o nahrazení rozhodnutí účastníka, o odvolání navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2019, č. j. 73 Cm 11/2018-57

1. Výše uvedeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen soud) ve výroku I. zamítl návrh na vydání usnesení, kterým se mění přijaté rozhodnutí účastníka z 22. 11. 2017 následovně: „Shromáždění jako nejvyšší orgán [právnická osoba], IČO [IČO], uděluje ve smyslu ustanovení § 1206 ve vazbě na ustanovení § 1208 písm. f) bodu 7. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, souhlas s provedením stavebních úprav na terase přiléhající k jednotce 3239/402, pro účely řízení o dodatečné povolení stavby.“, a ve výroku II. uložil navrhovatelům povinnost zaplatit účastníkovi k rukám jeho zástupce na náhradu nákladů řízení 10 200 Kč.

2. V řízení, zahájeném dne 2. 2. 2018, se navrhovatelé (o jejichž vstupu do řízení na místo původních navrhovatelů, [Anonymizováno] a [Anonymizováno], podle § 107a o. s. ř. soud rozhodl usnesením ze dne 27. 7. 2018, č. j. 73 Cm 11/2018-27) domáhají, aby soud svým rozhodnutím změnil rozhodnutí účastníka přijaté shromážděním účastníka, konaného 22. 11. 2017, jímž bylo rozhodnuto o neudělení souhlasu ke stavebním úpravám navrhovatelů, a to tak, že se navrhovatelům tento souhlas uděluje. Navrhovatelé uvedli zejména, že jsou přehlasovanými členy účastníka, a že je dán důležitý důvod pro to, aby soud změnil rozhodnutí účastníka. Jejich záměrem je vybudovat v místě jedné z venkovních teras zimní zahradu, o souhlas účastníka požádali na základě stanoviska příslušného stavebního úřadu, přestože podle rozsudku soudu ze dne 1. 11. 2016, č. j. 51 Co 293/2016-229, je tato terasa příslušející k bytu ve výlučném vlastnictví navrhovatelů. Důležitý důvod pro změnu rozhodnutí účastníka spatřují navrhovatelé v tom, že již dříve jim byl souhlas se stavebními úpravami udělen osmi členy z celkem třinácti členů účastníka, a nyní jim týmiž členy tentýž souhlas udělen nebyl, a dále v tom, že neudělením souhlasu by se museli domáhat určení svého vlastnického práva k předmětné terase, a též v tom, že postupovali shodně jako jiný člen účastníka, který před nimi rovněž prováděl stavební úpravy.

3. Soud uvedl stanovisko účastníka, jenž s tvrzeními navrhovatelů nesouhlasil a navrhl, aby soud návrh zamítl, protože důvod neplatnosti rozhodnutí není dán. Účastník uvedl zejména, že navrhovatelé nejsou oprávněni důvodně se domáhat jimi požadované změny rozhodnutí účastníka, neboť takové oprávnění soudu příslušná právní úprava nezná. Dne 22. 11. 2017 se konalo shromáždění účastníka, na kterém bylo přijato navrhovateli napadené rozhodnutí, proti udělení souhlasu hlasovalo 88,21 % hlasů přítomných členů účastníka (tj. 71,13 % hlasů všech členů účastníka). Není pravda, že by navrhovatelům byl souhlas již dříve udělen, neboť navrhovatelé původně obdrželi souhlas pouze osmi ze třinácti členů účastníka, jež nepředstavovali dostatečnou většinu pro udělení souhlasu (představovali pouze 61,5% většinu všech členů účastníka), a podle stanov účastníka je zapotřebí souhlas nejméně 75% většiny členů účastníka. Navíc, i tito členové postupně svůj souhlas odvolali, po zjištění, že stavební úpravy nebyly prováděny na základě stavebního povolení. Aktuálně se stavbou souhlasí pouze jediný člen účastníka, a to sami navrhovatelé. Nahrazení napadeného rozhodnutí účastníka soudem by představovalo zásah proti vůli většiny členů účastníka. Ke stavebním úpravám, k nimž navrhovatelé žádají souhlas shromáždění účastníka, došlo v roce 2013, kdy byla ze strany navrhovatelů (respektive jejich předchůdců) odstraněna původní dřevěná pergola a byla na jejím místě osazena ocelová konstrukce. Jde o úpravy, které zasahují do společných částí domu a mění vzhled domu a se kterými nesouhlasí ani autor domu, [Anonymizováno]. Není pravdou, že by navrhovatelé (respektive jejich předchůdci) byli při provádění stavebních úprav v dobré víře, jestliže byli ze strany ostatních členů ještě před zahájením stavby opakovaně upozorňováni, že nemají potřebný souhlas ostatních členů účastníka. Vyhověním návrhu navrhovatelů by soud napomohl legalizaci nezákonného stavu, konkrétně legalizaci černé stavby.

