o určení členství v družstvu, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2019, č. j. 77 Cm 33/2017-63,

1. Shora označeným rozsudkem (dále též „předmětný rozsudek“) Městský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) žalobu na určení, že žalobce je členem v žalovaném, zamítl (výrokem I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení (výrokem II.). Dovodil, že u žalobce, u něhož mělo dojít k vydržení jeho družstevního podílu v letech 2009 - 2013, je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť existuje nejistota ohledně toho, je-li členem žalovaného družstva nebo nikoli, a vyhověním žalobě dojde ke změně jeho právního postavení. V návaznosti na názor Ústavního soudu pohlížel na vydržení družstevního podílu jako na nemovitou věc, a jestliže se žalobce o tom, že není členem žalovaného, dozvěděl v prosinci 2013, pak by desetiletá lhůta uplynula v prosinci 2023. I pokud by lhůta k vydržení činila tři roky, žalobce nebyl ani po tuto dobu v dobré víře, protože jak výstraha před vyloučením pro porušování členských povinností, tak i písemné vyhotovení rozhodnutí o jeho vyloučení se nacházely v jeho dispoziční sféře v okamžiku, kdy pošta oznámila žalobci, že má pro něj uloženou zásilku. O vyloučení se dozvěděl nejpozději dne 10. 4. 2009, kdy mu tyto písemnosti byly doručeny. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

2. Proti oběma výrokům tohoto rozsudku podal žalobce odvolání. Namítá, že vydržecí doba u členského podílu v družstvu je tříletá, což odpovídá posouzení Nejvyššího soudu, přičemž soudem prvního stupně zmíněné úvahy Ústavního soudu je třeba považovat za úvahy de lege ferenda. Soud prvního stupně též neposoudil správně otázku dobré víry žalobce o tom, že je vlastníkem družstevního podílu a nájemcem bytu [bytové jednotky č. [Anonymizováno], umístěné v budově č. p. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], na adrese [adresa] (dále též „předmětný byt“)], k jejímuž narušení nemohlo dojít, pokud se s obsahem poštou doručované zásilky fakticky neseznámil. Soud prvního stupně se nezabýval tvrzením žalobce o tom, že mu do poštovní schránky nebyla doručena ani výzva k vyzvednutí zásilky a zcela mechanicky vyvodil nepříznivé následky fikce doručení pro žalobce, aniž by blíže zkoumal další okolnosti, které svědčily pro dobrověrnou držbu družstevního podílu žalobcem. Žalobce je přesvědčen, že jeho dobrá víra ohledně jeho členství v žalovaném trvala nepřetržitě od vzniku jeho členství až do 17. 12. 2013, kdy se dozvěděl o tom, že je z družstva vyloučen. Žalovaný po dobu více než čtyř let po údajném vyloučení žalobce nečinil žádné kroky, které by obvykle na vyloučení člena měly navazovat, pročež byl omyl žalobce ohledně držby podílu v družstvu omluvitelný. Žalovaný nadále s žalobcem jednal jako se členem, aniž by se soud prvního stupně k tomu označenými tvrzeními a důkazy zabýval. Dluh, pro který byl žalobce vyloučen, žalobce uhradil, předmětný byt žalobce řádně užívá po více než čtvrtstoletí a o vyloučení z družstva se dozvěděl náhodou. Zdůrazňuje, že soud prvního stupně se nezabýval okolnostmi, které svědčí pro omluvitelný omyl žalobce ohledně držby členského podílu v žalovaném, třebaže byly tvrzeny a k jejich prokázání byly navrženy důkazy. Pro počátek vydržecí doby je rozhodný okamžik, kdy nastaly účinky vyloučení žalobce z družstva, tj. den 10. 7. 2009. V řízení o vyklizení bytu nebyla řešena otázka vydržení členského podílu a bylo na soudu, aby k této otázce přihlédl z úřední povinnosti. Navrhl změnu rozsudku, aby bylo určeno, že žalobce je členem žalovaného.

3. Žalovaný se k podanému odvolání vyjádřil tak, že soud prvního stupně věc posoudil správně. Nájem žalobce zanikl dne 10. 7. 2009, neboť účinky vyloučení žalobce z družstva nastaly dne 10. 4. 2009. Pokud byl žalobce z družstva vyloučen, není možné vydržet družstevní podíl, jehož už není žalobce vlastníkem. Důvodem pro oprávněnou držbu se může rozumět pouze právní úkon, jímž se věc převádí na jiného vlastníka. Navrhl proto potvrzení rozsudku jako správného.

