o zaplacení 32 899 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2021 č. j. 82 ECm 1/2018-116,

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 25. 4. 2018 domáhali se žalobci, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jim částku 33 049 Kč s příslušenstvím jako vypořádací podíl, který jim náleží poté, co z žalovaného družstva vystoupili dopisem ze dne 14. 10. 2014, doručeným žalovanému o dva dny později. Žalobce a) byl zakládajícím členem družstva a při jeho vzniku zaplatit základní členský ve výši 3 000 Kč. V seznamu členů byl veden sám, přestože do družstva vstoupil po uzavření manželství s žalobkyní b). Žalobci tak byli společnými členy žalovaného. Vystoupením z družstva jim vzniklo právo na vypořádací podíl, který se podle stanov určí poměrem splacené majetkové účasti vystupujícího člena ke splaceným majetkovým účastem všech členů. Tento poměr se vynásobí stavem čistého obchodního jmění družstva podle účetní závěrky za rok, ve kterém členství zaniklo; nepřihlíží se přitom k výši nedělitelného fondu. Členství vystoupivšího člena přitom zaniká uplynutím lhůty tří měsíců, která začíná běžet počátkem kalendářního měsíce následujícího po doručení písemného oznámení člena o vystoupení. Vypořádací podíl je splatný do 3 měsíců od schválení řádné účetní závěrky za rok, ve kterém zaniklo členství. Žalobci si z účetní závěrky za rok 2015 vypočetli (podílem základních členských vkladů) vypořádací podíl ve výši 86 450 Kč a splatnost odvodili od doby, kdy byla účetní závěrka doručena rejstříkovému soudu (18. 7. 2016). Žalovaný jim však vyplatil jen 53 401 Kč. Žalobci se proto domáhali doplatku.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že vyplacený vypořádací podíl ve výši 53 401 Kč považuje za správný a nárok na doplatek za neoprávněný. Podle žalovaného činilo jeho čisté obchodní jmění k 31. 12. 2015 jen 260 000 Kč, a nikoli 1 729 000 Kč, jak uvedli žalobci. Do čistého obchodního jmění totiž nepatří dlouhodobá záloha na opravy ve výši 33 823,82 Kč, hospodářský výsledek ve schvalovacím řízení ve výši 333 408,05 Kč, nedělitelný fond ve výši 25 000 Kč, ani fond členských podílů ve výši 1 178 11,45 Kč. Žalovaný již v době vystoupení žalobců převedl byty do vlastnictví členů a administrativní chybou mu zůstal pozemek parc. č. [Anonymizováno] v kat. území [adresa], který byl převeden do vlastnictví členů až v roce 2017 a žalobci se tak stali jeho spoluvlastníky. Ve fondu členských podílu byla zahrnuta hodnota uvedeného pozemku.

3. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zastavil řízení o částku 150 Kč s příslušenstvím pro částečné zpětvzetí žaloby (výrok I.), žalobu o zaplacení zbývajících 32 899 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.), uložil žalobcům zaplatit náklady řízení žalovanému (výrok III.) a státu (výrok IV.) a rozhodl o vrácení části složené zálohy na náklady znaleckého posudku ve výši 9 132 Kč žalovanému (výrok V.).

4. Po skutkové stránce soud prvního stupně považoval za nesporné, že žalobci byli společnými členy žalovaného, že z družstva vystoupili a lhůta pro vystoupení skončila 1. 2. 2015, že účetní závěrka za rok 2015 byla schválena 30. 6. 2016 a že žalovaný dosud žalobcům vyplatil 53 401 Kč. Dále soud prvního stupně zjistil, že družstvo bylo zrušeno s likvidací k 1. 7. 2017 a likvidátorem byl jmenován [tituly před jménem]. Ve stanovách družstva ověřil, že jejich obsah ohledně výpočtu vypořádacího podílu odpovídá žalobě. K určení vypořádacího podílu ustanovil soud znalcem [tituly před jménem]. Znalec s ohledem na nespolupráci žalovaného, který mu nepředložil požadované účetnictví, a to ani po uložení pořádkové pokuty, vyšel při stanovení výše vypořádacího podílu z podílu na společných částech domu původně spravovaného žalovaným, který v případě bytu žalobců činí 6245/206495. Tímto poměrem znalec rozdělil nerozdělený hospodářský výsledek a kapitálové fondy, neboť v tomto poměru museli žalobci přispívat na dlouhodobý fond oprav a nákup domu a pozemku. Vypočetl tak vypořádací podíl ve výši 53 393 Kč, který je o 8 Kč nižší, než kolik již žalovaný žalobcům zaplatil.

