o určení členství v bytovém družstvu a neplatnost smlouvy o převodu členských práv a povinností, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 44 Cm 235/2011-626 ze dne 16. září 2019

1. Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni jako soud I. stupně ve výroku I. zamítl návrh na určení, ze navrhovatelka byla ke dni 17. 1. 2010 členem [Anonymizováno], se sídlem [adresa], IČ [IČO] (dále též zkráceně - bytové družstvo), ve výroku II. zamítl návrh na určení, že navrhovatelka měla jako člen bytového družstva právo nájmu k bytu č. [Anonymizováno] v bytovém domě č. p. [Anonymizováno] ve vlastnictví bytového družstva (dále též byt), ve výroku III. zamítl návrh na určení, že navrhovatelka je členem bytového družstva s výlučným právem nájmu k bytu č. [Anonymizováno] v bytovém domě č. p. [Anonymizováno] ve vlastnictví bytového družstva, ve výroku IV. zamítl návrh na určení, že smlouva o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu uzavřená dne 10. 11. 2006 mezi [Anonymizováno], narozeným dne [Anonymizováno], jako převádějícím a účastnicí 1, jako nabyvatelkou, je neplatná, ve výroku V. zamítl návrh na určení, že navrhovatelka byla spolu s manželem [Anonymizováno], narozeným dne [Anonymizováno] ke dni jeho úmrtí dne [Anonymizováno] společnou členkou bytového družstva s právem nájmu bytu č. [Anonymizováno] v bytovém domě č. p. [Anonymizováno] ve vlastnictví bytového družstva a konečně ve výroku VI. zamítl návrh na určení, že manžel navrhovatelky [Anonymizováno], narozen dne [Anonymizováno], byl ke dni úmrtí dne [Anonymizováno] členem bytového družstva s právem nájmu k bytu č. [Anonymizováno] v bytovém domě č. p. [Anonymizováno] ve vlastnictví bytového družstva. Současně ve výrocích VII. a VIII. přiznal úspěšným účastníkům právo na náhradu nákladů řízení ve výši 107 809,79 Kč účastnici 1 a ve výši 29 188,83 Kč účastníkovi 2.

2. Soud I. stupně posuzoval důvodnost návrhu, podle něhož měla navrhovatelka uvést, že dne 16. 11. 1968 uzavřela manželství s [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno]. Manželství bylo uzavřeno ve [Anonymizováno]. Dne [Anonymizováno] manžel navrhovatelky zemřel. Za trvání manželství, dne [Anonymizováno] podle navrhovatelky vzniklo manželovi navrhovatelky [Anonymizováno] (dále též zůstavitel) právo na uzavření smlouvy o nájmu shora uvedeného družstevního bytu. Manželé v té době spolu podle navrhovatelky trvale žili. Navrhovatelce tak dne [Anonymizováno] podle jejího názoru vzniklo společné členství v družstvu společně se zůstavitelem podle § 703 odst. 2 a odst. 3 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále pouze OZ). V době uzavření sňatku se zůstavitelem měla navrhovatelka podle návrhu na zahájení řízení německé státní občanství, Zůstavitel byl státním občanem v té době ještě existující [Anonymizováno]. Bytové družstvo však podle návrhu na zahájení řízení navrhovatelku za společnou členku bytového družstva spolu se zůstavitelem nepovažovalo a neevidovalo ji ani v seznamu členů. Teprve po úmrtí zůstavitele, při projednávání dědictví po něm, se podle návrhu na zahájení řízení navrhovatelka dozvěděla, že zůstavitel bez jejího vědomí a souhlasu převedl členská práva a povinnosti v bytovém družstvu na účastnici 1. Podle navrhovatelky se tak stalo na základě smlouvy o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu ze dne 10. 11. 2006 (dále též zkráceně smlouva). Navrhovatelka poté, před uplynutím promlčecí doby, uplatnila u účastnice 1. námitku relativní neplatnosti této smlouvy. Podle návrhu na zahájení řízení se osobní a majetkové vztahy manželů v době uzavření manželství řídily československým právem a spornou věc je nutno posuzovat podle českého práva. Podle návrhu na zahájení řízení dědické řízení po zůstaviteli částečně proběhlo v [Anonymizováno] a probíhá i v [Anonymizováno], kde bylo přerušeno z důvodu vyčkání ukončení tohoto řízení o členství v bytovém družstvu. Podle návrhu na zahájení řízení je navrhovatelka jedinou dědičkou po zůstaviteli. Podle navrhovatelky včas uplatnila námitky relativní neplatnosti smlouvy o převodu členských práv a povinností ze dne 10. 11. 2006 a tato smlouva je smlouva od počátku neplatná, a to i absolutně pro nedostatek výslovného ujednání o její bezúplatnosti převodu členských práv a povinností, jež mělo být její podstatnou náležitostí. Na požadovaném určení má podle návrhu na zahájení řízení navrhovatelka naléhavý právní zájem spočívající v tom, že družstvo ji jako členku neuznává a její naléhavý právní zájem vychází rovněž z probíhajícího dědického řízení, neboť podle § 707 odst. 2 OZ smrtí zůstavitele zanikl společný nájem bytu. Vzhledem však k tomu, že právo na družstevní byt bylo nabyto za trvání manželství, zůstává navrhovatelka coby pozůstalá manželka jediným členem bytového družstva. Konečně navrhovatelka dovozuje absolutní neplatnost smlouvy o převodu členských práv a povinností ze dne 10. 11. 2006 též z toho, že uvedené ujednání je v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku.

3. Podle soudu I. stupně je v projednávaném případě dán naléhavý právní zájem navrhovatelky na požadovaném určení, zda byli zůstavitel s navrhovatelkou ke dni úmrtí zůstavitele společnými členy družstva s právem nájmu k bytu (výrok V. usnesení soudu I. stupně) a zda byl zůstavitel ke dni svého úmrtí členem družstva s právem nájmu bytu (výrok VI. usnesení soudu I. stupně), neboť jestliže by některému z těchto návrhů soud vyhověl, potom by členská práva v celém rozsahu nebo v rozsahu ideální poloviny byla součástí dědictví po zůstaviteli a jedinou členkou bytového družstva podle § 707 odst. 2 OZ ve znění účinném do 31. 12. 2013, by se podle soudu I. stupně stala navrhovatelka.

4. Naléhavý právní zájem soud I. stupně naopak neshledal u ostatních petitů, když lze-li žalovat na určení, že zůstavitel byl v den svého úmrtí členem bytového družstva a nájemcem družstevního bytu, nemá dědic naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, kterou zůstavitel převedl členská práva a povinnosti v bytovém družstvu na jiného. Platnost smlouvy o převodu členských práv a povinností soud posuzuje jako otázku předběžnou ve vztahu k uvedeným dalším petitům.

5. Soud I. stupně se dále zabýval otázkou vlastnictví členských práv a povinností v bytovém družstvu ke dni úmrtí zůstavitele a postupoval podle právního řádu České republiky. Otázky vzniku a zániku členství v družstvu a společného nájmu družstevního bytu soud I. stupně posuzoval podle úpravy v obchodním zákoníku a podle úpravy § 703 až 709 OZ.

6. Jestliže podle soudu I. stupně v daném případě vzniklo zůstaviteli za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu podle § 703 odst. 2 OZ se společným nájmem bytu manželi, vzniklo i společné členství manželů - zůstavitele a navrhovatelky - v bytovém družstvu, když ve smyslu § 703 odst. 3 OZ z předložených důkazů nelze dovodit, že by manželství navrhovatelky a zůstavitele vykazovalo znaky rozvratu. Podle soudu I. stupně tak zůstaviteli a navrhovatelce vznikl na základě dohody o odevzdání a převzetí družstevního bytu ze dne 24. 6. 1994 jak společný nájem bytu, tak společné členství manželů v družstvu.

7. V rámci úvahy nad převodem členských práv a povinností k bytu zůstavitelem na účastnici 1. na základě smlouvy ze dne 10. 11. 2006 soud I. stupně konstatoval, že převod členských práv a povinností se řídí v daném případě ustanovením § 230 obchodního zákoníku (obchod.zák.) ve znění účinném do 31. 12. 2013. Podle soudu I. stupně písemná forma pro dohodu o převodu členství (pro smlouvu o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu) není výslovně předepsána, avšak musí vyhovovat obecným náležitostem právního úkonu stanoveným občanským zákoníkem. Proto ke vzniku smlouvy o převodu práv a povinností spojených se členstvím v bytovém družstvu je nezbytná řádná identifikace účastníků smlouvy a bytového družstva, k němuž se převáděná členská práva a povinnosti vztahují, určení rozsahu převáděných práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, určení, zda jde o převod úplatný či bezúplatný a v případě úplatnosti převodu rovněž stanovení ceny nebo způsobu jejího určení.

8. Podle názoru soudu I. stupně převzatého z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2009 sp. zn. 29 Cdo 328/2017 účastníci písemně uzavřené dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu se mohou dohodnout o formě a výši úplaty ústně, je-li z obsahu dohody zjistitelné, že šlo o převod úplatný.

9. Ve vztahu k námitce navrhovatelky, že písemná smlouva ze dne 10. 11. 2006 mohla být doplňována a měněna pouze písemnou formou a není z ní zjistitelné, zda se jedná o převod úplatný či bezplatný s následky její absolutní neplatnosti, soud I. stupně vycházel z důkazu představovaného předloženým prohlášením zůstavitele ze dne 10. 11. 2006, z něhož je podle soudu I. stupně patrno, že v době uzavření smlouvy o převodu členských práv existovalo mezi účastníky ujednání o bezúplatnosti tohoto převodu. Pokud podle soudu I. stupně byla vůle bezúplatnosti převodu členských práv přítomna v době uzavření dohody o převodu členských práv a povinností ze zůstavitele na účastnici 1., byť nebyla formálně zachycena v písemném znění smlouvy, potom podle soudu I. stupně je tuto vůli účastníků nutno respektovat, a v těchto souvislostech písemně nevyjádřenou dohodu o úplatě resp. bezúplatnosti v uzavřené smlouvě o převodu členských práv a povinností je nutno respektovat.

10. Z uvedeného důvodu posoudil smlouvu o převodu členských práv a povinností uzavřenou mezi zůstavitelem a účastnicí 1. dne 10. 11. 2006 jako platnou a to rovněž vzdor námitce její absolutní neplatnosti z důvodu tvrzeného rozporu s dobrými mravy, když rozpor s dobrými mravy ve vztahu k účastníkům smluvního vztahu podle soudu I. stupně nebyl tvrzen. Proti převodu členských práv bez vědomí druhého z manželů je podle soudu I. stupně tento manžel (navrhovatelka) dostatečně chráněn možností namítnout relativní neplatnost právního úkonu. Stejně tak s ohledem na charakter převáděné věci potom soud I. stupně neshledal ani rozpor se zásadami poctivého obchodního styku.

11. Ve vztahu k možnosti navrhovatelky namítat relativní neplatnost smlouvy ze dne 10. 11. 2006, soud I. stupně postupoval ve smyslu § 21 a § 33 zákona č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním (ZMPSP) podle české právní úpravy a jejího ustanovení § 40a OZ a § 145 odst. 1 OZ a konstatoval, že jestliže byl tedy převod členských práv učiněn bez souhlasu druhého manžela (navrhovatelky), je takovéto právní jednání relativně neplatným právním jednáním (úkonem) podle § 40a OZ.

12. Soud I. stupně vycházel z toho, že námitka relativní neplatnosti byla navrhovatelkou vznesena v návrhu podaném dne 11. 8. 2011 a doručeném účastnici 1. dne 28. 9. 2011, jež naopak vznesla námitku promlčení ve vztahu k úkonu vznesení námitky relativní neplatnosti.

13. Soud I. stupně námitku promlčení posuzoval podle OZ i obchod. zák. s tím, že promlčecí doba činí dle § 397 obchod. zák. čtyři roky a počíná běžet ve smyslu § 101 OZ dnem, kdy došlo k uskutečnění právního úkonu. Soud I. stupně proto učinil závěr, že promlčecí doba v daném případě uplynula dne 10. 11. 2010 a námitka relativní neplatnosti smlouvy uzavřené dne 10. 11. 2006 obsažená v návrhu na zahájení řízení ze dne 11. 8. 2011 byla soudem I. stupně shledána opožděnou, uplatněnou po uplynutí promlčecí doby a soud I. stupně proto nevyhověl návrhu na zahájení řízení ve vztahu k výrokům V. a VI., ve vztahu k nimž shledal právní zájem na určení.

14. Proti tomuto rozhodnutí ve vztahu ke všem jeho výrokům soudu I. stupně se v zákonem stanovené lhůtě odvolala navrhovatelka (odvolatelka) a domáhala se jeho změny a plného vyhovění jejímu návrhu.

15. Podle odvolatelky soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Ve vztahu k namítané absolutní neplatnosti smlouvy ze dne 10. 11. 2006 opakovaně odvolatelka poukázala na skutečnost, že tuto smlouvu odvolatelka nepodepsala a zdůraznila, že jestliže Nejvyšší soud v usnesení 31 Cdo 271/2010 zabýval situací, kdy šlo o úplatný převod členského podílu, potom neřekl, že určení úplatnosti/bezúplatnosti již není podmínkou platnosti smlouvy o převodu členského podílu, ale naopak vycházel z toho, že tato podmínka být splněna musí a z obsahu smlouvy musí být zřejmé, zda jde o úplatný či bezúplatný převod podílu v družstvu. Podle odvolatelky v projednávané věci smlouva neobsahuje jakoukoliv zmínku o tom, zda je úplatná nebo bezúplatná, resp. žádnou zmínku o tom, jak by se k její bezúplatnosti mohlo výkladem dospět a měla-li být bezúplatná, měly to smluvní strany uvést přímo do smlouvy, příp. zakotvit jiné ustanovení, z něhož by se bezúplatnost převodu mohla alespoň dovodit a na tom nic nemění ani jednostranné prohlášení převodce, jež není součástí smlouvy. Uvedené prohlášení převodce podle odvolatelky nemůže sloužit jako důkaz o vůli druhé smluvní strany. Podle odvolatelky prohlášení převodce není dodatkem smlouvy a i kdyby existovala faktická vůle stran provést tento převod bezúplatně, měly tuto skutečnost pojmout do smlouvy, neboť navenek nevyjádřená vůle nemá žádné právní následky a prohlášení převodce je tak podle odvolatelky bezpředmětné.

16. Ve vztahu k namítané relativní neplatnosti smlouvy ze dne 10. 11. 2006 odvolatelka opakovaně poukázala na skutečnost, že tuto by nebylo třeba prokazovat, jestliže by soud I. stupně správně posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou. Z „opatrnosti“ proto odvolatelka k této otázce poukázala na skutečnost, že námitku relativní neplatnosti vznesla včas. V této souvislosti poukázala na svá tvrzení, na své čestné prohlášen na výpověď [Anonymizováno], z nichž je zřejmé, že prokázala, že po smrti manžela [Anonymizováno] do uplynutí promlčecí doby [Anonymizováno] projevila a adresovala účastnici 1. svoji vůli, ze které bylo zcela jasné, že převod bytu bez jejího souhlasu považuje za neplatný a že Účastnice 1. si na práva k bytu nemůže činit žádné nároky, což účastnice 1. nezpochybnila a tato skutečnost je proto nesporná. Jestliže odvolatelka formálně písemnou listinnou formou námitku relativní neplatnosti před podáním návrhu na zahájení řízení neučinila a je si vědoma toho, že posouzení "dostatečné určitosti" námitky může být subjektivní a je do značné míry na individuálním posouzení, nelze podle odvolatelky pominout skutečnost, že námitku relativní neplatnosti je možné učinit i jinou než písemnou formou (ústně, emailem, telefonicky) a mohou tak podle odvolatelky učinit i jiné osoby jednající jejím jménem např. paní Suchoňová úkonem adresovaným účastnici 1. Při posuzování tohoto úkonu by soudy podle odvolatelky neměly postupovat formalisticky, ale měly by projevenou vůli posuzovat přiměřeně a vzít v úvahu i to, že v tomto konkrétním případě bylo navrhovatelce v době uzavírání neplatné smlouvy 71 let, je cizí státní příslušnicí, neovládá český jazyk a většinu času se zdržuje v [Anonymizováno], přičemž evidence o členech družstva není veřejně přístupná. Rovněž jí nemůže být na újmu, jestliže není zřejmé, kdy navrhovatelka zcela přesně svoji námitku uplatnila. Důležité podle odvolatelky je, že z uvedených důkazů vyplývá, že tuto námitku uplatňovala opakovaně v období od úmrtí manžela, kdy ještě promlčecí doba neuplynula. Navíc poukázala na skutečnost, že nevěděla o existenci smlouvy a nemohla by ji ani identifikovat.

17. Podle odvolatelky námitka relativní neplatnosti může být uplatněna i neformálně nikoliv soudní žalobou. Důvodem pro závěr o nabytí členských práv podle odvolatelky nemůže být ani vydržení, byť tuto otázku soud I. stupně nezkoumal. Odvolatelka rovněž poukázala na rozpor smlouvy s dobrými mravy a s principem předvídatelnosti soudních rozhodnutí, když námitku neplatnosti převodní smlouvy nemohla uplatnit, neboť o ní nevěděla a objektivně k ní nemohla mít přístup a bytové družstvo ji nesprávně nezaevidovalo jako členku družstva a ona byla účelově a úmyslně udržována v omylu, že jí byt stále patří, o čem neměla důvod pochybovat. Podle odvolatelky přitom není povinností subjektů předvídat porušení právních předpisů ze strany třetích stran a dobrá víra a předpoklad dodržování předpisů třetími stranami je podle odvolatelky stavěna nespravedlivě proti ní, když je ochrana poskytována osobě, jež nekalým, účelovým a úmyslným způsobem bez dobré víry udržovala odvolatelku v mylné představě, že je nadále vlastníkem bytu a uváděla ji v omyl, což je v rozporu s obecnými pravidly výkladu právních úkonů, ale i v rozporu s dobrými mravy. Podle odvolatelky řízení trvá již více než 8 let a v průběhu řízení došlo k zásadní změně judikatury v právních otázkách, jež jsou pro posouzení této věci zásadní, když do 14. 1. 2009 byla obecně přijímána judikatura, podle které by byl převod členských práv ze zůstavitele na účastnicí 1. považován za absolutně neplatný pro rozpor se zákonem avšak Nejvyšší soud změnil názor v rozhodnutí 31 Cdo 855/2008 ze dne 14. 1. 2009, s tím, že se odchyluje od závěrů, vyslovených v předchozím rozhodnutí. Do 14. 1. 2009 nebylo třeba zabývat se relativní neplatností a promlčecí lhůtou, ale od uvedeného data Nejvyšší soud považuje neplatnost převodních smluv jako relativní, čímž podle odvolatelky došlo k zásadní retroaktivní změně pro dotčené subjekty, na něž přešla povinnost hlídat promlčecí dobu, jež byla fakticky zkrácena a odvolatelka tak byla zkrácena na svých právech, když jí nebyla poskytnuta celá 4-letá lhůta k podání námitky neplatnosti. Navrhovatelce tak fakticky zbývalo k bránění svého práva pouze 1 rok a 9 měsíců. Spravedlivé by podle odvolatelky bylo, jestliže by se začátek objektivní 4leté lhůty k námitce relativní neplatnosti začal počítat až v čase, kdy vyšlo výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu, tj. od 14. 1. 2009. Poukázala i na skutečnost, že původně soud dal navrhovatelce za pravdu a v důsledku dlouhotrvajícího řízení naopak v napadeném rozhodnutí jí nevyhověl.

18. Konečně odvolatelka poukázala na nesprávnosti v rozhodování o nákladech řízení, když soud I. stupně přiznal účastnicí 1. náhradu za 23 úkonů, mezi něž nesprávně počítal 14x sepis vyjádření/písemného podání ve věci samé včetně vyjádření účastnice 1., jež nebyla soudem požadována a tato účastnice je podávala z vlastní iniciativy. Navíc v době účinnosti vyhlášky č. 486/2013 Sb. podle soudu I. stupně činila tarifní hodnota částku 25 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2013 a výše odměny za úkony učiněné do 31. 12. 2012 tak představovala 2 100 Kč, což by mělo být rovněž vzato v úvahu.

19. Ve vztahu k bytovému družstvu je podle navrhovatelky v rozporu s dobrými mravy, jestliže tomuto účastníkovi bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, když bytové družstvo samo porušilo povinnost evidovat navrhovatelku jako člena družstva a akceptovalo smlouvu o převodu členských práv bez podpisu navrhovatelky. Proto by si účastníci neměli hradit žádné náklady řízení.

20. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v rámci ústního jednání v nepřítomnosti (ve smyslu § 211, § 101 odst. 3 občanského soudního řádu - dále jen o. s. ř.) řádně předvolané a řádně omluvené navrhovatelky přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

21. Z hlediska postupu odvolacího soudu v řízení o odvolání navrhovatelky se při přípravě jednání jevilo vhodné vyslechnout navrhovatelku k otázce obsahu jejího čestného prohlášení ze dne 25. 10. 2012 a k otázce okolností jeho vzniku v průběhu řízení, avšak po projednání věci odvolacím soudem a po posouzení všech okolností případu, jak je uvedeno níže, uvedený případný výslech navrhovatelky z níže uvedených důvodů ztratil na významu.

22. Z hlediska skutkového nemá odvolací soud důvodu pochybovat o tom, že od 24. 6. 1994, kdy původní vlastník práv v bytovém družstvu převedl tato práva na zůstavitele, navrhovatelka neprojevila zájem účastnit se aktivit družstva, a to ani tím nejschůdnějším způsobem např. tak, že by si nechala přeložit pozvánky na členské schůze a zápisy z členských schůzí, případně, že by se zúčastnila se svým manželem členských schůzí bytového družstva, v rámci čehož by musela jednoduše zjistit, že bytové družstvo eviduje jako člena družstva pouze jejího manžela [Anonymizováno].

23. Odvolací soud nemá rovněž pochyb o tom, že se navrhovatelka po sňatku s manželem [Anonymizováno] stala součástí rodiny svého manžela, těšila se oblibě členů rodiny a širšího okruhu přátel rodiny manžela [Anonymizováno]. Odvolací soud nepochybuje ani o tom, že pro rodinu manžela [Anonymizováno] a její blízké mohlo být překvapivým zjištění, že po úmrtí manžela navrhovatelky [Anonymizováno] se ukázalo, že členská práva v bytovém družstvu zůstavitel přibližně 3 roky před úmrtím převedl na účastnici 1. a nikoli na člena rodiny, přičemž svůj nesouhlas s tímto právním jednáním zůstavitele rodina zůstavitele a osoby rodině blízké dávaly neformálním způsobem najevo nabyvatelce práv v bytovém družstvu (účastnici 1.). Již na tomto místě odvolací soud konstatuje, že uvedené skutečnosti, nyní prokazované navrhovatelkou, podle právního názoru odvolacího soudu nemohou mít samy o sobě vliv na závěry o platnosti smlouvy o převodu členských práv v družstvu, jestliže se k těmto výtkám na adresu nabyvatelky členských práv v družstvu nepřipojila sama postižená osoba (pozůstalá manželka) osobně nebo prostřednictvím zmocněné osoby, což nezjistil soud I. stupně ani soud odvolací. Ostatně ze zásadních důkazů nabízených navrhovatelkou, zejména z korespondence členů rodiny (č.l. 87 spisu) a z výslechu sestry zůstavitele (č.l. 604 spisu) je zřejmé, že navrhovatelka v březnu 2010 zůstávala z postupu zesnulého manžela zklamaná, avšak pasivní. Dokonce neměla ani ambici dovolávat se svých práv u soudu (č.l. 87 spisu).

24. Z hlediska skutkového je obsahu spisu zřejmé, že navrhovatelka, vedle důkazů o komunikaci členů rodiny a rodinných přátel s účastnicí 1., dokládá svá tvrzení obsažená v návrhu na zahájení řízení a dovolává se neplatnosti smlouvy o převodu členských práv v družstvu především na základě svého čestného prohlášení, vzniklého v průběhu řízení dne 25. 10. 2012. To má dokládat, že se navrhovatelka neplatnosti smlouvy o převodu členských práv v družstvu dovolala mimosoudně.

25. Podle právního názoru odvolacího soudu uvedené čestné prohlášení ze dne 25. 10. 2012, byť se jedná o důkaz, jako každý jiný, v daném konkrétním případě nesvědčí o tom, že se navrhovatelka skutečně v roce 2010 dovolávala u účastnice 1. neplatnosti smlouvy o převodu členských práv v družstvu. Je tomu tak proto, že v případě uvedeného čestného prohlášení ze dne 25. 10. 2012 se jedná pouze o písemné zachycení tvrzení navrhovatelky, již dříve uvedených v jejích podáních. Toto čestné prohlášení obsahuje opakovaná shodná tvrzení navrhovatelky nacházející se však na samostatné listině, jež vznikla až v souvislosti s důkazní nouzí, jež tíží odvolatelku v tomto řízení. Jestliže soud I. stupně na uvedené čestné prohlášení ze dne 25. 10. 2012 nahlížel obdobně jako odvolací soud a hodnotil je pouze jako další doplněk celé řady podání navrhovatelky, obsahujících její skutková tvrzení, nelze soudu I. stupně v tomto směru ničeho vytknout.

26. Ostatně podle názoru odvolacího soudu uvedené čestné prohlášení je zcela osamoceno mezi ostatními důkazy, naopak věrohodně dokládajícími bouřlivou reakci rodiny a přátel rodiny zůstavitele na uvedenou smlouvu. To je zřejmé ze skutečnosti, že čestné prohlášení ze dne 25. 10. 2012 ani v nejmenším nedává odpověď na otázku, proč navrhovatelka byla v roce 2010 pasivní ve směru dovolání se vůči účastnici 1. neplatnosti předmětné smlouvy o převodu členských práv v družstvu. Čestné prohlášení ze dne 25. 10. 2012 ani jiné důkazy, např. vzešlé ze strany členů rodiny navrhovatelky, případně ze strany jiných osob, nesvědčí o tom, že by někdo navrhovatelku zastupoval při jednání s účastnicí 1. při namítání neplatnosti smlouvy o převodu členských práv v družstvu vůči účastnici 1. Čestné prohlášení ze dne 25. 10. 2012 nedává rovněž odpověď ani na otázku, proč navrhovatelka přistoupila k soudnímu řešení tohoto případu až po více jak jeden a půl roce po tom, co se dozvěděla o převodu členských práv v družstvu, ačkoli shodně s rodinou a blízkými byla zklamána shora uvedeným zjištěním učiněnými po úmrtí svého manžela.

27. Odpovědí na shora uvedené otázky je obrana obou účastníků a skutkové závěry soudu I. stupně, když i podle názoru odvolacího soudu, vzdor pochopitelné bouřlivé reakci rodiny, navrhovatelka v roce 2010 nečinila sama nebo prostřednictvím zástupce žádné právně významné kroky k faktickému zpochybnění platnosti předmětné smlouvy o převodu členských práv v družstvu, přičemž je nevýznamné, zda byla pasivní z důvodu svého zdravotního stavu, z důvodu své zaneprázdněnosti, nebo že ctila vůli svého manžela Andreje Kucharskeho, byť se s ní neztotožňovala. Jisté podle odvolacího soudu je to, že navrhovatelka zůstala nečinná k otázce zpochybňování provedeného smluvního převodu členských práv v družstvu na účastnici 1., a to až do podání návrhu na zahájení řízení v roce 2011. Do té doby podle obsahu spisu a podle správných závěrů soudu I. stupně navrhovatelka neměla v úmyslu domáhat se členských práv v družstvu a v družstvu tato členská práva vykonávat.

28. Za této situace, i podle odvolacího soudu, vytvoření čestného prohlášení dne 25. 10. 2012 navrhovatelkou nutně vzbuzuje hluboké pochybnosti o tvrzeních navrhovatelky, jak na to poukazuje účastnice 1. a účastník 2.

29. V této souvislosti odvolací soud konstatuje, že na straně navrhovatelky nemuselo dojít ani k jejímu tvrzenému překvapení v souvislosti s tím, že nebyla členkou družstva od okamžiku nabytí členských práv v družstvu v roce 1994. Je tomu tak proto, neboť se mohla zajímat o svůj status v bytovém družstvu po nahlédnutí, třeba i prostřednictvím českého jazyka znalé osoby, do stanov družstva dohledatelných v elektronické podobě ve veřejné části obchodního rejstříku, kde stanovy obsahovaly omezení vycházející z tehdejší legislativy kladoucí překážky nabývání práv souvisejících s nemovitostmi jinými občany, než občany ČR. Již tehdejší případný zájem o otázky členství v družstvu, případně požádání o výjimku z podmínky členství pouze českých občanů, již obdržel i zůstavitel, mohlo vyjasnit otázky členství navrhovatelky v družstvu a zabránit projednávané situaci.

30. Z hlediska právního odvolací soud ve vztahu k námitce absolutní neplatnosti smlouvy o převodu členských práv v bytovém družstvu zastává právní názor, podle něhož potvrzení zůstavitele ze dne 10. 11. 2006, že převod družstevních práv se uskutečnil bezúplatně, sepsané ve stejný den, kdy byla uzavřena předmětná smlouva o převodu členských práv v bytovém družstvu, přípustným způsobem doplnil shora uvedené písemné ujednání obsažené ve smlouvě o převodu členských práv v bytovém družstvu o údaj o tom, že smluvní strany ústně sjednaly jednu z podstatných náležitostí smlouvy, o tom, že se převod práv uskutečňuje bezúplatně. Z těchto důvodů se odvolací soud neztotožnil s odvolatelkou nabízeným závěrem o absolutní neplatnosti uvedené smlouvy.

31. Stejně tak odvolací soud neshledal podmínky pro závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o převodu členských práv v bytovém družstvu v navrhovatelkou tvrzeném rozporu s dobrými mravy. Ve vztahu k této námitce absolutní neplatnosti smlouvy odvolací soud vychází z uvedeného v tomto rozhodnutí, týkajícího se neprokázání mimosoudního právního jednání namítajícího neplatnosti uvedené smlouvy navrhovatelkou.

32. Ve vztahu k námitce relativní neplatnosti smlouvy o převodu členských práv v bytovém družstvu odvolací soud z hlediska právního vychází z názoru, že dohoda o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu uzavřená jen jednáním z převádějících manželů - společných členů bytového družstva zavazuje oba manžele společně a nerozdílně, pokud se ten z nich, kdo je jí dotčen, neplatnosti pro takový důvod nedovolá.

33. Podle právního názoru odvolacího soudu obecně platí, že právo dovolat se tzv. relativní neplatnosti podléhá promlčení a toto právo se ve smyslu § 100 odst. 1, věta první OZ promlčí, jestliže nebylo vykonáno ve stanovené době. Podle právního názoru odvolacího soudu právo je třeba z pohledu § 100 odst. 1, věty první OZ vykonat ve stanovené době u soudu, jen jestliže je takový postup zákonem stanoven. V případě dovolání se tzv. relativní neplatnosti zákon vykonání práva u soudu nevyžaduje a tzv. relativní neplatnosti právního úkonu se může oprávněná osoba ve smyslu ustanovení § 40a OZ dovolat nejen žalobou podanou u soudu nebo námitkou v rámci své obrany proti uplatněnému právu v řízení před soudem, ale i „mimosoudně“ a účinky tzv. relativní neplatnosti nastávají dojitím projevu vůle ostatním účastníkům právního úkonu.

34. V konkrétním případě tohoto projednávaného absolutního obchodu ve smyslu § 261 odst. 3 písm. b) obchod. zák. je promlčecí doba je čtyřletá (§ 397 obchod. zák.), jak správně konstatoval soud I. stupně, a ve smyslu § 391 odst. 2 obchod. zák. běží ode dne, kdy právní úkon (dovolání se tzv. relativní neplatnosti) mohl být učiněn.

35. V projednávané věci se navrhovatelka mohla dovolat neplatnosti smlouvy o převodu členských práv v družstvu ze dne 10. 11. 2006 z důvodu uvedeného v ustanovení § 145 odst. 2 OZ. Toto právo mohla poprvé vykonat dne 11. 11. 2006. Jestliže toto právo navrhovatelka uplatnila až v souvislosti s podáním návrhu na zahájení řízení, učinila tak zjevně po uplynutí čtyřleté promlčecí doby, když toto právo nevykonala dříve ani mimosoudní cestou. Proto nemohly nastat účinky tzv. relativní neplatnosti a ani odvolací soud k takovýmto tvrzeným účinkům nemohl přihlédnout, byť neplatnost uvedené smlouvy představovala pro rozhodnutí věci samé v otázce existence členství v družstvu jen posouzení jedné z předběžných otázek.

36. Podle odvolacího soudu tak zbývá otázka, zda v projednávaném případě došlo v důsledku právního jednání navrhovatelky ve smyslu § 402 obchod. zák. ke stavení promlčení práva dovolat se tzv. relativní neplatnosti smlouvy o převodu členských práv v bytovém družstvu. V tomto odvolací soud zastává právní názor, podle něhož, jestliže odvolatelka před 11. 8. 2011 nepodala návrh u soudu, v němž by se domáhala nároku souvisejícího s uvedenou smlouvou, kde by byla řešena, byť jen jako otázka předběžná, platnost smlouvy o převodu členských práv v bytovém družstvu, nelze ani v tomto směru učinit závěr nabízený odvolatelkou, že návrh na zahájení řízení podala ve shora uvedené 4 leté promlčecí lhůtě k namítání relativní neplatnosti uvedené smlouvy.

37. Navrhovatelkou prokazované povědomí účastnice 1. o nesprávnosti jejího postupu, jestliže uzavřela s [Anonymizováno] dne 10. 11. 2006 smlouvu o převodu členských práv v bytovém družstvu, a to důkazy prokazující reakci členů rodiny a blízkých přátel rodiny, nemůže mít vliv na uvedený závěr, byť by tato skutečnost mohla mít za určitých okolností význam v případě posuzování namítaného vydržení podílu v bytovém družstvu, byť tato námitka účastnice 1. nebyla v řízení z důvodu nadbytečnosti soudy řešena.

38. S ohledem na uvedené proto ani před odvolacím soudem neuspěl žádný z důvodu tvrzené neplatnosti předmětné smlouvy o převodu členských práv v bytovém družstvu, byť v opačném případě před případným vyhověním návrhu by se soudy musely blíže odůvodnit závěry výsledků zkoumání důvodnosti obrany účastníka 2. z hlediska tvrzeného vzniku členství navrhovatelky v bytovém družstvu v návaznosti na úpravu této otázky v zakládajících dokumentech bytového družstva - ve stanovách bytového družstva, a to z pohledu občanství navrhovatelky, nepochybně vycházející z právní úpravy omezení nabývání práv týkajících se nemovitostí osobami, jež nebyly občany [Anonymizováno].

39. Jak je zřejmé z podaného odvolání, navazujícího na řadu předchozích procesních návrhů a stanovisek, odvolatelka považuje za přímé a hrubé porušení svých základních práv garantovaných ústavními zákony to, jestliže na jedné straně by měla být ve věci neúspěšná pouze s ohledem na poměrně nedávný překvapivý a zásadně změněný výklad Nejvyššího soudu týkající se následků nakládání s podílem v družstvu jedním z manželů - společných členů družstva, bez ohledu na vůli druhého manžela - společného člena družstva, když na druhé straně je obecně rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v typově stejných věcech založena na odkazech na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu, jimiž se proto soudy i veřejnost řídí a od nichž Nejvyšší soud v minulosti netoleroval odchylky, kterýžto postup však v projednávaném konkrétním navrhovatelčině případě Nejvyšší soud nerespektuje.

40. Podle právního názoru odvolacího soudu, uvědomujícího si závažnost následků změn rozhodovací praxe soudů v situaci, kdy zákon i praxe Ústavního soudu ukládá obecným soudům rozhodovat shodně v typově shodných případech, základní práva navrhovatelky v projednávaném případě podle odvolacího soudu újmu neutrpěla. Je tomu tak proto, neboť změna předchozího závazného právního názoru Nejvyššího soudu nevyžadovala po navrhovatelce žádné změny v postupech a způsobu ochrany jejích tvrzených práv v bytovém družstvu, když v době, kdy se po úmrtí svého manžela [Anonymizováno] v lednu [Anonymizováno] dozvěděla o jeho nakládání se společnými právy v [právnická osoba] a mohla začít zvažovat způsob postupu při ochraně svých práv v družstvu, byla již téměř rok zveřejněna a tedy dostatečně známá nová praxe Nejvyššího soudu započatá jeho rozhodnutím sp.zn. 31 Cdo 855/2008 ze dne 14. 1. 2009. Stačilo řídit se návodem nabízeným Nejvyšším soudem v souvislosti se závažnou změnou jeho právního názoru na následky shora popsaného jednání jednoho z manželů - společných členů v družstvu. Navrhovatelka v jí uváděné době, kdy se dozvěděla o uvedeném právním jednání svého manžela, měla rovněž dostatečný prostor téměř jednoho roku, aby učinila právní jednání srozumitelně popsaná Nejvyšším soudem, jimiž by mohla zabránit oslabení svého práva namítat relativní neplatnost předmětných právních jednání svého manžela.

41. S ohledem na správné závěry soudu I. stupně, ve vztahu k platnosti smlouvy o převodu členských práv v bytovém družstvu, podle odvolacího soudu neobstála ani další argumenty odvolatelky týkající se nákladů řízení. Důvodem je skutečnost, že ve vztahu k účastnici 1. nelze tuto zkracovat v právu vyjadřovat se k důležitým okolnostem případu tím, že by soud uznával pouze ta vyjádření, k nimž účastníka vyzval a pouze za tato vyjádření by účastníkovi přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Stejně tak nelze při stanovení výše odměny poukazovat na předpis, jenž byl zrušen nálezem Ústavního soudu č.116/2013 Sb. pro jeho rozpor s ústavními zákony.

42. Ve vztahu k účastníkovi 2. odvolací soud rovněž neshledal důvodným požadavek odvolatelky na nepřiznání tomuto účastníkovi práva na náhradu nákladů řízení z důvodu jeho tvrzeného protiprávního postupu, neboť při zapisování členů družstva a v rámci jejich evidence uvedený účastník postupoval v souladu se stanovami družstva a nemohl předvídat skutečnost, že v budoucnu soudy vyjádří na tuto otázku odlišné názory.

43. Ze všech těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcné správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

44. Účastnice 1. a účastník 2. byli v řízení před odvolacím soudem úspěšní a odvolací soud jim proto proti neúspěšné navrhovatelce v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

45. Účastnici 1. náleží právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení celkem ve výši 4 114 Kč, a to za 1 úkon právní služby jejího advokáta (účast při jednání odvolacího soudu dne 10. listopadu 2021), v částce 3 100 Kč a za 1 režijní paušál 300 Kč Zástupce této účastnice má rovněž podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. právo na náhradu za advokátem odvedenou DPH ve výši 714 Kč.

46. Účastníkovi 2. náleží právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení celkem ve výši 7 135 Kč, a to za 1 úkon právní služby jeho advokátky (účast při jednání odvolacího soudu dne 10. listopadu 2021), v částce 3 100 Kč a za 1 režijní paušál 300 Kč. Zástupkyně tohoto účastníka má rovněž právo na jízdné 1 697 Kč na trase [adresa] a zpět vozidlem RZ [Anonymizováno]. Dále má právo na náhradu za promeškaný čas podle § 14 AT za 8 půlhodin po 100 Kč a konečně podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. má advokátka také právo na náhradu za advokátkou odvedenou DPH ve výši 1 238 Kč.

47. Proto bylo rozhodnuto ve výrocích II. a III. tohoto usnesení tak, že navrhovatelka je povinna nahradit účastníkům náklady odvolacího řízení v částkách 4 114 Kč a 7 135 Kč k rukám zástupců účastníků.