o odvolání likvidátora, o odvolání 1. účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2020, č. j. 77 Cm 1/2018-40,

1. Shora označeným usnesením (dále též „předmětné usnesení“) Městský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) odvolal 1. účastníka (tj. [Anonymizováno]) z funkce likvidátora 2. účastníka (tj. [Anonymizováno]; výrokem I.), likvidátorem 2. účastníka jmenoval společnost [právnická osoba]. (výrokem II.) a oběma účastníkům uložil povinnost zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení 17 474,70 Kč.

2. Věc posoudil podle § 191 odst. 2 - 4 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dovodil, že navrhovatel je jako věřitel 2. účastníka oprávněn domáhat se odvolání 1. účastníka z funkce jeho likvidátora. 1. účastník nedoložil přes výzvu soudu žádné ze svých tvrzení, vyhýbá se tomu, aby byl ze strany věřitelů kontaktován, svojí funkci vykonává velmi vágně a reaguje pouze na věci, které mají oddálit průběh likvidace či výměnu osoby likvidátora. Nejde o jednorázové pochybení ale o záměrně poškozující chování a nelze připustit, aby ani po 2,5 letech nebylo navrhovateli sděleno, jak likvidátor naložil s jeho pohledávkou. 1. účastníka proto z této funkce odvolal a jmenoval likvidátora nového z řad insolvenčních správců. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Proti předmětnému usnesení podal 1. účastník včasné odvolání, v němž navrhuje, aby byl návrh zamítnut. Namítá, že jej soud nevyzval k vyjádření a k předložení zprávy o likvidaci a nezohlednil kolizní zájem navrhovatele, u něhož dochází k reklamacím prací jím poskytnutých. 1. účastník po rozhodnutí o vstupu 2. účastníka do likvidace nepřijímá nové zakázky a jen dokončuje ty nasmlouvané, ukončil smluvní vztahy, provedl publikaci v OV, připravuje společnost na ukončení provozu závodu, za tím účelem vynakládá i prostředky (hradí náklady, dokončuje likvidaci), předpokládá, že do konce října předloží konečnou zprávu, a postupuje s odbornou péčí. Dále namítá, že usnesení soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, protože není zřejmé, jaké důvody vedou soud k úvaze, že 1. účastník neprovádí likvidaci řádně.

4. Navrhovatel se v rámci vyjádření k podanému odvolání ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně a navrhuje potvrzení předmětného usnesení.

5. Odvolací soud v mezích podaného odvolání přezkoumal předmětné usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb. v platném znění, o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)], a odvolání důvodným neshledal.

6. Podle § 199 odst. 1 o. z. likvidátor sestaví ke dni vstupu právnické osoby do likvidace zahajovací rozvahu a soupis jmění právnické osoby. Podle § 199 odst. 2 o. z. likvidátor vydá proti úhradě nákladů soupis jmění každému věřiteli, který o to požádá. Podle § 191 odst. 2 o. z. na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, soud odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje likvidátora nového. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

7. Odvolací soud částečně zopakoval dokazování (§ 213 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) a takto má za zjištěné tyto dílčí, rozhodné skutečnosti: z listiny nazvané [Anonymizováno] - přihláška pohledávky do likvidace, datované dnem 24. 11. 2017, má soud za zjištěné, že byla vyhotovena a podepsána advokátem [Anonymizováno] v zastoupení navrhovatele, s tím, že 1. účastník je jejím prostřednictvím též žádán o zaslání zahajovací rozvahy a soupisu jmění 2. účastníka, a to plně v souladu s oprávněním věřitele dle § 199 NOZ (dále též „žádost o soupis“), jakož i to, že její přílohou byla plná moc tomuto advokátovi udělená navrhovatelem. Z obsahu této plné moci má soud za zjištěné, že jí navrhovatel (zastoupený jednatelem [Anonymizováno] v postavení zmocnitele) zmocňuje advokáta [Anonymizováno] (v postavení zmocněnce) k zastupování navrhovatele ve všech právních věcech, jakož i to, že jmenované osoby tuto plnou moc podepsaly. Skutečnost, že [Anonymizováno] je od 20. 3. 2013 dosud jediným jednatelem navrhovatele, má soud za zjištěnou z úplného výpisu navrhovatele z obchodního rejstříku pořízeného dne 5. 1. 2021. Skutečnost, že [Anonymizováno] je insolvenčním správcem, má soud za zjištěnou z výpisu ze seznamu insolvenčních správců (pořízeného dne 5. 1. 2021). Skutečnost, že žádost o soupis byla 1. účastníku zaslána na jeho adresu zapsanou jako adresa likvidátora v obchodním rejstříku 2. účastníka (tj. [adresa]), a takto mu byla na tuto adresu doručována s tím, že si jí měl možnost (po vhození vyrozumění o možnosti jejího vyzvednutí) vyzvednout dne 5. 12. 2017 na pobočce [právnická osoba]., má soud za zjištěné z dodejky s poštovním razítkem s tímto datem.

