o neplatnost usnesení členské schůze ze dne 3. 10. 2015, o odvolání účastníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 270/2019-151 ze dne 3. 3. 2020,

1. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud I. stupně v záhlaví uvedeném usnesení určil, že usnesení členské schůze účastníka konané dne 3. 10. 2015 pod bodem o vyloučení navrhovatelů 1) [Jméno navrhovatele A] a 2) [Jméno navrhovatele B] jsou neplatná. Dále ve výroku II. rozhodl o nákladech řízení k tíži účastníka, kterému uložil povinnost zaplatit navrhovatelům Kč 61 596,-. V záhlaví a ve výroku usnesení je u navrhovatele a) [Jméno navrhovatele A] uveden nesprávně ročník narození [Anonymizováno], dle výpisu CEO správně je rok [Anonymizováno].

2. Rozhodnutí vychází ze zjištění, že navrhovatelům byly doručeny celkem tři výtky, 8. 3. 2015, 3. 4. 2015 a 20. 9. 2015, v nichž byli upozorněni na vyloučení. Výtka panu [Anonymizováno] za podání trestního oznámení bez projednání s členy spolku na základě nepravdivých informací, které bylo odloženo, panu [Anonymizováno] za hrubé a vulgární napadání členů výboru, dále oběma navrhovatelům za neplnění členských povinností, jako účast na společných akcích, na brigádách, placení členských příspěvků. O vyloučení navrhovatelů pak rozhodla členská schůze dle stanov dne 3. 10. 2015, poměr hlasů pro vyloučení 24/23 a 0/1 proti vyloučení.

3. Podle soudu I. stupně členská schůze byla svolání řádně podle stanov spolku vyvěšením oznámení na nástěnkách v uvedených obcích. K tomu uvedl, že pokud se někteří členové o konání členské schůze nedozvěděli, pak toto není významné, neboť postup dle stanov byl dodržen a zajímat se o dění je pak věcí každého člena spolku; rovněž program pozvánky souhlasí s obsahem zápisu z členské schůze. Soud I. stupně tedy neshledal důvody neplatnosti, které namítali navrhovatelé, tj. že členové nebyli řádně pozváni a že průběh jednání členské schůze neodpovídal pozvánce.

4. Dále soud I. stupně citoval § 239 odst. 1 obč. zák., podle něhož, neurčí-li stanovy něco jiného, může spolek vyloučit člena, který závažně porušil povinnosti vyplývající z členství a v přiměřené lhůtě nezjednal nápravu ani po výzvě spolku. Zde pak v procesu vyloučení soud I. stupně shledal zásadní pochybení na straně účastníka, spolku, neboť výtky navrhovatelům neobsahují výzvu, aby v přiměřené lhůtě zjednali nápravu, přičemž tyto výtky jsou podkladem pro rozhodnutí o vyloučení navrhovatelů ze spolku. Podle soudu I. stupně v daném případě zákonný postup ze strany účastníka z hlediska platnosti rozhodnutí o vyloučení, tj. doručení výzvy a stanovení přiměřené lhůty k nápravě, dodržen nebyl. K tomu dále uvedl, že rozhodnutí o vyloučení člena spolku je natolik závažná záležitost, že nedodržení předepsaného postupu není pouhé formální pochybení, které lze tolerovat. Z tohoto důvodu pak soud I. stupně nepřihlédl k § 260 obč. zák., podle něhož soud nevysloví neplatnost rozhodnutí, došlo-li k porušení zákona či stanov, aniž by to mělo závažné právní následky.

5. Z uvedených důvodů soud I. stupně návrhu navrhovatelů vyhověl a rozhodl, že jejich vyloučení ze spolku je neplatné. K tomu dále uvedl, že z důvodu nadbytečnosti nepřistoupil k navrhovanému výslechu účastníků a že není na místě jakékoli přezkoumávání hospodaření spolku, jak se domnívali navrhovatelé. O nákladech řízení pak soud I. stupně rozhodl podle jeho výsledku a navrhovatelům přiznal právo na jejich náhradu za právní zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu dle uvedené specifikace (10,5 úkonu, 12 režijních paušálů, snížení o 20%, včetně DPH) a za vynaložený soudní poplatek Kč 4 000,-, celkem Kč 61 596,-.

6. Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně podal účastník, spolek, odvolání a navrhl jeho změnu a zamítnutí návrhu, dále požadoval náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Podle názoru účastníka zákonný požadavek poskytnutí přiměřené lhůty k nápravě nelze vykládat kategoricky, ale je nutné vždy zvažovat okolnosti konkrétního případu. Tím se soud I. stupně vůbec nezabýval, tedy otázkou, zda je v daném případě vůbec objektivně možné, aby člen nápravu zjednal. Z obecné kogentně stanovené povinnosti vyzvat porušujícího člena k nápravě existují dvě výjimky dle § 239 odst. 1 obč. zák., a to za situace, kdy porušení povinnosti nelze objektivně odčinit nebo porušení povinnost způsobilo spolku zvlášť závažnou újmu. Účastník poukazuje na to, že navrhovatelé se proti povinnostem provinili opakovaně a spolek jim doručil několik výzev, aniž by svého závadného jednání zanechali a pokusili se o nápravu. Účastník tak navrhovatelům vytýkané jednání považuje za nevratné narušení vztahů mezi nimi a spolkem spojené se ztrátou vzájemné důvěry, která je pro setrvání navrhovatelů ve spolku nezbytná.

