o splnění povinnosti ze smlouvy, o odvolání obou účastníků proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 66 Cm 38/2023-84 ze dne 5. června 2023

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výrocích I. a II., z důvodu právní nemožnosti zavázat žalovanou k povinnosti zajistit u třetí osoby žalobkyní požadovanou pasivitu této třetí osoby, zamítl žalobní požadavek na uložení povinnosti žalované zajistit, že třetí osoba - společnost [právnická osoba]. nebude po [tituly před jménem] [jméno FO] a po [jméno FO] vymáhat nároky na náhradu jimi způsobené škody a dále zajistit, že uvedená společnost [právnická osoba]. nebude rozporovat v rozhodnutí specifikované smlouvy uzavřené touto třetí osobou s jejími smluvními partnery. Ve výroku III. žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení.

2. Důvodem pro zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně byla skutečnost, že se sice žalovaná nabyvatelka balíku 100% akcii [právnická osoba]. ve smlouvě o převodu akcií ze dne 7. 5. 2019 zavázala žalobkyni - převodkyni tohoto balíku akcií, zajistit u uvedené třetí osoby ([právnická osoba].), že tato třetí osoba nebude po členech svého představenstva a dozorčí rady, a tedy ani po [tituly před jménem] [jméno FO] a po [jméno FO], vymáhat nároky na náhradu jimi způsobené škody a dále zajistit, že uvedená společnost [právnická osoba]. nebude rozporovat v rozhodnutí specifikované smlouvy uzavřené touto třetí osobou s jejími smluvními partnery, avšak byla-li újma této třetí osobě (společnosti [právnická osoba].) způsobena členy představenstva nebo dozorčí rady úmyslně nebo hrubě nedbalostním jednáním, což byl podle soudu I. stupně projednávaný případ, je smluvně vyloučen sjednaný závazek zajištění uvedené pasivity společnosti [právnická osoba]. cestou přímluvy žalované u [právnická osoba].

3. Další překážkou pro možnost zavázat žalovanou povinností shora požadovanou žalobkyní byla kolize smluvního ujednání ve smlouvě o převodu akcií ze dne 7. 5. 2019 se zákonem, konkrétně s povinností postupu s péčí řádného hospodáře a takové plnění ze strany žalované není podle soudu I. stupně ani možné.

4. Stejně tak podle soudu I. stupně brání zavázání žalované vlastní právní úprava § 1769 NOZ nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ) ve spojení se skutečností, že žalovaná smluvně negarantovala, že třetí osoba - společnost [právnická osoba]. bude požadovaným způsobem pasivní.

5. Ve vztahu k nákladům řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o. s. ř.) a stanovil odměnu advokátovi úspěšné žalované podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu).

6. Proti tomuto rozsudku v rozsahu věci samé a v rozsahu rozhodnutí o nákladech řízení se v zákonem stanovené lhůtě odvolala žalobkyně a domáhala se jeho změny a vyhovění návrhu, případně zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně poukázala na, podle ní, nesprávná skutková zjištěni soudu I. stupně ohledně z čl. 4.1 smlouvy o převodu podílu z hlediska jeho obsahu, a to především v tom, že soud I. stupně nesprávně zjistil, že smluvní strany sjednaly určitý způsob splnění závazku, a to takový, že žalovaná měla podle soudu I. stupně z pozice akcionáře ovlivňovat rozhodnutí představenstva [právnická osoba] nepodat na [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] žalobu. Zásadní nedostatek při zjišťování skutkového stavu však podle žalobkyně spočívá v tom, že soud I. stupně neprovedl potřebné důkazy a z toho důvodu ani nezjistil, že účastníci smlouvy o převodu akcií ze dne 7. 5. 2019 sjednali garanci nabyvatele akcií převodci akcií, že po převodu akcií nedojde k vymáhání případné škody způsobené nedbalostním jednáním členů představenstva a členů dozorčí rady ani ke zpochybňování dříve uzavřených smluv specifikovaných v rozsudku soudu I. stupně. V této souvislosti soud I. stupně podle žalobkyně především nesprávně vyložil e-mailovou komunikaci právních zástupců smluvních stran předmětné smlouvy o převodu akcií.