5. Po právní stránce soud prvního stupně dovodil, že ustanovení § 623 a 634 zákona o obchodních korporacích jsou dispozitivní a vypořádací podíl je třeba určit především podle stanov. Žalobci se tím, že nebyla k dispozici účetní historie, dostali do důkazní nouze a neprokázali, že jejich výpočet je správný. Na druhou stranu nelze žalobci klást k tíži, že skartoval účetní doklady, neboť tím nic neporušil.

6. Proti tomuto rozsudku (s výjimkou výroku I., který nabyl samostatně právní moci) podali žalobci odvolání. Považovali znalcův výpočet vypořádacího podílu za chybný. Znalec totiž nevěděl, kolik zaplatili všichni členové družstva na svou majetkovou účast v žalovaném družstvu. Znalec nerozlišuje majetkovou účast v družstvu od podílu na nákupu nebo užívání domu. Spíše než ke skutkovému závěru došel k závěru právnímu, který navíc není správný, neboť majetková povaha členství v družstvu a nárok na vypořádací podíl nejsou spojeny s výměrou bytu ani s kupní cenou pozemku. Členský vklad byl totiž u všech členů družstva stejný. Znalec postavil svůj závěr na tvrzení, že žalobci nepřispívali na nákup pozemku nebo do fondu oprav v poměru 1/20, ale v poměru 6246/206495, ačkoli sám připustil, že jde o jeho domněnku. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že se žalobci dostali do důkazní nouze, potom je měl poučit podle § 118a o. s. ř. Součinnost při dokazování výše vkladů členů družstva měl poskytnout žalovaný, neboť žalobci tyto údaje nemohou mít k dispozici. Naproti tomu žalovaný je podle § 580 zákona o obchodních korporacích povinen vést seznam členů a evidovat v něm i výši splacených vkladů. Judikatura přitom dovodila, že disponuje-li (nebo má-li disponovat) strana občanského soudního řízení informacemi druhé straně nedostupnými a neposkytne-li potřebnou součinnost při dokazování, bude to mít za následek hodnocení důkazů v neprospěch strany, kterou tuto tzv. vysvětlovací povinnost nesplnila. Žalobcům se podařilo dohledat podklady o výši splacených vkladů v roce 2001, přičemž měla za to, že od té doby se další vklady do družstva nevnášely. Soud prvního stupně přesto odmítl tento důkaz provést. Přitom mohl vyjít z posledně známých údajů. Žalobci proto navrhli změnu napadeného rozsudku tak, aby bylo žalobě vyhověno.

7. Žalovaný se vyjádřil jen tak, že se s napadeným rozsudkem ztotožňuje a navrhuje jej potvrdit. Z účasti u nařízeného jednání se omluvil, aniž požádal o odročení. Odvolací soud proto podle § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. jednal v jeho nepřítomnosti.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

9. Pro projednávanou věc je rozhodné znění zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, účinné v době vystoupení žalobců ze žalovaného družstva, tj. před novelou č. 163/2020 Sb. (dále jen „z. o. k.“).

10. Podle § 623 z. o. k. vypořádací podíl se určí poměrem splněné vkladové povinnosti člena, kterému v daném účetním období zaniklo členství, k členskému vkladu vůči souhrnu splněných vkladových povinností všech členů k členským vkladům k poslednímu dni tohoto účetního období (odstavec 2). Při výpočtu vypořádacího podílu se poměr podle odstavce 1 násobí výší vlastního kapitálu družstva po odečtení rezervního fondu, je-li podle jiného právního předpisu nebo stanov zřízen, a to v rozsahu, v jakém podle jiného právního předpisu nebo stanov nelze rezervní fond rozdělit mezi členy družstva, zjištěného z účetní závěrky sestavené k poslednímu dni účetního období, v němž členství zaniklo. Zanikne-li členství do 30. června daného účetního období, určí se vypořádací podíl z vlastního kapitálu družstva k poslednímu dni předcházejícího účetního období, je-li takto zjištěný vypořádací podíl vyšší (odstavec 3).

11. Podle § 624 z. o. k. vypořádací podíl je splatný uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy byla nebo mohla být zjištěna jeho výše podle § 623.

12. Podle § 625 z. o. k. ustanovení § 623 a 624 se použijí, jestliže stanovy neurčí něco jiného; stanovy nemohou určit lhůtu pro vyplacení vypořádacího podílu delší než 2 roky ode dne zániku členství.

13. Podle § 748 odst. 2 z. o. k. pro bytová družstva platí, že neurčují-li stanovy způsob výpočtu vypořádacího podílu, je vypořádací podíl roven výši splněného členského vkladu.

14. Se soudem prvního stupně lze souhlasit v tom, že právní úprava vypořádacího podílu je v zásadě dispozitivní, a vypořádací podíl i jeho splatnost je třeba určit především podle stanov. Odvolací soud po zopakování důkazu stanovami konstatuje, že soud prvního stupně správně zjistil obsah stanov, tj. že vypořádací podíl se určuje poměrem splacené majetkové účasti člena družstva k souhrnu splacených majetkových účastí všech členů družstva. Rozhodný je stav čistého obchodního jmění podle účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo. Nepřihlíží se ke kapitálu v nedělitelném fondu. Vypořádací podíl je splatný uplynutím tří měsíců od schválení řádné účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo. Soud prvního stupně však vypořádací podíl podle citovaného ustanovení čl. 18 stanov žalovaného nevypočetl, neboť se mu nepodařilo zjistit, jaká je výše souhrnu splacených majetkových účastí všech členů družstva v době zániku členství žalobců. Odvolací soud se neztotožňuje se způsobem, kterým soud prvního stupně tuto „důkazní nouzi“ vyřešil.

15. Předně podle § 580 z. o. k. má družstvo vést seznam členů, do kterého se nezapisují jen jména a příjmení, případně názvy členů, nýbrž také výše členského vkladu každého člena a rozsah splnění vkladové povinnosti. Tutéž povinnost měla družstva i podle § 228 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. Žalovaný tedy disponuje (nebo alespoň podle zákona má disponovat) seznamem členů s vyznačenou výší splacených členských vkladů (majetkových účastí) každého člena.

16. Ustálená judikatura dovozuje, že „podle § 129 odst. 2 o. s. ř. může předseda senátu uložit tomu, kdo má listinu potřebnou k důkazu, aby ji předložil. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu může být ediční povinnost uložena nejen osobě na řízení nezúčastněné, ale i účastníku, a to i protistraně, přičemž nesplnění této povinnosti lze vynucovat pořádkovou pokutou. Nepodaří-li se ani postupem podle § 129 odst. 2 o. s. ř. listiny potřebné k důkazu opatřit, není negativním následkem porušení ediční povinnosti stranou, která nenese důkazní břemeno, obrácení důkazního břemene. Nesplnění ediční povinnosti se může projevit v hodnocení důkazů v neprospěch strany, která ediční povinnost nesplnila […] Tzv. vysvětlovací povinnost strany nezatížené důkazním břemenem nastupuje v případě, že strana zatížená důkazním břemenem objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve sporu, avšak protistrana má tyto informace k dispozici, přičemž strana zatížená důkazním břemenem přednese alespoň „opěrné body“ skutkového stavu a zvýší tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení. Nesplnění vysvětlovací povinnosti má za následek hodnocení důkazu v neprospěch strany, která vysvětlovací povinnost nesplnila“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1733/2021, s odkazy na starší judikaturu).