8. Jednání, kterých se navrhovatelé dopustili považuje spolek rovněž za porušení povinnosti loajality dle § 212 odst. 1 obč. zák., dle něhož se navrhovatelé jako členové spolku zavázali vůči němu chovat čestně. V závěru odvolání dále účastník uvádí, že po jeho členech nelze spravedlivě požadovat, aby nadále setrvávali ve spolku s navrhovateli, kteří prokazatelně a opakovaně porušují povinnosti loajality vůči spolku i poté, co jim byly opakovaně zasílány výzvy vytýkající jim závadné chování. Většina členů nechce ve spolku s navrhovateli pro jejich opakované nečestné jednání vůči spolku setrvat, jak vyplývá mj. i ze zápisu z jednání výroční členské schůze ze dne 14. 3. 2020, na které se členská schůze usnesla, že proti usnesení soudu I. stupně v této věci podá spolek odvolání, protože má zájem na tom, aby byli navrhovatelé ze spolku pro své chování vyloučeni.

9. Navrhovatelé ve vyjádření k odvolání účastníka považují rozhodnutí soudu I. stupně za správné a navrhli proto jeho potvrzení. Poukazují na výsledek předchozího řízení u Okresního soudu v [Anonymizováno], v němž účastník uplatňoval stejné argumenty a stejná údajná pochybení navrhovatelů, o nich již bylo jednou rozhodnuto. Navrhovatelé tak mají za to, že veškeré výtky spolku vůči nim jsou zcela účelové, jen zcela legitimním způsobem chtěli vědět, co se děje se spolkovými penězi. Navíc navrhovatelé zpochybňují doručení výtek, pro něž ani nebyl žádný důvod, byli aktivními členy spolku, odpracovali společně stovky brigádnických hodin. Nadále tedy navrhovatelé trvají na tom, že jejich vyloučení ze spolku je neplatné.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání věci uzavřel, že odvolání účastníka je důvodné. Ještě před zahájením jednání vedl účastníky k mimosoudnímu vyřízení věci, po poučení a s předběžným náhledem odvolacího soudu na věc, avšak z důvodů hlubokých rozporů a nepřátelských vztahů mezi navrhovateli a spolkem, bezúspěšně.

11. Předmětem řízení je návrh dvou členů spolku, účastníka, na určení neplatnosti rozhodnutí členské schůze konané dne 3. 10. 2015 o jejich vyloučení ze spolku. Podle navrhovatelů členská schůze nebyla řádně svolána, někteří členové se o konání schůze ani nedozvěděli, program chůze neodpovídal skutečnému průběhu. Navrhovatelé popřeli, že by se jednání jim vytýkaným ve 3 výtkách z 3, 4 a 9/2015 dopustili, že ve spolku pracovali bez problémů, až pokud se nezačali zajímat o hospodaření spolku a že tedy zákonné důvody pro jejich vyloučení nebyly dány. Účastník v řízení namítal, že za opakované a soustavné neplnění členských povinností zaslal navrhovatelů 3x výtky s upozorněním na vyloučení ze spolku, o jejich vyloučení pak rozhodla členská schůze řádně svolaná s odpovídajícím programem.

12. Soud I. stupně provedl dokazování předloženými listinami, zejména uvedenými výtkami z 3, 4, 9/2015 navrhovatelům, pozvánkou na členskou schůzi 3. 10. 2015, zápisem z této schůze, prezenční listinou, výsledky hlasování, jakož i stanovami spolku a provozním řádem. Podle zjištění soudu I. stupně ve výtkách byli navrhovatelé upozorněni na možnost vyloučení ze spolku za vytýkané jednání a chování, za hrubé neplnění členských povinností jako neúčast na brigádách, neplacení příspěvků, podání nedůvodného trestního oznámení na hospodaření spolku, hrubé a vulgární napadání členů výboru. Členská schůze byla svolána řádně dle stanov a program odpovídal zápisu ze schůze, o vyloučení rozhodla členská schůze většinou hlasů pro vyloučení 24/23 proti vyloučení 0/1. Zásadní pochybení účastníka ale soud I. stupně spatřuje v nedodržení zákonného postupu pro platné rozhodnutí o vyloučení ze spolku, tedy že ve výzvě nebyla poskytnuta přiměřená lhůty k nápravě. Z uvedených zjištění a po zhodnocení důkazů, a právním hodnocení, soud I. stupně citoval příslušná zákonná ustanovení a stanovy a rozhodl, že usnesení členské schůze účastníka o vyloučení navrhovatelů je neplatné.