4. Odvolací soud přezkoumal předmětný rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a o. s. ř.], a odvolání neshledal opodstatněným.

5. Z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 26. 11. 2015, č. j. 25C 193/2015-19, má odvolací soud za zjištěné, že byl vydán v řízení mezi týmiž účastníky, ale v opačném procesním postavení (tj. [Anonymizováno] jako žalobcem a [Anonymizováno] jako žalovaným), a byla jím žalovanému ([Anonymizováno]) uložena povinnost vyklidit předmětný byt a vyklizený jej předat žalobci do 15 dnů od zajištění přístřeší s tím, že tento rozsudek nabyl právní moci ke dni 18. 5. 2016. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5872/2016, má odvolací soud za zjištěné, že jím bylo odmítnuto dovolání žalovaného ([Anonymizováno]) podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2016, č. j. 72 Co 72/2016-44, kterým byl rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 26. 11. 2015, č. j. 25C 193/2015-19, potvrzen.

6. Podle § 159a odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Podle § 159a odst. 3 o. s. ř. v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Podle § 159a odst. 4 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

7. Podle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. v posledním platném znění, občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

8. Podle § 1089 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

9. Podle § 595 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. v platném znění, o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), družstevní podíl představuje práva a povinnosti člena plynoucí z členství v družstvu.

10. Předně je namístě upřesnit, že žaloba byla podána u soudu dne 1. 3. 2017, pročež se postupuje podle o. s. ř. účinného v době podání žaloby, nikoliv ve znění účinném do 31. 12. 2013, jak soud 1. stupně mylně uvedl.

11. Žalobce podal žalobu z důvodu, že vydržel členská práva a povinnosti, s nimiž je spojeno právo nájmu k předmětnému bytu.

12. Pro posouzení celé věci je stěžejní, že rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 26. 11. 2015, č. j. 25 C 193/2015-19, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2016, č. j. 72 Co 193/2016-44, bylo žalovanému (v dnes probíhajícím řízení žalobci) uloženo předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobci (v dnes probíhajícím řízení žalovanému). Rozsudek je v právní moci od 18. 5. 2016.

13. Pokud bylo žalobci pravomocně uloženo předmětný byt vyklidit, nemohl družstevní podíl v družstvu (žalovaném) vydržet, neboť dílčí závěr, že není vlastníkem družstevního podílu, s nímž je toto právo nájmu předmětného bytu spojeno (§ 783 odst. 1 z. o. k.), tedy že mu nesvědčí vlastnické právo, pro které by se žalovaný nemohl domáhat vyklizení bytu (což je právním následkem vydržení dle § 134 odst. 1 obč. zák. či § 1089 odst. 1 o. z.), je nutným předpokladem pro závěr o povinnosti žalobce předmětný byt vyklidit.

14. Jinak řečeno, závěr, že žalobce nemohl družstevní podíl vydržet, je důsledkem toho, že zmíněný rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] je v právní moci (rei iudicatae), je závazný pro účastníky i pro soud (§ 159a odst. 1, 3 o. s. ř.) a nemůže být v tomto řízení posuzován v rozsahu závaznosti jeho výroku znovu (§ 159a odst. 4 o. s. ř.).

15. Dané posouzení vyplývá z ustálené soudní praxe, dle které, např. při zamítnutí žaloby na vyklizení nemovitosti z důvodu, že jí žalovaný vydržel, nelze ze strany žalobce požadovat určení vlastnického práva k ní (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1907/2010), nebo pokud byla v řízení o vyklizení bytu řešena jako předběžná otázka platnost nájemních smluv, nelze takové rozhodnutí „revidovat“ pomocí žaloby na určení platnosti či neplatnosti těchto nájemních smluv; pravomocný rozsudek na vyklizení bytu totiž v sobě vždy zahrnuje rovněž určení platnosti nájemní smlouvy, tj. otázky, jež měla být řešena určovací žalobou (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 26 Cdo 3579/2011).

