Přeskočit na obsah
Vrchní soud v Praze 6 Cmo 180/2019-304 ECLI:CZ:VSPH:2022:6.Cmo.180.2019.1 Usnesení

o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Honebního společenstva Žíželice ze dne 17. 5. 2017, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 18 Cm 596/2017-244 ze dne 8. března 2019

JUDr. František Švantner · předseda senátu · Rozhodnutí ze dne 2. 5. 2022

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci

navrhovatele: [Jméno navrhovatele], narozený [Datum narození navrhovatele]

bytem [Adresa navrhovatele]

zastoupený advokátkou [Jméno advokátky A]

sídlem [Adresa advokátky A]

za

účasti: [Anonymizováno], IČO [IČO advokátky B]

sídlem [Adresa advokátky B]

zastoupené obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce]

bytem [Adresa zmocněnce]

o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady [Anonymizováno] ze dne 17. 5. 2017, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 18 Cm 596/2017-244 ze dne 8. března 2019


Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 18 Cm 596/2017-244 ze dne 8. března 2019 se mění tak, že se řízení nezastavuje.

1. Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud I. stupně výrokem I. podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil řízení z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení spočívající v zániku účastníka a ve výroku II. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Vyšel ze skutečnosti, že se navrhovatel svým návrhem doručeným soudu I. stupně dne 1. 6. 2017 domáhal vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady [Anonymizováno], IČ [IČO], [adresa] (dále jen „společenstvo“) ze dne 17. 5. 2017.

3. Soud I. stupně vyšel rovněž ze skutečnosti, že podle rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje č. j. 2924/ZPZ/2017-6 ze dne 20. 11. 2017 [Anonymizováno], IČ: [IČO] ex lege (dle ustanovení § 69 odst. 2 zákona o myslivosti) ke dni 31. 3. 2003 zaniklo.

4. Soud I. stupně proto postupoval podle § 103 o. s. ř. a konstatoval svoji povinnost zkoumat kdykoliv za řízení, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodovat ve věci samé (podmínky řízení). Soud I. stupně v návaznosti na uvedené poukázal na skutečnost, že příslušný správní orgán ve svém rozhodnutí potvrdil, že [Anonymizováno], IČ [IČO] (tj. účastník řízení) zaniklo bez právního nástupce. Proto podle soudu I. stupně je na místě postup podle § 104 odst. 1 o. s. ř. a z toho důvodu řízení zastavit. Rozhodnutí o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil poukazem na § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

5. Shora uvedené rozhodnutí soudu I. stupně v plném rozsahu napadl navrhovatel (odvolatel) včas podaným odvoláním a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

6. Podle odvolatele soud I. stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci, když před učiněním závěru, že [Anonymizováno], IČ [IČO] zaniklo ex lege (podle ustanovení § 69 odst. 2 zákona o myslivosti) ke dni 31. 3. 2003 si nevyžádal kompletní spisový materiál k tomuto řízení, neboť rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje č. j. 2924/ZPZ/2017-6 ze dne 20. 11. 2017 o zániku [Anonymizováno] bylo zrušeno rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 6. 11. 2018 sp.zn 25RM6080/2018-16231 č. j. 42886/2018-MZE-16231. Dále odvolatel poukázal na další důvody, pro něž je nesprávný právní názor o zániku žalovaného ze zákona. Zejména poukázal na existenci pravomocného rozhodnutí o uvedení honitby do souladu se zákonem o myslivosti, na jehož základě v honitbě Žíželice společenstvo v dobré víře myslivecky hospodařilo a v souladu s § 2 odst. 3 správního řádu správní orgán má šetřit práva nabytá v dobré víře.

7. Odvolatel dále poukázal na skutečnost, že nelze argumentovat tím, že stanovy [Anonymizováno] přijaté dne 7. 2. 2003 v čl. 3 bod 5 a 7 odporují ustanovením zákona o myslivosti platného dne 31. 3. 2003, když novela zákona o myslivosti provedená zák. č. 59/2003 Sb., účinná od 28. 2. 2003, neobsahovala žádnou sankci za neuvedení stanov do souladu s novelizovaným zněním zákona. Podle odvolatele se mělo uplatnit pravidlo, že je-li ustanovení stanov v rozporu se zákonem, je neplatné a použije se ustanovení zákona, a to bez sankcí. Odvolatel zdůraznil, že výklad uvedeného ustanovení zákona správním orgánem je absurdní proto, že 60 % honebních společenstev, jež mají stejné znění stanov, jež splnila svou povinnost uvést stanovy do souladu se zákonem před přijatou novelou zákona, by následně, s ohledem na znění novely, ze zákona zanikla. Proto správní orgán při posuzování souladu stanov se zákonem měl vycházet z doby přijetí stanov a tehdejšího znění zákona a nikoli používat analogie v neprospěch [Anonymizováno]. Proto podle odvolatele není správný právní závěr, že uvedené honební společenstvo zaniklo ve smyslu § 69 odst. 2 zák. o myslivosti.

8. Konečně odvolatel poukázal i na probíhající řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn. 15 A 16/2019 o žalobě proti nezákonnému zásahu dle § 82 s.ř.s., kterou je požadováno obnovení zápisu registrace [Anonymizováno] ke dni 1. 3. 2018, když správní orgán uvedené společenstvo svévolně a bez podkladu vymazal.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a po seznámení se s rozhodnutími Krajského soudu v Ústí nad Labem a Nejvyššího správního soudu, týkajícími se existence [Anonymizováno], vydanými v průběhu odvolacího řízení, učinil následující zjištění a dospěl k níže uvedeným závěrům:

10. Jak je zřejmé z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 16 A 72/2020-123 ze dne 2. 6. 2021, jakož i z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4As 211/2021-62 ze dne 16. prosince 2021, Krajský soud v Ústí nad Labem uvedeným rozsudkem uložil správnímu orgánu ([právnická osoba]) ve lhůtě dvou týdnů od právní moci rozsudku obnovit stav před nezákonným zásahem spočívajícím ve výmazu účastníka z rejstříku honebních společenstev, tj., aby obnovil zápis účastníka do rejstříku honebních společenstev. Důvodem byla skutečnost, že se správní orgán dopustil nezákonného zásahu do práv účastníka, když jej k datu 1. 3. 2018 vymazal z rejstříku honebních společenstev, aniž k tomu byly podmínky, neboť účastník nezanikl ze zákona podle § 69 odst. 2 zák. č. 449/2001 Sb., jak se správní orgán mylně domníval. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku č. j. 4As 211/2021-62 ze dne 16. prosince 2021 shledal rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem správným, když zamítl kasační stížnost správního orgánu - [právnická osoba].

11. S ohledem na uvedené odvolací soud učinil dílčí závěr, podle něhož [Anonymizováno], [adresa], IČ [IČO] nezaniklo.

12. Na základě uvedeného odvolací soud uzavřel, že řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady [Anonymizováno] ze dne netrpí neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení spočívajícím v zániku účastníka a z tohoto důvodu odvolací soud neshledal důvodu pro zastavení uvedeného řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř.

13. Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení změnil tak se řízení nezastavuje.

14. V dalším soud I. stupně bude pokračovat v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady [Anonymizováno].

15. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval a rozhodne o nich soud v rozhodnutí, jímž u něho řízení skončí.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné za podmínek stanovených v § 236 a násl. o. s. ř. Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.