13. Odvolací soud se plně ztotožnil se zjištěními soudu I. stupně, který provedl dokazování v dostatečném rozsahu uvedenými listinami a důkazy správně zhodnotil, jak uvedeno v odůvodnění rozhodnutí, na jehož obsah odvolací soud odkazuje. Zásadní otázkou pro rozhodnutí, zda bylo lze za opakovaná závadná jednání a chování oba navrhovatele jako členy ze spolku vyloučit, je tedy nedostatek stanovení přiměřené lhůty k nápravě ve výzvě spolku. Zde ale již odvolací soud není ve shodě se soudem I. stupně, podle něhož absence určení přiměřené lhůty k nápravě brání platnému vyloučení člena ze spolku.

14. Odvolací soud se naopak přiklonil k názoru účastníka, že lhůtu k nápravě nelze vyžadovat absolutně pro každý případ. Určitá závadná jednání a chování nelze již odstranit a jejich nepříznivé důsledky napravit, jak tomu bylo i v daném případě. Především nelze přisvědčit názoru navrhovatelů, že jejich vyloučení v daném případě bylo ze stejných důvodů, jako tomu bylo v předchozím řízení, tedy pro vytýkaná shodná jednání a chování. Tak tomu rozhodně nebylo, neboť se nejedná o totožnost skutku, ale v zásadě o obdobná a opakující se následná jednání, a k tomu další vytýkaná jednání, když ani po dalších výtkách účastníka navrhovatelé tato pochybení neodstranili. Vytýkané nedostatky v jednání a chování navrhovatelů vnímá účastník a jeho členové za natolik závažná, že absolutní většinou hlasovali pro jejich vyloučení. I potud je odvolací soud přikloněn k pozici účastníka a tedy členů spolku, kteří pro hluboké rozpory a nepřátelské vztahy, jak se podává ze spisu, nechtějí mezi sebou takové členy, kteří spolku škodí, způsobili mu újmu, nechovají se loajálně a čestně.

15. Podle odvolacího soudu je třeba dobře vnímat a chápat určitá specifika spolkového života a jeho právní úpravu, tedy mj. zásadně přijmout a respektovat spolková pravidla, režim, zájmy spolku a jeho členů jako dobrovolně se sdružujících osob k naplnění společných potřeb a zájmu členů, různorodého charakteru (sportovci, hasiči, chovatelé, zahrádkáři, ochotníci a jiné kulturní spolky, rybáři, včelaři, myslivci atd. atd.). To samozřejmě předpokládá pro práci ve spolku příznivé prostředí a dobré, ba přátelské, vztahy mezi členy takového spolku, jinak by ani nemohly být naplněny předpoklady a důvody pro takové dobrovolné společenství. K tomu je pak též nezbytné připustit a respektovat vysokou míru autonomie v postavení spolku a jeho života jako takového s minimální ingerencí státu a možností zásahu toliko ve zcela výjimečných a zásadních případech dle zákona.

16. K výše uvedenému odvolací soud doplnil dokazování sdělením obsahu zápisu z jednání výroční členské schůze ze dne 14. 3. 2020, které účastník přiložil k odvolání a v němž členové účastníka trvají na podání odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně.

17. Odvolací soud tak uzavřel, že v daném případě byly naplněny zákonné podmínky pro vyloučení dvou navrhovatelů ze spolku pro jejich chování a jednání, které nebylo lze napravit, jak uvedeno výše. Tedy absence zákonného určení lhůty k zjednání nápravy ve výtkách navrhovatelům nemohla být v daném případě důvodem, pro které by členská schůze totální většinou hlasů nemohla oba navrhovatele ze spolku vyloučit. Vůle členstva tím byla jednoznačně vyjádřena a dle odvolacího soudu je tomu třeba zásadně přisvědčit. Navíc byly dle názoru odvolacího soudu naplněny i podmínky dle § 260 obč. zák., podle něhož soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona či stanov, aniž by to mělo závažné právní následky a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit.

18. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a návrh na určení neplatnosti usnesení členské schůze účastníka o vyloučení navrhovatelů zamítl. O nákladech řízení před soudem I. stupně i soudem odvolacím pak rozhodl ve prospěch účastníka dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 cit. zákona ve spojení s § 23 zák. č. 293/2013 Sb. a přiznal mu náklady vynaložené na právní zastoupení v rozsahu dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (čtyři úkony I. stupeň a dva úkony odvolací řízení a režijní paušál, Kč 3 100,- za úkon a Kč 300,- režijní paušál, včetně DPH), tj. Kč 16 456,- a Kč 8 228,- a na soudní poplatek Kč 2 000,- za odvolání.