16. Vyjádřeno konkrétněji, (pravomocný) rozsudek o žalobě na plnění (tj. i na vyklizení předmětného bytu) v sobě zahrnuje (ať již výslovně nebo mlčky) kladné nebo záporné řešení otázky (ne)existence práva nebo právního vztahu, jež by měla být postavena najisto určovací žalobou (tj. vlastnického práva žalobce k družstevnímu podílu, s nímž je spojeno právo nájmu k předmětnému bytu) a staví tedy na stejném skutkovém základě (na stejné části skutku) jako žaloba určovací (k tomu srov. např. Handl, V. - Rubeš, J. a kol., Občanský soudní řád, Komentář, Panorama Praha 1985, I. díl, str. 709, a v soudní praxi např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 1994, sp. zn. IV. ÚS 2/93, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, svazku 2, části II., pod číslem 5, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2931/99, uveřejněné pod č. 85 v sešitě č. 10 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 8. září 2005, sp. zn. 26 Cdo 540/2005, a zejména usnesení ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 26 Cdo 3579/2011).

17. Není proto významné, zda se s otázkou vydržení Obvodní soud pro [adresa] v takovémto pravomocně skončeném řízení zabýval (zda v něm byla řešena) či zda jí posoudil správně, neboť pro posouzení věci je významné toliko to, že rozsudek je v právní moci.

18. V zájmu úplnosti je třeba dodat, že žalobce se domáhá určení, že je členem žalovaného, aniž by současně požadoval, že s tímto členstvím je spojeno právo nájmu k předmětnému bytu. Takové určení je možné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 801/2013).

19. Není však možné v poměrech dané věci vydržet jen část družstevního podílu, resp. část práv a povinností člena plynoucích s členstvím v družstvu (§ 595 odst. 1 z. o. k.).

20. Z judikatury Nejvyššího soudu se sice podává, že práva a povinnosti spojená s členstvím v (bytovém) družstvu představují souhrn práv a povinností člena vůči družstvu, který tvoří jednak individuální práva a povinnosti určená stanovami vztahující se ke konkrétnímu bytu (včetně práva nájmu bytu), jednak práva, která příslušejí každému členu družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2006, sp. zn. 29 Odo 1378/2006, ze dne 26. února 2008, sp. zn. 29 Odo 1101/2006, ze dne 10. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 1989/2011, ze dne 17. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 3038/2011, či ze dne 23. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 2398/2010). Jednotlivá členská práva a povinnosti v družstvu jsou však spolu natolik spjata, že zásadně nelze dílčí právo (povinnost) z tohoto celku vyčlenit a učinit jej samostatně předmětem právního úkonu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1989/2011).

21. Převedeno do poměrů posuzované věci to znamená, že k tomu, aby mohlo dojít k vydržení družstevního podílu, je nezbytné, aby se držitel chopil všech práv a povinností spojených s členstvím v družstvu. V bytovém družstvu se tak držitel musí zásadně chopit jak individuálních práv a povinností určených stanovami vztahujících se ke konkrétnímu bytu (včetně práva nájmu bytu), tak práv, která příslušejí každému členu družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 1378/2006).

22. Pouze tehdy, když se držitel chopí členského podílu v družstvu jako celku (popř. takové jeho části, která zakládá plnohodnotný členský poměr), lze uvažovat o tom, že by mohl členský podíl v družstvu vydržet.

23. Neboli, pokud bylo žalobci uloženo předmětný byt vyklidit, je tím závazně vyřešeno, že se nemohl chopit individuálních práv a povinností vztahujících se ke konkrétnímu (předmětnému) bytu, tj. práva jeho nájmu. Pak ovšem při spjatosti těchto práv s právy, která příslušejí každému členu družstva a která se nepřipínají ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru, nemohl vydržet ani je.

24. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný (výrok I. tohoto rozsudku).

25. O nákladech odvolacího řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalovaný byl v tomto řízení taktéž plně úspěšným. Žalobce je proto povinen zaplatit žalovanému náklady řízení spočívající v nákladech jeho právního zastoupení za 2 úkony právní služby, a to za podané vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k) AT a za účast na jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, ve výši 3 100 Kč za každý z úkonů, určené na podkladě § 9 odst. 4 písm. c) AT z tarifní hodnoty 50 000 Kč (což je opodstatněno typovou obtížností posuzované věci, jež se projevuje v určené věcné příslušnosti soudu k jejímu projednání), ve spojení s § 7 bodem 5 AT, a dále v paušální náhradě za tyto úkony právní služby ve výši 300 Kč za každý z nich dle § 13 odst. 3 AT. Celkem náleží žalovanému 8 228 Kč [2x 3 100 Kč + 2x 300 Kč) + 21% DPH, neboť právní zástupce žalovaného je plátcem této daně dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. (s účinností od 1. 3. 2008, jak bylo zjištěno z osvědčení k této dani)].