o návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek ze dne 7. 8. 2009, o odvolání žalobců a), b), c), d), e), h) a ch) proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 76 Cm 54/2010-534 ze dne 27. května 2021

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně zamítl žalobu žalobců a/, b/, c/, d/, e/, h/ a ch/ na neplatnost rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek ze dne 7. 8. 2009 pro prekluzi práva napadat platnost rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek ze dne 7. 8. 2009 o způsobu rozúčtování nákladů spojených se správou společných částí domu č.p. [Anonymizováno], k.ú. [adresa] (výrok I.) a o výši záloh na náklady spojené se správou společných částí domu č.p. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] (výrok II.). Výrokem III. rozhodl o povinnosti žalobců a/, b/, c/, d/, e/, h/ a ch/ zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 51 307,50 Kč a výrokem IV. současně uložil žalobcům a/, b/, c/, d/, e/, h/ a ch/ (z důvodu písařské chyby nesprávně uvedeno, že jsou žalovaní povinni zaplatit…) povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze na náhradě nákladů řízení částku 29 077 Kč.

2. Soud I. stupně konstatoval, že o věci již v minulosti rozhodoval svým rozsudkem č. j. 76 Cm 54/2010-269 ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 7. 1. 2013, č. j. 76 Cm 54/2010-367 a o věci návazně rozhodoval jako soud odvolací Vrchní soud v Praze svým rozsudkem č. j. 14 Cmo 140/2013-414 ze dne 17. března 2016 a následně jako soud dovolací Nejvyšší soud České republiky rozsudkem č. j. 26 Cdo 1503/2017-471 ze dne 15. 11. 2018, přičemž podle závazného právního názoru dovolacího soudu by žalobci byli úspěšní v žalobě na neplatnost rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek ze dne 7. 8. 2009 v části týkající se způsobu rozúčtování nákladů spojených se správou společných částí domu č.p. [Anonymizováno], k.ú. [adresa], když soud má za prokázané, že rozhodnutí o stanovení způsobu rozúčtování nákladů spojených se správou společných částí domu č.p. [Anonymizováno] nebylo učiněno za souhlasu 100 % vlastníků jednotek.

3. Podle soudu I. stupně však úspěchu žalobců a/, b/, c/, d/, e/, h/ a ch/ ve sporu o neplatnost rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek ze dne 7. 8. 2009 zabránila skutečnost, že uvedení žalobci se žalobou ze dne 21. 12. 2009 původně domáhali nepřípustně nahrazení rozhodnutí shromáždění vlastníků soudem a teprve až s odstupem několika let, tedy po marném uplynutí šestiměsíční prekluzivní lhůty k podání žaloby, změnili v průběhu konání jednání dne 6. 9. 2012 žalobní petit a nově se domáhali v souladu s nově zavedenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek ze dne 7. 8. 2009. Právo žalobců a/, b/, c/, d/, e/, h/ a ch/ domáhat se přípustného vyslovení neplatnosti uvedeného usnesení tak podle soudu I. stupně v době změny žaloby již bylo prekludováno a z toho důvodu žalobě nebylo možno podle soudu I. stupně vyhovět.

4. Proti výroku I. a proti nákladovým výrokům III. a IV. tohoto rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě včas odvolali žalobci a/, b/, c/, d/, e/, h/ a ch/ (odvolatelé) a domáhali se v této části týkající se způsobu rozúčtování nákladů spojených se správou společných částí domu č.p. [Anonymizováno], k.ú. [adresa] jeho změny a v tomto rozsahu vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek ze dne 7. 8. 2009.

5. Odvolatelé poukázali na skutečnost, že původně žádali v souladu se zněním zákona, aby soud nezákonné, věcně nesprávné a stanovám žalovaného odporující usnesení nahradil rozhodnutím vlastním, přičemž později svůj návrh změnili toliko jako reakci na tehdy novou judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1423/2009 ze dne 25. května 2011 a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 383/2010 ze dne 25. ledna 2012) a v souladu s touto novou judikaturou se domáhali vyslovení neplatnosti předmětného nezákonného rozhodnutí účastníka.