17. Jestliže žalovaný disponuje (nebo alespoň má podle zákona disponovat) listinou, která je pro projednávanou věc podstatná, a tuto listinu nepředložil, nemůže to mít za následek zamítnutí žaloby pro neunesení důkazního břemene žalobci, kteří takovou listinou disponovat nemohou. Nesplnění ediční povinnosti má být při hodnocení důkazů přičteno k tíži tomu, kdo tuto povinnost nesplnil, tedy žalovanému. Ostatně žalovaný zjevně nějaké podklady k výši vypořádacího podílu mít musel, jinak by nemohl vypočíst vypořádací podíl, který už žalobcům vyplatil.

18. V projednávané věci navíc nebylo sporné, že žalobci mají na vypořádací podíl nárok, sporná byla jen výše nároku, resp. otázka, zda tento nárok již byl beze zbytku splněn. Podle odvolacího soudu lze tedy aplikovat § 136 o. s. ř., podle něhož lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy. Taková úvaha ovšem není úvahou zcela volnou, nýbrž musí vzít v úvahu okolnosti případu a dostupné důkazy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 28 Cdo 418/2009). Odvolací soud proto část provedeného dokazování týkajícího se výše nároku zopakoval a další důkazy doplnil.

19. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] se podává, že znalec měl k dispozici účetní závěrku žalovaného ke dni 31. 12. 2015, která je založena ve Sbírce listin obchodního rejstříku. Čisté obchodní jmění z účetní závěrky určil jako rozdíl vlastního kapitálu a závazků a činilo 1 751 000 Kč. Od toho odečetl nedělitelný fond ve výši 25 000 Kč a získal částku 1 726 000 Kč. Tuto částku rozdělil na součet základních členských vkladů ve výši 60 000 Kč, z čehož žalobcům náleží 3 000 Kč, a zbytku, ze kterého žalobcům náleží poměr 6246/206495, tedy podíl žalobců na společných částech domu spravovaného původně žalovaným. Celkem tak žalobcům podle znalce náleží 53 393 Kč. Tento výpočet hájil znalec i při výslechu před odvolacím soudem s tím, že neměl k dispozici účetnictví žalovaného, ani přehled vkladů nebo splacených podílů. Z hlediska čl. 18 stanov družstva by čisté obchodní jmění po odečtu nedělitelného fondu činilo 1 726 000 Kč.

20. Přestože znalce lze chápat v tom, že, nemaje k dispozici údaje potřebné pro výpočet vypořádacího podílu, přistoupil ve snaze splnit zadání k výpočtu, který se mu zdál nejvhodnější. Za nesprávný však odvolací soud považuje reakci soudu prvního stupně, který takový postup akceptoval. Znalce soud podle § 129 odst. 1 o. s. ř. přibírá tehdy, jestliže potřebuje pro rozhodnutí posoudit skutečnosti, pro které je zapotřebí odborných znalostí. Úkolem znalce je tedy přinést soudu odborný pohled na věc, nikoli opatřovat důkazy (nemůže-li je jednoduše vyžádat od účastníků, třetích osob, nebo získat z veřejných zdrojů), hodnotit je (může však dodat odborné znalosti pro takové hodnocení potřebné), ani určovat, jakého právního předpisu (případně stanov, smlouvy) má být ve věci použito, jak má být vyložen nebo aplikován. Tyto činnosti jsou totiž vždy úkolem soudu. Nepodaří-li se tedy znalci opatřit si potřebné podklady ani za součinnosti soudu (např. pořádkovými opatřeními, jako se stalo v projednávané věci), je úkolem soudu, aby (případně po konzultaci se znalcem nebo po slyšení účastníků) určil, z jakých skutečností má znalec vycházet nebo jak má dál postupovat, a doplnil tak zadání znaleckého posudku. Nepodaří-li se nalézt náhradní řešení, musí soud znalce zprostit povinnosti podat posudek, neboť po něm nelze požadovat, aby vyhotovoval posudek bez potřebných podkladů.

21. Jestliže se soudu prvního stupně nepodařilo opatřit doklady potřebné pro přesný výpočet vypořádacího podílu podle čl. 18 stanov, měl buď znalci uložit, jak má postupovat a z jakých podkladů při výpočtu vyjít, nebo znalce zprostit povinnosti vypracovat posudek. Znalec následně zvolil řešení, které zjevně neodpovídá stanovám, a navíc není ani (ve smyslu § 136 o. s. ř.) vhodné, neboť vůbec nezohledňuje počet členů družstva v době zániku členství žalobců, a majetek družstva rozděluje tak, jako by členy družstva byli všichni vlastníci jednotek v domě dříve spravovaném žalovaným. Přitom soud prvního stupně měl ve spise k dispozici prezenční listinu členské schůze z 20. 5. 2015 (odvolací soud důkaz zopakoval), podle které z celkem 32 bytů v domě bylo členy již jen 19 osob (popř. společných členství manželů).

22. Ze znaleckého posudku lze tak použít pouze závěr, že při aplikaci čl. 18 stanov družstva lze vyjít z částky 1 726 000 Kč jako hodnoty, z níž žalobcům náleží část určená poměrem jejich splacené majetkové účasti ke splacené majetkové účasti všech členů. Ve zbytku je však znalecký posudek nepoužitelný, neboť znalcův výpočet vypořádacího podílu je založen na výkladu stanov, který znalec vůbec provádět neměl, a navíc je zjevně nesprávný.

23. Pro určení, kdo byl vedle žalobců v době jejich vystoupení členem družstva, použil odvolací soud právě uvedenou prezenční listinu z 20. 5. 2015, neboť se jedná o nejbližší dostupný seznam členů. Seznam členů předložený žalovaným na výzvu odvolacího soudu použit nebyl, neboť tento seznam je zjevně fotokopií přílohy kupní smlouvy z 11. 10. 2001, kterou žalovaný kupoval dům od [právnická osoba] a která v době zániku členství žalobců již nebyla aktuální. Z družstva totiž v mezidobí vystoupili přinejmenším manželé [Anonymizováno], kteří již v roce 2009 žalovali družstvo o vypořádací podíl (žaloba a odpor družstva předložené žalovanými).

24. Pro určení výše splacené majetkové účasti je především rozhodné, že podle čl. 7 stanov tvořil majetkovou účast jednak základní členský vklad ve výši 3 000 Kč, jednak podíl člena na kupní ceně nemovitosti (domu a pozemku) do vlastnictví družstva. Žalobci doložili soudu výši těchto podílů tabulkou s celkovou výší členských podílů, která je přílohou spisu. Z uvedené tabulky představuje splacenou majetkovou účast sloupec E „člen. podíl“. Podle kupní smlouvy s [Anonymizováno] se totiž žalovaný zavázal zaplatit [Anonymizováno] i jeho pohledávky za nájemné a služby spojené s užíváním bytů v domě v celkové výši 411 048 Kč a tyto pohledávky převzít. Na tuto částku členové družstva také přispěli, ale tato částka nebyla součástí jejich členského podílu. Ostatně členské podíly ve sloupci E tabulky se shodují s členskými podíly uvedenými v seznamu členů předloženém žalovaným (tj. v příloze kupní smlouvy). Jiné údaje o majetkových účastech členů odvolací soud k dispozici nemá, a proto z nich jako z podkladů pro úvahu ve smyslu § 136 o. s. ř. vychází. Pokud v době od uzavření kupní smlouvy do zániku členství žalobců došlo ke změně ve výši splacených majetkových účastí (např. vstupem dalšího člena do družstva), jde vzniklá nepřesnost k tíži žalovaného, který ji způsobil nesplněním své ediční povinnosti.

25. Majetková účast žalobců tak představuje částku 252 305,26 Kč. Majetkové účasti všech členů družstva uvedených v prezenční listině z 20. 5. 2015 (+ žalobců) činí celkem 4 962 437,13 Kč (13 x 252 305,28 Kč - byty č. 5, 7, 8, 9, 11, 12, 15, 21, 23, 27, 29, 31, 32; 6 x 248 284,69 Kč - byty č. 2, 6, 14, 18, 26 a 30; 1 x 192 760,35 - byt č. 4). Podíl žalobců na celkové majetkové účasti všech členů činí 0,050843, což vynásobeno čistým obchodním jměním družstva po odečtu rezervního fondu činí 87 755,04 Kč. Vyplatil-li žalovaný žalobcům na vypořádacím podílu dosud jen 54 301 Kč, zbývá doplatit 33 454,04 Kč, tedy více, než žalobci požadují.

26. Účastníci učinili nesporným, že účetní závěrka žalovaného za rok 2015 byla schválena 30. 6. 2016. Vypořádací podíl byl tedy podle čl. 18 stanov splatný 30. 9. 2016. Následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. - dále jen „o. z.“) a vznikla mu povinnost platit úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalobci však úrok z prodlení požadovali až od 19. 10. 2016. Při absenci jiného ujednání mezi účastníky (případně ve stanovách) se výše úroku z prodlení řídí § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobci jsou jako manželé oprávněni společně a nerozdílně (§ 713 odst. 3 o. z.).

27. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalovaného uznal povinným zaplatit žalobcům částku 32 899 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z téže částky od 19. 10. 2016 do zaplacení. Po doplnění dokazování je totiž možné ve věci rozhodnout.

28. Podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. mají žalobci, kteří byli u soudu prvního stupně neúspěšní jen nepatrně ve výši 150 Kč a v odvolacím řízení byli plně úspěšní, právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Tyto náklady sestávají z

a. zaplacených soudních poplatků z žaloby ve výši 1 322 Kč a z odvolání ve výši 1 322 Kč,

b. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 12 úkonech právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, vyjádření k odporu z 24. 7. 2019, účast u jednání dne 22. 10. 2019, 28. 2. 2020, vyjádření ke znaleckému posudku z 10. 2. 2021, účast u jednání dne 23. 3. 2021, 9. 4. 2021 a 30. 4. 2021, odvolání ve věci samé, účast u jednání odvolacího soudu) ze základu 32 899 Kč, podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 29 040 Kč,

c. 16 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 3 600 Kč,

d. náhrady za čas promeškaný účastí u jednání dne 5. 11. 2019 a dne 16. 4. 2021, která byla odročena bez projednání věci, podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu, ve výši 2 420 Kč,

e. náhrady za 21 % DPH ve výši 7 362,60 Kč.

29. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát dále proti neúspěšnému žalovanému nárok na náklady řízení, které platil, představované náklady znalečného [tituly před jménem], ve výši 9 968 Kč (usnesení ze dne 18. 1. 2021, č. j. 82 ECm 1/2018-79), 900 Kč (usnesení vyhlášené u jednání soudu prvního stupně dne 9. 4. 2021) a dalších 900 Kč (usnesení odvolacího soudu ze dne 15. 7. 2022, č. j. 6 Cmo 206/2021-150), tj. celkem 11 768 Kč. Z toho je 10 000 Kč kryto složenou zálohou, a žalovaný tak soudu prvního stupně zaplatí zbývajících 1 768 Kč. Žalobcům bude jimi zaplacená záloha ve výši 10 000 Kč vrácena.