ovšem i návrh navrhovatele a) na upozornění, ačkoli ten takový návrhu nikdy neučinil. Soud prvního stupně tedy rozhodl o návrzích, které navrhovatelé nikdy neučinili - upozornění, a nerozhodl ve vztahu k navrhovatelům b) až d) o jejich návrhu na zrušení spolku, ačkoli ti takový návrh podali, rozhodl o něm jen ve vztahu k navrhovateli a). Přitom však rozhodnout o zrušení spolku, i jen z logiky věci, tím spíše pak z hlediska výše citovaného ust. § 268 o.z. nelze dříve, dokud spolku neuplyne soudem daná lhůtě k odstranění důvody, pro které má být spolek rušen. Tato lhůta, uvedená přímo v nikým nenavrženém a soudem předčasně vydaném výroku III. jeho usnesení, však v době vydání rozhodnutí ani nezačala běžet, tím spíše pak neskončila (lhůta 1 roku).

8. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo z výše uvedených důvodů chaotické, nesprávné, neúplné a potud chybné. Odvolací soud jej proto podle § 219a odst. 1 a), b) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení. V něm si soud prvotně ujasní, co je předmětem řízení, vzhledem k opětovným pochybnostem samotných navrhovatelů (vyřčených i v rámci odvolání) ohledně toho, že původně podávali jen podnět si s nimi vyjasní situaci, zda jde z jejich strany skutečné o návrhy na zahájení řízení, jež by potom ovšem měly obsahovat i petit návrhu (na což upozornil odvolatel - spolek). Podle výsledku toho zvolí následný postup viz. výše uvedenou nutnost prokázání oprávněnosti navrhovatelů návrh podat. Teprve poté by mohl, byloli by to dostatečně doloženo resp. prokázáno, kvalifikovaně upozornit spolek dle § 268 o.z.