6. Odvolatelé poukázali na skutečnost, že žaloba podle § 11 odst. 3 třetí věty zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (ZVB) je speciální žalobou na nepřípustnost realizace rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek o důležité záležitosti a k tomu cíli žalobci od počátku směřují. Právo požádat soud o rozhodnutí podle citovaného ustanovení tak podle odvolání žalobci uplatňovali od samého počátku, což je podle odvolatelů zřejmé i z původního žalobního petitu, kdy žalobci žádali, aby soud o předmětné otázce věcně rozhodl, byť později svůj žalobní návrh upravili na požadavek odklizení daného nesprávného usnesení SVJ cestou vyslovení jeho neplatnosti. Podle odvolatelů se jednalo toliko o odlišné formulační vyjádření nesouhlasu s většinovým rozhodnutím shromáždění vlastníků jednotek, jak to připouští i judikatura Nejvyššího soudu např. v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 758/2014 ze dne 16. dubna 2014. Žalobci tak konstatovali, že jejich požadavek na rozhodnutí soudu o předmětné důležité záležitosti neprekludoval, neboť byl uplatněn v zákonné šestiměsíční lhůtě.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. rozhodnutí soudu I. stupně v odvoláním napadeném rozsahu (výroky I., III. a IV.), a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a po doplnění dokazováním sdělením obsahu zápisu ze shromáždění společenství vlastníků jednotek ze dne 7. 8. 2009. dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

8. Odvolací soud vychází ze skutečnosti, že po té, co o věci v minulosti rozhodl soud I. stupně rozsudkem č. j. 76 Cm 54/2010-269 ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 7. 1. 2013, č. j. 76 Cm 54/2010-367 a o věci návazně rozhodoval jako soud odvolací Vrchní soud v Praze svým rozsudkem č. j. 14 Cmo 140/2013-414 ze dne 17. března 2016 a následně jako soud dovolací Nejvyšší soud České republiky rozsudkem č. j. 26 Cdo 1503/2017-471 ze dne 15. 11. 2018, naposledy o věci opakovaně rozhodl Městský soud v Praze napadeným rozsudkem č. j. 76 Cm 54/2010-534 ze dne 27. května 2021, Zůstává tak pouze mezi žalobcem d/ a žalovaným sporná již pouze otázka případné neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek ze dne 7. 8. 2009 o způsobu rozúčtování nákladů spojených se správou společných částí domu č.p. [Anonymizováno], k.ú. [adresa] (výrok I.), když pravomocně již došlo k zamítnutí návrhů na vyslovení neplatnosti dalších dvou usnesení týkajících se schválení účetních závěrek za léta 2005, 2006, 2007, 2008 a výše záloh na náklady spojené se správou společných částí domu č.p. [Anonymizováno].

9. Jak bylo naznačeno a je zřejmé ze shora uvedených rozhodnutí soudu I. stupně, soudu odvolacího a dovolacího, uvedená otázka platnosti usnesení shromáždění SVJ o způsobu rozúčtování nákladů spojených se správou společných částí domu č.p. [Anonymizováno], k.ú. [adresa] zůstává sporná toliko ve vztahu žalobce d/ [Jméno žalobce D] a žalovaného [Jméno žalovaného], neboť výslovně pouze v tomto vztahu Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 26 Cdo 1503/2017-471 ze dne 15. 11. 2018 zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů.

10. Za popsané situace rozsudky soudu I. stupně č. j. 76 Cm 54/2010-269 ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 7. 1. 2013, č. j. 76 Cm 54/2010-367 a Vrchního soudu v Praze č. j. 14 Cmo 140/2013-414 ze dne 17. března 2016 ve vztahu žalobců a/, b/, c/, e/, h/ a ch/ a žalovaného vytvořily překážku věci rozsouzené (res iudicata) a v rozsahu závaznosti výroků uvedených rozsudků pro účastníky nemůže být věc, s přihlédnutím k § 159a odst. 1, 4 a 5 o. s. ř. ve spojení s § 104 odst. 1 věta první o. s. ř., projednávána znovu.

11. Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei judicatae) patří mezi podmínky řízení, k nimž soud přihlíží kdykoliv za řízení (§ 103 o. s. ř.), a představuje neodstranitelný nedostatek procesní podmínky, který je důvodem k zastavení řízení (§ 104 odst. 1 o. s. ř.).