4. Soud vycházel z následujících zjištění: Navrhovatelé jsou členy účastníka, neboť jsou vlastníky jednotky č. [Anonymizováno] v domě č. p. [Anonymizováno], nacházejícím se v katastrálním území [adresa] v obci [adresa]. Dne 22. 11. 2017 se konalo zasedání shromáždění účastníka, na kterém bylo (pod bodem č. 6 písm. c/ zápisu z jednání shromáždění účastníka) přijato usnesení, jímž bylo rozhodnuto o neudělení souhlasu shromáždění účastníka se stavebními úpravami na terase u bytu navrhovatelů, neboť pro udělení souhlasu hlasovalo 11,79 % hlasů přítomných členů účastníka (tj. 8,38 % hlasů všech členů účastníka) a proti udělení souhlasu hlasovalo 88,21 % hlasů přítomných členů účastníka (tj. 71,13 % hlasů všech členů účastníka). V roce 2011 pojali předchůdci navrhovatelů záměr přestavět dosavadní terasu u svého bytu na zimní zahradu, a během realizace této přestavby vykonal příslušný stavební úřad na základě obdrženého podnětu prohlídku této přestavby a dospěl k závěru, že nejde o takovou úpravu, aby bylo vyžadováno stavební povolení. Příslušnému stavebnímu úřadu bylo nadřízeným správním orgánem uloženo, aby zrušil svá předchozí sdělení týkající se předmětné přestavby a aby zahájil řízení o odstranění stavby. V rámci následně zahájeného řízení o odstranění stavby požádali předchůdci navrhovatelů o dodatečné povolení stavby. Toto řízení bylo zastaveno pro absenci předepsaných náležitostí žádosti, jak vyplývá z usnesení o zastavení řízení ze dne 13. 10. 2017, č. j. MC05 58914/2017. Někteří členové účastníka se domáhali odstranění neoprávněné stavby v soudním řízení, ale nebylo jim vyhověno, jak vyplývá z rozsudku soudu ze dne 1. 11. 2016, č. j. 51 Co 293/2016-229.

5. Soud uvedl, že dokazování zbylými důkazy účastníky označenými (zřejmě těmi, jež v usnesení nejsou citovány) neprovedl pro jejich nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti řízení, neboť z již provedených důkazů byly všechny skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zjištěny.

6. Soud vycházel z toho, že navrhovatelé podali žalobu, kterou se domáhají, aby soud změnil rozhodnutí shromáždění účastníka, jež bylo přijato dne 22. 11. 2017. Soud uvedl, že rozhodná právní úprava dává soudům pravomoc buď určit neplatnost přijatého usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, jak plyne z § 1209 odst. 1 o.z., nebo rozhodnout o záležitosti nerozhodnuté shromážděním společenství vlastníků jednotek, jak se podává z § 1209 odst. 2 o.z. Jiné možnosti přezkumu usnesení shromáždění účastníka právní úprava soudům nepřiznává, což za použití zásady enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí znamená, že takové oprávnění soudu, coby orgánu veřejné moci, nenáleží.