8. K obsahu těchto listinných důkazů, z nichž vycházejí dovozená skutková zjištění, ani k dovozeným skutkovým zjištěním nebylo ze strany účastníků řízení vzneseno jakýchkoliv připomínek.

9. Soudní praxe je ustálena v posouzení, dle něhož, nesestavil-li likvidátor soupis jmění, aniž mu v tom bránily objektivní okolnosti, jde o závažné porušení jeho povinnosti. To platí i tehdy, nesplnil-li likvidátor povinnost zaslat soupis jmění oprávněné osobě (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1081/2011, či usnesení Vrchního soudu ze dne 13. 6. 2017 sp. zn. 14 Cmo 174/2016, dostupné např. v: www.beck-online).

10. Podle § 199 odst. 1 o. z. byl 1. účastník jako likvidátor povinen sestavit soupis jmění 2. účastníka ke dni 29. 10. 2017 (tj. k datu vstupu 2. účastníka do likvidace) a vydat je navrhovateli v postavení věřitele, tedy oprávněné osoby jak k jejímu vyžádání (§ 199 odst. 2 o. z.), tak i k podání návrhu na odvolání 1. účastníka z funkce likvidátora 2. účastníka (§ 191 odst. 2 o. z.).

11. 1. účastník byl prostřednictvím výzvy ze dne 24. 11. 2017, jež mu došla dne 5. 12. 2017 (na adresu likvidátora uvedenou v obchodním rejstříku), vyhotovené zástupcem navrhovatele [na základě současně došlé plné moci (§ 436 odst. 1, § 441 odst. 2 o. z.)], s navrhovatelem v postavení věřitele judikované pohledávky (tj. vykonatelné pohledávky na peněžité plnění od 2. účastníka, pravomocně přiznané rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa], č. j. 40 C 160/2016-47), vyzván k zaslání soupisu jmění 2. účastníka, ten však tuto právní povinnost nikdy nesplnil, třebaže tak byl povinen učinit bez zbytečného odkladu po datu 5. 12. 2017 (§ 1958 odst. 2 o. z.), aniž by byla zjištěna či tvrzena nějaká objektivní okolnost takovému jednání bránící.

12. K dojití právního jednání nepřítomné osobě (1. účastníku na adresu likvidátora zapsanou v obchodním rejstříku) totiž dochází již dnem, kdy si adresát mohl zásilku poprvé vyzvednout u držitele poštovní licence (§ 570 odst. 1 o. z.), v posuzovaném případě u [právnická osoba]. Tento závěr vyplývá z řady rozhodnutí Nejvyššího soudu a byl aprobován i Ústavním soudem. Vyjádřeno konkrétněji, jednostranné právní jednání (§ 545 o. z.) nepřítomné osobě dojde, tj. dostane se do sféry její dispozice, v okamžiku, kdy má tato osoba konkrétní možnost seznámit se s jejím obsahem. Tuto možnost přitom může získat též vhozením oznámení o uložení zásilky obsahující právní jednání do její poštovní schránky, pokud tak nabude objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Není rozhodné, zda této příležitosti využije či ne a jaké subjektivní důvody ji k tomu vedly (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 278/2011 ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 238/2008 ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 29 Cdo 272/2011 ze dne 22. 5. 2012 či sp. zn. 29 Cdo 5282/2014 ze dne 11. 6. 2015 nebo nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2474/13 ze dne 1. 10. 2013).