12. Z uvedených důvodů odvolací soud ve výroku I. rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 76 Cm 54/2010-534 ze dne 27. května 2021 ve vztahu žalobců a/, b/, c/, e/, h/ a ch/ a žalovaného v odvoláním napadených výrocích I., III. a IV. zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.

13. V dalším odvolací soud učinil zjištění ze zápisu ze shromáždění společenství vlastníků jednotek ze dne 7. 8. 2009, podle něhož bylo zasedání shromáždění společenství vlastníků jednotek dne 7. 8. 2009 přítomno osobně, nebo v zastoupení (za majoritního vlastníka [Anonymizováno], za většinu žalobců [fyzická osoba], žalobci [fyzická osoba] a [fyzická osoba] osobně) celkem 94,8 % hlasů všech vlastníků jednotek. Pod bodem 7 byl schválen způsob rozúčtování služeb tak, jak byl navržen, tj. vlastník jednotky je povinen uhradit celkovou cenu za služby v jednotce, která se rovná ceně za odběr medií v jednotce, součtu ceny b/ za podíl na nákladech dle typu a součtu ceny c/ mimořádných nákladů na jednotku. Výsledky hlasování přítomnými vlastníky k tomuto bodu: pro 78,02 %, proti 15,27 %, zdrželo se 6,71 %.

14. Z hlediska právního odvolací soud za podmínek § 3028 odst. 3 přechodných ustanovení nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. vyšel z § 11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (ZVB), z něhož je zřejmé, že při hlasování je rozhodující velikost spoluvlastnických podílů vlastníků jednotek na společných částech domu (§ 8 odst. 2 ZVB); spoluvlastníci jednotky mají postavení vlastníka jednotky (jeden hlas). Při rovnosti hlasů, nebo nedosáhne-li se potřebné většiny nebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoli vlastníka jednotky soud. Jde-li o důležitou záležitost, může přehlasovaný vlastník jednotky požádat soud, aby o ní rozhodl. Právo je nutno uplatnit u soudu do 6 měsíců ode dne přijetí rozhodnutí, jinak právo zanikne.

15. Jak je zřejmé z obsahu spisu, žalobce d) cestou žaloby ze dne 28. 11. 2012, společně s dalšími žalobci, vůči nimž řízení skončilo, zpochybňoval platnost usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek ze dne 7. 8. 2009 týkající se způsobu rozúčtování nákladů spojených se správou společných částí domu č.p. [Anonymizováno], k.ú. [adresa] a v souladu s § 11 odst. 3 ZVB požadoval, aby soud podle citovaného ustanovení o předmětné otázce rozhodl tak, aby uvedené rozhodnutí odporující zákonu pozbylo účinků s tím, že napadené rozhodnutí SVJ neobstojí před zákonem Později po té, co se v průběhu řízení soudní praxe ustálila na názoru, že v takovém případě lze žalovat pouze na neplatnost usnesení SVJ, svůj návrh v souladu s nastolenou právní praxí Nejvyššího soudu změnil, přičemž se tak stalo po uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání uvedené žaloby. Podle obsahu své změněné žaloby se domáhal neplatnosti a z toho důvodu odklizení (zrušení) napadeného usnesení SVJ o způsobu rozúčtování nákladů spojených se správou společných částí domu č.p. [Anonymizováno], k.ú. [adresa].

16. Ze shora uvedeného je tak zřejmé, že ve snaze zpochybnit platnost a zákonnost usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek ze dne 7. 8. 2009 týkající se způsobu rozúčtování nákladů spojených se správou společných částí domu č.p. [Anonymizováno], k.ú. [adresa] žalobce d) postupoval podle § 11 odst. 3 ZVB, tedy v souladu se zákonem a s vyvíjející se soudní praxí tak, aby zákonu i soudní praxi vyhověl. To ostatně vyplývá i z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 1503/2017-471 ze dne 15. 11. 2018, jenž ve vztahu k žalobci d), po posouzení souladu postupu žalobce d) s § 11 odst. 3 ZVB, dal tomuto žalobci za pravdu ve vztahu k jeho zpochybnění platnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek ze dne 7.8. 2009 o způsobu rozúčtování nákladů spojených se správou společných částí domu č.p. [Anonymizováno], k.ú. [adresa] a v uvedené části rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil se závazným právním názorem soudu I. stupně k dalšímu řízení o daném důvodném žalobním návrhu.