7. Soud uzavřel, že domáhají-li se navrhovatelé změny uvedeného rozhodnutí shromáždění účastníka, domáhají se takového soudního přezkumu, který není soudům právní úpravou přiznán. Navrhovatelé se totiž domáhají změny projednané a rozhodnuté záležitosti, a nikoli určení neplatnosti projednané a rozhodnuté záležitosti, nebo rozhodnutí záležitosti neprojednané. Opačný závěr, tedy že soud je oprávněn i k přezkumu rozhodnutí shromáždění účastníka, jak se jej domáhají navrhovatelé, by kromě porušení zásady veřejnoprávních pretenzí znamenal rovněž zásah orgánu moci veřejné do soukromoprávních záležitostí, který je důvodný pouze jako krajní prostředek (ultima ratio).

8. O nákladech řízení soud rozhodl podle 142 odst. 1 o. s. ř., jejich náhradu přiznal úspěšnému účastníkovi.

9. Proti usnesení podali navrhovatelé odvolání. Podle jejich názoru je právní posouzení věci soudem nesprávné, neboť z dikce § 1209 odst. 1 o.z. nevyplývá žádné omezení pravomoci soudu ve vztahu k soukromoprávnímu rozhodnutí shromáždění účastníka, jež v určité záležitosti náležící do jeho působnosti učinilo. S odkazem na komentářovou literaturu navrhovatelé uvedli, že došlo oproti právní úpravě účinné do 31. 12. 2013 k věcné změně, navrhovatelé mají za to, že uvedené ustanovení dává soudu pravomoc přijaté shromáždění účastníka nahradit svým vlastním rozhodnutím. Navrhovatelé mají za to, že usnesení soudu je minimálně předčasné. Namítli, že soud, nezkoumal splnění zákonných podmínek pro přezkum rozhodnutí shromáždění účastníka ve vztahu k navrhovatelům jako členům účastníka. Soud u napadeného rozhodnutí shromáždění účastníka, při jehož přijímání byli navrhovatelé, resp. jejich právní předchůdci, přehlasováni, nezkoumal, zda existuje důležitý důvod pro zásah soudu, a založil rozhodnutí soudu na nesprávném právním názoru, že mu platné právo neumožňuje o návrhu navrhovatelů rozhodnout. Navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení, nebo aby odvolací soud usnesení soudu změnil a návrhu vyhověl.

10. Ve vyjádření k odvolání se účastník neztotožnil s názorem navrhovatelů opřeným o de facto „pouze“ o komentářovou literaturu, jež ostatně uvádí, že konečný výklad připadne soudu. Účastník odkázal zejména na soudní judikaturu k § 1209 o.z., z níž je třeba vycházet a z níž vyplývají odlišné závěry, než jaké uvádějí navrhovatelé. Domáhají-li se navrhovatelé změny rozhodnutí shromáždění účastníka, domáhají se soudního přezkumu, který není soudům právní úpravou přiznán. Navrhovatelé se domáhají změny projednané a rozhodnuté záležitosti, a nikoli určení neplatnosti projednané a rozhodnuté záležitosti nebo rozhodnutí záležitosti neprojednané. Účastník poukázal na rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 26. 9. 2018, č. j. 11 C 156/2017-96, potvrzený rozsudkem soudu ze dne 7. 6. 2019, č. j. 62 Co 81/2019-122, podle něhož stavební úpravy jsou úpravy neoprávněné ve smyslu občanskoprávním, a dále poukázal na rozhodnutí Městské části [adresa], Úřad městské části, Odbor [Anonymizováno], ze dne 28. 8. 2019, č. j. MC05 189080/2019, jímž stavební úřad nařídil navrhovatelům odstranění příslušné stavby (a obnovení předcházejícího stavu stavby), čímž potvrdil, že jde o stavební úpravy nepovolené z hlediska veřejného práva. Účastník zdůraznil, že navrhovatelé žádali shromáždění účastníka o udělení souhlasu se stavební úpravou již provedenou a dokončenou. Účastník dovodil, že existence důležitého důvodu jako podmínky samotného přezkumu rozhodnutí shromáždění účastníka není dána. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

11. Vrchní soud v Praze podle § 212 a násl. o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení soudu.

12. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu, odkazuje na ně, shledává výsledky dokazování správnými, pro závěr o neopodstatněnosti návrhu za postačující. Na skutkovém základu ustaveném správnými zjištěními soudu a podle rozhodné hmotněprávní úpravy pro posouzení věci odvolací soud přezkoumal správnost napadeného usnesení soudu.

