o zápisu změny do obchodního rejstříku, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. července 2021 č. j. Dr 8558/RD39/MSPH, Fj 296947/2021/MSPH,

1. V posuzovaném případě byl dne 21. 6. 2021 soudu prvního stupně coby rejstříkovému soudu doručen návrh družstva coby navrhovatele na zápis změny do obchodního rejstříku. Navržen byl zápis fyzické osoby [tituly před jménem], dat. nar. [Anonymizováno], zastupují právnickou osobu - společnost [právnická osoba], jsoucí ve funkci statutárního orgánu družstva - předsedy družstva. Ke zmocnění fyzické osoby ve smyslu § 46 odst. 3 z.o.k. došlo dle k návrhu předložené listiny dne 7. 4. 2021, tedy během trvání vyhlášeného nouzového stavu.

2. Soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením návrh na zápis [tituly před jménem] do obchodního rejstříku jako osoby zastupující právnickou osobu ve funkci předsedy družstva zamítl (výrok I.) a z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze v oddílu Dr. vložce číslo 8558 vymazal statutární orgán - předsedu družstva - společnost [právnická osoba] a zapsal u ní den zániku funkce 31. března 2021 s tím, že citoval ustanovení § 46 odst. 3 z.o.k. ve znění účinném od 1. 1. 2021 a čl. II bod 5. přechodných ustanovení zákona č. 33/2020 Sb. se závěrem, že k 31. 3. 2021 zanikla statutárnímu orgánu funkce a družstvo ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně již nemá žádný statutární orgán.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. Jeho stěžejní odvolací námitka spočívala v tom, že soud prvního stupně nevzal v úvahu § 20 zákona č. 191/2020 Sb. (dále též jen „lex covid“), na jehož základě došlo k prodloužení funkčních období člena voleného orgánu právnické osoby s tím, že zákon představuje lex specialis ve vztahu k obecné úpravě obsažené mj. v zákoně č. 90/2012 Sb. a má proto aplikační přednost. Druhou stěžejní námitkou je, že v odvolání obsažená argumentace je obecně přijímána rejstříkovými soudy, přičemž v právním státě nelze akceptovat, aby v totožných případech rejstříkový soud rozhodoval protichůdným způsobem. Navrhl zrušit odvoláním napadené usnesení a vrátit věc soudu prvního stupně.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, vyjma zapsaného dne zániku funkce předsedy družstva, což je k chybné nikoli z důvodů odvolatelem namítaných.

5. Navrhovatel k návrhu připojil čestné prohlášení [tituly před jménem], včetně jeho souhlasu se zápisem do obchodního rejstříku. Dále doložil „zmocnění“, dle něhož společnost [právnická osoba], která „je předsedou [Jméno navrhovatele]“ zmocnila dne 7. dubna 2021 [tituly před jménem] „jako zástupce předsedy BD při výkonu funkce statutárního orgánu ve výše uvedeném BD“.

6. Dle § 46 odst. 3 z.o.k. v rozhodném znění účinném od 1. 1. 2021 „Je-li členem voleného orgánu kapitálové společnosti nebo družstva právnická osoba, zmocní bez zbytečného odkladu jedinou fyzickou osobu, která splňuje požadavky a předpoklady pro výkon funkce stanovené zákonem pro samotného člena voleného orgánu, aby ji v orgánu zastupovala. Ustanovení občanského zákoníku o důsledcích nezpůsobilosti a ztráty způsobilosti pro výkon funkce se použijí na zástupce obdobně.“ Dle čl. II bodu 5. přechodných ustanovení zákona č. 33/2020 Sb. účinného od 1. 1. 2021 „Nezmocní-li právnická osoba, která je členem voleného orgánu kapitálové společnosti nebo družstva, fyzickou osobu podle § 46 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a nebude-li fyzická osoba zapsána do obchodního rejstříku do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, funkce právnické osoby zaniká.“

