o návrhu na zápis změny do rejstříku společenství vlastníků jednotek, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2021 č. j. S 17296/RD116/MSPH, Fj 165669/2021/MSPH-345,

1. V posuzovaném případě byl dne 29. 4. 2021 soudu prvního stupně coby rejstříkovému soudu doručen návrh [Jméno navrhovatelky] coby navrhovatelky na zápis změny do rejstříku společenství vlastníků jednotek. Navržen byl výmaz výboru coby statutárního orgánu ve složení: [Anonymizováno] - člen výboru, [Jméno navrhovatelky] - členka výboru, [tituly před jménem] - předseda výboru a zápis dne zániku členství a funkce ke dni 4. listopadu 2020 a zápis statutárního orgánu: [Jméno navrhovatelky] - předseda výboru, den vzniku členství a funkce: 5. listopadu 2020. Dále byl navržen výmaz počtu členů statutárního orgánu: 3 a namísto něj zápis: 1, a výmaz zapsaného způsobu jednání statutárního orgánu a zápis způsobu jednání statutárního orgánu: Za společenství jedná navenek samostatně předseda společenství.

2. Soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením návrh zamítl. V odůvodnění konstatoval, čeho se navrhovatelka domáhala a dále poukázal na podání došlé dne 7. 4. 2021, F 132453/2021, jímž byl soud upozorněn na možné podvodné jednání, zřejmě ze strany [Jméno navrhovatelky]. Podáním společenství (zastoupené [tituly před jménem]) soud informuje, že z datové schránky společenství jsou odesílána podání činěná osobou neoprávněnou, pravděpodobně paní [Jméno navrhovatelky], která byla předsedou výboru zapsané osoby do 25. 6. 2020, kdy došlo k jejímu odvolání z této pozice, a to s ohledem na velmi vážná podezření o zpronevěře peněžních prostředků zapsané osoby a s ohledem na předkládání zfalšovaných bankovních výpisů. Od 26. 6. 2020 je tedy tato osoba pouze řadovým členem výboru, který však odmítá vydat účetnictví a všechny snahy o kontrolu eliminovat pokusem o faktické převzetí a ovládnutí zapsané osoby. Toto její jednání, kterým se tedy pravděpodobně snaží zakrýt svá nezákonná jednání, lze pochopit, nicméně mělo by se tak dít zákonnými prostředky. Dále rejstříkový soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp zn. 29 Cdo 1759/2008, dle něhož rejstříkový soud nemůže nahrazovat činnost nalézacího soudu a de facto provádět nalézací řízení a na základě jeho výsledku provést změnu zápisu. Dále soud uvedl, že „Je-li sporné, zda zápis v obchodním rejstříku a skutečný stav jsou či nejsou ve shodě, je-li zřejmé, že ke zjištění této skutečnosti bude třeba provést dokazování, je-li tu více stran, které nejsou ve shodě a stojí tedy proti sobě a zejména pak, má-li být posuzována platnost listiny, na jejímž základě by mělo dojít k výmazu stávajících členů výboru a zápisu [Jméno navrhovatelky] jako nové předsedkyně společenství, pak takovéto řízení nemůže vést rejstříkový soud. Soud tedy návrh v celém rozsahu zamítl, neboť v současnosti je sporné, zda zápis v rejstříku společenství vlastníků jednotek a skutečný stav jsou či nejsou ve shodě a dokazování, které by potvrdilo navrhované změny zdejší soud vést nemůže, uzavřel rejstříkový soud.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka včasné odvolání. Její stěžejní odvolací námitka spočívala v tom, že důvodem zamítnutí návrhu byla pochybnost rejstříkového soudu o platnosti oznámení o výsledku rozhodování v působnosti shromáždění SVJ formou hlasování postupem per rollam dne 25. listopadu 2020 (dále jen „oznámení“), které tvořilo hlavní podkladovou listinu pro provedení požadovaného zápisu, s tím, že rejstříkový soud není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí nejvyššího orgánu právnické osoby z hlediska jeho platnosti odkázaje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2018 sp.zn. 29 Sdo 4525/2016, z něhož citoval a že současně rejstříkovým soudem nebyly shledány ani konstatovány jakékoliv důvody zdánlivosti oznámení. Dále odvolatelka brojila proti tomu, že soud řádným způsobem své rozhodnutí neodůvodnil, když je zcela obecným způsobem konstatována možná spornost požadovaného zápisu, aniž by důvody spornosti byly blíže specifikovány. Dále odvolatelka vyslovila jistou domněnku, že vyšší soudní úředník Václav Selner, který odvoláním napadené rozhodnutí vydal, měl být vyloučen z rozhodování pro podjatost, a to na základě toho, že pravděpodobně mezi jím a právním zástupcem společenství [tituly před jménem] existuje blízký vztah. Odvolatelka z toho dovozovala jeho negativní vliv na rozhodovací činnost příslušného vyššího soudního úředníka ve vztahu k předmětnému společenství (usnesení o zastavení řízení…). Navrhla zrušit odvoláním napadené usnesení a aby bylo návrhu vyhověno.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 121/2008 Sb. „Vyšší soudní úředník je vyloučen z provedení úkonu soudu z obdobných důvodů, které zvláštní zákon stanoví pro vyloučení soudce. Jakmile se vyšší soudní úředník dozví o skutečnostech, pro které by mohl být vyloučen, oznámí to neprodleně předsedovi senátu. V řízení může do doby, než je o vyloučení rozhodnuto, učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.“

6. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

7. Odvolací soud byl povinen předně se vypořádat s námitkou podjatosti rozhodujícího vyššího soudního úředníka. K tomu odvolací soud uvádí, že rozhodnutí o vyloučení soudce či rozhodujícího vyššího soudního úředníka (dále též jen „úředník“) podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci/úředníkovi/ (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Soudce či rozhodujícího vyššího soudního úředníka lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zjevně brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě a je-li taková pochybnost (objektivně posuzováno) dána. K důvodům vyloučení podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův/úředníkův poměr k projednávané věci může vyplývat především z jeho přímého právního zájmu na projednávané věci. Tak tomu je v případě, kdyby soudce/úředník sám byl účastníkem řízení. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce/úředník nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout. Žádné takové okolnosti odvolatelka však netvrdila, tím spíše nedokládala. Jak již uvedeno ve výše citovaném ustanovení zákona „důvodem k vyloučení soudce (přísedícího)/úředníka nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího)/úředníka v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ Rozhodl-li tedy příslušný úředník o zastavení rejstříkového řízení, je to z hlediska jeho namítané podjatosti zcela právně irelevantní. Odvolací soud tedy shrnuje, že v daném případě neexistuje žádná právně relevantní skutečnost, která by nasvědčovala, byť i jen potencionálně o podjatosti rozhodujícího úředníka.

8. Ohledně odvolací námitky stran nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolací soud uvádí, že z odvolání je patrné, že odvolatelce bylo zcela zřejmé, proč soud prvního stupně návrh zamítl. Případné nedostatky v rámci odůvodnění rozhodnutí tak nemohly být odvolatelce na újmu. K nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolací soud poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2018 sp.zn. 27 Cdo 3903/2017, v němž Nejvyšší soud vyslovil shodný názor jako odvolací soud, a to, že „Jak se podává z ustálené judikatury dovolacího soudu, měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv účastníků řízení. Obdobně pak lze říci, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu dovolání - na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sen. zn. 29 ICdo 40/2016). V poměrech projednávané věci nelze dovodit, že by případné nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí dovolatelce bránily v uplatnění jejích práv.“

9. Dle § 90 odst. 1 z.v.r. „Nebyl-li návrh na zápis odmítnut podle § 86, rejstříkový soud zkoumá, zda údaje o skutečnostech, které se do veřejného rejstříku zapisují, vyplývají z listin, které mají být k návrhu doloženy,…“