13. V obecné rovině platí, že soud může zásadně zasahovat do soukromých záležitostí vlastníků jednotek pouze v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených předpokladů.

14. Podle § 1209 odst. 1 o.z. je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

15. Podle odst. 2 tohoto ustanovení o.z. je-li pro to důležitý důvod, může každý vlastník jednotky navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitosti, která byla shromáždění řádně předložena k rozhodnutí, ale o které nebylo rozhodnuto pro nezpůsobilost shromáždění usnášet se.

16. Odvolací soud vychází z toho, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. usnesení ze dne 15. 8. 2017, sp.zn. 26 Cdo 1053/2017, ze dne 15. 3. 2017, sp.zn. 26 Cdo 4567/2016) se podle § 1209 odst. 1 o.z. přehlasovaný vlastník jednotky může úspěšně u soudu domáhat pouze vyslovení neplatnosti usnesení přijatého shromážděním, do uplynutí shora uvedené prekluzivní lhůty tří měsíců, a to za předpokladu, že je pro to důležitý důvod, resp. že soud může přezkoumávat usnesení přijaté shromážděním vlastníků jednotek jen v případě, je-li pro to důležitý důvod (srov. uvedené usnesení ze dne 15. 3. 2017, sp.zn. 26 Cdo 4567/2016).

17. V posuzované věci soud neposuzoval splnění uvedených předpokladů úspěšné aplikace § 1209 odst. 1 o.z. soudem, tj. zda je návrh podán přehlasovaným vlastníkem jednotky, zda navrhovatelé podali včas návrh na přezkoumání rozhodnutí přijatého shromážděním účastníka dne 22. 11. 2017 a zda je dán důležitý důvod pro přezkoumání tohoto rozhodnutí, neboť navrhovatelé se v řízení domáhají, aby soud svým rozhodnutím změnil již přijaté rozhodnutí shromážděním účastníka, ale nedomáhají se vyslovení neplatnosti rozhodnutí, přijatého shromážděním účastníka dne 22. 11. 2017, jak se lze domáhat podle právní úpravy obsažené v § 1209 odst. 1 o.z.

18. Za tohoto stavu není právní posouzení věci soudem neúplné, a proto nesprávné. Citovaná právní úprava upravuje právo napadnout platnost rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek, podrobit ho soudnímu přezkumu za výše uvedených předpokladů, ale nelze se u soudu úspěšně domáhat jeho změny soudním rozhodnutím podle § 1209 odst. 1 o.z., jak navrhli navrhovatelé, neboť toto ustanovení takový postup soudu neumožňuje, jak správně soud dovodil.

19. Poněvadž lze vyslovit platnost, resp. neplatnost pouze rozhodnutí shromážděním účastníka přijatého, a v posuzované věci se vyslovení neplatnosti takového rozhodnutí navrhovatelé nedomáhají, nejde v posuzované věci o věc zákonem upravenou, v níž by soud mohl zasahovat do vnitřních poměrů účastníka za zákonem stanovených předpokladů podle § 1209 odst. 1 o.z. Nejde ani o věc podle § 1209 odst. 2 o.z., jak soud správně shledal.

20. Jelikož je napadené usnesení ve výroku věcně správné, odvolací soud je podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně vedlejšího výroku o nákladech řízení, jenž je věcně správný.

21. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Jejich náhradu přiznal úspěšnému účastníkovi. Náklady účastníka tvoří odměna za zastoupení advokátkou podle § 7, § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem, 2x 3 100 Kč) a paušální náhrady nákladů podle § 13 uvedené vyhlášky ve výši 2x 300 Kč. Odvolací soud přiznal účastníkovi proti navrhovatelům částku 6 800 Kč.

22. Platební místo odvolací soud stanovil podle § 149 odst. 1 o. s. ř.