13. Zcela nepravdivé je v těchto souvislostech tvrzení odvolatele, že nebyl nikdy vyzván k vyjádření a k předložení zprávy o likvidaci. 1. účastník byl soudem prvního stupně vyzýván, a to opakovaně, k tomu, aby sdělil, jaké úkony v rámci likvidace společnosti učinil a tyto doložil, což nikdy v žádném ohledu nesplnil. Konkrétně byl nejdříve vyzván k vyjádření k návrhu ve věci samé usnesením ze dne 13. 4. 2018, č. j. 77Cm 1/2018-10, a to ve lhůtě 20 dnů od jeho doručení, jež nastalo dne 15. 5. 2018 (doručením do datové schránky), dále byl usnesením ze dne 17. 5. 2019, č. j. 77 Cm 1/2018-29, vyzván k tomu, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení sdělil, jaké úkony učinil v rámci likvidace společnosti a tyto doložil (doručení nastalo stejným způsobem dne 14. 6. 2019), a následně byl vyzván usnesením ze dne 8. 4. 2020, č. j. 77 Cm 1/2018-30, k tomu, aby ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení soudu doložil doklady prokazující jeho tvrzení o řádném výkonu funkce likvidátora, tj. doklady o úkonech likvidátora, které provedl v souvislosti s likvidací navrhovatele (doručení nastalo stejným způsobem dne 18. 4. 2020).

14. Dne 18. 4. 2020 byl 1. účastník řádně předvolán k jednání soudu konanému soudem prvního stupně dne 19. 5. 2020, na které se bez důvodné omluvy nedostavil.

15. Tím, že se 1. účastník k jednání soudu nařízenému na den 19. 5. 2020 takto nedostavil, vyloučil se z možnosti poskytnutí poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) o tom, aby svá tvrzení (stran sestavení zahajovací rozvahy a soupisu jmění 2. účastníka, zveřejnění oznámení o vstupu do likvidace s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky, ukončování nasmlouvaných zakázek 2. účastníka atd.) doplnil, resp. aby poté označil důkazy potřebné k jejich prokázání. Poučení podle § 118a o. s. ř. se totiž poskytují jen účastníku, který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka, je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobí, že se mu příslušného poučení nedostane (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010, aj.).

16. K poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. je namístě v poměrech z. ř. s. v tomto kontextu dodat, že ustanovení § 20 z. ř. s. úzce s § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř., v němž je upravena jedna ze dvou základních povinností účastníka - povinnost tvrzení (tvrdit rozhodné skutečnosti). Pouze tehdy, unese-li ve sporném řízení účastník řízení břemeno tvrzení a důkazní břemeno, může být úspěšný. Jde o reálné vyjádření projednací zásady a předtím, než soud rozhodne o neúspěchu účastníka pro neunesení některého z těchto břemen, je povinen mu dát šanci k nápravě a poučit podle ustanovení § 118a o. s. ř. Také v řízení dle z. ř. s. uvedená povinnost platí - jde jen o to, že soud musí před rozhodnutím důkladněji vyšetřit skutkový stav. V návrhových řízeních podle z. ř. s. se proto podpůrně použije i ustanovení o poučovací povinnosti soudu podle ustanovení § 118a o. s. ř. (k tomu srov. např. např. Jirsa a kol., Zákon o zvláštních řízeních soudních, Komentář. Kancelář Havlíček Brain Team, Praha, 2015, § 20, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4006/2015).

17. Bez zmíněných, leč nedoplněných tvrzení ze strany 1. účastníka nebylo objektivně možné splnění jeho povinností likvidátora posoudit (neboť jeho tvrzení nejsou pro jejich obecnost způsobilá posouzení). 1. účastníku tedy bylo poskytnuto několik příležitostí, kdy mohl svá konkrétní tvrzení o řádném výkonu své funkce likvidátora nabídnout a kdy mohl označit důkazy k jejich prokázání, ten se je však rozhodl nevyužít.