7. S účinností od 1. 1. 2021, na základě jmenovaných ustanovení a § 46 odst. 7 z.o.k. platí, že není-li u kapitálových společností či družstev zapsán zástupce voleného orgánu - funkcionáře - právnické osoby do tří měsíců ode dne vzniku funkce právnické osoby coby příslušného voleného orgánu do obchodního rejstříku, funkce voleného orgánu - právnické osoby příslušné obchodní korporace zaniká, a to přímo ze zákona. Na právnické osoby jsoucí volenými funkcionáři kapitálových společností a družstev, jimž funkce vznikla přede dnem účinnosti výše jmenované novely zákona o obchodních korporacích (přede dnem 1. 1. 2021) se pak vztahuje přechodné ustanovení novely - zák.č. 33/2020 Sb. - jeho čl. II bod 5 stanovící, že funkce právnické osoby coby voleného funkcionáře zanikne do tří měsíců od 1. 1. 2021 tehdy když do obchodního rejstříku nebude zapsán právnickou osobou - voleným funkcionářem, zmocněný zástupce. Jinak řečeno, nebyl-li v obchodním rejstříku u kapitálové společnosti nebo družstva zapsán zástupce jejího voleného orgánu - právnické osoby nejdéle ke dni 1. 4. 2021, příslušná funkce právnické osoby ex lege zanikla. Pak je namístě bývalého voleného funkcionáře - právnickou osobu z obchodního rejstříku vymazat resp. u ní již nelze zapsat jejího zástupce (protože samotná právnická osoba již není ve funkci voleného orgánu).

8. Výše uvedené promítnuto do posuzovaného případu znamená, že funkce předmětné právnické osoby - [právnická osoba] (nezmocnivší jedinou fyzickou osobu, aby ji v orgánu zastupovala v souladu s výše citovaným přechodným ustanovením), bez dalšího zanikla přímo ze zákona dne 1. dubna 2021, nikoliv však 31. března 2021, jak uvedl nesprávně soud prvního stupně. Datum 1. dubna 2021 vyplývá z výše § 605 odst. 2 o.z. o počítání času. Ostatně ani sám odvolatel netvrdil, tím spíše nedoložil listinami, a nevyplývá to ani z obsahu spisu, že by nastaly výše uvedené skutečnosti mající za následek, že funkce předmětné právnické osoby - [právnická osoba], ke dni 1. 4. 2021 nezanikla.

9. Stěžejní odvolací námitku, že soud prvního stupně nevzal v potaz ustanovení § 20 lex covid, na základě něhož došlo dle odvolatele k prodloužení funkčního období, odvolací soud nesdílí, a to dokonce ze dvou níže rozvedených důvodů.

10. Dle § 20 odst. 1 lex covid (ve znění účinném od 24. 4. 2020) „Pokud uplyne funkční období člena voleného orgánu právnické osoby, prodlužuje se jeho funkční období do uplynutí 3 měsíců ode dne následujícího po dni skončení mimořádného opatření při epidemii; to platí i tehdy, uplyne-li funkční období v době 1 měsíce ode dne následujícího po dni skončení mimořádného opatření při epidemii.“ Podle § 18 odst. 1 lex covid „práva a povinnosti podle § 20 až 22 vznikají jen v době trvání mimořádného opatření při epidemii, v jehož důsledku je znemožněno nebo podstatně znesnadněno konání zasedání orgánu právnické osoby, nejdéle však do 31. prosince 2020, není-li dále stanoveno jinak.“

11. Zákon (lex covid) reaguje v ustanovení § 20 odst. 1 na situaci právnických osob v době mimořádných opatření při epidemii COVID-19 tím, že vytváří „konstrukci prodloužení funkčního období členů volených orgánů“ definovanou ve jmenovaném ustanovení. Činí tak proto, aby za situace, kdy by jediným důvodem nutnosti zasedání orgánu příslušného k volbě voleného orgánu resp. jeho člena bylo uplynutí funkčního období, nemuselo se toto zasedání konat resp. konat po dobu příslušných covidových restrikcí. Tato zákonná konstrukce však nemá neomezené trvání, neboť účinnost úpravy ust. § 20 lex covid skončila dne 31. prosince 2020, jak výslovně uvedeno ve výše citovaném ustanovení § 18 odst. 1 lex covid. Jinak řečeno účinnost právní úpravy zakotvené v § 20 odst. 1 lex covid byla časově limitována a skončila stanoveným datem (tj. 31. prosincem 2020). To bez ohledu na posléze přijatá - znovuzavedená mimořádná protiepidemická opatření. Ke stejnému závěru ostatně dospěl odvolací soud již dříve v rámci své rozhodovací praxe (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2022 sp. zn. 6 Cmo 319/2021) a nemá žádného důvodu se od něj odchýlit ani v nyní posuzované věci. Tento závěr ostatně sdílí i komentářová literatura - viz komentář k § 20 lex covid in ASPI: „….uvedená pravidla se již v roce 2021 neuplatní, pokud k uplynutí funkčního období dojde od 1. ledna 2021, neboť účinnost úpravy § 20 končí 31. prosince 2020. I když protiepidemická opatření, která byla znovu zavedena při podzimním propuknutí epidemie, nebyla zrušena ani na konci ledna 2021, budou právnické osoby postupovat v těch případech, v nichž funkční období členů volených orgánů uplynulo po 1. lednu 2021, podle zákonů upravujících právní status příslušné formy právnické osoby, pouze volební orgány (valné hromady, členské schůze...) mohou rozhodovat v distančním režimu podle § 19, a to bez ohledu na to, zda mimořádná protiepidemická opatření stále trvají.“ Z tohoto důvodu soud prvního stupně postupoval správně, neaplikoval-li § 20 odst. 1 lex covid, zanikla-li funkce předmětné právnické osoby - [právnická osoba] dle čl. II odst. 5 zák.č. 33/2020 Sb. zákona ke dni 1. dubna 2021.