8. Pochybení soudu I. stupně má podle žalobkyně rovněž základ v tom, že soud I. stupně v rozporu se zákonem stanovenými pravidly (zejména s § 556 NOZ) vycházel pouze z textace ustanovení smlouvy o převodu akcií a znění ujednání, jež bylo použito ve smlouvě tak nesprávně vyložil pouze s ohledem na jazykový výklad, aniž zjišťoval úmysl stran, ačkoli základním hlediskem pro výklad právního jednáni je úmysl jednajícího, popřípadě společný úmysl jednajících stran, jak podle žalobkyně plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. dubna 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016. Navíc soud I. stupně podle žalobkyně rovněž zcela ignoroval závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 6. března 2020, sp. zn. II. ÚS 3379/19, podle něhož žádné zákonné ustanovení nebrání tomu, sjednat si i takovou podmínku, jež se týká skutečnosti, u níž nelze ovlivnit, zda nastane.

9. Podle žalobkyně otázka úmyslného (případně nedbalostního) jednání ve vztahu ke zpochybňování smluv specifikovaných v napadeném rozsudku nemá žádný význam s ohledem na text předmětné smlouvy o převodu akcií, což soud I. stupně ve svém rozhodnutí nezohlednil ani blíže v tomto směru neodůvodnil.

10. Podle žalobkyně jsou dále zcela spekulativní a nepodložené závěry soudu I. stupně, že škoda, jejíž náhradu společnost [právnická osoba] požaduje v Řízení sp. zn. 80 Cm 43/2020, byla způsobena [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], a to dokonce úmyslně. O porušování zákona [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] podle žalobkyně neexistují důkazy. Ba naopak, o jednání jmenovaných v souladu se zákonem podle žalobkyně svědčí řada důkazů, avšak podle žalobkyně soud I. stupně nevěnoval pozornost zásadním důkazům svědčícím o tom, že shora specifikovanými smlouvami sjednaná plnění byla poskytnuta, když tuto skutečnost dokonce podrobil kontrole s pozitivním výsledkem finanční úřad např. v rámci daňové kontroly ze dne 25. února 2019, jak o tom svědčí protokol č. j. 1383123/192007-60562-106703.

11. Podle žalobkyně je napadený rozsudek rovněž nepřezkoumatelný zejména pro svoji vnitřní rozpornost, neboť jednotlivé dílčí závěry soudu I. stupně si vzájemně odporují a jsou navzájem neslučitelné, když např. soud I. stupně učinil protichůdná zjištění ohledně toho, zda společnost [právnická osoba] v řízení sp. zn. 80 Cm 43/2020 vůbec rozporuje zprostředkovatelské smlouvy, a to s ohledem na skutečnost, že soud I. stupně nezdůvodnil, proč vyložil závazek žalované nerozporovat zprostředkovatelské smlouvy tak, že se tento závazek má vztahovat pouze k otázce uzavření zprostředkovatelských smluv a nikoli i k otázce jejich výhodnosti či výhodnosti plnění. Podle žalobkyně soudem I. stupně nebyl brán ohled na vyjádření samotné žalované ze dne 21. března 2023, podle něhož účelem předmětných smluvních ujednání bylo to, aby nedocházelo ke zpětnému hodnocení kvality výkonu funkce osob v představenstvu a dozorčí radě společnosti [právnická osoba].

12. Podle žalobkyně soud I. stupně opominul druhou část ustanovení čl. 4.1 předmětné smlouvy o převodu akcií, týkající se povinnosti k náhradě škody v případě porušení závazku, ačkoli toto ujednání koresponduje s ustanovením § 1769 s větou druhou NOZ, podle níž zaváže-li se někdo k tomu, že třetí osoba splní, co bylo ujednáno, nahradí škodu, kterou věřitel utrpí, pokud ke splnění nedojde, což podle žalobkyně v projednávané věci znamená nezpochybnitelný závazek garance smluvně zakotveného jednání třetí osoby.

13. Konečně ve vztahu k věci samé podle žalobkyně soud I. stupně nevěnoval pozornost tak závažné skutečnosti, jako je propojenost žalované a společnosti [právnická osoba] skrze osobu [jméno FO], jež plyne např. z rozsáhlé písemné komunikace žalované na hlavičkovém papíře [Anonymizováno], jež je investiční skupinou [jméno FO], snažícího se profitovat z neplnění smluvní povinnosti žalovanou.