18. Jestliže odvolatel za tohoto stavu netvrdil a následně neoznačil důkazy k prokázání toho, jaké konkrétně označené nasmlouvané zakázky dokončoval, jaké konkrétně označené ostatní smluvní vztahy 2. účastníka ukončil, jakým konkrétním způsobem připravoval 2. účastníka na ukončení provozu závodu či z jakých konkrétních skutečností bude zřejmé, že postupuje s odbornou péčí, jakož ani netvrdil to, že by soupis jmění 2. účastníka navrhovateli vydal (§ 199 odst. 2 o. z.), aniž by tvrdil nebo vyšlo najevo, že mu v tom bránily objektivně existující překážky, a nedostavil se ani k odvolacímu jednání nařízenému na den 20. 1. 2021 (na které byl řádně předvolán), je jeho odvolání z funkce 2. likvidátora opodstatněné (§ 191 odst. 2 o. z.). Nevydáním tohoto soupisu totiž odvolatel řádně neplnil svojí povinnost, resp. jí závažně porušil (jak bylo vysvětleno výše), kterou porušil stejně tak i svojí dlouhotrvající všeobecnou nečinností (od 29. 10. 2017 dosud), což je závěr opodstatněný tím, že netvrdil (v nutné určitosti) žádné konkrétní skutečnosti o tom, že by nějakou činnost v rámci likvidace vykonal (aniž by její vykonání vyšlo najevo nebo bylo jinak zjištěno). Nedostavením se k jednání odvolacího soudu se odvolatel současně vyloučil z možnosti být podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 a § 20 odst. 1 z. ř. s.) o nutnosti tomu odpovídající skutečnosti poučen (resp. vyloučil se z práva být prostřednictvím tohoto poučení seznámen s názorem odvolacího soudu na právní posouzení věci).

19. Při přijetí tohoto závěru již není třeba zabývat se dalšími tvrzenými nebo soudem prvého stupně zjištěnými dalšími pochybeními 1. účastníka, neboť by důvody pro jeho odvolání jen umocnily.

20. K námitkám dovolatele zbývá dodat, že pohledávka navrhovatele je pohledávkou judikovanou a vykonatelnou, pročež je zcela nepodstatné (z pohledu § 191 odst. 2 o. z.), že nebyl zohledněn tvrzený kolizní zájem navrhovatele. K námitce o nepřezkoumatelnosti předmětného usnesení třeba uvést, že byť nejsou závěry dovozené soudem prvního stupně formulovány precizně, přesto je z nich zřejmé, jaké důvody vedly soud k závěru, že odvolatel neprovádí likvidaci řádně a z jakého důvodu je namístě jej z funkce likvidátora odvolat. V ostatních dílčích zjištěních, včetně posouzení aktivní věcné legitimace navrhovatele jako věřitele k podání návrhu na odvolání 1. účastníka z funkce likvidátora 2. účastníka, či jmenování insolvenčního správce novým likvidátorem, je předmětné usnesení soudu prvního stupně věcně správné.

21. Odvolací soud proto předmětné usnesení jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 4 z. ř. s. potvrdil.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.), neboť navrhovatel byl i v odvolacím řízení plně úspěšný. Odvolatel je proto povinen nahradit navrhovateli náklady řízení spočívající v nákladech jeho právního zastoupení za 1 úkon právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“), a to za podané vyjádření k odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) AT, ve výši 3 100 Kč, určené na podkladě § 9 odst. 4 písm. c) AT z tarifní hodnoty 50 000 Kč (což je opodstatněno typovou obtížností posuzované věci, jež se projevuje v určené věcné příslušnosti soudu k jejímu projednání), ve spojení s § 7 bodem 5 AT, a dále v paušální náhradě za tento úkon právní služby ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Celkem náleží navrhovateli 4 114 Kč [(3 100 Kč + 300 Kč) + 21 % DPH, neboť právní zástupce navrhovatele je plátcem této daně, s účinností registrace k datu 12. 4. 2014 (zjištěno z údajů o subjektech DPH ze dne 19. 1. 2021, opatřených z webové databáze ARES)].