o jmenování opatrovníka právnické osobě, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č. j. 38 Cm 18/2019-258 ze dne 20. srpna 2020

Proti tomuto usnesení se navrhovatelka odvolala a podle obsahu jejího opravného prostředku se domáhala jeho změny tak, aby nebyla vyzývána k zaplacení soudní poplatků s poukazem na své majetkové poměry.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací postupoval bez nařízení jednání vzhledem k § 214 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Odvolací soud konstatuje, že zkoumání důvodnosti podaného odvolání předchází - ve smyslu § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř.) posuzování tzv. objektivní přípustnosti podaného odvolání.

Jak je zřejmé z § 218 o. s. ř., odvolací soud odmítne odvolání, jež podle písm. c) uvedeného ustanovení směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

Z § 201 vyplývá, že rozhodnutí soudu I. stupně nelze napadnout odvoláním, je-li to zákonem výslovně vyloučeno, přičemž jestliže je v takovém případě přesto objektivně nepřípustné odvolání podáno, postupuje odvolací soud podle shora uvedeného § 218 o. s. ř.

V projednávaném případě navrhovatelka brojí proti výši soudního poplatku uvedené v usnesení soudu I. stupně označeném jako výzva k zaplacení soudního poplatku. Jde o poplatek z odvolání v konkrétní výši 1 000 Kč zohledňující již navrhovatelce přiznané částečné osvobození od soudních poplatků.

Podle právního názoru odvolacího soudu zaplacení soudního poplatku představuje specifickou podmínku řízení a výzva k jeho zaplacení tak má povahu výzvy k odstranění vady návrhu a činí ji předseda senátu v intencích obdobné aplikace § 43 odst. 1 o. s. ř. bez zbytečného odkladu poté, co byl návrh (odvolání) podán.

V konkrétním projednávaném případě odvolací soud sdílí názor soudu I. stupně, jenž navrhovatelku poučil o nepřípustnosti odvolání proti výzvě k zaplacení soudního poplatku s ohledem na skutečnost, že zákon proti tomuto usnesení odvolání nepřipouští, když i podle právního názoru odvolacího soudu výzva soudu k zaplacení soudního poplatku má povahu usnesení o vedení řízení podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přičemž v části, v níž soud určuje výši soudního poplatku, má usnesení povahu deklaratorního rozhodnutí nemajícího vliv na vznik poplatkové povinnosti. Takovéto deklaratorní rozhodnutí toliko individualizuje soudní poplatek v jeho výši. Postup soudu ve vztahu k výzvě a uložené povinnosti může být přezkoumán teprve v rámci řízení o opravném prostředku proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Jako celek potom usnesení vyzývající k zaplacení soudního poplatku pouze upravuje vedení řízení, v důsledku čehož proti němu není přípustné odvolání ve smyslu § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Konečně zcela nad rámec uvedeného odvolací soud konstatuje, že v projednávaném případě nejsou rovněž dány podmínky k opakovanému zkoumání majetkových poměrů navrhovatelky, jež byly naposledy z podnětu navrhovatelky zkoumány dne 1. dubna 2021 odvolacím soudem v usnesení Vrchního soudu v Praze vydaném v řízení sp.zn. 6 Cmo 35/2021. Je tomu tak proto, že v majetkových poměrech navrhovatelky nelze spatřovat žádných podstatných změn směrem ke zhoršení majetkové situace navrhovatelky, jež by se promítly do její případné neschopnosti uhradit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč.

I v tomto dílčím závěru odvolací soud vycházel z údajů poskytnutých navrhovatelkou, jež pro potřeby uspokojení základních potřeb v částce 4 900 Kč, pobírá důchod 10 271 Kč, přičemž finanční poměry navrhovatelky, jak tyto přiznala, odpovídají příjmovým poměrům značné části osob v důchodovém věku, avšak v jejím případě nemohou být podkladem naplňujícím velmi přísná kritéria § 138 o. s. ř. pro možnost přiznání jí plného osvobození od soudních poplatků. Soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, může představovat částku nepochybně významnou z hlediska rozpočtu navrhovatelky, avšak její uhrazení nepředstavuje nepřekonatelnou překážku přístupu navrhovatelky k soudu. Jedná se o částku jednorázového výdaje představující jednotky procent příjmů uváděných navrhovatelkou, a to i při odhlédnutí soudu od podnikatelských aktivit, k nimž navrhovatelka neposkytla žádné bližší informace, ačkoli podniká již delší dobu v oboru s neklesající poptávkou - v oboru mimoškolní výchovy a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti.

Vrchní soud v Praze proto podle § 218 písm. c) o. s. ř. odvolání podané navrhovatelkou proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č. j. 38 Cm 18/2019-258 ze dne 20. srpna 2020 odmítl.

O náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem bude rozhodnuto soudem v rozhodnutí, jímž u něho řízení skončí.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.