o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastnice ze dne 10. 6. 2021

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně odmítl návrh v části týkající se uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění (výrok I.) a ve výroku II. stanovil, že o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tak, že návrh obsahoval v části týkající se uplatňovaného nároku na přiměřené zadostiučinění vady spočívající v nedostatečně určitém vylíčení rozhodujících skutečností, když zejména nedostatečně uvádí důvod, z něhož žalobkyně dovozuje svůj nárok na přiměřené zadostiučinění, nedostatečně specifikuje újmu, jakož i jednání a příčinnou souvislost mezi jednáním žalované a vzniklou újmou.

3. Ve svém rozhodnutí soud prvního stupně dále vyšel ze skutečnosti, že žalobkyni vyzval k nápravě uvedených vad usnesením ze dne 10. 5. 2023 s tím, že k nápravě vad jí poskytl lhůtu 30 dnů ode dne doručení usnesení a zároveň ji poučil o následcích neodstranění vad.

4. Soud prvního stupně rovněž vyšel ze skutečnosti, že usnesení s výzvou k odstranění vad bylo žalobkyni doručeno dne 11. 5. 2023 a lhůta pro odstranění vad počala běžet následujícím dnem, tj. 12. 5. 2023 ve smyslu § 57 odst. 1 o. s. ř. a uběhla dne 12. 6. 2023, aniž by žalobkyně vady návrhu na přiznání přiměřeného zadostiučinění odstranila.

5. Podle soudu prvního stupně za situace, kdy žalobkyně svůj návrh řádně nedoplnila podle podrobných instrukcí uvedených ve výzvě a pro tento nedostatek nelze podle soudu prvního stupně v řízení pokračovat, postupoval podle § 43 odst. o. s. ř. a návrh v části týkající se uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění odmítl.

6. Proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroku I., podala žalobkyně včasné odvolání (odvolatelka). V něm namítla, že má za to, že podáním ze dne 7. června 2023 dostatečně vymezila a odůvodnila svůj nárok, včetně struktury újmy. Odvolatelka tak podle svého přesvědčení splnila svoji povinnost uvést takové údaje, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Odkázala na svá předchozí podání. Z odvolání vyplynul požadavek, aby bylo odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změněno tak, že návrh se v předmětné části neodmítá.

7. K odvolání se vyjádřila žalovaná. Zdůraznila, že došlo k ukončení účasti žalobkyně v žalované, s čímž souvisí ztráta její aktivní věcné legitimace v posuzovaném řízení. Dále žalovaná uvedla, že žalobkyně ani po výzvě soudu stanovené náležitosti žaloby neuvedla s tím, že je na místě žalobu ohledně poskytnutí přiměřeného zadostiučinění zamítnout.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

9. Jak je zřejmé z obsahu předloženého spisu, obchodní společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Jméno žalobkyně]. (společnost s ručením omezeným založená podle italského práva) se svým návrhem ze dne 7. srpna 2021 domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba] - [Jméno žalované]. (dále jen „společnost“), konané dne 10. 6. 2021, pod body 2) a 3) zápisu, a dále zaplacení přiměřeného zadostiučinění, jehož výši měl soud určit podle své úvahy postupem podle § 136 o. s. ř., „anebo (in eventum)“ zaslání omluvy ve znění: „Společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba] - [Jméno žalované]. [IČO, sídlo] se velice omlouvá [navrhovatelce] a jejímu zástupci [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [jméno FO] [Anonymizováno], za neřádné vedené valné hromady ze dne 10. června 2021 a nezákonné odepření přístupu zástupci společníka za účelem účasti na valné hromadě.“

10. Ohledně charakteru obou nároků (a z toho vyplývajícího označování účastníků řízení) platí, co již uvedl Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 12. listopadu 2021 č. j. Ncp 731/2021-26, že řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je řízení ve statusových věcech právnických osob, avšak pokud se jedná o požadavek na přiměřené zadostiučinění, ten je uplatňován žalobkyní ve vztahu k žalované obchodní korporaci a ohledně uvedeného dílčího nároku se jedná o spor podle § 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř., když spor vyplývá z účasti žalobkyně na žalované obchodní společnosti podle § 193 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů (ZOK).