10. Platí, že v rejstříkovém řízení ovládaném registračním principem nelze řešit sporné skutečnosti, jak je to běžné v občanskoprávním řízení v rámci dokazování, které se provádí při soudním jednání. Jinak řečeno rejstříkový soud, a potažmo odvolací soud nemá prostor pro zjišťování sporných skutečností v rámci rejstříkového řízení. Předmětnou otázku jsoucí „jádrem sporu“ - zda došlo či nedošlo k přijetí předmětných usnesení, na základě nichž jsou k zápisu navrženy předmětné údaje, není rejstříkový soud vůbec oprávněn řešit v rámci tohoto řízení. Ke shodným závěrům jako odvolací soud ostatně dochází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu - viz např. jeho rozhodnutí ze dne 18. 12. 2019 sp.zn. 27 Cdo 4439/2018: „V důsledku registračního principu ovládajícího procesní úpravu řízení ve věcech veřejného rejstříku však rejstříkový soud nemá prostor pro zjišťování sporných skutečností tak, jak je to běžné v občanskoprávním (sporném či nesporném) řízení. Nemůže-li rejstříkový soud uzavřít, že údaje, které mají být podle návrhu zapsány, vyplývají z připojených listin, návrh na zápis do obchodního rejstříku zamítne.“ K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne 28. 1. 2021 sp. zn. 27 Cdo 3045/2020, byť v poměrech společnosti s ručením usnesením. Jeho závěry týkající se limitace při zjišťování sporných skutečností v rámci rejstříkového řízení a jej ovládajícího registračního principu se plně uplatní i na posuzovanou věc.

11. Navrhovatelka k návrhu doložila mj. „Návrh rozhodnutí shromáždění SVJ postupem per rollam“, přičemž obsahem návrhu byla jednotlivá usnesení, o nichž mělo být hlasováno per rollam. Obsahem návrhu usnesení č. 1 bylo odvolání dosavadního výboru společenství ve složení: [tituly před jménem] - předseda výboru, [Anonymizováno] - člen výboru, [Jméno navrhovatelky] - členka výboru, obsahem návrhu usnesení č. 2 byla změna stanov společenství - konkrétně změna kolektivního statutárního orgánu na jednočlenný statutární orgán - předsedu společenství, obsahem návrhu usnesení č. 4 pod bodem a) byl návrh na zvolení [tituly před jménem] předsedou SVJ, pod bodem b) byl návrh na zvolení [právnická osoba] předsedou SVJ, pod bodem c) byl návrh na zvolení [Jméno navrhovatelky] předsedou SVJ. Z doloženého oznámení vyplývá, že došlo k přijetí usnesení o odvolání stávajícího výboru společenství, ke změně stanov stran statutárního orgánu a dále ke zvolení [Jméno navrhovatelky] předsedou společenství, jež bylo podepsáno za [Anonymizováno] [Jméno advokáta], advokátem. Přílohou návrhu však bylo i druhé oznámení výsledků hlasování vlastníků jednotek ze dne 13. 11. 2020, podepsané za výbor společenství „[tituly před jménem], předsedou výboru“ (dále též jen „druhé oznámení“) s tím, že návrh usnesení č. 1, č. 2. a č. 4 „NEBYL přijat“ a žádný z kandidátů na nového předsedu společenství nebyl zvolen. Lze tedy uzavřít, že z druhého oznámení vyplývá zcela opačný výsledek hlasování, než z oznámení ze dne 25. 11. 2020. Jinak řečeno k návrhu byla doložena dvě oznámení o výsledku jednoho a téhož hlasování (o stejných návrzích usnesení), přičemž výsledky obou předložených oznámení jsou zcela protichůdné. Jedná se v tomto tedy o spornou otázku, jíž není rejstříkový soud oprávněn řešit v rámci rejstříkového řízení ovládaného registračním principem. Stěžejní námitka odvolatelky ohledně nutnosti hledět na usnesení valné hromady s.r.o. jako na platné, dokud není vyslovena jeho neplatnost dle zmíněného usnesení Nejvyššího soudu, jež je potud aplikovatelné i na usnesení shromáždění společenství, vůbec nedopadá na posuzovaný případ. V daném případě z důvodu dvou zcela rozdílných výsledků hlasování o tomtéž není zřejmé, zda předmětná usnesení vůbec byla či nebyla přijata. Zásada presumce platnosti usnesení totiž nastupuje jen v případě, je-li jisté - nepochybné, že usnesení bylo přijato, což v daném případě najisto postaveno nebylo, resp. z doložených listin nevyplývá. Nelze-li tedy uzavřít, že údaje, které mají být podle návrhu zapsány, vyplývají z připojených listin, je dán důvod k zamítnutí návrhu dle § 90 odst. 1 z.v.r.

12. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř potvrdil jako věcně správné.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 23 z.ř.s. (ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 120 z.v.r.), neboť rejstříkové řízení lze obecně zahájit i bez návrhu a odvolací soud neshledal žádné okolnosti případu, které by odůvodňovaly jejich přiznání některému z jeho účastníků.