17. S ohledem na uvedené se odvolací soud neztotožnil s právním názorem soudu I. stupně, podle něhož žalobce d) neuplatnil svůj nárok včas.

18. V návaznosti na uvedené shora potom odvolací soud, v souladu s právním názorem dovolacího soudu i soudu I. stupně, jenž v odst. 26 napadeného rozsudku vyjádřil dílčí závěr o úspěšnosti žalobce d) za předpokladu včasnosti jím podané žaloby, napadený rozsudek soudu I. stupně v jeho výroku I. změnil tak, že určil neplatnost rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek ze dne 7. 8. 2009, jímž bylo rozhodnuto o způsobu rozúčtování nákladů spojených se správou společných částí domu č.p. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] (výrok tohoto rozsudku odvolacího soudu I. odst. 2 písm. a/).

19. Oporou pro uvedený závěr odvolacího soudu o neplatnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek ze dne 7. 8. 2009 je v souladu s doplněným dokazováním zjištěná skutečnost, že v projednávaném případě se vlastníci jednotek v SVJ všichni (100 %) společně nedohodli na jiném způsobu rozúčtování nákladů spojených se správou společných částí domu č.p. [Anonymizováno], než stanoveném zákonem v § 15 odst.1 ZVB. Podle tohoto ustanovení vlastníci jednotek jsou povinni přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku. Pokud dohoda neurčuje jinak, nesou náklady poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu.

20. Jestliže vzdor nedohodě všech vlastníků jednotek v daném SVJ a vzdor uvedené právní úpravě žalovaný napadeným usnesením prosazoval v rozporu se zákonem jiný způsob rozúčtování nákladů spojených se správou společných částí domu č.p. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], nemohlo napadené usnesení obstát.

21. Ve sporu, v němž se žalobce původně domáhal neplatnosti tří shora uvedených usnesení a byl úspěšný pouze ve výroku o neplatnosti způsobu rozúčtování nákladů spojených se správou společných částí domu č.p. [Anonymizováno] odvolací soud ve výroku I. v odst. 2 písm. b) a c) změnil napadený rozsudek ve výrocích o nákladech řízení ve vztahu žalobce d/ a žalovaného a žalobce d/ a státu tak, aby povinnost žalobce d/ nést náklady řízení odpovídala jeho částečnému úspěchu v rozsahu 1/3.

22. Neúspěch žalovaného v rozsahu 1/3 žalovaného nároku se odrazil v jeho částečné povinnosti nést náklady státu v rozsahu této 1/3 (12 359 Kč), když ve zbývajících 2/3 (24 718 Kč) tyto náklady ponese žalobce d/ (výrok I. odst. 2 písm. c/), kdy do platební povinnosti žalobce d/ byla započtena i složená nevratná záloha 8 000 Kč. Tuto povinnost žalobce d/ splní společně s dalšími žalobci, vůči nimž již řízení bylo skončeno.

23. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce d/ byl v odvolacím řízení plně úspěšný. Žalovaný je proto povinen nahradit žalobci d/ náklady odvolacího řízení spočívající v nákladech právního zastoupení za 2 úkony právní služby advokáta žalobce d/ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen AT), a to za podání odvolání a za účast při jednání před odvolacím soudem dne 6. dubna 2022, každý úkon honorovaný částkou 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) AT z tarifní hodnoty 50 000 Kč. Advokát žalobce d/ má rovněž právo na paušální náhradu za tyto dva úkony právní služby ve výši 300 Kč za každý úkon dle § 13 odst. 3 AT a má právo také na náhradu za odvedenou DPH ve výši 1 428 Kč. Náklady odvolacího řízení žalobce d/ činí celkem částku 8 228 Kč (výrok III. tohoto rozsudku), jež tomuto žalobci neúspěšný žalovaný byl zavázán zaplatit.