11. Dále z obsahu spisu vyplývá, že usnesením ze dne 22. 3. 2022 (č. l. 46) soud prvního stupně vyzýval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila ve věci, a uvedla, zda žalobkyní uplatněný nárok uznává. Následně soud prvního stupně nechal reagovat žalobkyni na vyjádření žalované (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. 4. 2022 č. j. 79 Cm 274/2021-54) a podle pokynu rozhodující soudkyně ze dne 2. 1. 2023 soud nařídil soudní jednání na den 11. 5. 2023. K žádosti nového právního zástupce žalované však soud nařízení soudního jednání odročil na den 27. 7. 2023.

12. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 10. května 2023 č. j. 79 Cm 274/2021-96 vyzval žalobkyni, aby v části - týkající se uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění, odstranila neurčitost podání ve stanovené lhůtě 30 dnů od doručení usnesení.

13. Soud prvního stupně v uvedeném usnesení výslovně uvedl, že navrhovatelka je povinna v návrhu uvést takové údaje, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout - je povinna uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Veškeré rozhodné skutečnosti je podle soudu prvního stupně třeba vylíčit jednotlivě tak, jak jdou za sebou a jak se jedna od druhé odvíjejí uvedením konkrétních časových, popř. místních údajů, vylíčením příčinného vztahu mezi jednotlivými skutečnostmi a následky apod. Navrhovatelka je podle soudu prvního stupně povinna vylíčit takové skutečnosti, které odpovídají všem znakům příslušných ustanovení hmotného práva (např. občanského nebo obchodního zákoníku), které podle jeho názoru opodstatňují jí žalobou uplatněný nárok. Všechny tyto skutečnosti je podle soudu prvního stupně třeba popsat náležitě konkrétně. Navrhovatelka proto měla podle soudu prvního stupně doplnit v rámci jednotlivých skutkových tvrzení strukturu jí tvrzené újmy. Důvod, z něhož dovozuje svůj nárok na zadostiučinění měla podrobně popsat v návaznosti na obsah a rozsah újmy, eventuálně vymezit skutková vodítka pro její konečnou konkretizaci ve vztahu k individuálním rysům případu. Podle soudu prvního stupně se žaloba měla vyslovit ke kvalitě a kvantitě vzniklé újmy a k její podstatě a existenci ve srovnání s obdobným případem či prostřednictvím odchylek od jiného případu. V žalobě by podle soudu prvního stupně měla být uvedena forma újmy, popřípadě její výše, jež je podle soudu prvního stupně vzhledem k individualizaci projednávané věci adekvátní (přiměřenost). Podle soudu prvního stupně měla žaloba podrobně uvést, jaké dílčí jednání způsobilo jaký konkrétní následek (kauzalita) s tím, že jen na základě dostatečně určitých skutkových tvrzení a jejich kauzálních vazeb je možné rozhodnout, zda žalobkyní popsaným mechanizmem mohl následek vzniknout. Pouhé obecné konstatování, že výše finanční kompenzace lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi či nelze zjistit vůbec bez dalšího skutkového upřesnění, je podle soudu prvního stupně neurčité, tudíž pro individuální určení nároku nepostačuje. Petit návrhu (tj. to, čeho se žalobkyně domáhá) musí být podle soudu prvního stupně přesný, určitý a srozumitelný a musí vycházet z vylíčení individuálně specifikovaných rozhodných skutečností tak, jak se jedna od druhé odvíjejí. Chybějící náležitosti podání ve smyslu poučení měla žalobkyně doplnit s tím, že je povinna doplnit chybějící údaje a upřesnit je do té míry, aby bylo zřejmé, na jakém skutkovém základě má soud ve smyslu navrženého petitu rozhodnout. Jednotlivá skutková tvrzení měla žalobkyně podepřít důkazy (návrhy důkazů).

14. Jak je dále zřejmé z obsahu spisu, podáním ze dne 7. června 2023, doručeném soudu prvního stupně téhož dne, žalobkyně reagovala na výzvu soudu k odstranění vad podání. Žalobkyně uvedla, že neoprávněným vykázáním svého právního zástupce z valné hromady účastnice konané dne 10. června 2021 byla závažným způsobem porušena nejen práva žalobkyně na informace, ale také na právo na rovné zacházení, nemluvě o právu podílet se na řízení společnosti, právo hlasovat, právo podat protest týkající se rozhodnutí valné hromady, právo společníka na řádné konání valné hromady a na správný zápis z valné hromady. Zdůraznila, že zmocněný zástupce žalobkyně byl řádně vybaven plnou mocí splňující zákonný požadavek podle § 168 ZOK. Uvedla důkazní návrhy: plná moc pro zastupování na valné hromadě, výslech svědka pana [jméno FO] Cursi, hostujícího daňového poradce zapsaného u [Anonymizováno], výslech svědka pana [jméno FO]. Dále uvedla, že s ohledem na rozsáhlou újmu, kterou utrpěla na svých právech, je na místě vyloučit jinou formu kompenzace s tím, že z procesní opatrnosti byla žaloba formulována s alternativním petitem obsahujícím omluvu.

15. Odvolací soud vychází z právního názoru majícího oporu v níže uvedené právní úpravě, podle něhož návrh musí, kromě obecných náležitostí stanovených procesním předpisem, obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá, když korunou návrhu je tzv. petit, v němž navrhovatel uvede, čeho se domáhá, formuluje svoji základní představu o tom, jak by měl soud ve výroku rozhodnutí, v budoucnu vykonatelném, podle žádosti žalobce rozhodnout. Tato žádost žalobce musí být, již v jeho vlastním zájmu, formulována jednoznačně, srozumitelně a úplně.

16. V projednávaném případě se podle právního názoru odvolacího soudu žalobkyni dostalo správného poučení o nutnosti doplnit návrh z hlediska skutkových okolností věci a žalobkyně na toto poučení ve vztahu ke skutku také náležitě reagovala a skutkové okolnosti podstatné pro rozhodnutí v doplnění návrhu uspokojivě popsala, byť nelze vyloučit nutnost dalšího vysvětlení toho, zda po tvrzeném odepření přístupu na valnou hromadu dne 10. 6. 2021 se žalobkyně na jednání valné hromady přece jenom dostala, když vylíčení skutkového děje může naznačovat zdání, že žalobkyně přece jenom měla možnost sledovat průběh konání valné hromady, když tento průběh v návrhu také podrobila kritice.

17. O dostatečném vylíčen podstatných skutkových okolností žalobkyní svědčí to, že v posuzovaném případě soud prvního stupně vyzval žalovanou k vyjádření se k tvrzením uvedeným v žalobě a následně nařídil soudní jednání. Soud prvního stupně tak musel považovat žalobu ohledně skutkových okolností požadovaného přiměřeného zadostiučinění za projednatelnou, byť podle odvolacího soudu nařízení jednání mělo předcházet ještě doplnění žaloby o uvedení určitého a vykonatelného petitu. Tento nedostatek petitu ostatně soud prvního stupně správně vyhodnotil, avšak za daných okolností bylo na místě ještě poučit žalobkyni právě ve vztahu k opravě a doplnění petitu.

18. Ohledně nutnosti uvedení určitého petitu, jenž by byl vykonatelný odvolací soud vychází z právního názoru, podle něhož podstatná je právní úprava obsažená v § 42 a násl. o. s. ř.

19. Z § 42 odst. 4 o. s. ř., je zřejmé, že, pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.

20. Podle § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).

21. Podle § 79 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

22. Z hlediska projednávané věci odvolací soud v návaznosti na již naznačené konstatuje, že řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění podle § 193 odst. 2 zákona č. 90/2012, o obchodních korporacích, ve spojení s § 261 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) není, na rozdíl od řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, statusovou věcí právnické osoby ve smyslu § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, nýbrž má povahu sporu mezi společníkem a společností (§ 9 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.). a jde o situaci, kdy povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu plyne ze zákona (§ 2894 odst. 2 o. z.) a nemajetková újma se odčiní postupem podle § 2951 odst. 2 o. z., přičemž k náležitostem žaloby o náhradu nemajetkových újem je k dispozici rozsáhlá judikatura.

23. Návod na správné zahájení řízení o vymožení obdobných nároků formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 25 Cdo 932/2021 tak, že:

a. Žaloba je neúplná, neobsahuje-li všechny zákonem stanovené náležitosti. Nesrozumitelná je žaloba tehdy, jestliže z hlediska způsobu vyjádření žalobce nelze dovodit, zda obsahuje předepsané náležitosti, jaké náležitosti žaloby jsou v ní uvedeny a zda jsou v ní vůbec uvedeny všechny potřebné náležitosti. Nejsou-li uvedené náležitosti žaloby nebo některé z nich přesně a jednoznačně vyjádřeny z hlediska jejich obsahu (z hlediska toho, jak mají být po stránce obsahové v souladu se zákonem vylíčeny), je žaloba neurčitá.

b. Účelem těchto ustanovení pak není vybavit soudy procesním nástrojem vedoucím ke snadnému odstranění podání či žalob, které se jeví jako komplikované či rozsáhlé, nýbrž poskytnout účastníkům možnost, aby v případě, že jejich podání (žaloba) trpí takovými vadami, že z nich není objektivně možno zjistit, co činí předmětem řízení a čeho se domáhají, mohli tento nedostatek za adekvátního vedení soudu odstranit. Jestliže výzva soudu k odstranění vad podání nevytváří jasnou představu o tom, co přesně je po účastníkovi požadováno, jaká další žalobní tvrzení má doplnit, jak přesně má upravit žalobní návrh, a uvedené neplyne ani z odůvodnění výzvy, jež je zcela nekonkrétní, nemůže založit účinky podle § 43 odst. 2 o. s. ř.

c. Co se týče skutkových tvrzení, žaloba nemusí obsahovat všechna skutková tvrzení, ze kterých soud vychází při dokazování a rozhodnutí o věci samé, nýbrž jen taková tvrzení o rozhodných skutečnostech, kterými je vymezen skutkový děj tak, aby bylo zřejmé, o čem má soud jednat a rozhodnout […]. I když žalobce v žalobě neuvedl tvrzení o všech skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva, představuje nedostatek všech potřebných tvrzení vadu žaloby ve smyslu § 43 o. s. ř. jen tehdy, jestliže nelze jednoznačně dovodit, o jaký skutek jde […]. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem), tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce.

d. Podle Nejvyššího soudu v případě návrhů na zahájení řízení o náhradu nemajetkové újmy v případě zásahů do osobní sféry člověka (např. v rámci žalob na ochranu osobnosti) je třeba trvat na tom, že z požadavku náležitého vylíčení skutkového děje vyplývá nezbytnost, aby z takového návrhu bylo zřejmé, jakým skutkem došlo k zásahu do práv na ochranu osobnosti žalobce, a současně též to, které z dílčích složek (resp. kterých dílčích složek) osobnosti žalobce se tento zásah týkal.

e. Údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá (tzv. žalobní návrh či žalobní petit), musí být podle Nejvyššího soudu přesný, určitý a srozumitelný. Soud musí za řízení zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí s výjimkou případů uvedených v ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. - účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Kdyby žalobce vymezil v žalobě petit nepřesně, neurčitě nebo nesrozumitelně, převzetí takového petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí soudu nebylo (z materiálního hlediska) vykonatelné. Přesný, určitý a srozumitelný žalobní petit není jen vyjádřením formálních náležitostí žaloby, ale je zcela nezbytným předpokladem pro to, aby soudní rozhodnutí bylo (z materiálního hlediska) vykonatelné, a aby tak nastaly právní účinky, které žalobce zahájením řízení sledoval. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, současně nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Je-li žalobní petit přesný, určitý a srozumitelný, soud neporuší ustanovení § 155 odst. 1 o. s. ř. ani jiné zákonné ustanovení, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud samozřejmě musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou domáhal.

24. V případě žalob na poskytnutí nemajetkové satisfakce ve formě omluvy musí být omluva formulována tak, aby byla dostatečně konkrétní, jasná, určitá a aby odpovídala skutečnostem zjištěným z okolností jednotlivého případu.

25. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být z žaloby patrno také to, jakou částku mu žalovaný má zaplatit; nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést (opět určitě) alespoň v přibližné výši (posledně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2112/2014). V tomto usnesení Nejvyšší soud také vysvětlil, že ustanovení § 136 o. s. ř. se nijak netýká povinnosti žalobce v žalobě přesně, určitě a srozumitelně uvést, čeho se domáhá.

26. Ze shora uvedených závěrů dovolacího soudu odvolací soud vychází a odkazuje na ně. Konstatuje přitom, že z návrhu, který navrhovatelka doplnila podáním ze dne 7. 6. 2023, se sice dostatečně podává, jakým skutkem došlo k zásahu do členských práv navrhovatelky, a která tato členská práva byla zasažena, avšak za nedostatečné odvolací soud považuje vymezení žalobního návrhu.

27. Z návrhu žalobkyně se nepodává, jakou peněžní částku považuje navrhovatelka za přiměřené zadostiučinění. V žalobě o náhradu nemajetkové újmy se po žalobci nepožaduje přesně vyčíslení vzniklé újmy, neboť to není možné právě pro její nemajetkovou povahu. Cílem peněžité náhrady nemajetkové újmy je, aby si poškozený „podle své vůle opatřil, co je mu libo a zpříjemnil si tím život, aby tím zmírnil pocit křivdy, kterou utrpěl, a případně utišil touhu po odplatě“ (Bezouška in: Hulmák, a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část. Komentář. Praha: C. H. Beck 2014., k § 2951 marg. č. 26). Proto obecně žalobce má v žalobě uvést, jakou peněžitou částku subjektivně považuje za přiměřenou k odčinění tvrzené újmy a na soudu potom je, aby v případě, že shledá základ nároku oprávněným, tuto přiměřenost posoudil objektivně.

28. Neurčitý je také obsah navrhované omluvy, s výjimkou omluvy za nezákonné odepření přístupu zástupce navrhovatelky na valnou hromadu. V omluvě je třeba vymezit, jaké konkrétní jednání společnosti (resp. osob, jejichž jednání lze společnosti přičíst) navrhovatelka považuje za „neřádné vedení valné hromady“ a jaké jednání jednatele bylo nekorektní. Taková omluva umožní konstatování protiprávnosti určitého jednání, což představuje jednak jistou formu satisfakce, jednat také společnosti ukazuje, jakých jednání je třeba se vyvarovat.

29. Odvolací soud je však nucen konstatovat, že výzva soudu prvního stupně v usnesení ze dne 10. května 2023 č. j. 79 Cm 274/2021-96 je natolik komplikovaně a složitě formulována, že ani odvolacímu soudu není zřejmé, jaké doplnění návrhu soud prvního stupně po navrhovatelce požadoval. K náležitostem žaloby zakládajícím její projednatelnost zajisté nepatří, aby se navrhovatelka vyslovovala ke kvalitě a kvantitě vzniklé újmy a její esenci a existenci vymezovala ve srovnání a obdobným případem. Žaloba nemusí být předem připraveným rozsudkem ve věci samé ani filosofickým pojednáním o esenci a existenci. Naproti tomu výzva postrádá jasné poučení, jak konkrétně má navrhovatelka opravit petit návrhu. Na základě takové nesrozumitelné výzvy nelze návrh odmítnout.

30. Protože soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a v odvolacím řízení nemohla být zjednána náprava, odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

31. V dalším řízení soud prvního stupně za současného posouzení podmínek řízení, neboť obdobnou věc projednával Městský soud v Praze pod sp. zn. 68 Cm 125/2022, znovu stručně a srozumitelně vyzve navrhovatelku, aby doplnila, jaké peněžité částky se domáhá jako přiměřeného zadostiučinění, a aby text omluvy formulovala tak, že z něj bude jasné, jakého konkrétního jednání se vůči ní společnost dopustila. Bude-li návrh o tyto náležitosti doplněn a netrpí-li řízení jinými vadami, lze v řízení pokračovat.