14. Podle žalobkyně soud I. stupně rozhodl nesprávně rovněž v otázce náhrady nákladů řízení, když při výpočtu náhrady nákladů soudního řízení nesprávně vycházel z tarifní hodnoty 50 000 Kč. Podle žalobkyně soud I. stupně nesprávně vycházel z ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, podle něhož částka 50 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v řízeni v otázkách svěřenských fondů, obchodních společnosti, družstev a jiných právnických osob, a dále ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení, jež ale podle žalobkyně na posuzovaný případ nedopadá, když v předmětném řízení nebyla řešena ani statusová otázka obchodní korporace, ani se nejednalo o věc rozhodovanou v insolvenčním nebo obdobném řízení. Za 1 úkon právní služby tedy nenáleží odměna ve výši 3 100 Kč.

15. Podle žalobkyně měl soud I. stupně správně vycházet z ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu a za úkon právní služby tedy náleží odměna ve výši 1 500 Kč.

16. Stejně tak podle žalobkyně soudu I. stupně neposuzoval účelnost jednotlivých úkonů advokáta strany žalované, jejichž náhradu soud I. stupně žalované přiznal, přičemž nezohlednil „fiktivnost“ právního zastoupení žalované.

17. Podle vyjádření žalované k věci samé by měl být napadený rozsudek soudu I. stupně v této části potvrzen a nápravy by měl doznat toliko ve zvýšení náhrady přiznané žalované v rámci nákladů řízení, jež v části odměny advokáta žalované by měla vycházet z předmětu sporu představovaného uplatňovanou výší náhrady škody požadované po [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]. Napadený rozsudek soudu I. stupně by měl být proto ve výroku III. změněn a neúspěšná žalobkyně by měla být zavázána nahradit náklady řízení v částce 383 775 Kč.

18. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení předcházejícího jeho vydání, však odvolání žalobkyně ani žalované důvodným neshledal.

19. Odvolací soud vyšel ze skutečnosti, že předmětem sporu je existence žalobkyní tvrzeného práva požadovat po žalované jednak splnění povinnosti zajistit u třetí osoby (u společnost [právnická osoba].) žalobkyní požadovanou pasivitu této třetí osoby ve vymáhání nároku na náhradu škody po členech představenstva a dozorčí rady, konkrétně po [tituly před jménem] [jméno FO] a po [jméno FO] a jednak zajištění, že tato třetí osoba nebude rozporovat smlouvy specifikované v rozsudku soudu I. stupně uzavřené uvedenou třetí osobou - společností [právnická osoba]. s jejími smluvními partnery.

20. Z hlediska skutkového odvolací soud vyšel shodně se soudem I. stupně ze skutečnosti, že žalobkyně, v minulosti podnikající pod obchodní firmou [Anonymizováno], uzavřela s žalovanou dne 7. 5. 2019 smlouvu o převodu akcií a to 100 % akcií společnosti [právnická osoba]., přičemž žalovaná společnost [právnická osoba]. následně dne 24. 10. 2019 dál převedla nabytý balík 100 % akcií společnosti [právnická osoba]. na společnost [právnická osoba] (dále jen [Anonymizováno]) sídlící na [Anonymizováno].

21. Odvolací soud vyšel rovněž z dalších správných skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně, podle nichž smlouva ze dne 7. 5. 2019 o převodu akcií, uzavřená mezi společností [právnická osoba]. a žalovanou, obsahovala v čl. 4.1 ujednání, podle něhož se nabyvatelka zavazuje zajistit, že společnost [právnická osoba]. nebude po žádné osobě, která je členem představenstva nebo dozorčí rady společnosti ke dni převodu akcií, vymáhat žádné nároky na náhradu jí způsobené škody právním jednáním takové osoby, pokud se však nejednalo o jednání úmyslné nebo hrubě nedbalostní; v případě porušení tohoto závazku byl nabyvatel povinen v souladu s ustanovením § 2890 občanského zákoníku nahradit takové osobě nabyvatelem způsobenou škodu. Nabyvatel podle tohoto ujednání vzal na vědomí, že společnost uzavřela

- Mandátní smlouvu ze dne 25. října 2016;

- Smlouvu o výkonu funkce sportovního konzultanta a poradce trenéru brankářů ze dne 1. ledna 2014;

- Smlouvu o zprostředkování ze dne 31. srpna 2016;

- Smlouvu o zprostředkování ze dne 31. srpna 2016;

- Smlouvu o zprostředkování ze dne 18. ledna 2017;

- Smlouvu o zprostředkování ze dne 24. února 2017;

- Smlouvu o zprostředkování ze dne 3. května 2017;

- Dohodu o spolupráci ze dne 25. května 2016 a

- Příkazní smlouvu ze dne 1. září 2016

(dále jen společně jako „Zprostředkovatelské smlouvy“).

22. Dále odvolací soud vycházel ze skutečnosti, že podle čl. 4.1 byly Zprostředkovatelské smlouvy ke dni převodu akcií dohodou smluvních stran zrušeny s tím, že smluvní strany nemají ze Zprostředkovatelských smluv žádné pohledávky. Podle uvedeného ujednání se potom nabyvatel akcií zavázal zajistit, že společnost [právnická osoba]. nebude po dni převodu akcií rozporovat uvedené Zprostředkovatelské smlouvy.

23. Po právní stránce odvolací soud shodně se soudem I. stupně vycházel ze soudem I. stupně správně uváděné právní úpravy nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ) a konkrétně z jeho § 1769 NOZ, na jehož znění ostatně odkazují obě strany soudního sporu, byť znění tohoto ustanovení zákona každá ze stran chápe rozdílně, a to ve prospěch svých procesních pozic a stanovisek.

24. Jak je zřejmé z § 1769 NOZ, zaváže-li se někdo zajistit pro druhou stranu, aby jí třetí osoba splnila, zavazuje se tím, že se u třetí osoby přimluví, aby ujednané plnění poskytla. Zaváže-li se však někdo k tomu, že třetí osoba splní, co bylo ujednáno, nahradí škodu, kterou věřitel utrpí, pokud k splnění nedojde.

25. Podle právního názoru odvolacího soudu uvedené ustanovení upravuje smlouvy k tíži třetího, ovšem za současného respektování pravidla o nepřípustnosti smlouvy zavazující třetí osobu ze smlouvy něco plnit, jestliže se sama k plnění nezavázala. Na základě uvedeného ustanovení zákona proto podle odvolacího soudu nelze takovou smlouvu k tíži třetího považovat za neplatnou pro rozpor se zákonem a platnosti této smlouvy nebude bránit ani projev vůle zavázaného (dlužníka) přimluvil se u třetí osoby. Aby určitým způsobem jednala.

26. Odvolací soud nepochybuje o tom, že vzorem předmětné úpravy NOZ byl § 880a ABGB (obecný zákoník občanský - též o. z. o.) a v tomto smyslu jsou také podle odvolacího soudu na případy upravené § 1769 NOZ aplikovatelné závěry prvorepublikové rozhodovací praxe zachycené zejména ve Vážného sbírce soudních rozhodnutí, když návod na řešení obdobné problematiky může poskytnout např. rozhodnutí zveřejněné v uvedené sbírce pod č. 5164.

27. Jak je zřejmé z § 1769 NOZ, druhá věta tohoto ustanovení představuje zvláštní úpravou odpovědnosti za škodu, přičemž však s porušením povinnosti "zařídit" splnění povinnosti třetí osobou není spojen závazek, aby dlužník cokoli plnil sám, leč dlužníkovi vzniká povinnosti uhradit věřiteli případnou újmu v důsledku neposkytnutí plnění třetí osobou, jestliže tato újma bude mít charakter škody.

28. Ze shora uvedeného je zřejmé, že jestliže se dlužník zavazuje věřiteli, že formou přímluvy u třetí osoby zajistí pro věřitele poskytnutí plnění třetí osobou, je vztah dlužníka vůči věřiteli čestným vztahem nevymahatelným rozhodnutím soudu. Nejedná se tak o vztah ručení, dlužník nezajišťuje dluh jiného, dlužník není povinen plnit místo třetí osoby a věřitel nemá nárok na plnění třetí osoby ani na soudem vymahatelné určité jednání dlužníka, jímž by docílil plnění třetí osoby. Věřiteli za splnění předpokladů odpovědnosti za způsobenou škodu svědčí toliko právo na náhradu škody, jak bylo uvedeno výše.

29. Ze shora uvedených důvodů, pro neexistenci práva žalobkyně domáhat se splnění žalobkyní formulovaných povinností, jak uzavřel i soud I. stupně, ani před odvolacím osudem neobstál žalobní požadavek na uložení povinnosti žalované zajistit, že společnost [právnická osoba]., nebude po [tituly před jménem] [jméno FO] a po [jméno FO] vymáhat nároky na náhradu jimi způsobené škody a zajistit, že společnost [právnická osoba]. nebude rozporovat v rozhodnutí uvedené smlouvy. Uvedený závěr odvolacího soudu nezpochybňuje existenci obecné povinnosti orgánů akciové společnosti postupovat s péčí řádného hospodáře, jak tuto povinnost v případě [právnická osoba]. správně konstatoval soud I. stupně.

30. Rozhodnutí soudu I. stupně je tak věcně správné a odvolací soud jej proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil ve výroku I. a II. ve věci samé, jakož i ve výroku III. o nákladech řízení, kde se ve věci nákladů řízení z níže uvedených důvodů neztotožnil s argumentací ani jednoho z odvolatelů.

31. V projednávané věci v rámci řízení týkajícího se otázek akciové společnosti, konkrétně otázek smluvního omezení zákonné povinnosti postupovat s péčí řádného hospodáře a dále otázek smluv akcionářů k tíži akciové společnosti není ze strany odvolacího soudu, shodně se soudem I. stupně, pochyb o tom, že v projednávaném případě představuje tarifní hodnotu v souladu s § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu částka 50 000 Kč a v souladu s tím ve smyslu § 1, § 6, § 7 advokátního tarifu činí v projednávaném případě výše odměny advokáta částku 3 100 Kč za jeden úkon právní služby, jak tuto výši správně stanovil soud I. stupně. Podle právního názoru odvolacího soudu úkony právní služby uvedené soudem I. stupně odpovídají účelností úkonům podle § 11 advokátního tarifu. Odvolací soud se neztotožnil s odvolací argumentací žalobkyně, namítající, že v projednávaném případě nelze postupovat podle § 9 odst. 4 advokátního tarifu a současně nelze hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích a z toho důvodu má být považována za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč. K argumentaci žalobkyně ohledně „fiktivnosti“ právního zastoupení žalované odvolací soud konstatuje, že žalovaná byla řádně v řízení zastoupena advokátem s procesní plnou mocí a advokátovi proto náleží ve smyslu advokátního tarifu odměna, a to bez ohledu na vztahy advokáta k jednotlivým subjektům podnikatelské skupiny ovládající žalovanou.

32. Odvolací soud se neztotožnil ani s odvolací argumentací žalované, k níž odvolací soud konstatuje, že podle jeho názoru, jestliže je předmětem sporu uložení povinnosti žalobci, aby svým blíže nespecifikovaným působením na třetí osobu zajistil, že tato třetí osoba bude pasivní a v žalobcem definovaném směru nebude právně jednat, není podle odvolacího soudu takováto pasivita ocenitelná částkou ve výši rovnající se částce, jež je uvedenou třetí osobou požadována v rámci řízení o náhradě škody po členech statutárního orgánu této třetí osoby.

33. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl ve výroku II. tohoto rozsudku tak, že žalobkyni zavázal povinností zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10 467 Kč k rukám jejího zástupce účastníka. Tyto náklady jsou představovány náklady na právní zastoupení, kdy advokátovi žalované náleží odměna za 2 plné úkony právní služby (§ 11 odst. 1 AT) za vyjádření se k odvolání žalobkyně a za účast při jednání odvolacího soudu dne 16. ledna 2024 v částce 6 200 Kč (3 100 Kč za 1 úkon) a náleží mu i poloviční odměna za 1 úkon právní služby (§ 11 odst. 2 AT) za odvolání do výroku o nákladech řízení (odměna 1 550 Kč za tento úkon). Advokátovi žalované náleží i 3 režijní paušály po 300 Kč a advokát má také právo na náhradu za jím odvedenou DPH ve výši 1 817 Kč.

34. Odvolací soud se neztotožnil s návrhem žalované, aby jí byly přiznány náklady rovněž za nahlížení advokáta žalované do soudního spisu v průběhu odvolacího řízení, neboť v řízení před odvolacím soudem nebylo možno očekávat žádnou skutkově ani procesně významnou okolnost, s výjimkou odvolání žalobkyně a s tímto byla žalovaná seznámena v plném rozsahu podaného odvolání včetně doplnění (č.l. 112) a žalované bylo rovněž umožněno na odvolání žalobkyně reagovat písemnou formou a následně i ústně při jednání odvolacího soudu dne 16. ledna 2024.