o povolení obnovy řízení, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 182/2019-174 ze dne 8. června 2023

1. Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobkyní podanou žalobu na obnovu řízení skončeného rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. února 2020 č. j. 13 Cm 182/2019-44 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze rozsudkem z 9. prosince 2020 č. j. 6 Cmo 143/2020-78 a ve výroku II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladu řízení částku 2 178 Kč, když neshledal zákonem stanovené podmínky pro povolení obnovy řízení.

2. Podle soudu I. stupně žalobkyně odůvodňuje svoji žalobu na obnovu řízení tím, že v dovolacím řízení nemohly být provedeny důkazy svědčící proti důvodnosti námitky promlčení vznesené bez podrobného odůvodnění až v odvolacím řízení, čímž v odvolacím řízení podle jejího názoru došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

3. Vedle toho za důvod pro obnovu řízení považovala též existenci rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 32 Odo 653/2003 týkající ho se právního posuzování včasnosti uplatnění námitky promlčení v podmínkách neúplné apelace, kdy měl Nejvyšší soud vyjádřit právní názor, podle něhož uplatnění námitky promlčení je otázkou skutkovou a z toho důvodu podle žalobkyně nebylo možno promlčení ani v projednávaném případě úspěšně uplatnit v odvolacím řízení v systému neúplné apelace. O existenci uvedeného rozsudku se žalobkyně měla dozvědět až počátkem března 2023 v diskusi s přáteli.

4. Soud I. stupně žalobu posoudil podle § 228 a násl. o. s. ř. a konstatoval, že žaloba na obnovu řízení je mimořádným opravným prostředkem sloužícím k odstranění nedostatku pravomocného rozhodnutí, v němž nebyl skutkový stav zjištěn úplně nebo správně.

5. Podle soudu I. stupně v projednávaném případě žaloba na obnovu řízení neobstojí, když jádrem projednávané žaloby na obnovu řízení je polemika žalobkyně s právním závěrem jak Vrchního soudu v Praze, tak Nejvyššího soudu ohledně počátku běhu promlčecí lhůty ohledně jejího nároku na zaplacení pokuty podle § 23 odst. 5 zákona č. 72/1994 Sb., tedy výlučně otázka právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudem I. prvního stupně, proti němuž žalobkyně ničeho nenamítá.

6. Ve včas podaném odvolání se žalobkyně domáhala změny napadeného usnesení a povolení obnovy řízení, když podle jejího názoru:

1/ odůvodnění usnesení nemá podklad ve zjištěném skutkovém stavu,

2/ usnesení trpí vadami majícími za následek nesprávné právní posouzení věci,

3/ napadené usnesení spočívá v nesprávném právním posouzení věci,

4/ judikatuře Nejvyššího soudu je v obdobných věcech společná nepřípustnost námitky promlčení, jestliže námitka promlčení byla uplatněna až v závěru odvolacího řízení, neboť se jedná o takovou skutečnost, která nebyla uplatněna před soudem prvního stupně,

5/ dosavadní rozhodnutí odvolacího i dovolacího soudu zcela ignorovala ustanovení části druhé § 23 (5) ZOVB a z toho důvodu by měla být povolena obnova řízení, v němž bude respektován odpovídající skutkový stav věci,

6/ měla by být nově posouzena námitka promlčení v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 4291/2009 ze dne 10. 3. 2010, když právo na úrok z prodlení se promlčuje ve stejné promlčecí době, jako hlavní závazek,

7/námitka promlčení neměla být respektována z důvodů rozsáhle uváděných v odvolání, jakož i v jeho doplnění a v reakci na vyjádření žalovaného,

8/ námitka promlčení neměla obstát, jestliže nebyla vznesena před soudem I. stupně a byla vznesena teprve při jednání odvolacího soudu, přestože v písemném vyhotovení odvolání ze dne 24. 3. 2020 není o promlčení ani zmínka.

7. Žalovaný navrhl napadené usnesení potvrdit z důvodu jeho věcné správnosti.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

9. Soud I. stupně správně vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně odůvodňuje svoji žalobu na obnovu řízení tím, že v dovolacím řízení nemohly být provedeny důkazy svědčící proti důvodnosti námitky promlčení a dále, že v odvolacím řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Především podle odvolatelky odvolací soud nemohl připustit v odvolacím řízení prvně vznesenou námitku promlčení. Novým důkazem by měl být rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 653/2003 týkající ho se včasnosti uplatnění námitky promlčení, o němž se žalobkyně měla dozvědět až počátkem března 2023 v diskuzi s přáteli, byť uvedený rozsudek byl vydán v jiné věci.

10. Odvolací soud vychází shodně se soudem I. stupně z § 228 o. s. ř. z jehož odst. 1 je zřejmé, že žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé:

a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a § 211a o. s. ř. a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;

b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a § 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

11. Z uvedeného ustanovení zákona je podle odvolacího soudu zřejmé, že zákon rozlišuje dva důvody obnovy řízení. První z těchto důvodů dopadá na situace, kdy se objeví nové skutečnosti, rozhodnutí či důkazy a tyto účastník řízení bez svého zavinění nemohl použít a zároveň tyto jsou způsobilé přivodit pro něj příznivější rozhodnutí. Uvedené podmínky musí být splněny současně. Jedná se tedy o novosti v řízení, které je třeba hodnotit v souladu s ustanovením § 154 odst. 1, kdy je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí. Toto však neplatí pro nové rozhodnutí (např. rozhodnutí jiného soudu, či správního orgánu), kdy toto později vydané rozhodnutí je pro řízení zásadní, např. bylo rozhodnuto o předběžné otázce napadané věci. Splnění okolnosti, že účastník řízení důkazy nemohl bez své viny použít, v žádném případě nedopadá na situace, kdy účastník označil nějakou skutečnost, rozhodnutí či důkaz, ale soud rozhodl, že není nutné jejich dokazování provést. Zároveň nelze tímto způsobem napadat nedostatky v postupu účastníka řízení ve sporném řízení, tj. zejména situace, kdy účastník řízení sám něco zanedbal. Důležitou podmínkou obnovy řízení rovněž je, že by na základě nových skutečností, rozhodnutí nebo důkazů mohlo dojít pro účastníka k příznivějšímu rozhodnutí ve věci. Postačí v tomto případě, byť jen pravděpodobnost, že by k tomuto mohlo dojít, a to na základě skutečnosti, rozhodnutí či důkazů samotných nebo ve spojení s již provedeným dokazováním.

12. S ohledem na skutečnost, že důvody žalobkyně nelze podřadit pod shora uvedené ustanovení zákona o povolení obnovy řízení, soud I. stupně správně žalobě na povolení obnovy řízení nevyhověl.

13. Před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatelky uvedená pod bodem 1/ jejího odvolání, když pro rozhodnutí o případném povolení obnovy řízení je podstatné toliko posouzení existence shora uvedených důvodů, za nich lze vyhovět tomuto mimořádnému opravnému prostředku, jak jsou tyto důvody uvedeny v § 228 o. s. ř. V rámci rozhodování o povolení obnovy řízení proto soud I. stupně správně nezjišťoval nově skutkový stav věci uvedený v pravomocném rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 2. 2020 č. j. 13 Cm 182/2019-44 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze rozsudkem z 9. 12. 2020 č. j. 6 Cmo 143/2020-78. Z tohoto důvodu argument poukazující na jiný skutkový stav věci, jak jej vidí žalobkyně, nemůže ovlivnit uvedenou pravomocně skončenou věc.

14. Jestliže žalobkyně vytýká napadenému usnesení o zamítnutí povolení obnovy řízení tvrzené nesprávné právní posouzení otázky promlčení svého nároku, jak tato otázka byla řešena ve shora uvedeném pravomocném rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 2. 2020 č. j. 13 Cm 182/2019-44 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze rozsudkem z 9. 12. 2020 č. j. 6 Cmo 143/2020-78, nemůže před odvolacím soudem obstál ani argumentace odvolatelky uvedená pod body 2/, 3/, 5/, 6/ a 7/ jejího odvolání, když žaloba na obnovu řízení by mohla mít naději na úspěch pouze za předpokladu, jestliže by byly tvrzeny skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které žalobkyně bez své viny nemohla použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a § 211a o. s. ř. a též před odvolacím soudem, pokud by mohly přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci, případně, jestliže by bylo možno provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a § 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud by mohly přivodit pro žalobkyni příznivější rozhodnutí ve věci. Nové (jiné) právní posouzení věci z hlediska právní námitky promlčení, nemohly ovlivnit závěry soudu I. stupně ani soudu odvolacího o žalobě na obnovu řízení. Novou skutečností ve vztahu k projednávané věci přitom není rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 653/2003 týkající ho se včasnosti uplatnění námitky promlčení, o němž se žalobkyně měla dozvědět až počátkem března 2023 v diskuzi s přáteli, když uvedený rozsudek byl vydán v jiné věci.

15. Před odvolacím soudem neobstála ani argumentace odvolatelky uvedená pod body 4/ 3/, 5/, 6/, 7/ a 8/ jejího odvolání, když námitka promlčení je námitkou právní a z toho důvodu právo dlužníka vznést námitku promlčení není omezeno pouze na určité stádium soudního řízení a lze ji tak uplatnit kdykoli v průběhu řízení až do právní moci rozhodnutí ve věci, tj. i v rámci řízení odvolacího. Limitem pro odvolací soud v takovém případě je však možnost vyjít při posuzování námitky promlčení ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně. Odvolacímu soudu by však bránilo v možnosti zabývat se námitkou promlčení vznesenou až v odvolacím řízení, jestliže by tato námitka byla spojena s nepřípustným uplatňováním nových skutečností a důkazů.

16. Usnesení soudu I. stupně je proto věcně správný a odvolací soud jej z tohoto důvodu podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalovanému přiznal proti neúspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady vzniklé žalovanému v odvolacím řízení byly představovány náklady v celkové výši 8 319 Kč na právní zastoupení za 2 úkony právní služby advokáta podle § 11 odst. 1 AT (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne 12. září 2023), v částce 1 500 Kč za úkon podle § 9 vyhl. č. 177/1996 Sb., k čemu přísluší i 2 režijní paušály po 300 Kč a advokátovi žalovaného náleží rovněž jízdné 2 475 Kč za cestu z [adresa] a zpět k jednání dne 12. 9. 2023 při ujetých celkem 300 km automobilem [Anonymizováno], SPZ [SPZ] se spotřebou 7,4 litrů benzinu/100 km, při průměrné ceně pohonných hmot 41,20 Kč za litr a dále mu náleží i náhrada za promeškaný čas 800 Kč dle § 14 odst. 3 vyhlášky 177/1996 Sb. za 8 započatých půlhodin po 100 Kč. Advokátovi žalovaného náleží rovněž náhrada za odvedenou DPH ve výši 1 444 Kč.

18. Proto bylo rozhodnuto ve výroku II. tohoto rozsudku tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 8 319 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného.