o nařízení exekuce pro pohledávku oprávněné v částce 1 188 850 Kč s příslušenstvím,

1. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) ve věci nařízení exekuce pro pohledávku oprávněné v částce 1 188 850 Kč s příslušenstvím

- usnesením ze dne 20. července 2020, č. j. 4 Co 302/2019-394 potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „soud I. stupně“) o žalobě pro zmatečnost podané povinnou proti usnesení soudu I. stupně ze dne 21. listopadu 2012, č. j. 25 Co 493/2012-62, o dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. března 2016, č. j. 4 Co 128/2015-270 a o odvolání povinné proti usnesení soudu I. stupně ze dne 11. září 2019, č. j. 25 Co 493/2012-386 (výrok I.) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.),

- usnesením ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 112/2020-435 potvrdil usnesení soudu I. stupně ze dne 24. srpna 2020, č. j., 25 Co 493/2012-411 o dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu ze dne 20. července 2020, č. j. 4 Co 302/2019-394,

- usnesením ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 113/2020-437 odmítl odvolání povinné proti výroku II. usnesení soudu I. stupně ze dne 24. září 2020, č. j. 25 Co 493/2012-420 a potvrdil výrok I. usnesení o odvolání povinné proti uvedenému usnesení odvolacího soudu.

2. Soud I. stupně usnesením ze dne 15. dubna 2021, č. j. 25 Co 493/2012-488

- zamítl návrh povinné na odklad vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu ze dne 20. července 2020, č. j. 4 Co 302/2019-394 (výrok I.), ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 112/2020-435 (výrok II.) a ze dne 30 listopadu 2020, č. j. 3 Co 113/2020-437 (výrok III.),

- zamítl návrh povinné, aby byla osvobozena od soudních poplatků a aby jí pro řízení byl ustanoven zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesením odvolacího soudu ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 112/2020-435 (výrok IV.) a ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 113/2020-437 (výrok V.),

- přerušil řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesením odvolacího soudu ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 112/2020-435 (výrok VI.) a ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 113/2020-437 (výrok VII.) do rozhodnutí o dovoláních povinné proti uvedeným usnesením.

3. Soud I. stupně v odůvodnění odkázal na ustanovení § 235c o. s. ř., podle kterého soud může nařídit odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí o věci, je-li pravděpodobné, že žalobě pro zmatečnost bude vyhověno. Všechny podané žaloby pro zmatečnost trpí mnoha obsahovými nedostatky, v této jejich podobě je nepravděpodobné, že by jim mohlo být vyhověno, proto není důvod odložit vykonatelnost rozhodnutí napadených těmito žalobami. Tyto jsou zjevně bezúspěšným uplatněním práva, neboť žaloba pro zmatečnost byla podána v řízení o předchozí žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení § 230 odst. 3 o. s. ř. žaloba pro zmatečnost není přípustná proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, když důvodem tohoto omezení bylo zamezit cyklickému napadání soudních rozhodnutí z důvodů procesních pochybení soudu. Povinná podala nepřípustné žaloby pro zmatečnost, jež brání odložení vykonatelnosti napadených usnesení, když žádné z nich neukládá povinné žádnou povinnost, kterou by bylo možné vykonat. Návrh na odklad vykonatelnosti tudíž postrádá reálný podklad a pouze dokládá chronické sudičství povinné, které nemůže požívat právní ochrany ve smyslu ustanovení § 2 o. s. ř. Procesní postup povinné vede k závěru, že jejím skutečným záměrem není ochrana jejích individuálních práv, ale snaha působit potíže ostatním účastníkům řízení včetně zdržování exekučního řízení a tím zneužívání procesních práv. Uvedené důvody platí i pro posuzování návrhu povinné na její osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Soud I. stupně, vycházejíc z ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., vyhodnotil všechny tři projednávané žaloby pro zmatečnost jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, což brání přiznání osvobození povinné od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1 o. s. ř. Proti usnesením odvolacího soudu ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 112/2020-435 a č. j. 3 Co 113/2020-437 povinná podala současně dovolání, žalobu pro zmatečnost a žalobu pro obnovu řízení, proto soud I. stupně odkazem na ustanovení § 235b odst. 3 o. s. ř. řízení o žalobách pro zmatečnost přerušil.

4. Včas podaným odvoláním ze dne 5. května 2021 povinná (odvolatel) napadla výroky I. až V. uvedeného usnesení soudu I. stupně odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. a/ až g/ a odst. 3 o. s. ř. a navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc přikázal k dalšímu řízení jiným soudům prvního a druhého stupně.

5. V odůvodnění vznesla námitku podjatosti ve věci rozhodujícího soudce i všech soudců soudu I. stupně, odvolacího soudu a Okresního soudu v [Anonymizováno] s návrhem na předložení věci k rozhodnutí podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. a uvedla rozsáhlé odůvodnění svých osobních, pracovních a zdravotních problémů v souvislosti s nepříznivou koronavirovou situací.

6. Ve vyjádření k podanému odvolání se oprávněná zcela ztotožnila s názorem soudu I. stupně v odůvodnění napadeného usnesení a navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Odvolání povinné označila do značné míry za neurčité, když není zřejmé, v čem povinná spatřuje nesprávnost napadeného usnesení, naopak uvádí mnoho irelevantních a nesouvisejících skutečností. Odvolání povinné se vznesenou námitkou podjatosti všech soudců různých stupňů je dalším důkazem o zneužívání práv poskytovaných právními předpisy povinnou, což dokládá i výrok soudu I. stupně o jejím „chronickém sudičství“.

7. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (ustanovení § 212, § 212a odst. 1, 6 a § 205 o. s. ř.), když přihlédl k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ustanovení § 212a odst. 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání povinné není důvodné.

8. Ze spisového materiálu vyplývá, že povinná podala žalobu na obnovu řízení podle ustanovení § 228 odst. 1 a 2 o. s. ř. a současně i žalobu pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. b/, e/, f/ a g/ a odst. 3 a 4 o. s. ř. proti usnesením odvolacího soudu ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 112/2020-435 a č. j. 3 Co 113/2020-437.

9. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 20. července 2020, č. j. 4 Co 302/2019-394 podala povinná mimo jiné i dovolání, za které neuhradila soudní poplatek splatný jeho podáním v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. c/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SoP“), proto byla usnesením soudu I. stupně ze dne 20. srpna 2020, č. j. 25 Co 493/2012-412 ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyzvána k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání ve vyměřené výši 4 000 Kč s poučením o zastavení dovolacího řízení při nesplnění poplatkové povinnosti ve stanovené lhůtě. V této lhůtě povinná podala žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Soud I. stupně usnesením ze dne 24. září 2020, č. j. 25 Co 493/2012-420 žádost povinné o osvobození od placení soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl (výrok I.) a vyzval povinnou ve lhůtě 15 dnů od právní moci výroku I. k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání ve vyměřené výši 4 000 Kč na sdělený účet soudu I. stupně (výrok II.). Soud I. stupně usnesením ze dne 19. ledna 2021, č. j. 25 Co 493/2012-459 opětovně vyzval povinnou ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání ve vyměřené výši 4 000 Kč s poučením o zastavení dovolacího řízení v případě nesplnění poplatkové povinnosti ve stanovené lhůtě. V této lhůtě povinná opětovně požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Povinná uloženou poplatkovou povinnost nesplnila, proto soud I. stupně usnesením ze dne 25. února 2021, č. j. 25 Co 493/2012-474 odkazem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o SoP pro nezaplacení soudního poplatku dovolací řízení proti usnesení odvolacího soudu ze dne 20. července 2020, č. j. 4 Co 302/2019-394 zastavil (výrok I.), žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II.) a usneseními ze dne 25. února 2021, č. j. 25 Co 493/2012-475 a č. j. 25 Co 493/2012-477 zamítl žádosti povinné o osvobození od placení soudních poplatků o dovoláních povinné proti usnesením odvolacího soudu ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 112/2020-435 a č. j. 3 Co 113/2020-437 a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Povinná neuvedla žádné nové skutečnosti, pro které by jí mělo být osvobození od placení soudních poplatků přiznáno, proto nebylo potřebné o této žádosti opětovně rozhodovat a rovněž nepřihlédl k opětovně vznesené námitce podjatosti soudců odvolacího soudu, která není způsobilým dovolacím důvodem a kterou povinná vznáší ve všech svých podáních s cílem obstrukce v probíhajících řízeních.

10. Pokud ohledně opakované žádosti povinné o přiznání osvobození od placení soudního poplatku za podané dovolání proti zmíněným usnesením odvolacího soudu a ustanovení zástupce i opakovaně vznesené námitce podjatosti soudců soud I. stupně již dříve dospěl k závěru, že tato žaloba je v dané věci zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, což bylo rozhodné pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce, není nutné se zabývat otázkou, zda v mezidobí došlo ke změně poměrů povinné. K opakovanému návrhu povinné na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce není nutné přihlížet, neboť ani případná příznivá změna poměrů by nemohla pro povinnou přivodit příznivější rozhodnutí o jejím dalším návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k nezaplacení vyměřeného soudního poplatku za podané dovolání ve stanovené lhůtě soud I. stupně postupoval zcela správně, když řízení zastavil a již se nezabýval další žádostí povinné o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, neboť povinná neuvedla žádné nové skutečnosti, jež by přiznání osvobození odůvodňovaly.

11. Odvolací soud k opakující se námitce podjatosti rozhodujícího soudce soudu I. stupně [Anonymizováno] i všech soudců tohoto soudu a odvolacího soudu, jež představuje odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., uvádí, že z jeho dřívější úřední činnosti je mu známo opakované uplatňování námitky podjatosti soudců povinnou bez uvádění konkrétních a relevantních skutečnosti, které by mohly zakládat důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců I. stupně i odvolacího soudu, proto je uplatněná námitka podjatosti nedůvodná. Na další stále se opakující, ale nijak nezdůvodněné námitky podjatosti soudců uvedených soudů je pak třeba nahlížet jako na zjevné zneužívání práva povinnou, která nepožívá právní ochrany a z tohoto důvodu není nutné se těmito námitkami zabývat, když jimi povinná nepochybně sleduje jediný cíl a to zablokování celého řízení (viz nález Ústavního soudu ze dne 24. srpna 2016, sp. zn. II. ÚS 1138/15, bod 33. a 37).

12. Odvolací soud neshledal pochybení na posouzení skutkového a právního stavu věci soudem I. stupně, a proto odkazem na výše uvedené skutečnosti a závěry usnesení soudu I. stupně v napadeném rozsahu ve výrocích I. až V. podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

13. O nákladech řízení o žalobě pro zmatečnost, podané proti rozhodnutí vydanému v dosud neskončeném exekučním řízení, rozhoduje pověřený exekutor podle ustanovení § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 1336/2013), proto odvolací soud nerozhodoval o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení.

14. Odvolací soud poznamenává, že přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. (delegace) přichází v úvahu pouze tehdy, nemůže-li příslušný soud o věci jednat z důvodu vyloučení jeho soudců. O takovou situaci se však v dané věci evidentně nejedná, neboť žádná z námitek podjatosti soudců vznesená povinnou nebyla shledána důvodnou, tudíž žádný ze soudců uvedených soudů nebyl z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen.