o určení vlastníka členského podílu, o odvolání účastnice 1) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci č. j. 38 Cm 54/2018-261 ze dne 22. srpna 2022

1. Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci jako soud I. stupně ve výroku I. určil, že navrhovatelka je vlastníkem členského podílu v družstvu [Jméno advokáta C], IČO [IČO advokáta C], se sídlem [Adresa advokáta C], se kterým je spojeno právo užívání družstevního bytu č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. podlaží domu č.p. [Anonymizováno] na adrese [adresa]. Ve výroku II. navrhovatelce nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Ve výroku III. uložil účastnici 1) povinnost nahradit náklady řízení státu - České republice. Ve výroku IV. uložil účastnici 1) povinnost nahradit náklady řízení účastnici 2) ve výši 6 768,10 Kč.

2. Z hlediska skutkového soud I. stupně vyšel ze závěrů o skutkovém stavu věci podle nichž účastník 2) je bytovým družstvem a vlastníkem bytu č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. podlaží domu č.p. [Anonymizováno] na adrese [adresa] a navrhovatelka byla od roku 1988 členkou tohoto účastníka s právem užívat uvedený družstevní byt č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. podlaží domu č.p. [Anonymizováno] na adrese [adresa]. Soud I. stupně dále vycházel ze skutečnosti, že účastnice 1) je dcerou navrhovatelky, jež bydlela s navrhovatelkou v předmětném družstevním bytě č. [Anonymizováno]. Dále vyšel z toho, že smlouvou ze dne 18. 7. 2011 označenou jako dohoda o převodu členských práv a povinností navrhovatelka převedla svá členská práva a povinnosti, včetně práva užívaní předmětného družstevního bytu na účastnici 1). Tato dohoda o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 neobsahovala žádné určení, zda se jedná o převod členských práv a povinností bezúplatný nebo úplatný a neobsahovala ani žádné ujednání o ceně nebo způsobu jejího určení. Na listině obsahující dohodu o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 bylo i prohlášení navrhovatelky a účastnice 1) o vzájemném majetkovém vypořádání ze dne 18. 7. 2011. Toto prohlášení o vzájemném majetkovém vypořádání bylo učiněno v souvislosti s dohodou o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011. Uvedené majetkové vypořádání se týkalo vypořádání zůstatkové hodnoty členského podílu včetně jiné majetkové účasti (JMÚ) ve výši 93 781 Kč, přičemž navrhovatelka a účastnice 1) prohlásily, že se mezi sebou přímo vyrovnají, a že souhlasí s tím, aby zůstatková hodnota podílu byla přepsána na účastnici 1). Soud I. stupně vyšel rovněž ze skutečnosti, že žádná ústní dohoda mezi navrhovatelkou a účastnicí 1), jež by doplňovala dohodu o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 ohledně určení, zda se jedná o bezúplatný převod členských práv a povinností nebo o převod úplatný, uzavřená nebyla. Navrhovatelka byla nadále vedena družstvem jako jedna z osob užívajících předmětný družstevní byt. Evidence byla zachycena v evidenčním listě ze dne 14. 7. 2011 vyplněném účastnicí 1). Podle dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 a podle nové nájemní smlouvy ze dne 18. 7. 2011 navrhovatelka i po převodu členských práv a povinností na účastnici 1) fakticky za stejných podmínek dále užívala předmětný družstevní byt č. 16 ke svému bydlení společně s účastnicí 1) a jejími dvěma dětmi. Až do narušení vztahů mezi navrhovatelkou a účastnicí 1) tak užívali předmětný byt všichni členové domácnosti, tedy navrhovatelka, účastnice 1) a její dvě děti. Nájemné a platby na služby hradila účastníkovi 2) stejně jako dříve účastnice 1) a navrhovatelka na tyto platby přispívala účastnici 1) částkou ve výši 5 000 Kč měsíčně.

3. Dále soud I. stupně vyšel ze zjištění, že důvodem převodu členských práv a povinností v účastníkovi 2) bylo fakticky zabránit tomu, aby předmětný družstevní podíl navrhovatelky byl předmětem exekuce nebo insolvenčního řízení, a aby tak navrhovatelka a účastnice 1) a její děti nepřišly o předmětný družstevní byt, neboť navrhovatelka měla závazky po splatnosti ve výši více jak 300 000 Kč a z toho důvodu reálně hrozila exekuce na předmětný družstevní podíl. V době uzavření smlouvy se navrhovatelka jako dlužník chystala podat na sebe insolvenční návrh a požádat o povolení oddlužení. Na předmětný družstevní podíl již dříve v roce 2003 byla pro vykonatelnou pohledávku ve výši 154 825 Kč vůči navrhovatelce vedena exekuce, jež byla zastavena poté, kdy navrhovatelka dlužnou částku uhradila z finančních prostředků zapůjčených od tehdejšího přítele účastnice 1) [jméno FO].

4. Soud I. stupně vyšel též ze zjištění, že dne 18. 8. 2011 (měsíc po podpisu smlouvy o převodu družstevního podílu), podala navrhovatelka na sebe jako dlužnice insolvenční návrh s žádostí o povolení oddlužení. Návrhu insolvenční soud vyhověl, a usnesením ze dne 1. 11. 2011, č. j. KSLB 57 INS 14608/2011-B-6, povolil navrhovatelce oddlužení plněním splátkového kalendáře. Uvedené insolvenční řízení bylo ukončeno dne 12. 12. 2016.

5. Ve vztahu k okolnostem po podpisu dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 soud I. stupně dále vycházel ze skutečnosti, že účastnice 1) počátkem roku 2012 požadovala po navrhovatelce, aby přispívala na společnou domácnost vyšší částku, když v té době navrhovatelka přispívala účastnici 1) měsíčně částku ve výši 3 828 Kč. Spory ohledně toho, jak by se navrhovatelka měla finančně podílet na nákladech společné domácnosti, byly hlavní příčinou sporu mezi navrhovatelkou a účastnicí 1), jež vedly až k úplnému rozvratu vztahů mezi navrhovatelkou a účastnicí 1), ačkoli podle závěrů soudu I. stupně o skutkovém stavu věci bylo z počátku soužití v bytě harmonické, avšak po předmětném převodu družstevního podílu z navrhovatelky na účastnici 1) se změnilo soužití v bytě v soužití konfliktní, kdy docházelo k hádkám mezi navrhovatelkou a účastnicí 1) ohledně finančních záležitostí. Součástí konfliktu bylo i používání vulgarizmů a došlo i k fyzickému napadání, když navrhovatelka jednorázově uhodila účastnici 1) otevřenou dlaní a tato konfliktní situace vyvrcholila tím, že přibližně od dubna 2012 do 6. 10. 2012 spolu navrhovatelka a účastnice 1) nekomunikovaly. Následně účastnice 1) vyhodnotila další společné soužití v bytě s navrhovatelkou jako nemožné a dne 1. 10. 2012 zrušila u účastníka 2) právo navrhovatelky na spoluužívání předmětného družstevního bytu, což účastnice 1) oznámila navrhovatelce dopisem ze dne 1. 10. 2012 doručeným navrhovatelce dne 6. 10. 2012, kdy jí byl účastnicí 1) znemožněn vstup do bytu a jeho další užívání. Účastnice 1) následně dne 6. 12. 2012 v nepřítomnosti navrhovatelky vyměnila zámek vstupních dveří a znemožnila navrhovatelce další vstup do daného bytu a jeho spoluužívání.

6. Dále soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne 7. 2. 2013 navrhovatelka podala u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by byla účastnici 1) uložena povinnost zdržet se nakládání s členským podílem v účastníkovi 2) a Okresní soud v Jablonci nad Nisou návrhu vyhověl a usnesením ze dne 11. 2. 2013, č. j. 0 Nc 2502/2013-14, požadované předběžné opatření nařídil, přičemž toto předběžné opatření bylo účastnici 1) doručeno dne 12. 2. 2013

7. Ve vztahu k vlastní dohodě o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 soud I. stupně, mimo již uvedené, vycházel ze skutečnosti, že ani z prohlášení o vzájemném majetkovém vypořádání zůstatkové hodnoty členského podílu ve výši 93 781 Kč na listině obsahující dohodu o převodu členských práv a povinností nelze dovodit jednoznačný závěr, že by se dle vůle stran mělo jednat o úplatný převod členského podílu, neboť podle soudu I. stupně vyšlo najevo, že toto prohlášení stejně jako dohodu o převodu členských práv a povinností připravil účastník 2), a že jeho smyslem a účelem mělo být primárně vypořádání vztahů mezi navrhovatelkou a účastnicí 1) na straně jedné a účastníkem 2) na straně druhé.

8. Ve svých právních závěrech soud I. stupně poukázal na svoji vázanost předchozím právním názorem odvolacího soudu vycházel ze skutečnosti, že navrhovatelka převedla účastnici 1) bezúplatně předmětný podíl v uvedeném bytovém družstvu a fakticky navrhovatelka účastnici 1) tento podíl v uvedeném bytovém družstvu darovala. Podle soudu I. stupně dárkyni svědčilo právo domáhat se za podmínek § 630 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013 (OZ) vrácení daru a toto právo navrhovatelka vůči účastnici 1) úspěšně uplatnila, když se vůči ní účastnice 1) zachovala hrubě rozporu s dobrými mravy. Po vrácení uvedeného daru je tak navrhovatelka podle soudu I. stupně vlastnicí uvedeného podílu v družstvu a bylo tak na místě jejím návrhu vyhovět. Rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky soud I. stupně odůvodnil § 142 a násl. o. s. ř. a ve vztahu ke státu § 148 o. s. ř.

9. Ve včas podaném odvolání do všech výroků se účastnice 1) domáhala zrušení napadeného rozhodnutí, jež považuje za nesprávné, za současného vrácení věci soudu I. stupně s tím, že nevyloučila ani postup, kdy by odvolací soud změnil napadené rozhodnutí a návrh by zamítl a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení.

10. Důvodem pro změnu napadeného rozhodnutí by podle názoru účastnice 1) mělo být to, že:

1/ ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud.

2/ v průběhu řízení nebyla nikdy zpochybňována platnost dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 a napadené rozhodnutí je proto překvapivé,

3/ předmětná dohoda byla vytvořena odborníkem - [Anonymizováno] a měla by být platná,

4/ jestliže by předmětná dohoda byla neplatná, potom by byly neplatné i dohody ostatních družstevníků,

5/ k tomu, aby nastaly účinky převodu podílu v družstvu, postačovalo pouhé oznámení převodu podílu družstvu,

6/ závěry Nejvyššího soudu o náležitostech dohody o převodu členských práv a povinností jsou překonány v tom směru, že je-li z právního jednání smluvních stran zjistitelné, že si účastníci vzájemně vypořádali podíl, potom je zřejmé, že je předmětem jejich vztahu úplatná smlouva o převodu členských práv a povinností,

7/ ujednání o vypořádání podílu bylo součástí dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 a tato musí být proto platná,

8/ okolnosti vypořádání se za převod členských práv a povinností jsou zřejmé i z toho, že odvolatelka za navrhovatelku řadu let poskytovala družstvu požadovaná plnění a za navrhovatelku uhradila i exekucí vymáhaný dluh,

9/ významná je i historická souvislost svědčící o logice převodu členských práv a povinností dohodou ze dne 18. 7. 2011, když účastnice 1) v bytě spojeném s předmětným podílem žila od dětských let, a to i v době, kdy se navrhovatelka odstěhovala v období let 1998 - 2010, přičemž účastnice 1) právem bytovou jednotku považuje za svůj jediný domov,

10/ odvolatelce svědčí vlastnické právo k podílu získanému též na základě právního titulu vydržení,

11/ zejména s ohledem na řádně uzavřenou dohodu o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 neuspěje závěr o darování, jakož i o vrácení daru,

12/ závěry o vlastnictví podílu navrhovatelkou by neobstál ani v případě existence darovací smlouvy, když odvolatelka neporušila dobré mravy, měla z navrhovatelky strach a navrhovatelka navíc nepřispívala na společnou domácnost v rozporu s ujednáními stran,

13/ nepřispívání na společnou domácnost bylo zjištěno na základě souhlasných prohlášení stran a nelze konstatovat opak v důsledku odvolání shodného tvrzení navrhovatelkou,

14/ dobré mravy porušila navrhovatelka, když odvolatelku fyzicky napadla,

15/ pokud je porušení dobrých mravů odvolatelkou dovozováno z jediného prokázaného konfliktu mezi navrhovatelkou a odvolatelkou, potom tato ojedinělost nenaplňuje požadavek plurality skutků porušujících dobré mravy, jak tento požadavek vyplývá z § 630 OZ,

16/ vedle toho měla navrhovatelka kam jít a skutečně se po předmětném konfliktu odstěhovala za svým přítelem,

17/ navrhovatelka neměla po převodu členských práv na účastnici 1) v bytě zajištěné smluvní bydlení, a zdržovala se zde pouze na základě souhlasu účastnice 1), přičemž souhlas odvolatelky se bydlením navrhovatelky v předmětném bytě byl běžným postupem odvolán,

18/ podle odvolatelky, nemůže být pochyb o tom, že navrhovatelka nepřispívala na společnou domácnost, když tato skutečnost byla zjištěna ze souhlasného prohlášení účastníků,

19/ konečně nesprávné je i rozhodnutí o nákladech řízení s ohledem na nerespektování zákonem stanovených pravidel o nákladech řízení.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

12. Skutková zjištění i závěry o skutkovém stavu věci učiněné soudem I. stupně jsou správné a z toho důvodu z nich vycházel i odvolací soud.

13. Odvolací soud proto odkazuje na správné závěry soudu I. stupně o skutkovém stavu věci, z nichž pro vlastní rozhodnutí považoval za podstatná zejména níže uvedená zjištění. Především v tom směru, že účastník 2) je bytovým družstvem a vlastníkem bytu č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. podlaží domu č.p. [Anonymizováno] na adrese [adresa] a navrhovatelka byla od roku 1988 členkou tohoto účastníka s právem užívat družstevní byt č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. podlaží domu č.p. [Anonymizováno] na adrese [adresa]. Odvolací soud dále vycházel ze skutečnosti, že účastnice 1) je dcerou navrhovatelky, jež bydlela s navrhovatelkou v předmětném družstevním bytě č. 16. Smlouvou ze dne 18. 7. 2011 označenou jako dohoda o převodu členských práv a povinností navrhovatelka převedla svá členská práva a povinnosti, včetně práva užívaní předmětného družstevního bytu na účastnici 1). Tato dohoda o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 neobsahovala žádné určení, zda se jedná o převod členských práv a povinností bezúplatný nebo úplatný a neobsahovala ani žádné ujednání o ceně nebo způsobu jejího určení. Na listině obsahující dohodu o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 je i prohlášení smluvních stran (navrhovatelky a účastnice1) ze dne 18. 7. 2011 o vzájemném majetkovém vypořádání, přičemž soud I. stupně správně zjistil, že toto prohlášení o vzájemném majetkovém vypořádání se týkalo vypořádání zůstatkové hodnoty členského podílu včetně jiné majetkové účasti (JMÚ) k předmětnému družstevnímu bytu č. [Anonymizováno] ve výši 93 781 Kč. Navrhovatelka a účastnice 1) prohlásily, že se mezi sebou přímo vyrovnají, a že souhlasí s tím, aby zůstatková hodnota podílu byla přepsána na účastnici 1). Odvolací soud dále vyšel ze skutečnosti, že žádná ústní dohoda mezi navrhovatelkou a účastnicí 1) doplňující dohodu o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 ohledně určení, zda se jedná o bezúplatný převod členských práv a povinností nebo úplatný, uzavřená nebyla. Dále soud I. stupně správně vyšel z toho, že navrhovatelka byla nadále vedena družstvem jako jedna z osob užívajících předmětný družstevní byt, a to v evidenčním listě ze dne 14. 7. 2011, a to na základě dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 a na základě nové nájemní smlouvy ze dne 18. 7. 2011. Účastnice 1) a její dvě děti užívaly byt k bydlení a nájemné a platby na služby hradila účastnice 1) účastníkovi 2). Navrhovatelka na tyto platby přispívala účastnici 1) částkou ve výši 5 000 Kč měsíčně. Důvodem převodu členských práv a povinností v účastníkovi 2) z navrhovatelky na účastnici 1) bylo zabránit tomu, aby se předmětný družstevní podíl navrhovatelky stal předmětem exekuce nebo insolvenčního řízení, a aby tak navrhovatelka a účastnice 1) a její děti nepřišly o předmětný družstevní byt č. 16, když navrhovatelka měla dluhy ve výši více jak 300 000 Kč po splatnosti, kdy tak reálně hrozila exekuce na předmětný družstevní podíl, a kdy se navrhovatelka jako dlužník chystala podat na sebe insolvenční návrh a požádat o povolení oddlužení, tedy kdy reálně hrozila ztráta daného družstevního bytu.

14. Odvolací soud dále vycházel ze správných závěrů o skutkovém stavu věci, přijatých soudem I. stupně, podle nichž již dříve v roce 2003 byla pro vykonatelnou pohledávku ve výši 154 825 Kč vůči navrhovatelce vedena exekuce na předmětný družstevní podíl, která byla zastavena poté, kdy navrhovatelka dlužnou částku uhradila z finančních prostředku, které si půjčila od tehdejšího přítele účastnice 1) [jméno FO] přičemž přibližně měsíc po převodu daného družstevního podílu z navrhovatelky na účastnici 1), podala navrhovatelka na sebe jako dlužnice insolvenční návrh se žádostí o povolení oddlužení, které insolvenční soud vyhověl, a usnesením ze dne 1. 11. 2011, č. j. KSLB 57 INS 14608/2011-B-6, povolil navrhovatelce oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž toto insolvenční řízení bylo skončeno dne 12. 12. 2016, že od roku 1997 předmětný družstevní byt užívali spolu s navrhovatelkou i účastnice 1), syn účastnice 1) [jméno FO] a přítel účastnice 1) [jméno FO].

15. Odvolací soud vycházel též ze skutečnosti, že účastnice 1) počátkem roku 2012 požadovala po navrhovatelce, aby přispívala na domácnost vyšší částkou, když v té době navrhovatelka přispívala účastnici 1) měsíčně částkou ve výši 3 828 Kč. Spory ohledně toho, jak by se navrhovatelka měla finančně podílet na nákladech společné domácnosti, byly potom hlavní příčinou sporu mezi navrhovatelkou a účastnicí 1), jež vedly až k úplnému rozvratu vztahů mezi navrhovatelkou a účastnicí 1).

16. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně dále vycházel ze skutečnosti, že po roce 2010 byly vztahy v bytě harmonické, navrhovatelka, účastnice 1) a její dvě děti užívaly společně celý družstevní byt č. [Anonymizováno] ke svému bydlení. Následně po podpisu smlouvy o převodu družstevního podílu z navrhovatelky na účastnici 1) se soužití v bytě změnilo v soužití konfliktní, projevující se hádkami mezi navrhovatelkou a účastnicí 1) ohledně finančních záležitostí, přičemž součástí konfliktu bylo i používání vulgarizmů a došlo i k fyzickému napadení, když navrhovatelka jednorázově uhodila účastnici 1) otevřenou dlaní a tato konfliktní situace vyvrcholila tím, že přibližně od dubna 2012 do 6. 10. 2012 navrhovatelka a účastnice 1) spolu nekomunikují.

17. Na základě toho účastnice 1) zrušila u účastníka 2) právo navrhovatelky na spoluužívání předmětného družstevního bytu a tuto skutečnost účastnice 1) oznámila navrhovatelce dopisem ze dne 1. 10. 2012 doručeným navrhovatelce až dne 6. 10. 2012, kdy jí byl účastnicí 1) znemožněn vstup do bytu a jeho další užívání. Účastnice 1) dne 1. 10. 2012 zrušila právo spoluužívání daného družstevního bytu vlastníka účastníka 2) a následně dne 6. 12. 2012 v nepřítomnosti navrhovatelky vyměnila zámek vstupních dveří a znemožnila navrhovatelce další vstup do daného bytu a jeho spoluužívání.

18. Dne 7. 2. 2013 navrhovatelka podala u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by byla účastnici 1) uložena povinnost zdržet se nakládání s členským podílem v účastníkovi 2), přičemž Okresní soud v Jablonci nad Nisou návrhu navrhovatelky vyhověl a usnesením ze dne 11. 2. 2013, č. j. 0 Nc 2502/2013-14, požadované předběžné opatření nařídil a toto předběžné opatření účastnici 1) doručil dne 12. 2. 2013.

19. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně dále vycházel ze skutečnosti, že ani z prohlášení o vzájemném majetkovém vypořádání zůstatkové hodnoty členského podílu ve výši 93 781 Kč na listině obsahující dohodu o převodu členských práv a povinností nelze dovodit jednoznačný závěr, že by se dle vůle stran mělo jednat o úplatný převod členského podílu, neboť vyšlo najevo, že toto prohlášení, stejně jako dohodu o převodu členských práv a povinností, připravil účastník 2) a jeho smyslem a účelem mělo být primárně vypořádání vztahů mezi navrhovatelkou a účastnicí 1) na straně jedné a účastníkem 2) na straně druhé.

20. Z hlediska právního odvolací soud vycházel shodně se soudem I. stupně zejména z § 230 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (obchod. zák.), účinného do 31. 12. 2013, podle něhož převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu orgánu družstva. Členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě. Tytéž účinky jako předložení smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství.

21. Dále odvolací soud vyšel z § 1 odst. 2 věty druhé zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, podle něhož nelze-li některé otázky řešit podle ustanovení obchodního zákoníku, řeší se podle předpisů práva občanského.

22. Jak je dále zřejmé z § 628 OZ darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá.

23. Jak je zřejmé z § 630 OZ dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

24. Podle právního názoru odvolacího soudu, totožného s právními úvahami soudu I. stupně, neobsahuje dohoda o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 určení, zda jde o převod úplatný, či bezúplatný. Soud I. stupně se přitom velmi správně zabýval i tím, zda v souvislosti s písemně uzavřenou dohodou o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 nebylo mezi smluvními stranami ústně dohodnuto, že jsou členská práva a povinnosti převáděny za úplatu, či bezúplatně. Soud I. stupně správně aplikoval i výkladová pravidla v souladu s § 266 obchod. zák. za účelem zjištění skutečného úmyslu smluvních stran (skutečné vůle) ohledně úplatnosti či bezúplatnosti převodu daného družstevního podílu. Ani se zřetelem ke všem okolnostem souvisejícím s převodem daného družstevního podílu a s přihlédnutím k následnému chování stran, se však skutečnou vůli (skutečný úmysl) smluvních stran ohledně určení, zda smluvní převod družstevního podílu měl být bezúplatný nebo úplatný, vyložit nepodařilo, byť pohnutky a chování smluvních stran před uzavřením smlouvy nasvědčovaly spíše tomu, že úplatnost či bezúplatnost převodu nebyla stranami vůbec řešena, když jejich prvořadým zájmem, ne-li zájmem jediným, bylo formálně vyvést podíl v družstvu z dispoziční sféry zadlužené navrhovatelky jenom proto, aby nebyl zpeněžen a výnos zpeněžení nebyl použit k uspokojení věřitelů navrhovatelky.

25. Vzhledem k tomu, že dohoda o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 jako smlouva o převodu práv a povinností spojených se členstvím v bytovém družstvu žádné určení, zda jde o převod úplatný, či bezúplatný, neobsahovala a žádná ústní dohoda ohledně úplatnosti či bezúplatnosti převodu daného družstevního podílu prokázána nebyla, soud I. stupně správně uzavřel, že předmětná smlouva o převodu práv a povinností spojených se členstvím v bytovém družstvu je neurčitá. Tato neurčitost se přitom týká podstatné obsahové náležitosti, jíž je určení, zda jde o bezúplatný nebo úplatný převod družstevního podílu. Soud I. stupně v této souvislosti správně uzavřel, že uvedená neurčitost zakládá ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 věty druhé obchod. zák. a § 37 odst. 1 OZ absolutní neplatnost dohody o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu ze dne 18. 7. 2011.

26. Z uvedeného důvodu rovněž odvolací soud učinil dílčí právní závěr obdobný právním úvahám a závěrům soudu I. stupně, že účastnice 1) předmětný podíl v účastníkovi 2) nenabyla, a to ani vydržením, když podíl v dobré víře držela jako vlastní pouze v době od uzavření smlouvy dne 18. 7. 2011 do 12. 2. 2013, kdy jí bylo doručeno usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 11. 2. 2013, č. j. 0 Nc 2502/2013-14 o nařízeném předběžném opatření zakazujícím účastnici 1) nakládání s daným družstevním podílem.

27. Soud I. stupně v dalším správně posoudil předmětné právní jednání účastnice 1) a navrhovatelky, a to v souladu s předchozím právním názorem odvolacího soudu, jako darovací smlouvu. Stejně tak jeho právní úvahy a závěry byly správné v tom, že se navrhovatelka v souladu s § 630 OZ důvodně domáhala vrácení daru (podílu v uvedeném družstvu). V této souvislosti odvolací soud neměl důvodu pochybovat o správně soudem I. stupně zjištěné existenci podmínek pro vrácení uvedeného daru, když i podle právního názoru odvolacího soudu se účastnice 1) zachovala vůči navrhovatelce způsobem hrubě porušujícím dobré mravy, jestliže v průběhu tíživé finanční situace navrhovatelky ji účastnice 1) svým shora popsaným jednáním připravila o bydlení, ačkoli se navrhovatelka usilovně snažila v rámci svých možností přispívat na společnou domácnost. Míru nemravnosti takového jednání přitom nesnižuje ani napětí ve vztazích mezi matkou (navrhovatelkou) a dcerou (účastnicí 1/), na němž měla svůj podíl také navrhovatelka, jež se pokusila typickým fyzickým trestem označovaným jako „facka“ působit na svoji dospělou dceru (účastnici 1/) vychovávající vlastní děti, jíž se takovýto postup mohl osobně velmi citelně dotknout.

28. S ohledem na uvedené je tak zřejmá důvodnost návrhu a soud I. stupně proto rozhodl správně, jestliže návrhu ve věci samé vyhověl a určil, že navrhovatelka je vlastníkem členské podílu v účastníku 2), s nimž je spojeno právo užívání družstevního bytu č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. podlaží domu č.p. [Anonymizováno] na adrese [adresa]. Proto odvolací soud napadené usnesení v této části jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

29. Před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatelky uvedená pod bodem 1/ jejího odvolání, když otázka věcné příslušnosti byla předmětem pravomocného rozhodnutí podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 221 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Krajského soudu - pobočka v Ústí nad Labem (č.l. 60) a v souladu s § 11 odst. 1 o. s. ř. otázku věcné příslušnosti, jež byla určena pravomocným rozhodnutím, již nelze zkoumat.

30. Stejně tak před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatelky uvedená pod bodem 2/, 3/, 4/ a 11/ jejího odvolání, když napadené rozhodnutí nemůže být překvapivé s ohledem na skutečnost, že otázka dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 byla předmětem předchozího rozhodnutí odvolacího soudu (č.l. 179), přičemž uvedená dohoda nevykazovala znaky smlouvy o převodu družstevního podílu, ale toto právní jednání navrhovatelky bylo závazně posouzeno jako darovací smlouva, bez ohledu na skutečnost , že obdobné písemné právní jednání mohlo být součástí právních vztahu dalších členů družstva a na jeho vzniku se mělo podílet samotné družstvo.

31. Před odvolacím soudem neobstála ani další argumentace odvolatelky uvedené pod bodem 3/, 5/ a 11/ jejího odvolání, když ve smyslu § 230 obchod. zák. družstvo neodpovídá za platnost právních jednání, na základě nichž členové družstva převádějí podíly v družstvu. Stejně tak, jestliže by družstvo nedisponovalo informacemi o zjevné nepravdivosti sdělení o převodu podílu v družstvu, nemělo by důvodu nevěřit případné informaci svého bývalého člena, že převedl svůj družstevní podíl na konkrétního nabyvatele podílu, aniž by družstvo muselo mít doloženu vlastní smlouvu o převodu podílu.

32. Před odvolacím soudem neobstála dále argumentace odvolatelky uvedená pod bodem 6/, 7/ a 11/ jejího odvolání, když odvolací soud nemá důvodu měnit názor vyjádřený v předchozím zrušovacím usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2021, č. j. 6 Cmo 60/2020-179 na ujednání stran dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 (č.l. 190), podle něhož družstvem evidovanou „zůstatkovou hodnotu členského podílu vč. JMÚ“ převádějící a nabyvatel mezi sebou vyrovnají. Je tomu tak s ohledem na skutečnost, že podle uvedené dohody převádějící i nabyvatel souhlasili, aby „…byla zůstatková hodnota členského podílu - základní členský vklad - přepsána na nabyvatele.“ Podle odvolacího soudu se tak v tomto ujednání jednalo toliko o družstvem evidovanou částku 93 781 Kč. Tuto částku, označenou jako „zůstatková hodnota členského podílu vč. JMÚ“, měli převádějící a nabyvatel podle uvedené dohody mezi sebou vyrovnat vzhledem k potřebě družstva mít podklad k evidenci tohoto aktiva u konkrétního nového člena družstva.

33. I podle odvolacího soudu tak na předmětnou dohodu o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 nebylo možno nahlížet jako na platnou smlouvu o převodu podílu v bytovém družstvu. Nad rámec úvah soudu I. stupně odvolací soud doplňuje, že již v rámci předchozího svého rozhodování nenechal bez povšimnutí ani skutečnost, že spis obsahuje indicie ohledně pohnutek stran dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011 k předmětnému právnímu jednání, když účelem tohoto právního jednání zjevně nebyl úplatný převod práv v družstvu (podílu), ale smluvní strany mohly být vedeny snahou ukrýt majetek použitelný k uspokojení věřitelů, což v případě postavení najisto rovněž nemohlo vést k závěru o platnosti takovéto smlouvy ke škodě věřitelů. Jestliže proto soud I. stupně učinil závěr o neplatnosti uvedené smlouvy z důvodu nedostatku náležitostí smlouvy, potom odvolací soud nepokládal za nutné dále otevírat otázku prokazování úmyslu smluvních stran, jímž byly strany vedeny při uzavírání smlouvy.

34. Ani ve vztahu k argumentům uvedeným pod bodem 8/ a 9/ odvolání nemohla být odvolatelka úspěšná za situace, kdy soud I. stupně velmi správně zjišťoval, avšak nezjistil, existenci žádných eventuálních smluvních zápočtů na případnou kupní cenu podílu, jež by doplňovaly ujednání v dohodě o převodu členských práv a povinností ze dne 18. 7. 2011, byť ani odvolací soud v souladu s tvrzením účastnice 1) nemá pochyb o tom, že účastnice 1) při zajišťování potřeb bydlení pro sebe i děti v družstevním bytě, v průběhu doby v rámci rodiny platila některé pohledávky družstva související s předmětným bytem.

35. Před odvolacím soudem neobstála ani další argumentace odvolatelky uvedená pod bodem 10/ jejího odvolání, když se odvolací soud i v otázce tvrzeného vydržení podílu ztotožnil s právním názorem soudu I. stupně, jenž se touto argumentací pečlivě zabýval. Stejně jak soud I. stupně, i odvolací soud zastává právní názor, podle něhož účastnici 1) nemohla svědčit dobrá víra v to, že jí předmětný podíl patří (§ 130 odst. 1 a § 134 odst. 1 OZ), jestliže jí bylo rozhodnutím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne 11. 2. 2013 č. j. 0 Nc 2502/2013-14 o předběžném opatření zakázáno s předmětným podílem nakládat.

36. Před odvolacím soudem neobstála další argumentace odvolatelky uvedená pod bodem 12/, 14/ a 15/ jejího odvolání, když ani odvolací soud nenalézá pochopení pro vystěhování na domovní chodbu navrhovatelky stresované svojí neuspokojivou finanční situací řešenou v insolvenčním řízení, a to přibližně rok po té, co navrhovatelka na svoji dceru bezúplatně formou daru převedla předmětná práva v družstvu. Takovéto jednání pokládá i odvolací soud za hrubě nemravné i za situace, kdy se shora uvedené stresové faktory působící na navrhovatelku nepochybně projevovaly i ve zvýšeném emocionálním napětí v rodině a tomu odpovídající kumulaci konfliktních situací. Takovéto jednání dcery (účastnice 1/) vůči své matce v tíživé situaci navrhovatelky rovněž podle právního názoru odvolacího soudu v důsledku své intenzity naplňuje požadavky § 630 OZ na vrácení daru. Na této situaci nemůže nic změnit ani fakt, že navrhovatelka nakonec našla osobu ochotnou ji ubytovat a nemusela žádat o pomoc charitativní organizaci poskytující azylové ubytování. Z tohoto důvodu nemá právní význam argumentace odvolatelky uvedená pod bodem 16/ jejího odvolání. Stejně tak na správnosti uvedených závěrů soudu I. stupně a na totožném závěru odvolacího soudu nemůže ničeho změnit ani argumentace odvolatelky uvedené pod bodem 17/ jejího odvolání, že navrhovatelka neměla po převodu členských práv na účastnici 1) v bytě zajištěné smluvní bydlení a zdržovala se v bytě pouze na základě jejího souhlasu a ten účastnice 1) jednoduše odvolala. Důvodem je skutečnost, že navrhovatelka nebyla ve vztahu k účastnici 1) obyčejnou spolubydlící, ale šlo o její matku, navíc v tíživé životní situaci, jež relativně krátce před tím práva v družstvu převedla na účastnici 1), byť nadále přetrvávají pochybnosti o vlastní pohnutce vedoucí obě blízké osoby k úmyslu převést předmětná práva.

37. Stejně tak před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatelky uvedené pod body 13/ a 18/ jejího odvolání, když soud I. stupně v rámci snahy o komplexní posouzení věci správně zjišťoval míru příspěvků navrhovatelky na společnou domácnost a bezchybně zjistil, že navrhovatelka neuhradila svůj příspěvek na společnou domácnost pouze za září 2012.

38. Přes neúspěch účastnice 1) ve vztahu k rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, odvolatelka před odvolacím soudem uspěla se svými námitkami proti rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení, když podle odvolacího soudu, ve shodě s odvolatelkou, tato splňuje podmínky výluky z povinnosti hradit náklady řízení státu.

39. Jak je zřejmé z § 148 odst. 1 o. s. ř., má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

40. Jak je dále zřejmé z obsahu spisu, na straně účastnice 1) jsou dány předpoklady pro její osvobození od soudních poplatků (č.l. 302 spisu) a z tohoto důvodu také byla od soudních poplatků osvobozena (č.l. 21 spisu).

41. Z uvedených důvodů nejsou dány podmínky pro zavázání účastnice 1) k tomu, aby hradila náklady řízení státu ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř., byť účastnice 1) nebyla v řízení úspěšná a státu náklady v průběhu řízení vznikly. Proto odvolací soud rozhodl ve výroku I. odst. 2 tohoto usnesení tak, že se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci č. j. 38 Cm 54/2018-261 ze dne 22. srpna 2022 ve výroku III. mění tak, že se účastnici 1) povinnost nahradit náklady řízení státu neukládá.

42. Stejně tak odvolací soud neshledal v ustanovení § 142 a násl o. s. ř. o nákladech řízení oporu pro to, aby v situaci, kdy nešlo o separaci nákladů řízení, mohla být první účastnice zavázána hradit náklady řízení druhému účastníkovi řízení, jenž je ve stejné pozici účastníka řízení a navíc ještě účastníka neúspěšného.

43. Z uvedeného důvodu, když neexistuje právní důvod k tomu, aby první neúspěšná účastnice hradila náklady řízení druhému neúspěšnému účastníkovi řízení, odvolací soud rozhodl ve výroku I. odst. 3 tohoto usnesení tak, že se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci č. j. 38 Cm 54/2018-261 ze dne 22. srpna 2022 ve výroku IV. změnil tak, že se účastnici 1) povinnost nahradit náklady řízení účastníkovi 2) ve výši 6 768,10 Kč neukládá.

44. V odvolacím řízení byla úspěšná navrhovatelka, jež by měla právo na náhradu nákladů vynaložených v odvolacím řízení, kde jí však žádné náklady řízení nevznikly, neboť soudem ustanovenému advokátovi odměnu a výdaje uhradí soud I. stupně, přičemž náklady státu takto vzniklé ponese stát s ohledem na skutečnost, že neúspěšná odvolatelka je osvobozena od soudních poplatků a nejsou tak dány předpoklady k jejímu zavázání k náhradě nákladů vzniklé státu v odvolacím řízení.

45. Ze všech shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto způsobem uvedeným ve výrokové části tohoto usnesení.