12. Z výše citovaných ustanovení lex covid kromě limitace jeho aplikace k datu 31. prosince 2020 dále vyplývá, že jeho aplikace by nebyla namístě ani z druhého důvodu. Z hlediska jeho případného použití by bylo nezbytné důsledně rozlišovat, zda funkce člena voleného orgánu právnické osoby měla zaniknout uplynutím funkčního období, což představuje pouze jeden ze způsobů zániku funkce člena voleného orgánu právnické osoby - v takovém případě by se toto ustanovení aplikovalo - viz jednoznačná zákonná formulace „uplyne funkční období“, či zda funkce měla skončit na základě jiné právní skutečnosti, což by aplikaci tohoto ustanovení naopak vylučovalo. To znamená, že byl-li by člen orgánu odvolán z funkce (např. pro porušení svých povinností při výkonu dané funkce, či pro zpronevěru apod.), čímž by byla projevena jednoznačná vůle příslušného orgánu právnické osoby (např. valná hromada s.r.o. či členská schůze družstva), který by jej odvolal, tak by k prodloužení „funkčního období“ resp. výkonu funkce odvolaného člena voleného orgánu na základě § 20 odst. 1 lex covid samozřejmě nedošlo. Obdobně při odstoupení z funkce z důvodu např. zhoršeného zdravotního stavu ze strany voleného funkcionáře nelze jeho „funkční období“ prodlužovat na základě ustanovení § 20 lex covid. Také skončení funkce v důsledku úmrtí člena voleného orgánu není bezesporu skončením „funkčního období“ jeho uplynutím. Účelem zákona bylo umožnit pokračování výkonu funkcí volených orgánů právnických osob za tzv. pandemie covid - 19 po dobu jí vyvolaných mimořádných opatření při epidemii ve vztahu k nejčastějšímu způsobu zániku funkce volených orgánů - uplynutím funkčního období. Umožnit, aby se nemusel scházet příslušný orgán právnické osoby jen proto, že jím voleným členům voleného orgánu uplynulo funkční období, ale aby tito mohli ve výkonu svých funkcí po nezbytnou dobu pokračovat. To ovšem neplatí při skončení výkonu funkce na základě jiných právních skutečností. Shrnuto výkon funkce člena voleného orgánu právnické osoby končí v důsledku různých právních skutečností např. odstoupení, odvolání, smrt či zánik právnické osoby - funkcionáře, zániku podmínek výkonu funkce funkcionáře, jakož i uplynutím funkčního období funkcionáře. Uplynutí funkčního období, na nějž dopadá ust. § 20 odst. 1 lex covid, je jen jednou z mnoha právních skutečností, na základě nichž funkce člena voleného orgánu zaniká.

13. Z výše uvedeného vyplývá nesprávnost odvolací námitky, že soud prvního stupně nevzal v potaz ustanovení § 20 lex covid. Toto ustanovení totiž na věc nedopadá nejen s ohledem na zákonem stanovené datum 31. prosince 2020, ale též proto, že k případné aplikaci ustanovení o prodloužení funkčního období by bylo nezbytné, aby funkční období skončilo jeho uplynutím a ne jinak. Uplynutí funkčního období dle § 20 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. totiž není totéž, co nezmocnění fyzické osoby právnickou osobou a její nezápis do obchodního rejstříku ve stanovené lhůtě 3 měsíců majíce za následek zánik funkce dle čl. II bodu 5. přechodných ustanovení zákona č. 33/2020 Sb. účinného od 1. 1. 2021, tedy zánik funkce ex lege.

14. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil jen ohledně nesprávně uvedeného dne zániku funkce předsedy družstva coby statutárního orgánu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, ve zbývajícím rozsahu odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o. s. ř potvrdil jako věcně správné.

15. Rozhodování o náhradě nákladů řízení bylo pojmově vyloučeno, neboť jediným účastníkem řízení byl sám navrhovatel.